I Praha už umí čelit vizuálnímu smogu

Vizuální smog je téma, které v posledních letech řeší mnoho našich měst. Ani Praha nezůstala pozadu. Odborná i laická veřejnost v červnu s povděkem kvitovala vznik Manuálu pro kultivovanou Prahu, na kterém v posledních letech pracoval pražský magistrát. Jak manuál vznikal, s čím se museli autoři potýkat a o čem je nový dotační Program pro označování provozoven v Praze? Zeptali jsme se koordinátorky a autorky dokumentu Kristýny Drápalové.

Autorka manuálu Kristýna Drápalová. Foto z osobního archivu.
Autorka manuálu Kristýna Drápalová. Foto z osobního archivu.

Po Brnu, Ostravě, Uherském Hradišti, Znojmu a dalších městech má nyní i Praha svůj nový dokument definující pravidla reklamního značení v městské památkové rezervaci. Takzvaný Manuál pro kultivovanou Prahu zveřejnil Magistrát hlavního města Prahy (MHMP) v červnu letošního roku. Jak stará je myšlenka regulace vizuálního smogu v Praze a z čeho jste vycházeli?

Za minulého politického vedení existovala na MHMP pracovní skupina pro regulaci reklamy. Díky činnosti skupiny vznikla kupříkladu pravidla pro umisťování reklamy na sloupech a stožárech v Praze. Skupina se však zaměřovala spíše na outdoorovou reklamu ve formě billboardů a plachet, ne na vizuální smog způsobený reklamami na obchodech. S manuálem jsme tedy začínali úplně od začátku. Hodně nám ovšem pomohla metodika pro reklamní značení v památkové rezervaci, kterou zpracovali památkáři. O manuálu jsme se začali bavit po volbách před dvěma lety. Ovlivnilo nás i to, že v Brně manuál hezky funguje, pomohl zpřehlednit chaotickou situaci v předpisech, které upravují reklamu na provozovnách.

Brněnský Manuál dobré praxe reklamy a označování provozoven, kterému jsme se na našem webu podrobněji věnovali, vám tedy posloužil jako dobré východisko? 

Ano, s iniciátorkou brněnského projektu, designérkou Veronikou Rút Fullerovou, jsme byli v kontaktu. Samozřejmě jsme si také udělali rešerši, jak to funguje v jiných městech. Zjistili jsme však, že zkušenosti z jiných měst jsou do Prahy nepřenositelné. Malé město typu Znojma má v památkové rezervaci 167 domů, my asi tři tisíce – je to úplně jiná situace, která vyžaduje jiný přístup. V Praze se navíc majitelé provozoven často mění, často nemluví česky a neznají místní prostředí. Přístupy k regulaci reklamy z jiných měst byly pro nás spíš jen inspirací.

Proměna pasáže Karlovy Lázně. Zdroj: instagram.com/kultivovana_praha/
Proměna pasáže Karlovy Lázně. Zdroj: instagram.com/kultivovana_praha/

Vizuální smog je téma, které se týká mnoha odborů magistrátu. Jak probíhala vyjednávání?

Pozvala jsem na schůzky zástupce stavebního odboru, který dohlíží na dodržování stavebních předpisů, pak zástupce živnostenského odboru, který u nás vykonává dohled nad nařízením o regulaci reklamy, dále byli zapojeni památkáři, Institut plánování a rozvoje města Prahy (IPR), což je koncepční pracoviště, které vydává podobné metodiky, jako je tento manuál, a nakonec i odbor majetku, který řeší nebytové prostory v majetku města. Vznikla pracovní skupina a s těmito lidmi jsme se přibližně pět měsíců scházeli. Většinou jsem postupovala tak, že jsem nejdříve prozkoumala, jaká nařízení už se v regulaci reklamy uplatňují, a pak jsme si to ve skupině korigovali. Do přehledu jsem zaznamenala, co se kryje a nekryje s brněnským a ostravským manuálem, a diskutovali jsme nad tím, jaká pravidla budeme vyžadovat v Praze. Pravidla jsou nyní závazná pro všechny nájemce v nebytových prostorech magistrátu.

Závazné pro nájemce prostorů v majetku města?

