Kulturu regulujme co nejméně

Na konci května se v Českém centru uskutečnila diskuse s Ragnarem Siilem,
estonským odborníkem na kulturní politiku a kreativní odvětví s více než desetiletou praxí ve vládním, neziskovém a podnikatelském sektoru. Společně se zástupci z ministerstva kultury a pražského a brněnského magistrátu se debatovalo o strategiích, financování a celkové podpoře kreativně-kulturní oblasti. Setkání se Siilem bylo inspirativní. Mnohé okouzlil svým důvtipem, chytrými řešeními a patřičným nadhledem.

Ragnar Siil pracoval deset let jako první náměstek estonského ministra kultury pro oblast umění. V současné době působí kromě programu Kultura a kreativita i v mezinárodní společnosti Creativity Lab, kde expertní skupiny poskytují poradenství v oblasti kulturní politiky a kreativní ekonomiky.

Siil v diskusi hodně čerpal ze svého působení doma v Estonsku. Co je na malé zemi v severní Evropě tak zajímavého? V současnosti dvanáct procent společnosti v Estonsku pracuje v oblasti kreativních odvětvích. „To je na takto malou zemi poměrně hodně. Najednou to není jen zábava. Je to zaměstnání, růst, přidaná hodnota,“ uvedl. Pro srovnání v České republice je to necelých pět procent.

Estonci jsou sice malý, ale houževnatý národ, který si plně uvědomuje význam kultury, která nestojí někde bokem, nevnímají ji jako statický fenomén ve formě kulturního dědictví. Kultura je zde dynamickou součástí každodenního života. Dalším důvodem pro pozitivní rozvoj kulturní politiky a kreativních průmyslů je i malá rozloha a poloha země, která musí na rozdíl od velmocí západní Evropy více křičet o pozornost. Síla Estonska tedy není ve velikosti, ale v množství inovací, tvrdé práci, otevřenosti novým věcem a výzvám. V roce 2014 navštívilo 1,1 milionu lidí divadla a 3,8 milionu návštěvníků zaznamenala muzea, což je v zemi s počtem obyvatel méně než 1,3 milionu skutečně mnoho, uvádí Siil. Estonský příspěvek na kulturu je v porovnání s HDP nejvyšší v zemích OECD.

Estonsko je také start-upovým lídrem. Zde se zrodil globálně úspěšný produkt Skype. A v neposlední řadě Estonci nevěří v moc byrokracie, což způsobuje, že jejich vláda je jednou z nejefektivnějších na světě.

Možnost pobavit se a osobně setkat s člověkem, který je nedílnou součástí tohoto úspěšného příběhu, mohla být pro účastníky diskuse velmi obohacující. Aktuálně u nás probíhají debaty, jak efektivně nastavit agendu kulturně-kreativní oblasti na městské a státní úrovni. Hledají se optimální modely fungování a financování. Ragnar Siil odpovídal na mnoho praktických dotazů od zástupců měst, státní správy a kulturních aktérů. V určitých momentech však bylo cítit, jak neujasněné jsou pojmy, o kterých se účastníci bavili.

Celkově Siil apeloval především na změnu hlediska, na „přenastavení zažitého pohledu na kulturu a byznys jako na dvě oddělené oblasti, jednu neziskovou a druhou ziskovou“. Kreativní průmysly doplňují kulturní politiku a podporují její ekonomický potenciál. Strategie na podporu kreativních průmyslů nemá nahradit kulturní politiku a není ani samostatnou oblastí. Je to průsečík mezi byznysem a kulturou. Z tohoto důvodu si Siil myslí, že není třeba mít na úrovni měst speciální odbor pro financování kreativních odvětví. Zásadní je nalézt vhodné způsoby komunikace, jak oblast kultury a byznysu více propojit, a uvědomit si, že se vzájemně potřebují, že to může být k užitku všech.

Nejdůležitější je umět lidi v manažerských a úřednických pozicích správně motivovat.

V rámci diskuse promluvili a otázky kladli zástupci Magistrátu města Brna z odboru kultury a odboru strategického rozvoje Viktor Piorecký, Pavla Spurná a Tereza Chrástová. Za hlavní město Prahu vystoupily Kateřina Burešová a Lenka Grossová z odboru kultury a Olga Škochová za agendu Krep (Kreativní Praha). Za ministerstvo kultury se zúčastnila Yvona Havel a Robert Káčer.

