Krátce po zákazu živého umění vznikla v květnu 2020 Česká obec hudební (ČOH). Sdružuje subjekty z hudebního průmyslu, který se kvůli karanténě ze dne na den ocitl s příjmy na nule. ČOH aktivně vyjednává s vládou o zmírnění následků koronakrize prostřednictvím iniciativy #zazivouhudbu. Co se jim daří a co nám krize ukázala? Zeptali jsme se Alexandra Smutného, mluvčího ČOH.

Ministerstvo kultury (MK) a ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) podpoří miliardou subjekty kulturních a kreativních odvětví (KKO). O dotaci 900 milionů se má dělit hlavně hudba, divadla a živé umění, covidem-19 nejvíce ohrožené oblasti, zbytek by měl jít na kreativní vouchery. ČOH však na obrodu hudebního průmyslu potřebuje 4,5 miliardy, jak jste uvedli v médiích. Jak vnímáte tento krok?

To, co se psalo v médiích, není úplně přesné. Snažili jsme se dát dohromady co nejpřesnější data a vyčíslili jsme předpokládanou ztrátu v odvětví na minimálně 4,5 miliardy v důsledku karanténních opatření. Neříkali jsme: „Dejte nám 4,5 miliardy, nebo nebudeme hrát“, jak naznačovaly některé titulky článků.

Cílem je, aby náklady krize nesla solidárně celá společnost. Všichni se musíme uskromnit. Hudební průmysl a živé umění trpí úplně nejvíc. Stát by měl pomoct, aby subjekty odvádějící desítky let daně nezkrachovaly nebo neskončily v dluzích. Občas sice nastane hospodářská krize a ekonomika poklesne o deset, dvacet, třicet procent, ale nyní to bylo ze dne na den ze sta procent na nulový příjem. Bylo to bezprecedentní i pro zdravé subjekty. Nyní jsme ve stavu, kdy začíná fungovat odhadem 10 % hudebního trhu v malých, spíše fanouškovských formách. Živá hudba a umění jsou reálně stále z většiny vypnuté.

Je podpora, kterou navrhují ministerstva, dostatečná? Zmiňovaných 900 milionů má jít na akce, které se musely kvůli covidu-19 zrušit.

Především je obrovský úspěch, že se poprvé v historii podařilo v takhle krátké době získat peníze na podporu hudebního průmyslu a živého umění, a to díky spolupráci MK a především MPO. Je to důležitý krok, který znamená cestu mezi vyspělé země, které KKO velmi rozvíjejí. Je zásadní, abychom se posunuli ve vnímání KKO dál. Například hudba má pro český národ obrovskou kulturní hodnotu a zároveň je v jistých segmentech velmi ekonomicky zajímavá. Doposud nebyl hudební sektor ani zmapován. A nám se poprvé podařilo dát dohromady alespoň základní data a jasně ukázat MK a MPO, že tento sektor tady je, je veliký a ekonomicky zdatný, a proto je třeba jej podpořit i finančně. A to se stalo a bylo přijato. Nyní v krizi se ukázalo, že věci, o kterých si lidi myslí, že jsou samozřejmé, tak samozřejmé nejsou. Najednou je vidět, jakou katastrofu může taková krize napáchat. A proto jde o důležitý milník pro hudební průmysl i celá KKO.

Zda je výše dotace hodně, nebo málo peněz, je otázka. Je těžké odhadnout, jaký to bude mít efekt, protože nevíme, jak dlouho budou opatření trvat. Nyní by to mohlo postiženým subjektům pomoct, ale pokud opatření znemožňující pořádání akcí pro větší počty lidí budou trvat další měsíc, tak bude zřejmě potřeba, aby do hudebního průmyslu a živého umění šla další miliarda. Většina průmyslu stále stojí.

Váš sektor je obrovský, Česká obec hudební sdružuje subjekty z klasické a populární hudby a s nimi spojených služeb a profesí zahrnujících umělce, autory, dramaturgy, promotéry, festivaly, kluby, labely, odborné technické profese a další. Pod hlavičkou ČOH vznikla iniciativa #zazivouhudbu, která má účinně čelit následkům koronakrize. Peníze jsou jedna věc, vy jste ve vašich požadavcích ve výzvě z 6. května chtěli od vlády rychlá opatření, jako je snížení sazby DPH na prodej hudby a vstupenek na kulturní akce (na 10 %), prodloužení Pětadvacítky pro OSVČ, vouchery a další.  Zajímalo by mě, v jaké fázi vyjednávání s ministerstvy se nyní nacházíte.

