I do Česka patří kreativní vzdělávání

Vzdělávání uměním a vzdělávání k umění – dvě roviny tématu kreativního vzdělávání. V září jsme měli možnost navštívit konferenci Kreativní města vzdělávají uměním.
Inspirativní byla díky příkladům dobré praxe ze zahraničí. Jak vypadá škola budoucnosti a před jakými výzvami stojí české školství?

Na loňské konferenci Umění a škola neseděl v publiku ani jeden zástupce z ministerstva školství (MŠMT) a ministerstva kultury (MK). A to i přesto, že se akce konala na půdě MK a úředníci byli pozváni, aby se inspirovali způsoby, jak zapojit metodiky umění do rámcového vzdělávacího systému. Neuplynul ani rok a organizace věnující se kreativitě ve vzdělávání se spojily a vytvořily platformu pro kreativní učení uMĚNÍM. Ta letos v září pořádala spolu s Institutem umění – Divadelním ústavem (IDU) a Společností pro kreativitu ve vzdělávání konferenci Kreativní města vzdělávají uměním. Účast úředníků z ministerstev byla bohužel i letos nízká, ale v publiku se sešlo několik zástupců obcí a měst.

„Kreativní učení nemá zatím dostatečnou podporu státu. Bariéru tvoří chybějící meziresortní diskuse mezi MŠMT a MK. Proto jsme se rozhodli, že je lepší začít propojením dvou odborů na úrovni města než na úrovni státu,“ vysvětlila Eva Žáková z IDU motivaci konference. Cílem akce bylo inspirovat městské samosprávy k podpoře kreativního vzdělávání ve školách a o zkušenosti se podělili také zahraniční účastníci. Celodenní konference sestávala z přednášek, workshopů a kulatých stolů, u kterých se týmy facilitátorů zamýšlely nad praktickými otázkami zapojování kreativity do vzdělávání.

Marjo Kyllönen
Marjo Kyllönen

Škola budoucnosti

Marjo Kyllönen, vedoucí oddělení rozvoje vzdělávání pro město Helsinky, představila koncept „future school“ a promluvila o roli umění v inovativním vzdělávání v Helsinkách. Helsinky od roku 2016 přistupují ke vzdělávání holistickým způsobem, s důrazem na vnímání souvislostí mezi uměním, inovacemi, trvalou udržitelností a kreativitou. Potřeba změny ve vzdělávání jasně vyplývá z potřeb dnešní společnosti. „Budoucnost neprodukujeme, ale vytváříme,“ zmínila na úvod Kyllönen, a proto jsou učitelé ti, kteří mají budoucnost v rukou. Tradiční školní systém byl vytvořen pro potřeby industriální společnosti orientované na masovou produkci, rutinní práci a výkony jedinců v soukolí strojové výroby. „Svět se dramaticky změnil, je více komplexní, propojený, nepředvídatelný, rozmanitý a globální. Digitální technologie mají vliv na naše každodenní činnosti a mění koncept vědění,“ shrnuje Kyllönen.

Jakou roli má mít škola do budoucna a co bychom měli děti učit v porovnání s tím, jak to bylo v minulosti? Především už nejde o memorování a předávání informací z učitele na žáka. Kyllönen je podobně jako její kolegové přesvědčena, že právě kreativita a inovace jsou klíčové pro rozvoj sociálních kompetencí. Nový narativ pro školu je postaven na holistickém principu, který vychází z fenomenologie. „Není to jen hlava, která se učí, ale celé tělo,“ vystihuje tento přístup Kyllönen. Jde o propojení sociálních, emocionálních, fyzických, logických a intelektuálních rovin subjektu. Každodenní život také není rozdělen do předmětů, tak proč bychom se je měli odděleně učit za zdmi škol? „Naším výukovým prostorem je celé město,“ uvedla Kyllönen. Fenomenologické učení je postavené na tom, že učení je zábava, radost z objevování, které se ne nutně musí dít jen ve škole. Děti se učí spolupráci, kritickému myšlení, vnímání souvislostí a porozumění fenoménům ve svém přirozeném prostředí, protože „když se učíš o lese, běž do lesa“, vyzývá Kyllönen. Inovativní vzdělávání je postavené na principu „learning by doing“ a velká část zodpovědnosti za výuku je přenesena z učitele na děti. Jako jeden příklad za všechny uvedla Kyllönen stroj na mýdlo, který si děti vymyslely a postavily z lega. Protože si nerady myjí ruce, navrhly stroj, který poté, co vám dá mýdlo, zahraje za odměnu písničku.

