Objekt barokní Invalidovny v pražské čtvrti Karlín se po půl roce kulturního oživení na zimu uzavře. Spolek Iniciativa pro Invalidovnu, který pomohl budovu zachránit před prodejem, získal od Národního památkového ústavu (NPÚ) bezplatný pronájem západního křídla objektu. Letos se doposud uzavřená Invalidovna otevřela veřejnosti s kulturně-sociálním programem. Jak se povedla první sezona?

Navazujeme na rozhovor se zástupcem spolku Nisanem Jazairim, se kterým jsme si povídali v květnu před otevřením. Sešli jsme se v zahradě Invalidovny za slunného říjnového dne. Než jsme se pustili do rozhovoru, Jazairi narovnal větrem spadlé židličky a zkontroloval, jak se daří zahrádce.

Co jste vypěstovali?

Několik z našich rezidentů a dobrovolníků z Karlína tady založilo zahrádku. Vypěstovali lilky, dýně hokkaidó a další úrodu sklízeli během sezony. V Praze je urban gardening docela běžný, takže se to nabízelo samo. Zahradničit je baví, jsou nadšení a slyšel jsem, že se snaží domluvit s NPÚ, aby nám pro nadcházející sezonu poskytl další část zahrady, která je nyní nepřístupná.

Takže už máte přislíbené působení v Invalidovně i za rok?

Zdá se, že ano. V našem organizačním týmu diskutujeme, co bude dál. NPÚ se vyjádřil, že naší iniciativě umožní, abychom část objektu mohli využívat i následující dva roky.

To je tedy dobrá zpráva. Když jsme se viděli v květnu, mluvil jste dost nejistě. Klíčové pro vás bylo, aby se doposud uzavřený objekt otevřel veřejnosti s rozmanitou kulturní nabídkou. Chtěli jste si v pilotním režimu přes sezonu vyzkoušet, co zde bude možné dělat. NPÚ vám poskytl pravé křídlo objektu zdarma a vy jste ho pak zdarma nabídli různým kulturním aktérům. Jak byste vaši první sezonu zhodnotil?

Celkově ji hodnotím kladně. Ale pochopitelně je tu řada otázek k řešení, které se během období objevily. Jde i o rozdílné názory a očekávání v našem týmu, který to celé koordinoval. Spolek Iniciativa pro Invalidovnu vznikl za účelem provozu Invalidovny dosti spontánně, spojením několika různých subjektů, které ale spolu v minulosti nikdy nespolupracovaly a vlastně se skoro neznaly. Kromě mě a promotéra Aleše Zemene je zde Studio ALTA, reprezentované Lucií Kašiarovou a Lídou Vackovou, dále Petr Zeman ze spolku Prázdné domy, karlínské Divoké matky, které zde provozují kavárnu, a Marie Foltýnová z iniciativy Karlín sobě. Vznikla mezi námi diskuse o tom, do jaké míry prostor otevřít a jak ho provozovat. Část týmu je konzervativní a opatrná, argumentuje tím, že nejsou peníze, kapacity, čas a ani podmínky na to, aby se prázdný prostor celý využil. Druhá, menší část týmu, ke které se hlásím já s Alešem Zemene, je, řekl bych, otevřenější experimentům, ochotná jít více do rizika a připravená maximálně věnovat svůj čas a energii projektu. S tím je spojené také aktivní hledání finančních zdrojů jinde než jen z veřejných dotací.

Jak to myslíte více otevřít?

Máme tu přibližně čtyřicet místností, které jsme kvůli našim omezeným produkčním, finančním a technickým možnostem naplnili jen částečně. A to je škoda. Ten dům má velký potenciál, který můžeme v maximální šíři nabídnout všem, kteří potřebují pro své aktivity prostor. Představuji si, že by tu mohlo být více různě zaměřených rezidentů a více akcí, jako byl například RefuFest, Zero waste festival, Karlínské filmové léto, Zažít město jinak, Nuit des Invalides a další, které se tu letos konaly. Mohlo by sem také každý den chodit pracovat mnohem víc aktérů a jejich návštěvníků. Často to tu bylo na můj vkus poloprázdné. Navíc v Praze je mnoho kreativních lidí, kteří by chtěli pořádat kulturní, kreativní a sociálně zaměřené projekty, ale nemají dostupné prostory. V Invalidovně by měli mít možnost. Taky se nabízí mezinárodní kooperace. Já osobně mám kontakty na podobné subjekty v zahraničí. Třeba v Madridu jsou bývalá jatka transformovaná v centrum Matadero, kde vznikl ekosystém kulturních a kreativních odvětví (KKO) – ateliéry, start-upy, divadla a podobně. Funguje to tam dobře, vedení města jim pomáhá a nechává těm lidem svobodu. Podobně „omšele“ atraktivní jako Matadero je budova Invalidovny. Má skvělou patinu a určitý typ lidí fascinuje připravovat program pro takový typ historického objektu. Ukazuje se, že Invalidovna je bezpečná, není v havarijním stavu, nic na nikoho nepadá. Jen je třeba sem lépe zavést elektřinu a vodu. Nicméně aktérům nevadí, že dům je v tomto směru nepohodlný a zanedbaný. A pak je tu ta velká nevyužitá zahrada. Jsem možná příliš optimistický a velikášský, ale v Invalidovně vidím potenciál, který přesahuje Karlín, Prahu i Českou republiku. Neznám jiný tak nádherný barokní objekt, jako je karlínská Invalidovna, který se tímto způsobem nabízí veřejnosti a ještě je v centru města.