Máme na týdenní bázi pracovní skupinu s MK, která vznikla krátce poté, co se zformovala Česká obec hudební. Účastní se zástupci ČOH a zástupci MK v čele s náměstkem Němečkem. Pětadvacítku a její prodloužení do srpna nám vláda slibuje už od května. Bohužel byla na poslední chvíli nečekaně zrušena a to je velká rána pro všechny, kteří stále nemohou pracovat. Pan ministr kultury Zaorálek přislíbil, že by se do čtrnácti dnů mělo najít řešení, jak pomoci těm, kterým opatření kvůli pandemii stále z velké většiny znemožňují práci. Spoléháme na to.

Co se týče voucherů (záloh na již prodanou vstupenku), jsou v tomto momentě finančně důležité, ale v dlouhodobém hledisku  znamenají v podstatě odložení problému na příští rok. Festivaly a další akce si ponesou náklady letošního i příštího ročníku z jednoho vstupného, což je obrovská rána. 

Další z těch krátkodobých kroků je zmíněné trvalé snížení DPH  u vstupného na 10 %. To je věc, která už prošla legislativním schvalovacím procesem a je potvrzená. Celou ČOH mrzí, že se i přes příslib vlády a MK neprosadilo také snížení DPH na prodej hudby. K tomuto tématu se aktivně vrátíme. Dává to smysl.

Situace v hudbě v květnu 2020 dle zprávy ČHO 

• V celém odvětví chybí skoro deset miliard korun.

• Téměř dvacet tisíc hudebníků a umělců je zcela bez příjmu. Společně s nimi jejich manažeři, technici a návazné profese.

• Je ohrožena existence téměř všech větších festivalů a nemalé části malých a středních festivalů
  (s návštěvností do tří tisíc osob).

• Počítáme s ukončením činnosti 250 hudebních klubů.

• Výrobci hudebních nástrojů a techniky zaznamenali až 90% pokles výroby.

• Vydávání a nahrávání nové české hudby se propadlo o 70 %.

Ve výzvě na začátku května jste uvedli alarmující čísla postižených subjektů v hudbě v důsledku náhlého přerušení činnosti. Situace se od té doby v určitém smyslu rozvolnila. Změnilo se s postupným uvolňováním něco i v hudbě?

V základu se toho moc nezměnilo. Musíme odlišit to, co se říká do médií a co je reálný stav. Pokud někdo řekne, že se rozvolňuje a mohou se konat akce pro tisíc lidí, zní to super, ale my se musíme podívat na podmínky, za jakých se to může dít. Pokud mám klub pro tisíc lidí, ale musím zajistit, aby lidé měli mezi sebou rozestupy dva metry, tak jich tam nacpu jen devadesát. A pak je taková akce na nule nebo prodělečná. To je první věc a druhá se týká setrvačnosti. Když máme od 21. května rozvolnění a já chci udělat nějakou akci, tak ji musím naplánovat, propagovat, prodat lístky a podobně. Příprava trvá. Už byla zrušena i celá řada akcí  na srpen a září. Pořadatelé si nejsou jistí, co bude, a nechtějí přicházet o ještě víc peněz, tak akce radši přesunou na příští rok.

Ve vašem oboru není nyní nic jisté.

Ano, nejsou stanovené mezníky, kdy se co uvolní. V takovém nastavení nemůžeme plánovat. Mělo by se říct: uvolní se to tak a za takových podmínek.

Čistě hypoteticky ‒ když by se na léto povolily akce do pěti tisíc lidí, jak vláda slibuje, pomohlo by vám to? Zvládli byste něco naplánovat a přišli by lidé? Je vůbec reálné, aby něco takového vzniklo?

Potřebujeme na to týdny i měsíce, ale hlavně co největší jistotu. Pokud vláda oznámí, že možná v září povolí akce pro tři tisíce lidí, ale finálně se rozhodne až v srpnu, tak je otázkou, který pořadatel by do toho chtěl investovat peníze. To je velká nejistota.