Mezi tématy se objevil například problém pronájmu nevyužívaných budov. Brněnští zástupci si stěžovali na složité vyjednávání s majetkovým odborem města, který není ochotný pronajímat budovy za levnější nájem pro kulturní účely, neboť to údajně kazí tržní prostředí (v zásadě se to netýká jen Brna, je to obecný problém). Co s tím? Odpověď také není jednoznačná. Je to o komunikaci, nastavení a zájmech nájemců, jaké mají priority, zda chtějí být ziskoví nebo neziskoví, jak magistrát osloví, jaký mají koncept. Těžko nalézt jeden fungující model. Možným přístupem je vybalancování ziskového byznysu s neziskovým. Například si díky exkluzivitě místa a kvalitnímu kulturnímu programu mohu dovolit přizvat komerčního partnera, poskytnout pronájem restauraci a tím dotovat neziskovou aktivitu. V takovém případě pak lze zaplatit i tržní nájem budovy.

Ostrava ví, jak na opuštěná místa

V souvislosti s tématem veřejného prostoru a strategických plánů rozvoje měst se často skloňují otázky, co s nevyužitými prostory. Paradoxem současnosti je na jedné straně developerský boom, na straně druhé místa a budovy, které zejí prázdnotou a bolí jak centra, tak periferie měst. Věc se dá řešit mnoha způsoby. I z pozice městského zastupitelstva, jak ukazuje například zapojení Ostravy do mezinárodní sítě Refill, jejímž tématem je dočasné využití prostor, které z mnoha důvodů nelze pronajmout za tržní cenu.

Přejít na tento článek

Pak jsou tu otázky udělování grantů. „Při rozhodování o financování projektů z peněz města by nemělo být otázkou, zda se dávají peníze na umění či na mainstreamovou kulturu a komerčnější akce, protože kritérium tzv. vysokého a nízkého umění by nemělo být určující,“ reagoval Siil na jistou bezradnost zástupců pražského magistrátu při každoročním rozdělování peněz. Určujícím měřítkem by mělo být, zda je projekt ziskový, nebo neziskový. Klíčovou otázkou také je, jak kulturní aktivity vybalancovat, aby nemusely být plně závislé na státní nebo městské podpoře a byly z dlouhodobého hlediska udržitelné. V tomto směru hraje významnou roli management a motivace. Dnes je umění v Estonsku jednou z nejvíce udržitelných oblastí. To si dříve nikdo nedokázal představit. Pokud jsou například divadla plně závislá na veřejných dotacích a vědí, že peníze vždy dostanou, jsou pak méně motivovaná stát se soběstačnějšími.

Jako příklad uvedl velice úspěšné a profitující Estonian Maritime museum v Tallinnu, na jehož rozvoji se podílela společnost Creativity Lab. Jedná se o státní instituci, jejíž strategický management je veden snahou naplňovat svoje poslání, které se primárně neodvíjí od výše státního příspěvku. Veškeré peníze, které vydělají ze vstupenek a doplňkových služeb jako restaurace, obchody nebo merchandising, dávají zpět do inovací, renovací budovy a podobně. Jsou natolik vnitřně motivováni k rozvoji kvalitních služeb, že nečekají, až jim dá peníze stát. Nejde jim jen o budovu a expozice, ale také o vytvoření inovativní platformy. A čím víc investují, tím víc logicky dostávají zpět.

http://meremuuseum.ee/en/
http://meremuuseum.ee/en/

Za významnou považuje Siil také depolitizaci a větší flexibilitu ve financování kultury. V Estonsku mají zavedený model, kdy ministr nevybírá představitele veřejných institucí, jak je zvykem u nás. V Estonsku již provedli takzvanou transformaci státních kulturních institucí. Každá organizace má nyní manažerskou radu, jejíž členové se po pěti letech střídají. Ve spolupráci s odborníky na byznys strategie se tak řídí dotace pro instituce. Finance jdou rovnou z daní za alkohol, tabák a podobně, neprochází to politikou a není to pod ministerskou kontrolou. Obecně se kultura v Estonsku financuje na základě kritéria kvality. Je to otevřené pro všechny ziskové i neziskové subjekty. Pro každé odvětví také v Estonsku existuje poradce pracující pro ministerstvo kultury.

