Čtyřiadvacátého září se v olomouckém Divadle na cucky konala předvolební debata na témata kultury. Diskutovat se mělo na témata: kulturní vize města, dotační programy, složení a fungování kulturní komise a poměry financování zřizované a nezřizované scény. Diskuse potvrdila, jak jsme stále vázáni rigidními kategorizacemi a nemáme představivost chápat kulturu v celé šíři, ne redukovanou na soutěž mezi nezávislou a zřizovanou, což je typické především pro divadelní prostředí. Jaké další úvahy diskuse otevřela a jak bude vypadat olomoucká kultura po volbách?

Do panelu usedlo jedenáct oslovených stran z celkem šestnácti kandidujících ve volbách města Olomouce. Akce se konala v rámci cyklu připravovaného ve spolupráci s Asociací nezávislých divadel ČR, Českým střediskem ITI a Institutem umění – Divadelním ústavem za spolupořadatelství olomouckého Divadla na cucky, otevřené scény pro kulturu. Další debata proběhla ve stejný den v Praze a 20. září v Brně. Report přinášíme i z těchto měst.

Role moderátorky se ujala Barbora Čermáková, freelance překladatelka a PR manažerka především v oblasti kultury a vzdělávání (Tanec Praha, Nová scéna Národního divadla, IDU, 420PEOPLE, Colours of Ostrava, Filozofická fakulta Univerzity Palackého ad.). Klíčem pro výběr stran bylo jejich zastoupení v parlamentu nebo v současném zastupitelstvu s uplatněním jediné výjimky, a to v případě nového hnutí spOLečně, které ale má stávající zastupitelku na kandidátce. V panelové diskusi zasedli: Andrea Hanáčková (Piráti a Starostové Olomouc), Miroslav Kindl (Zelená Olomouc), Ivana Plíhalová (hnutí spOLečně), Aleš Jakubec (TOP 09 Olomouc ‒ Vaše město), Přemysl Halas (KSČM Olomouc), Jan Holpuch (ODS Olomouc), Matouš Pelikán (KDU-ČSL Olomouc), Pavel Urbášek (ČSSD miluje Olomouc), Miroslav Žbánek (ANO, máme rádi Olomouc), Tomáš Pejpek (ProOlomouc) a Jiří Kubíček (SPD SPOZ).

Váš nejsilnější kulturní zážitek za poslední rok?
Očekávání silného kulturního zážitku mnohých panelistů naplňují představení z běžného repertoáru činohry či baletu Moravského divadla (Kubíček, Jakubec), koncerty Moravské filharmonie (Žbánek, Kubíček), případně hostující inscenace, jakou byly například Rychlé šípy Slováckého divadla (Pelikán). Speciálně oblíbená jsou mezi panelisty open-air uvedení Moravského divadla, letos například Cyrano z Bergeracu (Holpuch) nebo Robin Hood (Urbášek). Žbánek by ocenil více koncertů Moravské filharmonie ve veřejném prostoru. Ze srdcových důvodů pochválil Přemysl Halas pořadatele festivalu Svátky Písní Olomouc. Jakubec připomněl nedávné zahájení výstavy Rozlomená doba 1908‒1928 v Muzeu moderního umění. Jedinečným zážitkem byl pro Ivanu Plíhalovou koncert Stabat mater s Ivou Bittovou a pro Miroslava Kindla koncert Krzysztofa Pendereckého, oba v rámci letošního Podzimního festivalu duchovní hudby. Veskrze tedy poměrně tradiční kulturní události. Jedinou výjimkou byla Hanáčková, která publiku svěřila svou slabost pro oblast alternativních a malých nezávislých scén a ocenila zážitek z festivalu Academia Film Olomouc. Tomáš Pejpek žádný silný kulturní zážitek neuvedl.