Pak je důležité, za jakých podmínek se akce budou konat. Pokud budou podmínky vymyšleny chytře a nebude to žádná utopie, tak to půjde. Podmínky konání akcí musejí být rozumné, realizovatelné a opatření nesmějí být drahá. Dá se bavit o oddělených sektorech, hygienických prostředcích, rouškách a podobně. Spíše bych šel cestou doporučení a osvěty. Podmínkou všech rozvolnění je samozřejmě příznivý vývoj situace, který by měl být také definován.

To může přinášet i nepříjemné situace pro návštěvníky. Zaznamenala jsem aktivitu NOCOVID. Pořadatelé a producenti živých akcí se spojili a definovali si hygienická a bezpečnostní opatření na hromadných akcích. Reagovali tak na nečinnost vlády v tomto směru. Místy jsou ta pravidla dost omezující ‒ jako třeba vymezení místa pro návštěvníka koncertu. Představa, že si mám na koncertě stoupnout na značku, mě dost děsí. Otázkou je, zda by lidé na takový koncert vůbec chtěli jít.

ČOH nemá s iniciací této aktivity žádnou spojitost. Aktivitu jsme zaznamenali, opatření a návrhy se nám zdály velmi nákladné a komplikované. Ale jsme konstruktivní, s iniciativou jsme se sešli a v těchto dnech dáváme dohromady nové podklady pro společný postup při nastavování pravidel pro bezpečné akce. Musíme vymyslet takové podmínky, aby byly reálné jak pro pořadatele, tak pro diváky. Je třeba vymyslet systém, který nebude jen pro velké hráče, ale i pro malé kluby v regionech, které dělají dramaturgii pro 200 ‒300 lidí a pro lokální hráče, kteří jsou pro místní kulturu tolik důležití. To je důvod, proč tu ČOH je.

Jak pravidla pro bezpečné akce vyvíjíte?

Máme pravidelnou pracovní skupinu s epidemiology na ministerstvu zdravotnictví (MZ). Jsou tam zástupci ČOH a bavíme se o systému rozvolňování. Nyní to vypadá, že se má na léto rozvolňování zrychlit na tři až pět tisíc lidí. A na podzim se to možná otevře úplně. Snažíme se tedy najít flexibilní řešení pro různé typy subjektů.

Proto dává logiku, že to řešíte ve spolupráci s ministerstvy.

Určitě. Mělo to nastat už dřív. Vše vzniká v součinnosti s MK, MPO a MZ. Problém je, že náš sektor nebyl organizovaný, neměli jsme jasný hlas. Proto vznikla ČOH a našli jsme společnou řeč. V tuto chvíli se snažíme na vládu tlačit, aby metodika na pořádání akcí prošla v rozumné podobě. Musíme to zjednodušit, nekomplikovat a hlavně se nebát. Kvůli tomu, že nikdo nevěděl, jak to na akcích probíhá, jsme nevěděli, co si můžeme dovolit a co ne. Proto jsme oblast zmapovali a během tří až čtyř týdnů udělali práci, která běžně trvá měsíce.

Když se akce dobře komunikuje, bude dobře uspořádaná a lidé se na ní budou chovat slušně, tak to může v klidu fungovat stejně jako třeba v kinech a obchodních centrech. Promotéři a pořadatelé jsou v ČR na vysoké úrovni a dokážou to. Kultura je v tuto chvíli asi nejvíce přiškrcena, co se opatření týče. Nyní čekáme. Na MZ od nás mají návrh pravidel.

Jedním z vašich dlouhodobých požadavků je vznik Národního fondu hudby. V jaké fázi tento nápad je a jak by měl fond fungovat?

Tento nápad je dobrý a logický. Česká hudba je obrovský pojem v celém světě a má obrovský potenciál. Navíc zde máme skvělý příklad v transparentně a pružně fungujícím Státním fondu kinematografie. Hudba takový fungující fond nemá a přitom je to obrovský sektor, který je pro naši ekonomiku velmi přínosný a vyplatí se ho podporovat a rozvíjet. Hudba je na obdobnou organizaci připravena a věřím, že je pravý čas na posunutí této debaty do reálné podoby. Pracujeme již na konkrétních návrzích a i pan ministr kultury tento směr podpořil.

Sledujete vývoj v zahraničí? 