Moje vize do budoucna je, že by objekt, v kterém by byl prostor pro kulturní, komunitní a kreativní aktéry, spravoval neziskový subjekt typu nadace, který by byl autonomní a nezávislý finančně i politicky. Nadace a v dostupném nájmu fungující aktéři by měli mít možnost díky své produkci generovat příjem. Výnos by se reinvestoval zpět do údržby a veřejně prospěšných aktivit v objektu.

To už mluvíte o Invalidovně po plánované rekonstrukci, jejíž část by NPÚ vyčlenil pro KKO?

Řekněme to tak. Ale může se stát i to, že k rekonstrukci tak brzy nedojde, že přijde, nedej bože, krize a následně nebudou peníze na opravu, které jsou od státu přislíbené. Kdyby se náhodou stalo, že se budova nebude tak rychle rekonstruovat, dovedu si představit, že by i v provizorních podmínkách mohl náš model využití úspěšně fungovat řadu let.

Jak jste provoz financovali? V květnu jste mluvil o dotaci z pražského magistrátu (MHMP) a uvažoval jste tehdy o komerčních sponzorech. Co se podařilo?

Kromě kulturního grantu od MHMP (cca 250 tisíc Kč) jsme dostali sponzorský dar od Metrostavu (50 000 Kč), ale i různé finanční slevy od našich technických dodavatelů. Nějaké malé peníze nám přispívají Divoké matky z kavárny, pak získáváme příspěvky (cca 1000 Kč měsíčně) na provoz od rezidentů a lidí, co zde dělají akce. Snažíme se to dělat levně. Třeba elektřinu jsme si vyjednali za sníženou cenu, podobně i popelnice a toalety. Před otevřením někteří členové týmu pracovali full-time, a tak jsme je nějakou dobu normálně platili, aby se tomu mohli věnovat naplno. Jinak všichni pracujeme zadarmo.

Myslím, že do budoucna je třeba vytvářet možnosti příjmů z drobného podnikání, mít sponzory a organizovat také crowdfunding. Tedy kombinovat finanční příspěvky z veřejných dotací s příjmy z občanského a soukromého sektoru. Ohledně finanční pomoci se chystám oslovit developery, jako je společnost Crestyl nebo Karlin Group, kteří staví v Karlíně a Libni. Ale i oni chtějí něco za něco. Tak uvidíme. Znovu jsme také zažádali o dotaci na MHMP.

A co městská část Praha 8?

Diskutujeme s nimi, ale zatím je to myslím moc nezajímá. Praha 8 se běžně chlubí záchranou Karlínského filmového léta, které tato městská část doposud pořádala na zahradě v Českém rozhlasu Regina. Letos se naším přičiněním přesunulo do Invalidovny. Přislíbili nám příspěvek, který jsme bohužel nedostali. Takže s vedením MČ Praha 8 je to zatím složité.

I nyní, když už máte za sebou nějaké výsledky?

Možná teď, až jim předložíme hodnocení, na to budou slyšet. Na závěrečné zprávě aktuálně pracujeme. Pak za nimi určitě znovu půjdeme.

Kdo se v Invalidovně nakonec usídlil? V květnu tu bylo Studio ALTA, zahraniční hudebně-výstavní projekt The Solution, uskupení 3Kurátorky a hledali jste prostřednictvím výzvy další nájemce.

Ano, ti tu byli nebo ještě jsou. Například náš kolega Aleš Zemene rozjel s několika lidmi projekt Digital gardening, což je ekologický přístup k zahradničení s využitím nových technologií. Pak tu byli mimo jiné architekti ateliéru Tečka, jóga, zkoušel zde Teatr Novogo Fronta, přesunulo se sem zmíněné letní kino Karlínské filmové léto a ve Studiu ALTA zkouší a vystupují různí umělci. Na podzim se tu pořádaly různé akce jako zmíněný RefuFest, Zero waste festival a další, které se konaly zejména díky iniciativě Aleše Zemene.