Programové priority stran v oblasti kultury
Po rozehřívacím kolečku měli kandidáti v jedné minutě představit programové priority svých stran v oblasti kultury. Hanáčková v intencích společného programu Pirátů pro letošní komunální volby upozornila na nutnost transparentního rozhodování, zde v souvislosti s výběrem do vedení městských příspěvkových organizací (PO), participace občanů na rozhodování při přípravě a realizaci kulturních akcí, vypracování dlouhodobé kulturní politiky a založení kreativního centra v návaznosti na potřeby zjištěné díky mapování kulturních a kreativních průmyslů (KKP) v roce 2016 a v souladu se Strategickým plánem rozvoje města Olomouce pro období 2017–2023 (SP, viz web).

Miroslav Kindl zmínil jako hlavní prioritu zpracování koncepce kultury, možnosti mimoekonomické formy podpory pro poskytovatele veřejných kulturních služeb například formou metodické pomoci, a to především v souvislosti s evropskými granty (evropský rozměr a kontext připomínal v průběhu celé debaty), podpory vzdělávání nebo zajištění odborného servisu, a dále vznik kulturního centra především pro dospívající mládež jako alternativu k DDM. Matouš Pelikán by si přál, aby byla Olomouc kulturní metropolí. Tuto ambici chce stavět na vzájemné podpoře, úzké spolupráci a partnerství města a kulturních aktérů. Za praktický případ uvedl nutnost koordinace termínů jednotlivých kulturních akcí nebo pomoc s jejich realizací. Vzhledem k tomu, že se později k tématu znovu vrátil, se zdá, že slabý vliv města na načasování jednotlivých kulturních akcí považuje za palčivý problém kultury v Olomouci.

Originálním a odvážným návrhem Pelikána byla realizace scény pro živé umění na Dolním náměstí, která by poskytovala zázemí pořadatelům kultury přes celé léto. Pakliže není mapování KKP jednorázovou aktivitou, ale dlouhodobým procesem, který zároveň není nikdy ukončený, Přemysl Halas navrhuje jeho obnovu. Poprvé a naposledy proběhlo mapování KKP Olomoucka v roce 2016. Halas dále kvitoval vypracování dlouhodobé koncepce kultury, uplatnění odborné komise ruku v ruce s nastavením jasné struktury a kritérii veřejného financování.

Podle strany Aleše Jakubce leží klíč k pozitivní změně v prosazování SP a naplňování souvisejících akčních plánů s vidinou razit jeden ze čtyř pilířů definující Olomouc jako „kreativní a konkurenceschopnou“. Do debaty také jako první vnesl téma financování a nezávislosti kulturních institucí, respektive potřebu zákona o veřejných kulturních institucích. Kubíček zdůraznil potřebu koordinované spolupráce všech tří orgánu veřejné správy (město, kraj, stát) a požadavek na transparentnost kulturní komise. Žbánek považuje za zásadní, aby byla kultura dostupná všem. Zajímá se o téma „estetizace“ veřejného prostoru, například formou využití potenciálu ležícího v „užitném“ (sic!) umění (navrhuje třeba tvorbu městského mobiliáře) nebo v živém umění. Tomáš Pejpek byl potěšen výroky svých předřečníků, kteří deklarovali potřebu zpracování koncepce podpory kultury, kterou se snaží prosadit poslední čtyři roky. Za tuto dobu se údajně kvalita projednávání dokonce soustavně zhoršovala. Za ústřední téma koncepce považuje proporci ve financování PO vůči nezávislé kultuře, nastavení pravidel pro grantový systém a využití potenciálu kulturně-kreativních průmyslů KKP. Ivana Plíhalová mimo jiné potvrdila zájem na „přijetí“ koncepce kultury a dále vyžaduje odpolitizovanou a odbornou kulturní komisi, která bude respektována Radou. Pavel Urbášek uvedl jako svou prioritu vstřícnější a otevřenější nastavení grantového systému pro všechny projekty a zdůraznil potenciál aktérů KKP v souvislosti se soukromými investicemi.

