Film

- Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR, 2016 -

"Podíl českých filmů v kinodistribuci, který stabilně dosahuje asi 25% z celkového
počtu představení, diváků i čistých tržeb, je v porovnání s jinými evropskými státy
velmi dobrý.​​​​​​​"

"Nový Státní fond kinematografie (SFKMG) představuje komplexní, velmi dobře strukturovaný a transparentní podpůrný systém s jasnými kritérii, který navíc není závislý pouze na státním rozpočtu."

"Významný přínos představuje i fungování systému filmových pobídek, jejichž zavedení přispělo k návratu filmových štábů do ČR a výraznému zvýšení obratu produkčních společností poskytujících služby."

"Viditelnost českého filmu na zahraničních festivalech, případně v zahraniční distribuci, je zatím spíše průměrná."

"Významný přínos představuje i fungování systému filmových pobídek, jejichž zavedení přispělo k návratu filmových štábů do ČR a výraznému zvýšení obratu produkč- ních společností poskytujících služby."

  1. Film je zároveň uměním i masovou kulturou, vyznačuje se vysokou atraktivitou (hvězdy, publicita) a silným potenciálem pro ovlivňování i lobbing.

  2. Existence standardně fungujících profesních organizací a institucí na národní úrovni – NFA, Film Commission, Czech Film Center, APA, UFD, APK nebo SFKMG.

  3. Relativní dostupnost dílčích dat o trhu (v porovnání s ostatními kulturními a kreativními průmysly).

  4. Kvalitní zázemí pro filmovou výrobu a postprodukci nabízející služby s vysokou přidanou hodnotou, kvalifikované filmové štáby; dobrá geografická poloha, infrastruktura a služby.

  5. Existence veřejné podpory a legislativy – filmové pobídky, Státní fond kinematografie, zákon o audiovizi – jsou předpokladem stabilní a koncepční podpory kinematografie.

  6. Bohatá filmová tradice – animovaný film (J. Švankmajer, K. Zeman), nová vlna – dosud známé a vyhledávané filmy a osobnosti v zahraničí.

  7. Tradičně vysoká návštěvnost domácí produkce ve srovnání s ostatními zeměmi.

  8. Mladá producentská generace zvyklá pracovat v mezinárodním kontextu, kvalitní dokumentární tvorba.

  9. Dobrá infrastruktura kin a jejich poměrně zdařilá digitalizace s omezenými prostředky.

  10. Celkem bohatá a různorodá skladba filmových festivalů – lokální, střední, s mezinárodním přesahem, řada úzkoprofilových přehlídek, věrné festivalové publikum.

  11. Kvalitní vzdělávací programy pro profesionály s mezinárodní působností a účast profesionálů v programech Evropské unie.

  12. Veřejnoprávní televize se angažuje ve filmové tvorbě.

  13. Nižší výrobní náklady a ceny v porovnání se západními zeměmi.

  1. Omezená velikost tuzemského trhu – náklady na výrobu filmu nelze pokrýt z tr- žeb z tuzemských kin.

  2. Fragmentace výrobních kapacit v malých produkcích a studiích – společnosti se nemohou kontinuálně rozvíjet, většinou pracují spíše formou projektů; nízká míra integrace (propojení producentských společností s distribucí a kiny nebo jinými oblastmi audiovizuálního průmyslu).

  3. Animovaný film stagnuje a je odtržen od evropských a globálních produkčních a finančních struktur, neexistují osobní vazby a zkušenosti s realizací koprodukcí na úrovni jednotlivých produkcí a studií, nedochází k transferu know- -how a zkušeností ze zahraničí, chybí praktická zkušenost s využitím finančních prostředků na produkci, které existují v rámci Evropy; existuje disproporce mezi obory animační techniky: loutkový film má relativně kvalitní studia, produkční potenciál kresleného filmu však upadá; seriály produkované v koprodukci s ČT ztratily částečnou konkurenceschopnost, ČT se nezúčastňuje větších projektů; podmínky SFKMG neumožňují využívat filmové pobídky pro podporu animovaných TV seriálů, a tedy účast na zahraničních koprodukcích.