Ano, v tuto chvíli jsou součástí každé nové nájemní smlouvy, která se uzavírá na pronájem nebytového prostoru. Jinak je manuál souhrnem pravidel, která jednotlivé úřady vymáhají v centru, v památkové rezervaci. Pak je tam asi 20 % pravidel, která nikdo vymáhat nemůže. Typickým příkladem je třeba reklama z vnitřní strany dveřnic nebo polepy na oknech nebo výlohách. Tyto nosiče zatím města nemohou kvůli chybějící legislativě řešit.

Tyto nosiče jsou tedy v manuálu popsány formou doporučení, jak velkou plochu lze polepit a podobně. Narážíte na problém, že to, co je nalepené zevnitř provozovny, je v podstatě nevymahatelné?

Nově dokonce nemůžeme vymáhat ani to, co je nalepené zvenku. Magistrát se nedávno soudil s jednou velkou bankou kvůli velkoplošnému polepu na výkladci a soud prohrál. Byl to jeden velký slavný prvorepublikový palác, kde si myslíme, že by polepy tohoto typu opravdu být neměly. Banka si však myslela něco jiného a bohužel soud vyhrála. Pak to šlo na Nejvyšší správní soud a ten potvrdil, že zákon o regulaci reklamy nedává obcím takové zmocnění, aby mohly polepy řešit. Takže nyní to můžeme řešit jen formou doporučení obchodníkům.

A ukázat jim přesvědčivé příklady dobré praxe.

Ano. Ale jak jsem říkala, můžeme ta pravidla učinit závaznými pro naše nájemce – tím, že je vložíme do smlouvy. Když jsme nyní odpouštěli nájemné za stánky a předzahrádky, případně poskytovali různé další druhy podpory, dali jsme do podmínek, že reklamní značení podniků musí být v souladu s manuálem.

To znamená, že pro získání podpory od MHMP bylo třeba dodržet i zmíněnou problematickou míru polepu provozovny a označení dveřnic?

Ano, do smluvních vztahů můžeme zakotvit i ta pravidla, která jinak kvůli chybějící legislativě vymáhat nelze.

Ukázka z Manuálu pro kultivovanou Prahu
Ukázka z Manuálu pro kultivovanou Prahu

Pražský manuál má podobnou strukturu jako ten brněnský. Zabýváte se umístěním reklamních nosičů, legislativními otázkami a tím, co má podnikatel dělat a jaké povolení si kde a jak vyřídit. Výsledkem je pak jeden přehledný dokument, kde je všechno.

Máme to na podobném principu. Situace v Praze má však svá specifika, a proto v manuálu řešíme i některé typy nosičů, které v Brně nejsou. V zásadě nám šlo o to, ukázat podnikatelům téma atraktivně a srozumitelně. Manuál je o pozitivní motivaci, o tom, jak to udělat a jak to má vypadat, namísto abychom prezentovali jen různé zákazy.

Jaké reklamní nosiče jsou specifické pro Prahu?

Jde o dveřnice a okenice typické pro starou Prahu a středověká města vůbec. Pak je tam kapitola bankomaty. Dveřnice jsou problematické, protože když jsou otevřené ven, jsou součástí veřejného prostranství, ale podle zákona jde o vnitřek provozovny. Pak jsme přidali markýzy a slunečníky.

Naznačila jste, že jste v rámci vaší pracovní skupiny dělala takovou detektivní činnost, kdy jste zjišťovala, jaká nařízení se v minulosti v Praze uplatňovala. Nástroje na regulaci reklamy Praha už v minulosti měla. Přesto ale ve veřejném prostoru města bylo a je obrovské množství údajně nelegálních reklamních nosičů, jejichž odstranění neměl kdo vymáhat.

Myslím, že obchodníci nemají moc šanci podrobně se v platné legislativě zorientovat. Sama jsem ty informace dohledávala asi půl roku. A pokud navíc nemluví česky, byly pro ně informace nedostupné. Další problém je, že spousta věcí není zakázaných, ale nemá povolení. Zatímco s vyhláškou o regulaci reklamy je to tak, že explicitně zakazuje některé reklamní nosiče, u památkářských pravidel je princip odlišný: správně byste neměli instalovat to, co od nich nemáte povolené. Daří se nám lépe bojovat s věcmi, které jsou zakázané, než s těmi, kterým chybí povolení. Znamená to, že když se podíváme na podivně řešený vývěsní štít v památkové zóně, tak je dost pravděpodobné, že obchodník nešel žádat památkáře o stanovisko, a nezískal tudíž to kulaté razítko, že to takhle může být. Tipla bych si, že nepovolené značení má třeba třetina provozoven, které jsou v Praze v památkové rezervaci.