Jan Holpuch upozornil na neudržitelný nepoměr finančních sum plynoucích do PO z města a dalších orgánů veřejné správy. Moravské divadlo (MDO) pojme 55 % a Moravská filharmonie (MF) 23 % všech prostředků města určených na kulturu. Cestu ven vidí ve zvýšení tlaku na kraj a ministerstvo kultury, aby navýšily svůj podíl financování dvou nadregionálních institucí, čímž by se uvolnily zdroje na podporu nezávislé kultury. Holpuch do celé debaty vnesl připravená čísla a data.

Koncepce kultury ‒ nepochopená, nepostradatelná i přeceňovaná
Ač mnozí z kandidátů v předchozím bloku deklarovali, že jsou pro vypracování koncepce kultury, v souvislosti s ní nakonec zazněla celá řada obav, hrozeb a rizik. Jakubec potvrdil potřebnost koncepce kultury, protože nastavuje směr, kormidlo. Upozornil, že některé mantinely pro kulturu představuje již SP. Kritické hlasy se například nechaly slyšet, že vypracování a prosazení koncepce nebude jednoduché (Jakubec, Žbánek, Urbášek); dále zaznělo, že máme-li odborníky, nepotřebujeme koncepci (Kubíček); pak také varování před střetem zájmů či lobbingem ze strany kulturních aktérů (Žbánek, Urbášek), a dokonce že koncepce může být diskriminační, protože škála žádostí je široká (Urbášek).

Je zjevné, že pod koncepcí kultury si mnozí představují různé věci, a zdá se, že většina právě a jedině nastavení pravidel přerozdělování finančních prostředků. Jedná se přitom o příležitost ke zlepšení podmínek v oblasti kultury, pakliže má být údělem kulturní politiky města právě vytvářet vhodné a stimulující podmínky pro vznik a rozvoj věcí. Jak záhy objasnila Hanáčková, kulturní koncepce je vizí, na které se podílí přizvaní odborníci, zástupci nezávislé scény i občané. Je to sdílená vize komunity, která odráží, jakou chceme Olomouc mít v dlouhodobém horizontu, jakým způsobem chceme, aby do kultury vstupovala generace dětí, jaké chceme město v očích přespolních návštěvníků nebo zahraničních odborníků nebo jak můžeme ovlivnit, aby absolventi ve městě zůstávali nebo se do města vraceli, přiváželi sem know-how, rozvíjeli ho tady atd.

Vzhledem k frekvenci, s jakou byly v debatě používány pojmy jako systémovost, transparentnost a spravedlnost, by se dalo očekávat, že ochránci těchto hodnot budou hájit potřebnost kulturní koncepce. Jak lze ostatně lépe dlouhodobě ošetřit procesy s cílem eliminovat nahodilost a pochybnosti o efektivitě a kompetentnosti rozhodování než skrze nastavení priorit, plánování a koncepční uchopení této problematiky? Nestabilní politické prostředí nepřeje tvorbě dlouhodobých vizí a koncepcí. S nástupem nových politických seskupení se mění koncepce a plány rozvoje měst. Proto Kindl zdůraznil, že kulturní koncepce je, respektive má být nadčasová a tím pádem nezávislá na politické reprezentaci. Pejpek varoval před zvykovým systémem, který otevírá prostor pro lobbing. Holpuch se domnívá, že kulturní koncepce se přeceňuje a stačilo by, kdyby měla stávající garnitura čitelnou kulturní politiku. To ale často nemá a navíc víme, jak jsme na tom s dodržováním předvolebních slibů, kdy není vzácné, že se v programech objevují ambiciózní projekty bez opory v analýzách proveditelnosti. Proto Pejpek dodal, že potřebujeme jak čitelnou kulturní politiku, tak kulturní koncepci, která má být na rozdíl od kulturní politiky stran závazná, podložená analýzami a průzkumy, má předpokládat participaci odborné i laické veřejnosti a být jednoznačně směrovaná do budoucnosti.