Třeba Slovensko uvedlo, že nepovolí akce nad tisíc lidí do konce roku, a kultura je kvůli tomu na kolenou. My si myslíme, že to by bylo pro naši scénu tragické. Na Slovensku třeba nově  vznikla Asociace hudebních klubů, která tam doteď nebyla. Obecně je scéna na mezinárodní úrovni ve velkých problémech, protože živého umění se mimořádná opatření dotkla nejvíce. Některé země se k tomu staví jinak než u nás. Například v Dánsku poté, co padly všechny akce, stát proplácel i subjektům v umění určité procento ze zrušených smluv na akce. Německá ministryně kultury hned v prvním týdnu vystoupila na podporu nezávislého a nedotovaného umění jako základu německé kultury. Nezávislým umělcům šla podpora hned na začátku, a to v různých podobách, například jako jednorázový příspěvek pět tisíc eur. Bylo to jednodušší také proto, že v Německu mají definovaný status umělce, což my nemáme. To je další úkol pro ČOH, naučit legislativu pojmy z hudebního sektoru, aby s nimi mohla operovat.

Můžete to rozvést?

Na rozdíl od Německa nemá náš státní úředník nikde definováno, kdo je to umělec. U nás je umělec podnikatel. Chybí i definice toho, co je hudební festival a podobně. Žádný z hudebních pojmů není legislativně definován, a proto se tomu ČOH chce věnovat.

Celkově mohu říct, že v mnoha vyspělých zemích se k problému postavili čelem, a já věřím, že tomu tak bude i u nás. Bohužel tomu ČOH musí pomoct. Je potřeba věci realizovat, a ne o nich jen mluvit.

Zrovna jsem přemýšlel nad tím, co je závislá a nezávislá kultura. Protože první, dubnový balíček z  MK na záchranu kultury v koronakrizi byl představen i jako balíček pro nezávislou kulturu. Tam bylo napsáno, že na finanční pomoc mají nárok subjekty, které v předchozích třech letech pobíraly dotace od státu.  A co nedotovaná kultura? V současné krizi trpí všichni stejně. Možná je to i dobrý impuls k zamyšlení se nad přístupem k sektoru do budoucna a k jeho vnímání.

Soukromá sféra se ohradila, že byla vyloučena z podpory státu kvůli covidovým opatřením.

Ano, logicky. Kulturní scéna je široká a hudba má různé podoby. Důležitý je jak segment kultury podporované, který má svá specifika, tak segment nedotovaný, který má zase jinou strukturu – v celku například právě hudební průmysl zaměstnává obrovskou spoustu lidí a je ekonomicky, společensky i kulturně velmi zajímavý a cenný. A tento první program podpory všechny nedotované hráče vyloučil, a přitom opatření dopadla na všechny stejně. Právě ti, kteří nemají stálý dotační přísun, utrpěli mnohem víc a to byl problém.

Jak hodláte řešit podobné situace do budoucna?

Zatím máme soukromý sektor špatně zmapovaný. Máme v plánu se jím zabývat hned poté, co se dostaneme z nejtěžší situace. Tento kulturní sektor je v obdobné situaci velmi  zranitelný, ale pro stát skvělý v tom, že si žije sám, platí daně. Česká muzika je kvalitní, a když by chtěl stát tento sektor podpořit, mnohem snadněji expanduje na zahraniční trhy. Do budoucna je třeba vytvořit lepší podmínky pro produkční a edukační činnost. Problém je, že v Česku by si kultura celkově zasloužila větší finanční podporu. Protože vyspělý stát se pozná podle toho, jak podporuje svoji kulturu.

Poté, co jsme se zavřeli do karantény, se ukázalo, jak moc nám kulturní dění chybí. Najednou nikam nemůžete a v tom momentě si uvědomíte, jak je živá kultura důležitá.

Já si celkově myslím, že hudba, potažmo kultura není samozřejmost. Je to jako batoh, který si lidé nosí a postupem života jej plní. Něco tam zůstává, něco se ztrácí. Protože je na zádech, víme o něm, ale nevidíme ho. A nyní se stalo, že si lidé museli sednout, sundat batoh a podívat se. A najednou zjistili, že je prázdný.

