2 % na umění do veřejného prostoru

O jednom procentu na umění do veřejného prostoru jsem již psali. Praha chce ale dávat procenta dvě.
Co ji k tomu vede a jak to bude fungovat v praxi? Nová koncepce umění ve veřejném prostoru hlavního města vzešla ze spolupráce Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), Galerie hlavního města Prahy (GHMP) a Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP).

Byl to dlouhý proces
Když v roce 2014 vznikal v Kanceláři veřejného prostoru IPRu Manuál tvorby veřejných prostranství hl. města Prahy, počítalo se přirozeně i s uměleckými díly. Na pár stranách jsou definovány základní ideové parametry, jak umění ve veřejném prostoru vnímat a zacházet s ním. Nyní vznikl samostatný dokument s názvem Strategie programu na „2 % na umění“ s podtitulem Pořizování uměleckých děl do veřejného prostoru hl. m. Prahy. Program původně vypracoval IPR společně s GHMP a magistrátu byl předán na jaře roku 2017. Ačkoli nebyl schválen, posloužil jako podklad pro novější dokument, jehož autorem je přímo MHMP. Dokument je zatím neveřejný a podle vyjádření MHMP by mohl být schválen nejpozději do léta roku 2018. Jakkoli vznik koncepce provázely průtahy, systém financování byl od počátku jasný. Částka pro každý rok odpovídá dvěma procentům sumy, kterou město utratilo v předchozím roce v rámci investic. Takže čím více bude Praha budovat a investovat, tím více peněz bude na umění. Mluví se o stamilionových sumách. Pro představu za loňský rok šlo o částku 135 milionů korun.

Debata Umění ve veřejném prostoru, Camp, 28. 2. 2018
Debata Umění ve veřejném prostoru, Camp, 28. 2. 2018

Už žádné danajské dary
Cílem koncepce je dát nový směr stávající džungli, ve které se veřejný prostor bez ladu a skladu osazuje uměleckými díly rozmanité kvality. Dosud se umění do ulic dostávalo převážně z iniciativy jednotlivců, kteří byli schopni nezávisle na městu získat na realizaci prostředky a povolení k osazení. Děl na veřejných místech přibývá díky radnicím městských částí, které však ve většině případů dají do ulic skoro vše, co jim kdo daruje. Příkladem může být pestrobarevný motýl na Ortenově náměstí na Praze 7 nebo okřídlený lev na Klárově, který tehdy vzbudil velkou nelibost na straně odborníků. To nastoluje otázku, co s takovými díly do budoucna. Ukazuje se, že je složité taková díla odstranit. Většinou jsou ve vlastnictví jednotlivých městských částí, takže pokud by si magistrát postavil hlavu, že by například lev z Klárova měl zmizet, dostává se do střetu zájmů s vedením Prahy 1, které dílo odstraňovat nehodlá. Na druhou stranu Praha 7 by s odstraněním zmíněného motýla souhlasila, ale ani zde není situace jednoznačná. „Zas tak jednoduché to není, lidé si na něj zvykli. Nezaznamenali jsme zatím žádnou aktivitu ze strany občanů ani odborné veřejnosti k odstranění motýla,“ popsala situaci radní pro kulturu a sousedské vztahy Prahy 7 Hana Třeštíková.

Socha Garden Butterfly od brazilského umělce Romera Britta; Foto: DENÍK/Dimír Šťastný
Socha Garden Butterfly od brazilského umělce Romera Britta; Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

Peníze nejsou problém
Podpora umění do ulic má také svůj významný marketingový potenciál, který zastupitelé města možná až příliš zdůrazňují, jak bylo cítit při nedávné debatě v Centru architektury a městského plánování (CAMP). K diskuzi se sešli primátorka Prahy Adriana Krnáčová, zastupitelka Eliška Kaplicky Fuchsová, umělec a sochař David Černý, manažer developerského týmu Skanska Petr Dušta a radní Prahy 7 Hana Třeštíková.

Kvalitní díla dokážou úspěšně budovat pozitivní image místa, což může v důsledku výrazně posílit i turistický ruch Prahy. Proto se v CAMPu hodně mluvilo o tom, že by Praha měla zakoupit díla od světoznámých umělců typu Anishe Kapoora, za nimiž by se do Prahy jezdilo podobně jako se jezdí za jeho „fazolí“ do Chicaga. Ta tehdy stála cca 520 milionů korun, což je z našeho hlediska nepoměrně vysoká částka. Podle radních to ale neřešitelné není, protože jakmile začne Praha budovat metro D, půjdou pak logicky i na umění vyšší částky. Ve financích, zdá se, problém nebude.

Strategie řeší tři problematiky:

1/ pořízení uměleckého díla a výběr jeho umístění,

2/ inventuru stávajících děl ve veřejném prostoru,

3/ údržbu děl.

