Jak rehabilitovat poslání a význam lázeňských měst, vrátit jim slávu kulturně-společenských center? Jak pozvednout jejich postavení v současné společnosti a znovu je zařadit na mapu center kultury, profilovat a představit je jako destinaci přitažlivou pro turisty? Lze to za využití moderních nástrojů a manažerských metod?

Česká republika je mimořádně bohatá na minerální prameny a léčebné lázně. České lázeňství je soustředěno do 36 lázeňských míst téměř v každém samosprávném kraji, s největší koncentrací v kraji Karlovarském a Olomouckém. Česko se tak řadí mezi lázeňské velmoci Evropy. Na prostředí českých lázní nahlížím jako na celospolečenský fenomén, jedinečný kulturní zdroj s hlubokou tradicí. Lázeňství (ve svém nejširším pojetí) je mimořádně komplexní téma, ve kterém se přirozeně prolíná spousta aspektů („velká“ i komunální politika, ekonomika, kultura, cestovní ruch, zdravotnictví, věda atd., pojem je zkoumán z hlediska sociologie, urbanismu, kulturní historie, filozofie, topografie či medicíny); význam lázeňství tedy nelze redukovat na význam zdravotně-léčebný.

Kultura je pro existenci lázní nepostradatelná. Vždy byla a je přirozenou součástí jejich nabídky, a proto se léčba v lázních (na rozdíl od wellness a relax pobytů) netýká pouze těla, ale i ducha. K lázeňskému životu dodnes nerozlučně patří lázeňská kulturní sezona. Lázeňská města, včetně těch českých, si v historii vydobyla zvláštní pozici, kdy na mapě Evropy figurovala jako centra kulturně-společenského života a byla líhní nové spolupráce mezi umělci, místem „shledání s múzami“, tedy nalezištěm inspirace pro vlastní tvorbu. Spisovatelům a skladatelům konce 18. a 19. století, kterým lázně poskytly útočiště a inspiraci, sloužily jako „inkubátory“, kde uzrávaly nové politické, sociální a kreativní ideje. To se dělo prostřednictvím provozu kulturních zařízení: divadel, klubů, kasin, knihoven, hudebních pavilonů, čítáren, koncertních sálů a operních domů, ale také prostřednictvím nabízeného programu plného událostí a festivalů, které jsou dodnes integrální součástí lázeňského života. V historii se intelektuálové, umělci, muzikanti, spisovatelé, politici, šlechta a aristokracie, vědci a filozofové z blízka i z daleka potkávali v různých lázeňských domech, aby diskutovali o problémech tehdejší současnosti. Tento tehdy nový typ společnosti, společenský kvas a dialog zrozený z utopie a avantgardy dal vzniknout jedinečnému typu městských forem a architektuře lázní. Evropské lázně byly líhní nových uměleckých škol a hnutí. Příkladem budiž spisovatelé definující estetiku romantismu v Baden-Badenu či osudový význam Luhačovic pro tvorbu Leoše Janáčka.

Oficiální kultura v českých lázeňských městech je však v současné době zatížena řadou negativních rysů a potýká se s nedostatkem rozmanitosti  a invence. Soudobý stav kultury v lázeňských městech opomíjí hodnotu kulturní, tedy roli a význam kultury pro dnešní společnost, zatímco přeceňuje komerční a zábavný aspekt. Kultura zůstává pojímána jako doprovodná (doplňková) aktivita, jejíž pozitivní, podporující či dokonce léčivý rys není adekvátně doceněn.

Lázeňská města mají příznivé výchozí předpoklady, aby se stala základnou pro rozvoj nezávislých kulturních projektů a iniciativ, a to zejména díky kvalitní kulturní infrastruktuře. Ani pro lázeňská města však neplatí, že tato infrastruktura nutně znamená komunitní platformu ve smyslu centra místního společenského a kulturního života. Na druhou stranu relativně nízký počet stálých obyvatel lázeňských měst může být vhodným východiskem jejich aktivního zapojení do kulturního dění v lázních. Zvláštní roli zde zároveň hraje fakt, že obyvatelé své lázeňské město vnímají jako větší, než ve skutečnosti je.