Peggy Brandon
Peggy Brandon

Není to jen o škole

Běžně si vzdělávání spojujeme se školami. Proměnit naše školství je ostatně i cílem platformy uMĚNÍM. Není to ale jen o těchto institucích. Vzdělávat se lze na mnoha místech ve městech. Mezioborové a mezigenerační fúze jsou základem. Ve spolupráci s univerzitou v Helsinkách vznikl například projekt Go for Lab, kam se děti ze základních škol chodí učit tradiční řemesla, umění a techniky designu. Dalším příkladem je projekt Curious Classroom, kde si mohou osahat různé technologie podobně jako v hojně zřizovaných makerspacech, které jsou různě po městě. Helsinky mají takzvané STEAM education (Science, Technology, Engineering, Art & Mathematics) – vzdělávací kurikulum pro děti a dospělé postavené na mezioborovém zážitkovém učení.

V podobném duchu mluvila také Peggy Brandon z organizace Mocca, která je pro město Amsterdam partnerem v oblasti kulturního vzdělávání a organizuje propojování škol s kulturními institucemi. Amsterdam se nacházel v paradoxní situaci. Je to město, které má velký kulturní kapitál a investuje nemalé prostředky do umění a kultury. Většina velkých kulturních institucí je v historickém jádru města, zatímco školy naopak a právě vzdálenost a nepropojenost byla klíčovou bariérou pro to, jak dostat umění do škol a školy zase k umění. „Kulturní instituce mají své lektory, ale ti nikdy nebyli ve škole. Tak jsme šli do škol a ptali se, co potřebují pro to, aby se na kulturní instituce napojily,“ uvedla Brandon. Úkolem Moccy bylo propojit všechny zúčastněné a zajistit, aby se jednotliví aktéři ve městě potkali, naslouchali svým potřebám a aby školy, učitelé a potažmo i rodiče pochopili význam umění pro vzdělávání. Mocca připravila několik kroků, jak seznámit školy s kulturními organizacemi – setkávání na speciálních trzích, zajištění autobusů pro školy, které je dovezou do divadla, galerie a podobně nebo péči o učitele v samostatných programech a další. Důležité také je, aby instituce myslely na své rozmanité a pro Amsterdam typické multikulturní publikum, handicapovanou cílovou skupinu nevyjímaje. Učit se lze tedy všude ve městě a do kreativního procesu lze zahrnout kohokoli.

Paul Collard
Paul Collard

Co je to ta kreativita?

„Dostanete šest kostek lega a máte 45 sekund na to, abyste vytvořili kačenu,“ vyzval účastníky konference Paul Collard z britské organizace Creativity, Culture & Education (CCE). Vznikly desítky kačen a žádné dvě nebyly stejné. „Kreativita se nedá naučit, je to vrozená schopnost,“ shrnul Collard výmluvný výsledek cvičení. Zdá se to poměrně jasné, ale „nikdo neví, co to je, a nikdo to nechce“, poukázala na problémy spojené s obecným chápáním, co je kreativní vzdělávání, jedna z českých účastnic kulatého stolu. Školy se bojí. A bojí se i vedení měst. „Budí to velké emoce na straně škol. Cítíme tam strach a obavu. Školy i městské samosprávy fungují na rigidních pravidlech, a proto se jim inovace velmi těžko prosazují. Svět kultury a umění je naopak otevřený a flexibilní. Jak tyto dva světy propojit?“ poukázal na těžkosti z Jihlavy další z účastníků kulatého stolu. Jihlava je v tomto směru ojedinělé město, protože zde vznikla strategie Jihlava vzdělává kulturou, která propojuje místní kulturní scénu se školami.

Vizi kreativní Prahy představil Vít Šimral, radní pro oblast školství, sportu, vědy a podpory podnikání. „Žijeme v postindustriální době a ve 21. století už o HDP nerozhoduje kouřící komín, ale právě kreativita a inovace. Je třeba o světě přemýšlet nově,“ zdůvodnil, proč je třeba podporovat kreativní vzdělávání z pozice vedení města. Praha se snaží být nápomocná tím, že nabízí své prostory k pronájmu pro kreativně-inovativní projekty. Příkladem může být Pražské kreativní centrum, Kreativní hub v Kampusu Hybernská nebo holešovická tržnice, která se v současné době revitalizuje a kde již nyní sídlí někteří kulturní aktéři. „Na těchto místech vznikají nápady, které posouvají město dál,“ shrnul Šimral na závěr a poukázal na fakt, že síťování kreativních subjektů, škol a veřejnosti může napomoci změnit vnímání hlavního města jak dovnitř, pro jeho obyvatele, tak posílit image města navenek.