Můžeme to označit za problém nevědomosti, kdy obchodníci neměli potřebné informace?

Na jednu stranu je to o nevědomosti. Další věc je to, že se obchodníci mohli chtít vyhnout složité byrokracii, která je s tím spojená. Když víte, že byste měli mít povolení od památkářů, a nezajdete si pro ně, tak na to pravděpodobně poměrně dlouho nikdo nepřijde. A vy se tím vyhnete riziku, že by vám něco nepovolili. Kvůli požadavkům památkové péče se leckdy výroba označení provozovny prodraží, protože po vás budou chtít lepší materiály a podobně. I když obchodníci tuší, že by tam měli jít, neudělají to, aby se vyhnuli složitostem, které jsou s tím spojené.

Vzhledem k tomu, jak jsou naše úřady zahlcené spisy, jsou prohřešky kontrolovány jen minimálně. Kdybychom chtěli Prahu dostat do stavu, který by byl v souladu se zákonem, museli bychom obejít všechny provozovny se čtyřmi úředníky najednou. Aby se zjistilo, zda to, co povolili památkáři, povolil i stavební úřad a naopak. Často se navíc stává, že to, co jeden úřad povolí, ten druhý nepovolí. Je to strašně složitá věc, která vyžaduje velké personální kapacity. Uklidit nepořádek, který se tu za víc než třicet let nakupil, nepůjde rychle. Nestíháme obcházet centrum, i když Královská cesta už je nyní zkontrolovaná. To neznamená, že v tomto místě jsou prohřešky napravené, ale minimálně se vedou řízení s obchodníky.

Dveřnice – ukázka z Manuálu pro kultivovanou Prahu
Dveřnice – ukázka z Manuálu pro kultivovanou Prahu

Dle zpráv od Veroniky Rút Fullerové si v Brně manuál vede po dvou letech fungování (od roku 2018) dobře. Sdělila mi, že přes 90 % žádostí, které jsou poslány na památkový úřad, je schváleno, což je úspěšné. Ukázalo se, že informace si vzalo za své hodně podnikatelů a manuál jako praktický nástroj velmi oceňují. Celkově to má pozitivní dopad. Manuál pro Prahu je tedy venku. Jak budete dále informace šířit mezi vaší cílovou skupinu?

Dvě stě výtisků jsme odvezli do Hospodářské komory Prahy 1, která je bude distribuovat mezi podnikatele. Jednáme se všemi městskými částmi, které mají na svém území památkové rezervace, aby si dodržení manuálu přidali do svých nájemních smluv. Udělala to už Praha 1 a 7, na dalších je to v procesu. Pak máme instagram Kultivovaná Praha, kde ukazujeme příklady dobré a špatné praxe. Měli jsme pozitivní odezvu v červnu, když jsme to zveřejnili. Hodně lidí v Praze vnímá, že vizuální smog je velké téma a současný vzhled Prahy je ostudný. Oslovili jsme také zástupce vietnamské komunity. Komunita principiálně chce pravidla dodržovat, ale neorientuje se v nich. To je přesně ta část podnikatelů, kteří nevědí, jaká jsou pravidla pro památkové rezervace.

Vietnamské provozovny mají svůj nezaměnitelný vizuální styl.

Ano, a ten pro všechny dělá pár reklamních agentur, které umí vietnamsky. Dohodli jsme se, že manuál necháme přeložit do vietnamštiny a uděláme zjednodušený leták, co je třeba dodržet, jaká povolení mít a podobně. Věřím, že komunita se tomu přizpůsobí. To by mohlo výrazně přispět k tomu, že se nezmění jen tvář Prahy, ale také vietnamských bister obecně.

V rámci motivace podnikatelů vyhlásil MHMP nový dotační Program pro označování provozoven na území Pražské památkové rezervace. Do něj se mohou hlásit od července do října zájemci, kterým můžete nabídnout podporu až do výše 70 % nákladů nebo do výše 200 tisíc. Co si od programu slibujete?