Lázně disponují ubytovací kapacitou, kterou je možné (zejména mimo sezonu) proměnit v rezidenční centra a podpořit tím mobilitu umělců. V lázních se nachází doklady o činnosti řady místních spolků, které – často bez materiálně-technické základny – produkují např. festivaly, jimiž jsou některé lázně vyhlášené (například Karlovarský filmový festival, Chopinův festival v Mariánských Lázních, Janáček a Luhačovice apod.). Mají tedy pozitivní zkušenost s přínosem a dopadem daných aktivit. Začleněním kultury a lokálních aktérů jako strategických prvků do rozvojových politik lze povzbudit trendy směřující k obnovení či vytvoření nových tradic, které se vážou k místu či obci, k oživení lokální kultury, k posílení sociokulturní a lokální identifikace. Navíc jelikož jsou lázeňské společnosti podniky, které se pohybují na hraně soukromého a veřejného zájmu, vzniká tak příležitost pro spolupráci a koordinaci soukromého, veřejného a neziskového sektoru, který může nezávislé kulturní projekty iniciovat, uspořádat a vést. Právě tak pro kulturní a umělecké aktivity je typické, že vznikají jak na poli soukromém, ziskovém, tak veřejném, neziskovém, občanském a nezávislém. A v umění je ostatně přesah z jednoho sektoru do druhého typický. Projevy nezávislé kultury (nezávislá kultura je většinou provozována nestátními neziskovými organizacemi, tudíž bez přímé politické kontroly či dohledu zřizovatele, s náplní obecně prospěšné činnosti) v lázních jsou nicméně v současné době u nás spíše ojedinělé a inspirovat se v tomto ohledu lze spíše v zahraničí.

Otevírá se nám zde výzva a široké pole možností (nejen) pro absolventy kulturního managementu, spolky a další pracovníky v kultuře, pro rozvoj společnosti skrze kulturní obsah, nejen ten lázeňský. Jak je možné postupovat, ukazuje následující příkladová studie z lázní Bad Gastein v Rakousku.

Ve své knize The Grand Spas of Central Europe se k lázním Bad Gastein vyjadřuje David Clay Large: „Naneštěstí lázně, které se snaží oslavovat samy sebe jako zdroj nekonečného mládí, vypadají samy poněkud sešle.“ Dá se odtušit, že právě tomu se snaží stavět do opozice festival sommer.frische.kunst založený v roce 2009. Ten je rozložen do tří měsíců vrcholící lázeňské sezony a stává se „destinací pro svobodné a kreativní duše, kterou neradno minout“. Příroda obklopující Bad Gastein tvoří zdroj inspirace pro umělce současného umění, pro které je historická vodní elektrárna přeměněna na ateliéry uměleckých rezidencí. Jejím jediným účelem je podporovat tvorbu.

Bad Gastein transformuje tradici letních návštěv slavných umělců (Franz Schubert, Arthur Schopenhauer, Thomas Mann, Gustav Klimt aj.) do svěžího a živého letního festivalu umění sommer.frische.kunst jako místa setkání, studia a tvorby. Program nabízí například sérii výtvarných kurzů s renomovanými lektory na jedinečných místech, během celého léta probíhá každý týden na různých místech cyklus jazzových open air koncertů. Organizováno je bezpočet aktivit a akcí ‒ výstavy, instalace, otevřené ateliéry, tvůrčí dílny, koncerty, letní kina a další. Léto v Bad Gastein nabízí exkurzi do různých podob současného umění.

Prostřednictvím kultury lze pozvednout postavení lázní ve společnosti a znovu je tak zařadit na mapu významných českých center kultury. Toho můžeme dosáhnout jedině zlepšením kulturně-společenského klimatu v těchto městech, což je nejen v zájmu lázeňských společností, ale je také nedílnou odpovědností měst a regionů, kde se léčebné lázeňství realizuje. Základem úspěchu je spolupráce veřejného, soukromého a neziskového sektoru, eliminace propasti mezi lázeňskou zónou a městskou částí, podpora místní komunity, vůle ke změně, otevřenost, podpora inovace, opírání se o profesionální (kulturní) marketing a management (tzn. strategické a koordinované řízení), posílení kulturní nabídky nebo využití potenciálu mezi sezonami (listopad ‒ duben).

Zdroje: PETRÁKOVÁ, Magdaléna. Kultura v českých lázeňských městech – redefinice a aktualizace. Brno, 2017. 132 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně na Ústavu hudební vědy (obor Management v kultuře). Dostupné z: <https://theses.cz/id/y8r3d8>.;
LARGE, David Clay. The Grand Spas of Central Europe. A History of Intrigue, Politics, Art, and Healing. 1st printing, 2015. London: Rowman and Littlefield, s. 10.
Odkaz: http://www.sommerfrischekunst.de/; https://www.facebook.com/sommer.frische.kunst.badgastein/

Další články /