Diane Hebb
Diane Hebb

Leadership je základ

„Není to jen o malých změnách v rámci systému, je to o celkové systémové změně,“ myslí si Kyllönen. A ta vyžaduje změnu myšlení a odvážné lídry, kteří vidí za roh. Osvíceným příkladem byl příspěvek Diane Hebb, ředitelky pro oblast začleňování umění do života společnosti z Arts Council of Wales. Vzdělávání ve Walesu se zásadně mění. Silným důvodem k reformě byla demotivace a deprese na straně žáků a učitelů, děti nechtěly chodit do školy, výuka upadala, ze škol mizely umělecké předměty a děti ze znevýhodněných skupin měly špatné výsledky. V roce 2022 tedy vstoupí v platnost nové kurikulum, které bude zaměřeno na šest oblastí – výrazové umění, zdraví a duševní vyrovnanost, humanitní vědy, jazyky, gramotnost a komunikaci, matematiku a numerické dovednosti, vědu a technologie. „Začlenění umělecké tvorby do výuky v rámci nového kurikula znamená přiznání zásadní role, kterou umění hraje ve vzdělávání dětí a mladých lidí,“ říká Diane Hebb. Zajímavostí je, že kurikulum netvořili úředníci a akademici, ale navrhli a sestavili ho sami učitelé. Mezitím co se připravovalo nové kurikulum, se pod tíhou neradostných výsledků ze škol v roce 2015 rozjel program na podporu uměleckého vzdělávání a kreativních procesů v učení. Nastartovala se kolaborace mezi školami a kulturními organizacemi a do programu se zapojilo mnoho škol. Ty pak byly motivované k tomu, aby své zkušenosti sdílely s dalšími školami, a tím se kreativní učení organicky šířilo dál. V celkovém zhodnocení měl tento program velmi pozitivní dopad, jak ukazuje přiložené video.

Pomalu, ale jistě

Pomalu, ale jistě začínáme i v Česku vnímat význam kreativity nejen pro její ekonomické ukazatele, ale také pro vzdělávání a spokojenou společnost. „Loni jsem zde mluvila o významu kreativity ve vzdělávání pro ekonomiku a uplatnění žáků na trhu práce. Hovořit dnes jen o ekonomickém růstu není úplně vhodné s ohledem na globální akce Fridays for Future, které upozorňují na klimatickou hrozbu. Takže dnes bych zdůraznila význam kreativního vzdělávání pro lepší společnost a planetu,“ uvedla v úvodu Eva Žáková. Schopnosti a dovednosti žáků nabyté kreativním vzděláváním daleko přesahují ekonomické ukazatele. I když jde o investici do budoucna, už dnes můžeme i v Česku zaznamenávat pozitivní dopady kreativity na výuku. Vzpomeňme třeba případové studie Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání.

Bohužel se u nás nedaří prosazovat velké systémové změny. Právě i proto by měla pomoci platforma uMĚNÍM. Zatím tedy postupujeme malými kroky skrze působení vzdělávacích organizací ve školách nebo většími kroky prostřednictvím vedení měst, jako je třeba Jihlava nebo Praha. Pro platformu uMĚNÍM je nyní velkou výzvou dostat argumenty do obecného povědomí. Chce to čas a vytrvalost a „mluvit, mluvit, mluvit. Není to o penězích ani o strategii, ale o dlouhodobé komunikaci“, uvedl jeden z facilitátorů. Sice v souvislosti s Jihlavou, ale význam to má pro Česko obecně. Velmi povzbuzující náboj dodal na závěr konference Paul Collard, když ukázal tabulku vstupů, výstupů a dopadů kreativního vzdělávání v Irsku. Kreativní vzdělávání sice nelze převést do ekonomických ukazatelů, na které politici slyší nejvíce, ale jsou tu jasně strukturované argumenty, kterými se mají čeští aktéři vybavit pro vyjednávání.

Text: Kateřina Přidalová/Kreativní Česko
Foto: Jan Šlapák, https://www.crea-edu.cz
https://www.facebook.com/platformaumenim/

Nepřehlédněte/

Učit výtvarku jinak

Výtvarná výchova, kreativita, umění a umělci dětem bylo téma nedávného sympozia U-mění v Národní galerii. Jak učit výtvarku, proč je důležité se zajímat o umění a jak mu rozumět?

Jaké vzdělávání potřebujeme?

Rozhovor je upoutávkou na dva aktuální projekty týkající se reformy vzdělávacího systému. Ta je u nás stále naléhavěji vyžadována řadou organizací. Jednak vás chceme pozvat k účasti na blížící se konferenci Kreativní města vzdělávají uměním a dále upozornit na knihu Back to the Sandbox: Art and Radical Pedagogy. Obě věci jsou inspirativní pro debatu o tom, jaké vzdělávání ve 21. století potřebujeme.

Jak umění mění učení

Společnost pro kreativitu ve vzdělávání vznikla v roce 2010 s cílem rozvíjet spolupráci mezi školami a umělci. V současné době úspěšně pracuje s několika základními i středními školami po celé České republice. Její vzdělávací zážitkové programy, nastavují zrcadlo stávajícímu vzdělávacímu systému. S ředitelkou organizace Mariannou Sršňovou jsme si povídaly o tom, že umění mění učení velmi zásadně, s lehkostí a ke spokojenosti všech zúčastněných.