KUTULU - rozhovor o hračkách a byznysu

Rozhovor se šéfkou týmu Pavlou Boháčovou probíhal těsně před otevřením jejich vlastního showroomu. Proto jsme rádi, že si Pavla udělala čas a pro Kreativní Česko povyprávěla o zkušenostech s rozjížděním nové značky a byznysu.

Děti po nich sáhnou kvůli krásným barvám a tvaru, dospělí možná proto, že jim něco připomínají. To něco jsou hračky Ladislava Sutnara, slavného českého grafika a designéra světového věhlasu. Inspirace Sutnarem není náhodná – hned záhy zjistíte, že tyto hračky vytváří sehraný tým přátel, který se dal dohromady právě na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni. Jejich cílem je oživit tradiční hračku řemeslné i výtvarné kvality. Od konkurence se liší tématy a příběhy – a chtějí, aby je dospělí svým dětem vyprávěli. Jak se jim to po roce fungování daří? Tímto rozhovorem zahajujeme rubriku, v které vám budeme představovat mladé tvůrce, kterým se podařilo rozjet podnikání.

KUTULU je v poslední době hodně vidět. Vaše hračky z bukového dřeva s typickými geometrickými tvary a jasnými barvami potkávám téměř na každé designové přehlídce. Kdo za značkou stojí?

Za značkou stojí tým designérů a přátel. Dali jsme se dohromady ještě na vysoké škole a nyní se společně snažíme oživit tradiční českou hračku. Na fakultě jsem se poznala s Terezou a Martinem z grafického studia Soudva. Spojili jsme koncept a síly poté, co jsem vytvořila první sérii hraček KUTULU v rámci klauzur na magisterském stupni. Podle této série jsme nakonec pojmenovali celou značku. Čtvrtým členem týmu je Eduard, náš konstruktér a technický garant značky. Pátý parťák je dřevokouzelník Pavel.

Čím se lišíte od ostatních českých hraček?

Je několik nových českých značek, které dělají hračky, dělají je dobře a jsou mi sympatické. Třeba Nuxo nebo Pišlik. Když přemýšlím, čím se odlišujeme, tak jsou to témata, která do hry dáváme.Třeba naše mytologická stavebnice nese příběhy. My chceme, aby rodiče a prarodiče dětem ty příběhy vyprávěli.

Pilotní sérii hraček KUTULU – stavebnici Mytho – jsi už navrhovala s cílem založit firmu a prodávat?

Od začátku jsem věděla, že chci, aby se hračky dostaly k dětem (pak mě překvapilo, jak náročný proces to je J). Stavebnici Mytho, inspirovanou antickou mytologií, jsem tvořila jako svoji diplomovou práci. To už jsem věděla, že chci mít značku, chci mít firmu a dostat ji do světa. Dělala jsem ilustraci a knihu pro děti, ale produktový design mě zaujal tak, že jsem od ilustrace utekla. Produkt pro děti je oblast, ve které je mnoho úskalí a otázek. Bylo nutné se rozhodnout, čemu se věnovat, protože obojí nebylo reálné. Vybrala jsem si hračku.

Co všechno bylo potřeba udělat, abyste mohli pustit vaše hračky do prodeje?

Lidé z umělecké sféry většinou nejsou moc šikovní na papírování a řešení s úřady. To byl i můj případ. Nejprve bylo potřeba zjistit, jak to funguje z právního hlediska. Pak jsme půl roku ladili první designy, aby hračky prošly certifikačním procesem a mohly být prodejné. Teď značka funguje na můj živnostenský list, který jsem si založila, když jsem vyšla ze školy.

Řešili jste někdy dilema, jestli KUTULU budou umělecké objekty k vystavení, nebo užitné a dostupné produkty?

Pro nás to bylo od začátku jasné – je to hračka a je pro děti. Naše produkty ale nekupují jen rodiče dětem, ale i dospělí dospělým jako dekoraci.

Můžeš popsat zlomový okamžik, kdy sis uvědomila, že tě to může živit?

Ten nastal, když jsem absolvovala. To jsem si řekla – můj sen bude. Ale pokud bude, musí být životaschopný a musím využít znalosti, které mám. Ale nemám jich dost. I když na magistru jsem si k ilustraci přidala tříletý kurz Arts managementu, který byl u nás ve škole díky projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Bylo nás tam pár studentů – ti, kteří začínali – a k tomu zkušení lidé z kultury. Řešili jsme praktické věci, třeba projektový cyklus. Ale stále mi chyběla spousta byznysových znalostí. Především jak značku propagovat a finančně řídit. Pak přišla nabídka účasti v tříměsíčním vzdělávacím programu Kreativní inkubátor DEPO2015 a to byl naprosto zlomový okamžik, bez toho bychom nevznikli.

Co u vás, kromě dobrého nápadu, zafungovalo, že firma vznikla?

