Ostravský Refill z radnice blíž k lidem

Platforma pro dočasné využívání opuštěných městských prostor Refill má nově svoji kancelář. Otevřela se na podzim v centru Ostravy a je přístupná všem, kteří mají nápad a potřebují za zvýhodněných podmínek prostor, nebo těm, kdo mají prostor a rádi by ho dočasně pronajmuli.

S koordinátorem projektu Tomášem Zetkem jsme si povídali přímo na místě, za prosklenou výlohou bývalého obchodu s látkami. Než jsme s rozhovorem začali, na dveře kanceláře zaklepal postarší muž a zajímal se, co to tu je. Zetek se mu snažil vysvětlit, že je to kancelář pro dočasné využívání budov pro lidi, co mají nápady na projekty. Muž opakovaně zmiňoval, že má hodně nápadů a rád by je Refillu prodal k realizaci. Zetek muži vysvětlil, že mu může zprostředkovat kontakt s majitelem objektu a pomoct s koordinací, ale že nápad si musí realizovat sám na vlastní náklady.

Tomáš Zetek

To bylo pěkné entrée k našemu rozhovoru. Zrovna jsem se chtěla zeptat, jak kancelář funguje na denní bázi.

Nějak takhle. Chod kanceláře zajišťují tři lidi, je to kontaktní místo a může sem z ulice přijít kdokoli. Hodně také fungujeme na Facebooku a máme nové webové stránky refillova.cz, kde je nafocená databáze míst, u kterých zjišťujeme, v jakém stavu jsou interiéry, zda tam fungují sítě a odpady a nakolik je prostor použitelný a pro co.

V rámci mezinárodního projektu Refill vznikla síť evropských měst, do které se jako jediné české město zapojila Ostrava. Výměna zkušeností probíhala mezi lety 2015–2017. Mezinárodní podpora již vypršela. Ostrava nyní pokračuje svépomocí a vyústěním toho je právě nová služba kanceláře Refill. Popište mi, jak to probíhalo.

Deset zapojených měst se mohlo samo rozhodnout, zda službu institucionalizují a jak. V Ostravě se město rozhodlo pokračovat a dále službu testovat prostřednictvím kanceláře Refill. Kateřina Bonito a Martina Pilařová z oddělení strategického plánování města Ostravy si na vzdělávací cesty po Evropě přizvaly zástupce místních organizací a spolků. Mezi nimi byla i naše organizace Cooltour Ostrava z. ú., která se v Ostravě věnuje komunitním a kulturním projektům už sedmým rokem. Kolegové Andrej Harmečko a Zuzana Vinklárková se myšlenky dočasného využívání opuštěných prostor chytli a na základě zkušeností z cest po evropských městech zpracovali materiál, jak by se to dalo implementovat v Ostravě. Každé město má jiné podmínky a každý stát jinou legislativu, a proto bylo třeba službu přizpůsobit na míru. Díky tomu pak Cooltour vysoutěžil zakázku na jednoletý pilotní provoz Refill kanceláře.

Kancelář jste otevřeli v září, co už máte za sebou?

Kvůli tomu, že služba nemá precedens a na nic nenavazuje, stále hledáme, jak ji optimalizovat. Ukazuje se, že jeden rok je moc krátká doba. Už teď se ale můžeme pochlubit několika úspěchy. Na konci léta se nám podařilo vyjednat souhlas soukromého vlastníka s umístěním komunitní zahrady na jeho rozlehlém pozemku nedaleko sídliště Fifejdy a souhlas statutárního města s využitím památkově chráněné Grossmannovy vily pro jednorázový hudební pop-up Banket, dále jsme zařídili soukromý prostor pro výrobu nouzových přístřešků pro bezdomovce Iglou nebo další soukromý prostor v bývalém hotelu Palace pro klauzurní výstavu studenta Fakulty umění OU.

Byli bychom rádi, kdyby jich bylo více, ale prostředí v České republice není zatím připravené a služba možná i předběhla svoji dobu, minimálně tady v Ostravě. Soukromí majitelé opuštěných objektů jsou nedůvěřiví a těžko je přesvědčujeme, aby svůj majetek k dočasnému využití poskytli. Vnímají to jako starosti navíc. A pokud pobývají v zahraniční, ani nevidí, že jejich budovy chátrají. Obecně nejsou extra motivovaní k tomu, aby s budovami něco dělali. Mají jiné mentální nastavení a vidí to jako „buď, anebo“. Buď přijde někdo s obrovskou investicí do objektu, nebo bude dál prázdný. Nevidí nic mezi tím. My se je snažíme přesvědčit, že existuje střední cesta a dům se dá pomalu opravovat. Jsou tu lidé, kteří sice nemají na to platit komerční nájem, ale mají čas a chuť pustit se do svépomocné rekonstrukce a dokážou zachránit i budovu, která by jinak za pár let spadla.

Takže je to o komunikaci a vyjednávání, což je o to komplikovanější, když nedojde k osobnímu kontaktu.

Ano, osobní schůzka je to, čeho se snažíme dosáhnout. Ale mnohdy to nejde. Objevíme budovu nebo prostranství, najdeme je v katastru nemovitostí, kde je uvedena adresa majitele. A pak se často práce zasekne, protože sháníme na majitele telefon nebo e-mail a využíváme své osobní kontakty. Když se nepovede první zaháčkování a probuzení zvědavosti, tak nás odbydou a pak už neodpovídají na e-maily. Je to taková detektivka. Máme proto aktuálně víc projektů než prostorů, které bychom mohli okamžitě nabídnout k užívání.