  4. Nedostatečná úroveň vysokoškolského vzdělání (především Filmová akademie múzických umění – FAMU): výuka je zaměřena na výchovu produkčních, a nikoliv na výchovu producentů, studenti nejsou připravováni na zodpovědnost za marketing a distribuci (prodatelnost) filmu, ani nejsou dostatečně propojováni s praxí, je kritizována i nízká kvalita vzdělání, pokud jde o filmová řemesla; v případě animace je vzdělávání zastaralé, zaměřuje se na klasickou, 2D kreslenou a 2D digitální animaci, 3D technika je vyučována pouze v základech, odbornost absolventů neodpovídá zahraničním trendům a požadavkům animační výroby, vedle animátorů chybí řada dalších řemeslných, uměleckých a technologicky vybavených absolventů; školy neseznamují studenty s možnostmi a uplatněním v rámci alternativních oborů či TV seriálů ani s moderní tvorbou.

  5. Vzdělávání profesionálů: disproporce mezi skladbou a zaměřením vzdělávacích programů na našem území a v EU, chybí vzdělávací programy na vyrovnávání slabin lokálního trhu, chybí vzdělávání specifických odborných i řemeslných profesí (jako např. výroba dekorací, 3D animace), podpora účasti českých profesionálů na zahraničních programech je nedostatečná.

  6. Proměna distribučních modelů zasahuje i náš trh: více filmů se dostává do distribuce, počet představení je sice stabilní, ale filmům ubývají diváci a distribuce se stává nejslabším místem životního cyklu filmu, menší tituly nemají šanci se prosadit. 317 Film / 4 – VoD je prozatím neudržitelný obchodní model, platformy jsou roztříštěné, pří- stup k českým filmům legální cestou je obtížný, totéž platí i o přístupu k filmům zahraničním.

  7. Pirátství je celospolečensky rozšířené a tolerované, způsobuje významné ztráty celému odvětví včetně poklesu příjmů do SFKMG, neexistuje dostatek dat o chování uživatelů internetu a o uživatelích nelegálního obsahu, činnost České protipirátské unie je špatně koncipovaná a nedostatečně osvětová, chybí technologie pro systematické a plošné odhalování nelegálního obsahu a prostředky, jak se mu bránit.

  8. Vybavení kin je často zastaralé, modernizovány jsou pouze projekce; digitalizace kin není úplná (pouze multiplexy jsou digitalizovány ze 100 %), též není znám budoucí vývoj technologie: po zhruba 7−10 letech bude současná digitální technologie dosluhovat. – Nedostatečná politická vůle vnímat film jako součást kulturního dědictví a významné složky propagace národní (kulturní) identity, neinformovanost a nízké povědomí veřejných činitelů o přínosech natáčení, špatná komunikace s veřejností o přínosech natáčení ze strany veřejné správy a médií.

  9. Nízká konkurenceschopnost současné filmové tvorby, současné české filmy mají malý distribuční potenciál, jsou „zastaralé a lokální“, postrádají větší žánrovou a námětovou pestrost, autoři věnují malou pozornost vývoji filmu, úroveň dramaturgie je velmi nízká či úplně chybí, chybí finanční zázemí pro tvorbu autorů, chybí podpora nezávislým TV projektům.

  10. Propagace českých filmů v zahraničí je nedostatečná především díky podfinancování Czech Film Center, není rozvinuté vícezdrojové financování pro lokální festivaly a přehlídky, které jsou důležitou součástí filmové nabídky v regionech, chybí jedno informační rozhraní o českém filmu.

  11. Velmi nízká a problematická je podpora financování digitalizace českého filmového dědictví, chybí stabilní a bezpečné úložiště digitálních dat.

Jakými projekty můžeme filmu pomoci?

1/

Ochrana práv ke kinematografickým a audiovizuálním dílům

Vzhledem k tomu, že ochraně duševního vlastnictví v oblasti kinematografie nebyla věnována dostatečná pozornost, došlo ke změně hodnot více než u dvou generací, které považují pirátství (stahování) za „normální“. Dochází k výrazným ztrátám v celém audiovizuálním odvětví: snižují se příjmy producentů, distributorů, kin a v neposlední řadě i SFKMG, NFA a samotných autorů.