Nejspornějším bodem strategie byla otázka pořizování uměleckých děl. Náměstkyně pražské primátorky pro územní rozvoj Petra Kolínská navrhovala, aby díla vždy vzešla z veřejné soutěže. Totéž na začátku prosazoval IPR i GHMP. „Soutěže o návrh jsou ten nejdemokratičtější a zároveň odborný způsob, jak se dobrat kvalitních výsledků. Program 2 % navíc díky nim může být pojistkou, že plastiky v ulicích Prahy nebudou mít stále stejné autory a že se k veřejným zakázkám budou moci zcela legitimně dostat i nadějní mladí umělci,“ vysvětluje Kolínská. Proti tomu se ohradila Krnáčová v obavě, že se světoví umělci nepřihlásí do soutěže. „Pokud nechceme rezignovat na ambici získat jejich díla, pak je musíme oslovit sami,“ uvedla Krnáčová. Nakonec dospěli ke shodě – polovina děl se vybere v soutěži, polovina vzejde z domluvy s výtvarníkem.

Garanti a nezávislá odborná komise
Rada hlavního města Prahy (RHMP) ustaví nezávislou odbornou komisi, ve které se sejdou zástupci IPR, GHMP a Národního památkového ústavu. Důraz je kladen na zastoupení odborníků se zahraniční zkušeností a absenci zástupců politických stran. Podle Krnáčové to může zajistit transparentnost programu a udržitelnost i v rámci změn politických garnitur na MHMP. Návrh na umístění děl bude předkládat IPR, komise pak doporučí radě RHMP formu pořízení díla. Pokud se rozhodne pro soutěž, GHMP ji vyhlásí a jmenuje výběrovou porotu. Všechna díla financovaná z programu 2 % na umění přecházejí do majetku a správy Galerie hlavního města Prahy.

Památník Okřídlený lev na pražském Klárově
Památník Okřídlený lev na pražském Klárově

Na rozdíl od pořizování uměleckých děl a inventury, které budou financované ze zmíněných 2 %, bude údržba děl starých i nových financována z rozpočtu GHMP, který bude úměrně tomu navýšen. Evidence mapující umístění všech děl ve veřejném prostoru, jejich stav a autora by měla být do budoucna přístupná na webových stránkách. O tom, která z děl se zachrání, se bude teprve jednat. Mezi odbornou veřejností a představami MHMP je v tomto směru patrné určité napětí. Kdo a podle jakých kritérií určí, která díla jsou kvalitní a která nevyhovující?

Už žádné přežitky minulosti
Prostřednictvím 2% strategie se vracíme v nové formě k systematické podpoře umění z rozpočtu hlavního města, jak bylo běžné před revolucí, kdy byla povinnost začleňovat umělecká díla do architektury. Tehdy šlo o podporu ve výši 4 %, nyní jsou to procenta dvě. „To, že skončila 4 % na umění je dobře, stále tu vidíme pozůstatky,“ uvedla Adriana Krnáčová opovržlivě. Podobný despekt k dílům vzniklým před rokem 1989 sdílí i zastupitelka Eliška Kaplicky a umělec David Černý. V jejich komentářích bylo cítit, že by tyto přežitky minulosti měly z veřejného prostoru nadobro zmizet. Podobných, v zásadě radikálních, odsudků se obává komunita okolo Pavla Karouse, iniciátora projektu Vetřelci a volavky, který usiluje o popularizaci a ochranu umění ve veřejném prostoru z období normalizace.

Nová vize Prahy má tedy v zásadě dvě úrovně umění ve veřejném prostoru – umístění nových a odstranění starých. Dokonce se uvažovalo i o určitém „salonu odmítnutých“, parku na okraji města, kam by se nekvalitní díla převezla a sloužila návštěvníkům jako jakýsi kabinet kuriozit. Takhle daleko ale zatím nejsme. Klíčové je nyní dokument konečně schválit a začít s pilotním programem, který se měl rozběhnout už v loňském roce. Prvním výstupem bude soutěž pro sídlištní vnitroblok Vybíralova na sídlišti Černý Most. Nyní nezbývá než bedlivě sledovat, co se bude dít dále.

Text: Kateřina Přidalová / Kreativní Česko
Vloženo: 30. dubna 2018

Související/

Jak na umění do veřejného prostoru

Spolek Skutek vznikl v roce 2013 na podporu současného umění. Jeho cílem je hájit zájmy umělecké obce, reprezentovat umění v jednání s veřejnou správou a posílit oborový dialog. S předsedou spolku, umělcem Petrem Dubem, jsme si povídali o tom, co jim na naší scéně chybí, v čem je významná iniciativa tzv. procenta na umění a co dokáže umění ve veřejném prostoru.

Není regulace jako regulace

O vizuálním smogu se často mluví. Pod pojmem se rozumí zahlcenost reklamními sděleními. Grafická designérka Veronika Rút Nováková na případové studii z centra Brna potvrdila, že vizuální smog nejenže neprospívá lidem a městu, ale ani obchodníkům. Rozhodla se s tím „něco“ udělat a uspořádala výzvu bezvizualnihosmogu.eu, oslovila radnici a nabídla Brnu řešení.