Máme celkem tři pilíře tématu vizuální smog – regulaci, osvětu a motivaci. Motivací má být právě grantový program. Jsme schopni žadatelům zaplatit docela velkou částku, pokud svoji provozovnu označí v souladu s manuálem. Dotační program si ale bohužel nese velkou administrativní zátěž. Když chcete dávat veřejné peníze na soukromou investici, je to extrémně byrokraticky náročné a dle rozpočtových pravidel to není možné udělat jednodušeji. Pořádáme proto semináře pro žadatele, abychom jim pomohli celým procesem projít.

A kromě programu nyní postupujete jak?

Nejvíc teď řešíme kontrolní činnost v centru. Pak dbáme na to, aby si manuál zasmluvnily městské části. Řešíme i jednotlivá problematická místa, jako třeba průchod v Karlových lázních nebo Ovocný trh, a nejrůznější kauzy, které symbolizují ten nepořádek, který v centru je. Věnujeme se nyní tomu, abychom problém vizuálního smogu řešili efektivně a systémově. A taky manuál překládáme do ruštiny a angličtiny.

Markýzy – ukázka z Manuálu pro kultivovanou Prahu
Markýzy – ukázka z Manuálu pro kultivovanou Prahu

Je Praha něčím specifická v porovnání se zahraničím? Narazili jste při zahraničních rešerších na nějaké zvláštnosti?

V porovnání se zahraničím mají české městské samosprávy strašně málo pravomocí. Všechny ty výše zmíněné odbory v pracovní skupině, to jsou všechno úředníci státní správy s přenesenou působností. Není to naše městská samospráva, jen sídlí v městském objektu. A politici vládnoucí koalice města jim bohužel nemohou mluvit do rozhodování. Památkový odbor hlavního města Prahy je ve skutečnosti státní úřad. Pokud budou chtít památkáři nějak rozhodnout, tak jim radní města nemůže nic přikázat. Takže je to u nás smíchané do takového kočkopsa. Kvůli tomu ty procesy nikdy nepůjdou tak hladce a rychle, jak bychom chtěli. Legislativní bídu tu máme proto, že si to města nemohou řešit sama. Jsme skřípnutí tím, co nám stát dovolí. To je zásadní rozdíl oproti zahraničí, kde si města mohou dělat svoje vlastní předpisy. Například v různých částech Německa se památkové zákony liší. U nás je stát centralistický. Samospráva má strašně nízkou pozici a zrovna vizuální smog je typicky lokální problém, nikoli celostátní. Pokud se to ovšem nesetká s pochopením státních úředníků, tak s tím nic nezmůžeme.

Kristýna Drápalová  (1991) vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě UK. Spolupracovala s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy, aktuálně působí jako asistentka Hany Třeštíkové, pražské radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch. V rámci pražského magistrátu řeší zejména vizuální smog, památkovou péči a kultivaci historického centra. Do různých českých periodik přispívá texty o umění a architektuře a urbanismu.

Text: Kateřina Přidalová / Kreativní Česko
Vloženo: 30. září 2020

Mohlo by vás zajímat/

Brno má manuál proti vizuálnímu smogu

Na jaře loňského roku jsme si povídaly s Veronikou Rút Novákovou, designérkou a iniciátorkou manuálu, který definuje pravidla reklamy a označení provozoven ve městě Brně. Po třech letech usilovné práce týmu odborníků byl manuál v červnu letošního roku zveřejněn. Co se bude dít dál, čím může Brno inspirovat další česká města a proč to není o tom „udělat to hezčí“?

Architekti v sociálních službách

Jak může architektonická praxe pomáhat při řešení sociálních otázek a kultivaci veřejného prostoru? Jak vypadá mezioborová spolupráce v pojetí organizace Architekti bez hranic a co jí může přinést zapojení do mezinárodní sítě? Povídali jsme si se zakládajícími členy spolku, architekty Karolínou Kripnerovou a Vojtěchem Sigmundem.

Pokud budou města přátelská k dětem, budou přátelská pro všechny

Děti a jejich hra už nejsou součástí veřejného prostoru. Chybí městská divočina a zázemí pro svobodnou hru. Změny v plánování měst se snaží prosadit spolek Město přátelské dětem. Ten spolu s Fakultou architektury ČVUT pořádá již třetím rokem konferenci Architektura dětem. O alternativách v plánování měst pro rekreaci, hru a sport a o potřebách participace jsme si povídaly s architektkou a vůdčí osobností spolku Mirjanou Petrik.