Cíle a náplň: výzkum chování uživatelů a důvodů masivního nedodržování autorského práva – vytvoření návrhů řešení (na základě právní a sociologické studie, technologického výzkumu apod.) – průběžný sběr dat v oblasti porušování autorských práv v kinematografii v ČR – rozvoj projektů alternativního šíření audiovizuálního obsahu pozitivně se vyrovnávajících s existencí audiovizuálního pirátství – osvěta a výchova na poli porušování autorských práv, zejména ve školách – funkční právní restrikce v oblasti filmového pirátství – vývoj technologií umožňujících boj s pirátstvím – lokalizace, blokace atp.

2/

Digitální laboratoř NFA a digitalizace národního filmového dědictví

Současná kinematografická výroba i distribuce jsou digitální. NFA proto musí být připraven pečovat o současnou digitální tvorbu a umožnit její uchování pro příští generace a zároveň umožnit přístup veřejnosti ke kinematografickému dědictví. V roce 2013 bylo v NFA zřízeno oddělení Digitální laboratoř. V současnosti je připraveno na akvizici, kontrolu, zpracování a střednědobé uložení audiovizuálních děl v digitální podobě. Dosud ovšem nemá vlastní digitalizační „workflow“ a postrádá úložiště pro dlouhodobou prezervaci. Zatímco v kvalitě HD jsou filmy ze sbírek NFA digitalizovány každodenně, digitálně restaurovány u nás byly dosud pouze čtyři celovečerní a dva dokumentární filmy ze sbírek NFA, a to z privátních zdrojů.

V roce 2014 byl zahájen projekt Norských fondů Digitální restaurování českého filmového dědictví, v jehož rámci bude digitalizováno deset filmů a filmových pásem, ale bez plošnější podpory bude digitalizace v ČR nadále zaostávat za ostatními zeměmi EU. Dosavadní praxe outsourcování digitalizace a digitálního restaurování je z ekonomického hlediska neudržitelná. Stávající pracoviště NFA je třeba dovybavit zařízením pro digitalizaci a úpravu archivních filmů a posílit je personálně kvalifikovanými odborníky. Nezbytné je řešit dlouhodobé uložení extrémně objemných datových souborů vybudováním robustního a bezpečného úložiště, ale také zajištěním krytí nemalých provozních nákladů v budoucnosti.

3/

Podpora vývoje (nejen) hraného filmu – vzdělávání scenáristů a dramaturgů

V tradičním systému vzdělávání na FAMU i na dalších středoevropských filmových školách, kde režiséři, scenáristé a producenti studují na oddělených katedrách, kde režiséři nemají dostatek zkušeností s prací s autory a producenti se během studia dostatečně nevěnují vývoji filmu a dramaturgii, je nedostačující dramaturgie filmových projektů. První celovečerní díla absolventů filmových škol, ale leckdy i ambiciózní projekty zkušených profesionálů, často mají dobrý potenciál, ale postrádají patřičné dramaturgické rozvinutí. Od roku 2010 existuje v ČR program MIDPOINT: Centrum středoevropské scenáristické tvorby se sídlem na pražské FAMU. MIDPOINT je mezinárodní vzdělávací program, který nabízí studentům a profesionálům filmovou dramaturgii a podporuje spolupráci scenáristy, režiséra a producenta v tvořivém procese vývoje hraného díla.

MIDPOINT nabízí vícero vzdělávacích modulů, které pokrývají vývoj filmu. Kromě workshopů nabízejících dramaturgii konkrétního díla, MIDPOINT vzdělává i dramaturgy a pedagogy scenáristiky a nabízí i dramaturgii ve střižně, při postprodukci. Projekt vzdělávání scenáristů a dramaturgů by měl navázat na aktivity tohoto již existujícího vzdělávacího programu. Jeho cílem by mělo být poskytnutí českým filmovým tvůrcům (scenáristům, dramaturgům a kreativním producentům) dramaturgické podpory a konzultace konkrétních projektů, zároveň i potřebných znalostí a případně kontaktů, které budou moci využívat v budoucnosti při další práci. Smyslem projektu je vychovat filmové tvůrce a kreativní producenty, kteří budou schopní aktivně a samostatně vyhledávat projekty, posuzovat jejich potenciál, pracovat kreativně v týmu a dotáhnout projekt do úspěšné realizace a distribuce, aby projekt oslovil cílovou diváckou skupinu nejenom v ČR, ale i v zahraničí. Další cílovou skupinou projektu by měli být pedagogové scenáristiky a dramaturgie, filmoví a televizní dramaturgové a pracovníci filmových center v TV s rozhodovacími pravomocemi při výběru projektů směřujících do vývoje/výroby, kteří by měli možnost zvýšit své dovednosti v rámci dramaturgie a scenáristiky. Podpora by měla zajistit získání lidských zdrojů – kvalitních lektorů, a vytvoření zázemí pro tvorbu včetně stipendií. Důležité je pokrýt nejen hraný film, ale i film animovaný nebo dokument.