Tomu nahrává, že Jakubec na konci tohoto bloku zmínil zřejmě nejambicióznější vizi večera, a to, že si přeje, aby v roce 2028 Olomouc byla Evropským hlavním městem kultury. Můžeme se jen domnívat, zda to řekl ze znalosti toho, že v současné době se považuje udělení titulu za podnět ke kulturnímu vývoji a strukturálním změnám v daném městě.

Prostředí, kde chybí komplexní vize rozvoje města, kde je korupce, nízké povědomí o progresivních strategiích nebo naopak příliš velkým zájmem o rozvoj infrastruktury bez přihlédnutí k „měkké infrastruktuře“ města, kterou reprezentují například hodnoty, tradice, symboly, příběhy, lidé a jejich dovednosti, procesy, sítě a propojení, neposkytuje podmínky pro systematický růst kulturní a kreativní společnosti.

Dává město dostatek peněz do kultury?
Osm z jedenácti panelistů odpovědělo na otázku, zda město dává dostatek peněz do kultury, „ano, dává“, i když Hanáčková, Halas a Kubíček dodali, že jejich „ano“ se váže k astronomickému dluhu, který město Olomouc splácí. Dluh v roce 2016 tvořil téměř dvě miliardy.

Magistrát města Olomouce dává do kultury necelých 10 % svého rozpočtu. Investice do dvou největších příspěvkových organizací ‒ Moravského divadla a Moravské filharmonie ‒ tvoří celkem 175 milionů korun, celková výše dotace v oblasti kultury činila 15,7 milionu, z toho 4,1 milionu pro Muzeum umění Olomouc. Poměr, který většina diskutujících posuzuje jako neúměrný reálným efektům a přínosům. Následná diskuse byla postavena na oblíbeném antagonismu: příspěvkové organizace vs. nezávislá scéna, mezi nimiž jsou stále více rozevírány nůžky. Většina hostů navrhla zvyšovat tlak na ministerstvo kultury a Olomoucký kraj, aby navýšily svůj podíl směřovaný do kultury i s ohledem na nárůst platů a mezd. Ačkoli služby městských kulturních institucí využívají samozřejmě i obyvatelé kraje nežijící ve městě, kraje jsou daleko menším zdrojem financí. Běžná (median) kulturní organizace totiž příspěvky od kraje nedostává a i průměrná částka krajské podpory je relativně nízká. V souvislosti s tím zaznívala kritika PO ve smyslu neschopnosti ‒ vůbec se ucházet a ‒ získávat finanční zdroje například z evropských fondů.

Zde znovu narážíme na to, že jádrem problému je chybějící rámcové politické zadání, například kulturní politika města nebo koncepce, co město chce dlouhodobě podporovat. Město si například zřizuje své PO k zabezpečení veřejně prospěšných činností. Jediné „zadání“ pro MDO je však obsaženo ve „zřizovací listině“ z roku 1991, kde je uvedeno, že účelem MDO je „uspokojování a rozvíjení kulturních potřeb a zájmů občanů specifickými divadelními a příbuznými formami a prostředky“. Podle Pejpka musí definice uměleckých cílů vzejít z průsečíku společenské a odborné debaty. Orgány veřejné správy by měly soustavně mapovat kulturní potenciál a kulturní potřeby a prostřednictvím této činnosti také ověřovat efekty dříve přijatých opatření.

Je patrné, že je třeba rozlišovat mezi dvěma různými režimy ‒ živým uměním a institucemi, které trvají, nezanikají (muzea, galerie, knihovny apod.). PO si budou ‒ na rozdíl od jiných právních subjektů ‒ od svého zřizovatele vždy nárokovat finanční prostředky, protože ten si je zřizuje mimo jiné k hospodářskému využívání svého majetku.

