Kulturnímu a společenskému prostoru Kasárna Karlín v Praze byla prodloužena smlouva na další dva roky. Situace je ale složitější, protože bylo zároveň vypsáno komerční výběrové řízení na pronájem budovy. Jak si stojí Kasárna Karlín ve světle politických tahanic? Co za dobu tří let nabídla veřejnosti a co by mohla přinést do budoucna? Po čase jsme si opět povídali s členem produkčního týmu Matějem Velkem.

Obavy o osud Kasáren Karlín poprvé vyvolalo převedení celé této kulturní památky pod správu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Hrozilo, že nebude prodloužena současná smlouva o výpůjčce, díky níž mohou Kasárna fungovat, a dokonce se mluvilo o výběrovém řízení na komerční pronájem nebo i o prodeji budovy. Smlouva nakonec prodloužena byla, zároveň s tím ale bylo vyhlášeno také výběrové řízení na nového nájemce. Co to pro vás znamená?

Nemáme žádnou jistotu. Věděli jsme, že bude vypsané výběrové řízení na pronájem, ale nepočítali jsme s tím, že se tak stane souběžně s prodloužením naší smlouvy. Pokud vzejde z výběrového řízení vítěz, což budeme vědět v půlce března, naše smlouva se okamžitě zruší. My pak budeme muset do tří měsíců objekt opustit. Pokud se výběrové řízení zruší, nevybere se nájemce nebo se nikdo nepřihlásí, tak tu můžeme fungovat další dva roky. Nicméně pokud první výběrové řízení nebude úspěšné, může ÚZSVM vypsat novou soutěž s nižší vyvolávací cenou za měsíční nájem.

A existuje šance, že bude výběrové řízení neúspěšné a vy získáte více času?

Věřím tomu, že se výběrové řízení nakonec nepodaří. Je to vypsané nešťastně. Zájemcům se nabízí pronájem jen na dva roky bez vidiny prodloužení smlouvy. Nájemce bude dokonce povinen objekt kdykoli nárazově přenechat filmařům nebo trvale přenechat část areálu Policii ČR pro parkování. Navíc může ÚZSVM nájemce kdykoli vyzvat k tomu, aby objekt opustil, protože se stát rozhodl ho prodat.

Za kolik a jak velká část objektu se pronajímá?

Výběrové řízení je vypsané jen na část objektu, kde sídlíme. To znamená na nádvoří a budovu kulturního centra. ÚZSVM tedy soutěží pouze to, co jsme pro veřejnost opravili a zpřístupnili my. Naopak vůbec není ve hře historická budova kasáren. Ta je jen břemeno, které má nájemce hlídat proti vniknutí a poškození.

Vyvolávací cena je 75 000 Kč měsíčně. Ale pozor, je třeba k tomu připočítat cca tři miliony korun ročně za údržbu, správu, pojištění, zabezpečení a zaručení se za zbytek neobývaného objektu.

Přihlásíte se taky?

Na to teď nedokážu odpovědět. Jsme tu sice bezplatně, ale odpracovali jsme tu spoustu hodin a zainvestovali tolik peněz, že je to, jako bychom platili nájem. Každopádně se musíme rychle rozhodnout, protože máme čas jen do 6. března.

Problém nevidím v tom, že se ÚZSVM snaží maximalizovat zisk ze svého nemovitého majetku. Zákon mu ale také umožňuje zapůjčit objekt zdarma s ohledem na veřejnou prospěšnost. Tuhle druhou možnost ÚZSVM upozaďuje a říká, že je tady od toho, aby státu generoval příjem.

Když oni dělají byznys, co teď děláte v takové situaci vy?

Snažíme se normálně fungovat, ve všem pokračujeme, jako by výběrové řízení nebylo. Otevřeli jsme novou saunu se skleněným stropem, plánujeme rozšířit dětské hřiště a sázet další stromy. Určitě se tady nebudeme přivazovat ke stromu a vyvěšovat transparenty „Kasárna pro lidi“. Respektujeme právo a případně prostory vyklidíme a opustíme, byť nás to bude nesmírně mrzet. Moc si mimochodem považujeme toho, že nás úředníci berou jako seriózní partnery. Kdyby tomu tak nebylo, smlouvu by nám nikdy neprodloužili.

Překvapil nás zájem médií a nově se za nás postavil i primátor Prahy Zdeněk Hřib. Zavázal se, že udělá vše, co bude v jeho silách, aby areál bývalých kasáren sloužil nadále lidem.

Pojďme se nyní podívat na to, co se vám za dobu skoro tříletého působení v kasárnách podařilo. Jako karlínská rezidentka mohu potvrdit, že s postupující gentrifikací Karlína jsou Kasárna oázou normálního života. Je neudržitelné, co se v Karlíně děje. Mizí normální obchody a služby a vznikají nová a nová drahá bistra a restaurace.

To je přesně ono. Jsme rádi, že si lidé uvědomují, že Kasárna jsou takovouhle oázou normálního života. To je ten nejlepší výsledek. Loňské léto jsme tu měli průměrnou návštěvnost přes tisíc lidí denně, což jsme vůbec nečekali. Nádvoří prostě tepalo sousedským životem.

Od začátku jsme byli domluvení s tehdejším ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem, se kterým jsme podepisovali smlouvu, že jsme tady proto, aby stát šetřil. Aby opuštěná budova, která by jinak skončila prázdná, sloužila veřejnosti. Tohle bezezbytku naplňujeme. Máme také veskrze dobrý obraz v tisku a získali jsme si i pozornost zahraničních médií, jako jsou deníky The New York Times nebo The Guardian.