Další články

Knihy a tisk

Studie Knihy a tisk je součástí e-publikace Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR - II. svazek s podtitulem Stav, potřeby a trendy (2016, Institut umění). Studie všech KKO jsou zde koncipovány jako kulturně politické, popisují a analyzují jednotlivá odvětví z pohledu jejich procesního nastavení a fungování v Česku.

Architektura

Architektura je všude kolem nás. Zásadním způsobem ovlivňuje naši psychickou pohodu. Stejný vztah, který poutá film a jeho soundtrack, spojuje architekturu a naše životy. Přesto o ní víme tak málo.

Film

Filmový průmysly představuje jeden z mladších kreativních průmyslů, jehož současný význam souvisí s rostoucím vlivem obrazové kultury ve všech oblastech našeho života.(…) film je zároveň uměním i masovou kulturou, vyznačuje se vysokou atraktivitou a silným potenciálem pro ovlivňování i lobbing.

Výtvarné umění

Současné umění a jeho produkce v profesionálním smyslu se staly obecnou praxí a nejedná se více o výsadu západního světa. Nikde se globalizace tak výrazně neprojevila jako na trzích s uměním po celém světě

Design

Design je jednou z nejprogresivnějších oblastí s jasnou vazbou na praxi a výrazným potenciálem v oblasti inovaci, Poté, co Linet, český výrobce medicínských pomůcek, zapojil design do vývoje produktů, získal důležitou konkurenční výhodu na mezinárodním trhu: podíl exportu na výnosech firmy se po spolupráci s designérem zvýšil o 30 %.

Digitální hry

Digitální hry jsou svým způsobem největším kulturním exportem ČR. Vyskytuje se názor, že hry jako médium jsou umění zrovna tak jako film či hudba. Pracují se stejnými výrazovými prostředky, a dokonce přidávají něco navíc. Jejich potenciál se zatím nenaplňuje v takové míře, ale to je spíš otázka času.

Památky

Památky v ČR zažívají diametrálně rozdílný přístup k jejich správě oproti jiným zemím Evropy. Například ve Velké Británii je přístup založen na tradici a silných občanských iniciativách. I když seznam památek čítá ve Velké Británii přes 370 tisíc objektů, je na ně nahlíženo komplexně skrz minulost, místo a současnost, v níž lidé chtějí žít.

Reklama

Reklama staví na kreativitě a úzce spolupracuje s kreativními obory, jako jsou grafický design, interaktivní média a audiovizuální výroba.

TV a rozhlas

TV a rozhlas zůstávají i po pětadvaceti letech od počátků transformace rozhlasového a televizního vysílání u tzv. duálního modelu, zatímco řada evropských zemí jej dokázala doplnit třetím sektorem tzv. komunitních médií.

Digitální obsah

Digitální obsah (software) a odvětví na něm založené mají schopnost vytvářet pracovní příležitosti, podporují digitální gramotnost a rozvoj potřebných dovedností, neboť komerční, veřejné, sociální a zdravotní služby, vzdělávání a politický život se stále více přesouvají na internet.“

Umělecká řemesla

Tradiční řemesla vymírají. Aby se řemesla znovu obrodila, je potřeba, kromě vzdělávání nových řemeslníků, zaměřit se na uchování řemeslných technik, vzorů, motivů do současnosti a oživit je spojením s aktuálními technologiemi a životním stylem.

Scénická umění

Scénická umění mají značné výhody – jsou ekonomicky flexibilní, bez investic nemizí, jsou vesměs ekologická, nedevastují přírodní zdroje, nejsou na nich závislá. Umělecké krize nijak neohrožují společnost.

Hudební průmysl

Hudba je odrazem stavu naší společnosti. Je to fráze, ale pravdivá. Hudební produkce rádiových stanic je v ČR až ze 70% starší roku 2000. Aktuální hudba žije díky fenoménu festivalů.