Grantové a dotační systémy
Na vrub grantovému systému moderátorka připomněla jeho fungování z hlediska uživatele, který se o dotace uchází: výsledky grantů bývají zveřejněny do půlky března a dotace jsou na účet úspěšného žadatele poukázány do 30 dnů od podepsání smlouvy, to znamená přibližně ve třetině daného roku. Dále uživatelům komplikuje život složitý a nevstřícný systém vyúčtování, který je nastavený na příliš brzký termín (do konce roku, přičemž tou dobou některé projekty teprve končí), vysoké administrativní nároky (je potřeba dokládat i položky nehrazené z dotace) a absence jakékoli zpětné vazby. Tím mimochodem vysvětlila možnou koncentraci některých kulturních akcí do určitých měsíců.

Nikdo z hostů nezpochybňoval, že dotace pro kulturu (jakožto součást procesu demokratizace kultury), které se ve finále promítají do ceny vstupenek, umožňují větší dostupnost kultury, jinými slovy zpřístupňují umělecká díla většímu množství a větší diverzitě lidí. Kultura totiž potřebuje zvláštní zacházení, není ji možné vystavit tržnímu systému, protože je v některých segmentech zranitelná.

Pozitivně byl hodnocen vznik programu víceletého financování organizací, které jsou tzv. vlajkovými loděmi olomoucké kultury (Holpuch, Pelikán, Hanáčková). Program byl poprvé vyhlášen v roce 2016 a objem disponibilních finančních prostředků se pohybuje nad 7 miliony.

Kulturní komise aneb kdo je odborník na kulturu?
Kulturní komise jako poradní orgán RM je zastoupena zčásti podle politického klíče a zčásti v ní sedí odborníci, nicméně opět nominovaní politickými stranami (ať už vládnoucími, či opozičními). Hlas kulturní komise v současné době není pro Radu města nijak závazný. Neakceptované návrhy kulturní komise se údajně pohybují někde mezi 20‒40 %. Tím, že politické strany do řad komise většinově nedosazují přesvědčivé a respektované osobnosti z kultury, se stává ignorace doporučení kulturní komise lépe ospravedlnitelnou. Jedná se o začarovaný kruh. Pelikán navrhl, aby byla Rada nucena svá rozhodnutí, která jsou v rozporu s návrhy komise, opodstatnit.

Příznivé podmínky pro vznik a rozvoj kulturních iniciativ souvisejí s mírou plnění zásady subsidiarity (což je politická zásada, podle níž se má rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům, a tím pádem bývá právě místní podpora nejefektivnější, a tudíž nejsmysluplnější) a decentralizace v kulturní oblasti. Subsidiarita s sebou nese riziko osobních vazeb daných velikostí „rybníčku“. Kvalitu rozhodování a nestrannost komise, kterou zajistí alespoň z jedné třetiny zastoupení nezávislí mimoolomoučtí odborníci, proto hájil Tomáš Pejpek, přičemž odůvodnění by se podle něj měla zároveň opírat o principy kulturní politiky (či koncepce).

Jakubec položením řečnické otázky „Kdo je vlastně odborníkem na kulturu?“ (což z něj nepřímo sejmulo podezření, že by se za jednoho považoval) upozornil na hlubší společenský problém. Cestu nicméně spíše vidí v čitelných a objektivních kritériích, která nastaví jasný řád pro rozhodování kulturní komise. Že by měl být v kulturní komisi zastoupen i politický aspekt (který ale podle Kubíčka nesmí mít majoritu), se shodla většina diskutérů. Vedle toho Pelikán vnesl do debaty koncept „odbornosti na politickém základě“, Žbánek by si zase představoval zastoupení „odborníků, kteří jsou ochotni k politickým kompromisům“.