Hodně mě mrzí, že nemůžeme využívat historickou budovu. Tu jen hlídáme, ručíme za to, že bude v pořádku, a občas děláme servis filmařům, když zde natáčejí. Jak v očích úředníků, tak veřejnosti takto objekt působí jako ruina a nikoho nenapadne, že vnitřek je v dobré kondici a že s ním jde něco dělat. Uvnitř jsou všechna patra kromě části přízemí v lepším stavu, než byl zpočátku objekt kulturního centra v novější budově, kde sídlíme. My jsme se od začátku nevzdali plánu využití historické budovy.

Jak byste celý objekt využili?

Je to velký záměr, který jsme si rozdělili do jednotlivých etap, abychom to lidsky i finančně zvládli a postupně se dostali k plně využitému a opravenému objektu. Nejdříve bychom zpřístupňovali přízemí. Díky poloze by tam mohla sídlit organizace Asistence, která pomáhá lidem s tělesným postižením. Přemýšleli jsme o dětském klubu a klubovně pro skauty, o dílnu a velký sklad projevila zájem společnost Rekola. Zprovoznit by se také mohla velká lidová jídelna, podobná té na Těšnově. Kdysi tam byla vojenská jídelna, k tomuto účelu je tedy ten prostor prakticky připravený. Stejné je to s truhlářskou nebo svářečskou dílnou. Prostě bychom do původních provozů umisťovali, co tam dříve bylo. O nejvyšší patro projevil zájem rektor AVU Tomáš Vaněk. Potřeboval by místo pro doktorandy, zaměstnance a studenty a zaplnění prostoru by tak bylo na nich.

Jeden příklad je obzvlášť názorný – zjistili jsme, že tu v Karlíně zrušili učňovské kadeřnictví. Mohlo by být tady. Do těchto kadeřnictví chodí často důchodci. Bylo by skvělé, kdyby se zde babičky nechaly ostříhat, pak si daly kafe na nádvoří a kadeřnice by potom mohla potkávat výsledky své práce venku. Popisuju to vždycky takhle růžově. Ale musím říct, že mnoho věcí, které jsme si takhle vysnili, se nám splnilo, protože jsme si za nimi tvrdohlavě šli.

A co zbylá tři patra?

Naší vizí je, aby měl prostor v různých částech domu odlišné funkce. Měli jsme rozjednáno několik desítek renomovaných organizací a skupin, které mohou mít problém s placením komerčního nájmu v Praze. Zájem má například Člověk v tísni, Lékaři bez hranic, Platforma pro sociální bydlení, Greenpeace nebo Arnika a mnozí další. Firmám i nevládním organizacím se líbí, že by se jejich zaměstnanci mohli potkávat na chodbách a po práci na nádvoří. Zapomenout nemůžu ani na prostor vyhrazený pro nárazovou dramaturgii, filmaře, výstavy nebo třeba imerzní divadlo.

Návrh na využití historické části objektu jste v této podobě předložili ministru spravedlnosti. Co na to ÚZSVM?

Ano, je to tak, Ministerstvo spravedlnosti jej ve smlouvě zpočátku mít nechtělo, ale později jsme se k jednání znovu vrátili. A i na ÚZSVM opakovaně při každém jednání říkáme, že bychom o budovu měli zájem. Je škoda, že dům s takovým potenciálem dál chátrá. Hrozná je naše bezmoc, když každý den vidíme jen temná okna, místo aby se v domě normálně pracovalo.

Podle zpráv z médií to vypadá, že vaše spolupráce s aktuálním vedením městské části Praha 8 není ideální. Viz kauza kluziště – to letos v kasárnách kvůli politické zvůli nebylo. Co od městské části reálně potřebujete, když obýváte státní objekt?

Když jsme v kasárnách v roce 2017 začínali, MČ Praha 8 tyto projekty hodně podporovala. Spolupracovala s námi a to nám na začátku hodně pomohlo. Stávající koalice MČ Praha 8 nezávislé kultuře nefandí.

Postrádáte partnerství s městskou částí? Co myslíš tím, že vám nefandí?

Městská část má vytvářet podmínky pro vznik občanských aktivit, ale nemá své aktivní občany šikanovat. Kasárna jednoznačně mají městotvorný charakter a představují přínos pro městskou část i pro město obecně. Proto si přejeme mít v městské části partnera, a nikoli nepřítele. Snažíme se vytvářet normální, sousedský, veřejně přístupný prostor, který nikoho nijak nediskriminuje. Do Kasáren může přijít kdokoliv a cítit se zde vítaný. Navíc se tady může něco dozvědět, protože kromě dětského hřiště, sportovního vyžití a kavárny máme prakticky denně nějaký kulturní program. Nechceme být nóbl ani snobský prostor.

Zaujalo mě, že provoz Kasáren je jen ze 6 % závislý na státních dotacích, jak jsi nedávno uvedl na ČRo Vltava.

Propočítali jsme si to k loňskému roku a zjistili jsme, že jsme z 94 % závislí na financích, které generujeme vlastní činností, a z 6 % na grantech. To, že jsme v zásadě finančně soběstační, nám zajišťuje nezávislost. Spousta divadel a podobných projektů je závislá na grantech nebo má své generální partnery, kterým se mnohdy musí zodpovídat. Naším generálním partnerem je veřejnost. Všichni lidé, co sem chodí, nás podporují tím nejlepším způsobem. My se zodpovídáme právě jen jim. Jsme přímo a životně závislí na přízni našeho publika, nikoli na libovůli konkrétních politiků a úředníků.

Foto: z archivu Kasárna Karlín
Odkaz: https://kasarnakarlin.cz/cs

Nepřehlédněte/