Když pominu neshody v týmu, které jistě nejsou neřešitelné, jaké jsou plusy vašeho projektu?

Ukázali jsme, že budovu lze úspěšně oživit, a zájem publika je velký. Během několika měsíců vznikla v Invalidovně komunita kreativních a přínosných rezidentů, kteří mají velký zájem budovu oživit. Na základě toho můžeme, doufám, pokračovat v našem projektu i v dalších dvou letech. Minimálně do doby, než se to tu bude rekonstruovat. NPÚ je, zdá se, spokojen a má zájem o spolupráci. Zaujala je komunitní zahrada, RefuFest, Zero waste festival a ocenili i hudební akci Nuit des Invalides. Koncem října se západní křídlo zavře kvůli tomu, že budova není zajištěna na zimní provoz. Chybí hlavně vytápění. Přemýšlíme, že bychom se možná pokusili uspořádat malý adventní program. Myslím, že spolupráce s NPÚ je výhodná pro obě strany. My jim pomáháme Invalidovnu programovat a oživovat a oni nás nechávají pracovat a pomáhat jiným. Je to dobré pro PR obou stran. Takže kdyby i přes zimu byl prostor něco uspořádat, budeme rádi. Na příští rok zamýšlí kolega Aleš uspořádat festival Jazz and Wine a zkusíme připravit další akce, které nemohou být komerční, jako je třeba Mercedes-Benz Prague Fashion Week, který tu nedávno byl.

Ten jste nepořádali vy? A kde je pro vás hranice mezi tím, co je a co není komerční akce?

Pořadatelé si zajistili Invalidovnu přes NPÚ. My v podstatě nemůžeme organizovat výdělečné akce. Pouze neziskové. To je naše role, kvůli které jsme vznikli.

Paralelně s vámi se tedy zájemci o pronájem obracejí na NPÚ.

Ano. Kromě Fashion Weeku, který v Invalidovně našel inspirativní prostředí, se zde konal například Garden Food Festival. Pak tu jsou často různí filmaři. NPÚ potřebuje logicky zajistit také nějaké finance na běžný provoz celé budovy. Přes zimu mají v plánu natáčení. Tak uvidíme, musíme to s filmaři nějak skloubit.

Co vás tedy čeká kromě shánění peněz na další sezonu?

Hlavně se musíme domluvit v týmu, jak dál. Je třeba mít vizi, jak spolupracovat, a ideálně najít zkušeného programového koordinátora. Tlačím na kolegy, abychom udělali na tuto pozici výběrové řízení. Už mám vytipované nějaké šikovné lidi. Ale ty je třeba také zaplatit. Zásadní je, aby ten člověk měl dramaturgickou vizi i s ohledem na to, jak dům revitalizovat a prezentovat. Zkrátka co dávat ven a co zase investovat zpět. Tohle je úplně primární věc. A ne že tu budeme dělat něco jako domovníky a čekat, až někdo zavolá, že zde chce být, anebo prostor využívat pouze k vlastním komerčním zájmům. O dům a program v něm se musíme starat, musí být otevřený a s pestrou kulturní nabídkou pro různé cílové skupiny rezidentů, stejně jako pro jiné návštěvníky. Dále potřebujeme provozního manažera, jakéhosi domovníka – údržbáře. Někoho, kdo bude dělat smlouvy, dávat klíče, zařídí opravu okna, zkrátka starat se o správu domu. Je to ale vše o penězích. Výzvou pro nás je otevřít se co nejvíce novým zájemcům a projektům a usilovat také o zpřístupnění zahrad.

Takže je třeba provoz profesionalizovat a zaplatit odpovědné pracovníky. Kolik lidí na plný úvazek je ideálně třeba k vašemu kulturnímu provozu v Invalidovně?

Potřebná pravidla (finanční, domovní, PR a jiná) si nastavujeme za provozu, občas v tom byl dost chaos a je nutno si přiznat, že jsme si vzali v mezích našich časových a finančních možností dost těžký úkol. Nicméně fungujeme, pomáháme ostatním, platíme účty a hlídáme svěřený prostor. Musíme pochopitelně do dalšího roku mnohé zlepšit. Organizačně myslím zvládne prostor jeden koordinátor na plný úvazek a programový koordinátor, pokud budou mít zajištěné finance a pravomoci. Pořád se na to dívám jako na pilotní projekt, jak revitalizovat prázdný objekt, ze kterého jsme se měli poučit, jak ty věci můžou fungovat. A v tomto přístupu to úspěšné určitě bylo.

Foto: https://www.facebook.com/iniciativaproinvalidovnu/

Nepřehlédněte/