Město jako pořadatel akcí zdarma ve veřejném prostoru
Z úst mnoha kandidátů v průběhy debaty zazněl projev podpory akcí pořádaných městem či městskými PO ve veřejném prostoru, v domnění, že jde a priori o kvalitu. Samozřejmě ‒ kultura ve veřejném prostoru nabízí potenciál zpřístupňovat kvalitní umění širokému publiku či nové formy umění, které by například samo nevyhledalo, takže lze brát za nástroj umělecké osvěty. Pořádání kulturních akcí ve veřejném prostoru, které jsou veřejnosti zpřístupněny zdarma, je však dvojsečné a přináší i negativní efekty.

Město v roce 2018 investovalo do pořádání kulturních akcí propagujících město 6,3 milionu, pořádá na Horním a Dolním náměstí v rámci nejrůznějších oslav města pro občany zdarma nejrůznější kulturní akce. To však vytváří nerovné podmínky, deformuje „soutěž o diváka“ a pokřivuje představu veřejnosti o nákladové stránce kulturních akcí (tedy jejich reálné hodnotě), která je veřejnosti skryta, protože není zrcadlena v ceně vstupenek. Veřejnost si na kulturu zdarma rychle a lehce zvyká a považuje ji za standard a samozřejmost – ne za vzácný statek, který je spojen s vysokými náklady –, čímž se snižuje ochota společnosti za kulturu platit. Dotace mají sloužit k vyrovnávání ekonomických rozdílů, a ne k jejich vytváření. Je si město vědomé takových rizik? Bohužel ani na toto v debatě nepřišla řeč.

Na co se nedostalo?
Z důvodu časového skluzu zbyl prostor pouze na tři otázky a komentáře z publika. Příležitost pro živou diskusi i více konfrontační stanoviska tedy zůstala nevyužita. Místo aby byl diskurz veden na úrovni systémových změn, principů nebo alespoň na úrovni mandátů, se diskutéři často uchylovali ke komentářům na osobní úrovni a nastolené problémy personifikovali. Navíc mnohdy nebylo možné rozpoznat, nakolik zástupci stran mluví sami za sebe, nebo zda reprezentují konsenzus strany. Zároveň se mnoho času ztratilo nad problémy, které nejsou specifické pro olomoucký kontext, respektive nejsou na lokální úrovni dost dobře řešitelné (za všechny uveďme transformaci příspěvkových organizací, což je téma, které dominovalo také brněnské předvolební debatě o kultuře). Poslední slova na konci celé debaty „peníze nejsou všechno“ zazněla z úst Pelikána. Na diskusi o možnostech nefinanční podpory kultury, kterou také v bloku o dotacích zdůraznil Halas, Pelikán a hned na začátku Kindl, se už také nedostalo.
Nepodařilo se uchopit téma kulturních a kreativních průmyslů, ačkoli původně byly zařazeny mezi témata diskuse a v současném kulturně-politickém diskurzu v Olomouci velice rezonují, což dokládá i jejich funkce v rámci strategického promýšlení rozvoje města.

Je symbolické, a předvolební debata na téma kultury v Olomouci to dokládá, že kulturní agenda, ztělesněná Oddělením kultury, zaujímá v hierarchii místní samosprávy místo pod Odborem vnějších vztahů a informací společně s dalšími pěti odděleními (cestovní ruch, informační centrum, sport atd.), tedy že vliv a status kultury zůstává velice slabý. K otázkám, zda má oddělení dost kapacit, zda není třeba vytvořit nová místa (například pro analytického pracovníka) nebo kdy by mělo proběhnout a kdo by měl zajistit další mapování, se nikdo nevyjádřil.

Záznam z debaty je ke zhlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=UUiikDzOOaU&t=30s
Poznámka: Paralelně byli z iniciativy platformy Kreativní Olomouc, po vzoru kampaně Kultura volí 2017, která se týkala voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, písemně osloveni kandidáti na primátora se čtyřmi otázkami. Nekrácené odpovědi devíti stran, které dotazník v průběhu září vyplnily, budou zveřejněny na webových stránkách: http://kreativniolomouc.cz.

Předvolební debaty 2018/