V několika komentářích od českých představitelů zazněla potřeba vytvoření určitého strategického dokumentu, ať na státní, nebo městské úrovni. Siil však nepovažuje za vhodné mít jeden strategický dokument, neboť to marginalizuje jednotlivé a velmi rozmanité části kreativních průmyslů. Nelze mít jeden určující model, jak na to. Proto v Estonsku nic takového nemají. Spíše se snaží metodou pokus‒omyl uvádět opatření do praxe, testovat je, přehodnocovat a zlepšovat a zase testovat namísto trávení času teoretizováním, jak by to mohlo fungovat. Strategie jsou podle něj žádoucí na konkrétní projektové úrovni, nikoli na systémové.

Siil tímto nepřímo poukázal na rozdílnou mentalitu Čechů a Estonců, kteří na rozdíl od nás nemají potřebu vytvářet zbytečné byrokratické překážky a právní normy. Estonci totiž věří, že kultura by měla být regulována co nejméně.


Text: Kateřina Přidalová
Poznámka: Diskuse se uskutečnila v rámci studijní cesty kulturních manažerů z Arménie, Gruzie, Moldávie a Ukrajiny do České republiky, kterou pořádala kancelář Kreativní Evropa ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem. Právě Ragnar Siil byl koordinátorem této cesty, uskutečněné v rámci programu Evropské unie pro Východní partnerství Kultura a kreativita, jehož cílem bylo navázání mezinárodní spolupráce a představení české kulturní a kreativní scény.

Další články

Sponzoring je na ústupu

Propojení byznysu s kulturou je o partnerství. Zahraniční příklady ukazují, jak se mohou dva zdánlivě neslučitelné světy obohatit. Jak mohou spolupracovat muzejní instituce s firmami? Jaká jsou pro a proti kreativního partnerství a zná tento pojem česká scéna?

Učit výtvarku jinak

Výtvarná výchova, kreativita, umění a umělci dětem bylo téma nedávného sympozia U-mění v Národní galerii. Jak učit výtvarku, proč je důležité se zajímat o umění a jak mu rozumět?

O spolupráci, regionech a kulturní politice

Kultura u nás se dávno neděje jen ve vyhlášených centrech. Jak se prosazuje potenciál kultury pro rozvoj regionů a odlehlých měst? Jak budovat identitu místa, co kulturním organizacím přináší síťování a jak účinná nebo zrádná mohou být ekonomická měření dopadů kultury?

Ve vedení Prahy našli hlavně partnera

Ke značce Art District, která se formuje v městské části Praha 7, se připojuje hala číslo 40 v pražské Holešovické tržnici. Vzniká v ní prostor s názvem H40, který bude od roku 2020 fungovat pro mezigenerační setkávání a inkubátor Art&Digital Lab, propojující umění a nové technologie. Jak se daří z veřejných zdrojů realizovat kulturně-komunitní hub a jak zajistit jeho finanční soběstačnost? Povídali jsme si s iniciátorem projektu Samuelem Kašparem a projektovou manažerkou Jitkou Hvězdovou.

Jak poznat vaše publikum

Teenageři, společností opomíjená skupina, která stojí na rozhraní dětství a dospělosti. Co chtějí, potřebují a jak na ně účinně zacílit svůj program? Právě jim se věnoval workshop Akademie IDU, který však v důsledku nebyl jen o dospívajících, ale také o metodice dotazování, kterou lze aplikovat na jakýkoli typ publika.

Záchrana Varšavy v Liberci pokračuje

Poslední kamenné kino v majetku města Liberec stále bojuje o své přežití. S Ondřejem Pleštilem jsme si povídali o tom, jak složité je ve městě, které má nemalé ekonomické problémy, vybojovat peníze na kulturu a v jaké fázi je plánovaná rekonstrukce kina. Jakkoli se celý rozhovor točil okolo nedostatku peněz, Pleštil stále věří, že všechno dobře dopadne.