Když se vrátím k hudbě, málokdo si uvědomuje, jak moc náročná věc to je a kolik lidí musí pracovat na tom, aby se uskutečnil třeba jeden koncert. Lidé mají často díky médiím pocit, že hudbu tvoří stovky lidí, kteří jsou vidět v bulváru. Ale ve skutečnosti jsou tu desetitisíce lidí – hudebníci, promotéři, produkční, dramaturgové, výrobci hudebních nástrojů a hudebních nosičů, organizátoři festivalů, streamovací platformy, rádia, hudební média a mnoho dalších subjektů. Pokud veřejnost do téhle mašinérie nevidí, někdo si pak může myslet, že hudba je jen o pár celebritách. To je ale trošku vina i samotného hudebního světa. Měl by s lidmi komunikovat, pozvat je do svého zákulisí a ukázat jim, co všechno pořádání hudebních akcí obnáší.

Vaše iniciativa se jmenuje Za živou hudbu. Co však covid-19 znamenal pro prezentaci v online prostředí? Objevily se nějaké nové přístupy a formáty, jak se prezentovat a komunikovat s diváky, které by mohly být inspirativní do budoucna?

Myslím si, že v online prostředí se nyní posílila modernizace streamovacích služeb, ale rozhodně to nemůže nahradit živý zážitek. Situace může vést také k tomu, že bude víc homeofficů a online hovorů, ale živého umění se to nijak značně netýká. Ještě před covidem-19 měli lidé možnost se na všechno podívat online. To však nemůže nahradit energii, kterou máte na živém koncertě a kvůli které tam lidi chodí.

Vaše organizace bojuje za celý hudební průmysl. Co však mohou dělat jednotlivci, kteří jsou ohroženi nejvíce? Například houslistka, která šla dočasně pracovat do supermarketu, nebo hudebníci, kteří chodili během karantény  hrát lidem do vnitrobloků, a další.

Vidíme spoustu snah, jak se mohou lidé z branže uplatnit nebo jak jim pomoci ‒ například iniciativu Muzikanti volná noha, která je také součástí ČOH a snaží se vybírat peníze na nezávislé hudebníky. Každý se s tou krizí logicky popasuje individuálně. Otázka je, jaký to bude mít vliv na celý ekosystém, až se situace vrátí do normálu. Pokud se má připravit unikátní hudební projekt, je to práce na plný úvazek, zvlášť pokud to děláte na mezinárodní úrovni. A když se dostanete do situace, že musíte z existenčních důvodů jít pracovat třeba do supermarketu nebo dělat něco jiného, ztratíte tu kontinuitu. Nejlepší umělci hrají od dětství, každý den cvičí, je to dril. Sám jsem muzikant a každý den musím hrát. A jak se pak s takovým časovým výpadkem vrátíte do mezinárodního konkurenčního prostředí? Je to těžké. Navíc se musíte mít kam vrátit a kde hrát. Když hudebníkům zaniknou kluby a festivaly, je to o to horší. Takže každý může dělat v rámci svých možností, co umí, nicméně stát by měl zabránit tomu, aby se hudební průmysl narušil. Pokud nějaká jeho část zanikne, bude někde chybět a může to mít fatální následky pro celý ekosystém.

Koronakrize urychlila vznik vaší asociace a to lze vnímat pozitivně. Na začátku jste zmínil, že hudební průmysl se nyní musí uskromnit. Neměl by se však celkově hudební průmysl uskromnit i do budoucna? Kvůli trvalé udržitelnosti se řeší ekologie dopravy, nadbytek aktivit živé kultury, množství odpadu, který po akcích zůstává, a podobně.

Zatím jsem nad tím nepřemýšlel, ale ekologické požadavky chápu a respektuji. Nicméně preferuji ekologičtější způsob cestování namísto uskromnění kultury. Hudebníci musí jezdit a předávat naši kulturu do zahraničí a naopak. Kultury má být tolik, kolik je po ní poptávky. Pokud za ní chtějí lidi jít a utratit za ni, je to v pořádku. Nemůžeme udělat kvóty nebo limity. To do umění nepatří. Raději by se i na evropské úrovni měli podporovat vědci a kreativita. Řešit by se měly dlouhé prodlevy, než se nějaká technologie uvede do života. S dnešními technologickými možnostmi bychom se mohli mnohem rychleji posouvat k ekologičtějším řešením nejen v dopravě. Jsem člověk, který věří v pozitivní motivaci, restrikce a regulace nefungují. To není správný postup. Pojďme spíš udělat něco pro to, abychom kulturu nijak neomezovali.

Zdroj: www.zazivouhudbu.cz
Foto: archiv Alexandra Smutného, Za živou hudbu

Více k tématu/