Já bych to shrnula do čtyř bodů. První je odvaha. Druhá je energie, tvoje i lidí kolem. Třetí je plán, mít promyšleno, co chceš. A ta čtvrtá je kapitál. Já jsem na začátku odvahu neměla, měla jsem akorát sen. V tu chvíli přišel inkubátor, kde se nám osm týdnů věnovali lektoři a kouči, kteří našemu týmu radili, jak se v té džungli zorientovat. Pomohlo nám taky, že jsme v inkubátoru byli s firmami, které už nějakou dobu fungují, a viděli jsme, že mají taky své problémy. Učili jsme se od nich, dodávalo nám to odvahu. Největší váhu ovšem přikládám našemu týmu. Člověk sám může těžko vše kolem značky zvládnout. I když jsi šikovný a věříš svému talentu, je skvělé mít kolem lidi, se kterými pak úspěchy i neúspěchy sdílíš.

Zaujalo mě, že jste měli v inkubátoru k dispozici kouče. Přiblížíš nám, co jste spolu řešili?

Během inkubátoru jsme měli osm výukových sobot s lektory, kde jsme se snažili toho co nejvíc pochytit. Ale aplikovat ty znalosti na naše konkrétní problémy nám pomáhala právě až koučka, která s námi dva měsíce spolupracovala. Konkrétně nám pomohla realisticky sepsat podnikatelský plán. Určili jsme si cíle na nejbližší roky a ty se snažíme plnit. Pomohlo nám to ujasnit si cesty, kterými jít, a uvědomit si, co vlastně chceme. Celkově je problematické udělat si na plánování čas. Sednout si a přemýšlet o tom, co chceš. Tady jsme měli jasně dané, že jeden den v týdnu se řeší fungování firmy. Sranda byla, že tehdy jsme ještě nefungovali, takže jsme přesně nevěděli, jaké problémy nás čekají.

Komu bys teda inkubátor nebo podobný vzdělávací program doporučila? Těm, co začínají, nebo těm, co už delší dobu fungují?

Pro nás jako začínající to bylo stěžejní – nám to dodalo energii a odvahu. Bylo by určitě ideální, kdybychom za sebou nějaký měsíc fungování měli. Ale asi je to jedno, každá značka má v inkubátoru co řešit.

Když se zamyslíš, co vám naopak vznik komplikovalo? Byly nějaké porodní bolesti a jak dlouho vám trvalo, než jste vaši firmu rozjeli?

Nám to trvalo asi rok příprav. Z čehož necelý půlrok intenzivně v inkubátoru. Plánovali jsme, počítali. Náročné bylo získat certifikáty na hračky. I když na úřadech byli nápomocní a vysvětlili mi, jak se na testy připravit. Co bylo taky náročné – jednání s Úřadem průmyslového vlastnictví kvůli ochranné známce, to jsme museli požádat o pomoc právníka.

Máš recept na to, jak si udržet nadšení pro práci, inspiraci, nenechat se omezit obchodní strategií?

Recept nemám. Mám potřebu cítit svobodu. Když cítím svobodu, mám energii. Když mám energii, přichází inspirace. Samozřejmě o zákazníkovi přemýšlím, ale hlavní, na co se soustředím, je hravost. Nemám to těžké, moje přemýšlení je často velmi dětské. Mám impuls, mám nápad, vidím, jak to bude vypadat, tvořím. A teprve pak přemýšlím prakticky a zjišťuji, jaké mohou nastat problémy. Je super, že vizualita hraček je na mně a mám volné ruce. Je ale pravda, že nápad, který přichází, konzultuju s týmem. Hlavně kvůli technické náročnosti a následné propagaci. Je potřeba se zamýšlet nad tím, kam povedou naše další kroky, abychom udrželi naši vizi.

Dostáváme se k vizi – můžeš se s námi podělit o to, jaké jsou vaše další plány?

Přejeme si, aby naše hračky mohly mít děti po celém světě. Chceme sdílet příběhy, tvarosloví a estetiku našich hraček tak široko a daleko, jak jen to bude možné. Nejdříve nás čeká otevření showroomu a studia (showroom funguje od 15. 12. na adrese Schnirchova 2, Praha 7, pozn. red.). To je bezva, jelikož děti i dospělí si s hračkami budou moct pohrát a vybrat favorita. Také je to velký krok, protože se budeme mít kde vídat a společně pracovat. V prostoru jsme spojili koncept KUTULU, grafického studia Soudva a značky Lindy Vrňákové (Liv-Linda Vrňáková), se kterou jsme se potkali na inkubátoru a dali jsme to dohromady.

Díky moc za rozhovor, ať se daří i dál!

Odkazy:
KUTULU: http://www.kutulu.cz/
Kreativní inkubátor DEPO2015: www.kreativniinkubator.cz

Autorka: Michaela Mixová