„Pokud bychom chtěli, aby byla kreativita zahrnuta do školních osnov, pak je nutné, aby se vzdělávání instituce zamyslely nad tím, jakou kulturu chtějí vytvořit,“ tvrdí profesor Bill Lucas, britský expert na oblast kreativity ve vzdělávání. Překlad jeho článku nám připomíná, že nejdůležitější je pochopit, že lidská kreativita souvisí s osvojováním návyků kreativního myšlení. Přinášíme popis jeho pětirozměrného modelu kreativity pro školy.

Před dvaceti lety vydal National Advisory Committee on Creative and Cultural Education (Národní výbor pro kreativní a kulturní vývoj) zásadní přehled All Our Futures: Creativity, Culture & Education (Budoucnost nás všech: kreativita, kultura a vzdělání). Tento přehled nabídl jednoduchou definici kreativity jako tvůrčí činnosti koncipované tak, aby její výsledky byly jak originální, tak hodnotné.

Dal jasně najevo, že kreativita je důležitou složkou každého předmětu školních osnov. Na druhou stranu nenabídl příliš mnoho praktických rad, jak mohou učitelé začlenit kreativitu do svého vyučování. 

Prosazování kreativní agendy

Nyní máme mnohem jasnější představu o tom, jaké změny v kultuře a pedagogice jsou nezbytné pro zahrnutí kreativity do školních osnov. 

Například ve Walesu v roce 2019 spustili nový studijní plán, v němž kreativita zaujímá ústřední roli. Načež Durhamská komise pro kreativitu a vzdělávání vydala souhrnnou zprávu hodnotící význam kreativity ve vyučování. 

Ve stejném roce Ofsted (Office for Standards in Education, Children’s Services and Skills – Úřad pro standardy v oblasti vzdělávání, služeb pro děti a dovedností) vytvořil nový pracovní plán. Ačkoli se tradičně tématem kreativity nezaobírá, rozhodl se podpořit školy v rozšíření studijních plánů a zaznamenávání jejich cílů, implementací a výsledků, což může být příležitost pro úpravu role kreativity ve školách. 

Získané dovednosti  

Zajímavé poznatky přináší poslední článek od Stellana Ohlssona a Pima Pollena v magazínu Tes, ve kterém autoři tvrdí, že kreativita je spíše soustava dovedností než schopností nebo řada procesů. Také uvádějí, že tento přístup je ve školách málo prozkoumaný. 

My v Centre for Real-World Learning (CRL) s tímto postojem souhlasíme. Vědomosti a kontext hrají obrovskou roli. Existuje celá škála dovedností, které je možné se naučit a praktikovat v různých situacích. 

Nicméně nejdůležitější je pochopit, že lidská kreativita souvisí s osvojováním návyků kreativního myšlení. Náš pětirozměrný model kreativity pro školy, který byl vyvinut spolu s OECD, je velmi rozšířený v zemích od Austrálie po Chile, od Norska po Thajsko, od Nizozemí až po Anglii. Ve Walesu tento pětirozměrný model pro rozvíjení kreativity ve školství používá více než 500 škol, dále Arts Council of Wales, velšská vláda a nadace Creativity, Culture and Education.

Model kreativního myšlení 

Aby bylo jasno, tyto návyky nebo dovednosti je možné naučit všechny děti. Náš model poskytuje přístup ke kreativitě, kterou Anna Craft popisuje jako „kreativitu s malým k“: schopnost každý den přijít s nápady a následně je zhodnotit skrze zkušenosti a kontext.

Kultura kreativních škol

Dle našeho výzkumu se neustále opakuje těchto deset zásadních aspektů ve výuce:

1/ Vyučování je téměř vždy utvářeno otázkami, které nemají jedinou správnou odpověď. 

2/ Je vymezen prostor pro aktivity, které jsou zajímavé, autentické, občas přesahující dobu školní docházky, vyžadující spolupráci a reflexi. 

3/ Je vyhrazen prostor pro hru a experimentování.

4/ Prostředí je otevřené plodným myšlenkám, jsou zde vítány nové nápady. 

5/ Prostředí umožňuje kritickou reflexi a podporu od ostatních.

6/ V rámci kolektivu se respektuje odlišnost a kreativita ostatních.

7/ Kreativní postupy jsou viditelné a doceněné.

8/ Studenti se aktivně angažují jako spolutvůrci.

9/ V rámci vyučování je použita celá škála hodnoticích postupů.

10/ Je ponechán prostor pro nepředvídané.

Základní postupy

Náš výzkum, doplněný výzkumem OECD zabývajícím se způsoby vyučování a hodnocení kreativity, ukázal, že existují určité „směrodatné způsoby vyučování“, které dobře fungují. Patří mezi ně případové studie, filozofie pro děti, hluboké otázky, autentické úkoly, zaměření na proces tvorby, badatelsky vedené vyučování a cílená výuka. 

Dva ze základních postupů jsou velmi užitečné: vyučování s použitím „rozdělené obrazovky“ („rozdělená obrazovka“ nebo-li split-screen je metoda výuky, v rámci níž jsou si žáci vědomi procesu učení, tedy jak se učí a jaké dovednosti přitom rozvíjejí)  a skrze vizualizaci myšlenek. Vyučování pomocí rozdělené obrazovky, prosazované mým kolegou Guyem Claxtonem, nám připomíná, jak je důležité zahrnout kreativní návyky do kontextu určitých předmětů. Například: dějiny + kritická reflexe; vědecký výzkum + vhodná forma spolupráce; vypracování eseje v angličtině + prověření hlavní myšlenky. 

Použití vizualizace myšlenek, techniky hojně probádané Harvardskou univerzitou v rámci ProjectZero, je nedocenitelným způsobem, jak přeměnit vědomosti v dovednosti. Například technika myslet–zmást–prozkoumat (Think–Puzzle–Explore) rozvíjí zvídavost nebo technika myslet–párovat–sdílet–myslet (Think–Pair–Share–Think) přináší příležitosti pro kladení otázek a práci se zpětnou vazbou. 

OECD vydala materiály pro výuku a hodnocení kreativity ve školách.

Nyní nadešel čas odhodlat se a umožnit dětem rozvíjet kreativitu ve školách. 

Původní text: How to develop habits of creative thinking

Čtěte dál/