Jakého charakteru jsou projekty?

Musíme je filtrovat. Chodí za námi i zavedené neziskovky, které hledají nové prostory. Rádi jim pomůžeme, ale v prvé řadě chceme pomáhat těm, kteří přicházejí s něčím úplně novým. Třeba ti, kdo chtějí svůj koníček přetavit ve fungující podnikání. Často sem chodí lidé, kteří se věnují reklamě, natáčení videí a grafice a hledají kancelář. Většinou jsou to lidé na volné noze nebo mladí, co nemají dost peněz na komerční nájmy. Pak jsou to řemeslníci, kteří chtějí své dílny a pořádat workshopy, například keramička, švec nebo nožíř. Oslovilo nás také hudební nahrávací studio zaměřené na elektronickou hudbu se sdílenou zkušebnou nebo hudební klub zaměřený na elektronickou taneční hudbu, neziskovky, komunitní centra a další. Je to různé.

Majitelům vždy nabízíte určitý projekt pro jejich objekt?

Ano, to je důležité a majitelé chtějí slyšet, co se bude v jejich majetku odehrávat. Chodíme za nimi s konkrétními návrhy. Když máme možnost do objektu nahlédnout, rovnou nás napadá, pro co je prostor vhodný, a už si v hlavě párujeme prostory s projekty. Konečné rozhodnutí je ale na majiteli. Už se nám stalo, že se majitel zalekl, že ztratí kontrolu nad tím, co se v jeho nemovitosti bude dít. Zkrátka že dál budeme postupovat bez jeho vědomí. Takto to není, vztah nájemce a majitele je vždy ošetřen smlouvou, kterou uzavírají tyto dvě strany mezi sebou, ne s námi. My fungujeme jen jako mediátor, právní podpora. S podobnou obezřetností se setkáváme také u úředníků. Nás sice financuje magistrát, ale pak je tu 23 ostravských obvodů, které mají příslušné objekty ve své správě. Rozhodnutí, zda prostor někomu poskytnout za zvýhodněných podmínek, jde přes radu městského obvodu. Je to zdlouhavý proces s nejistým výsledkem, bohužel na setkání rady nemáme přístup. Rádi bychom změnili rozhodovací kompetence. Aby je získali úředníci příslušných odborů, jako je třeba majetkový. A aby budovy, které jsou třeba víc než půl roku prázdné, přešly do zvláštního režimu, který připadne Refillu. Pronájem pak už nebude postaven na soutěži obálkovou metodou, kdy vítězí nejvyšší nabídnutá cena za metr čtvereční, ale nájemce tam půjde čistě za náklady na energie a služby. Dočasně, na jasně stanovenou dobu.

Kateřina Bonito v našem minulém článku o Refillu zmiňovala, že k úspěšné implementaci služby je třeba i legislativních změn. To, co jste nyní zmínil, by bylo dostačující?

Kromě rozhodovacích kompetencí je třeba také vytvořit úředníkům zázemí, aby se nemuseli bát postihů. Setkáváme se na radnicích s otevřenými lidmi, ale ve chvíli, kdy dojde na lámání chleba, se zaleknou. A pokud na něco nemají vyloženě manuál, jak postupovat krok po kroku, bojí se s majetkem jakkoli nakládat a vzít na sebe zodpovědnost. Město by se mělo chovat jako řádný hospodář a oni si to překládají tak, že by se mělo transparentně soutěžit především o nejvyšší ceny za pronájmy.

Nicméně kancelář jsme spustili, aniž by ke změnám došlo. Důvodem byl i fakt, že magistrátu se dočasné užívání budov v městském majetku zatím dařilo. Bereme to jako jeden z dlouhodobých úkolů. Je to možná těžší, ale myslíme si, že to musí jít všechno najednou a nemůžeme čekat na legislativní změny.

Kritérium nejvyšší ceny je dost limitující a jde proti principu Refillu.

Ano, my jdeme přesně naopak. Chceme nejnižší nebo žádnou cenu za nájem s tím, že si nájemce hradí služby a energie ze svého. Kancelář je tu také od toho, aby nájemce pomohla nasměrovat na dotační tituly, nadace nebo k vedlejší činnosti (jako je třeba drobný prodej, provoz baru a podobně), která by jim generovala příjem pro jejich hlavní činnost.

Je nějaká podobná kancelář v zahraničí?

Naším předobrazem je německá kancelář ZZZ z Brém, se kterou jsme v kontaktu. Fungovala už před začátkem Refillu, od rku 2009. Podmínky jsou ale v každém městě jiné, hlavně ty legislativní. Nám v Česku chybí tvrdé argumenty pro vyjednávání s majiteli. Jinde v Evropě, nejenom na západ od nás, běžně funguje, že města mají nástroje, jak donutit majitele, aby s budovami něco dělali nebo se jich zbavili a nespekulovalo se s nimi. Jsou tam vysoké daňové postihy. Prázdná budova se toleruje třeba rok, poté začne daň z prázdné nemovitosti růst a po pár letech je to tak finančně neúnosné, že se majitel objektu buď zbaví, nebo svolí s dočasným užíváním pro neziskovky nebo někoho, kdo začíná s podnikáním. I když z toho nemá komerční zisk za pronájem, ekonomický přínos spočívá v tom, že neplatí vysokou daň a údržbu objektu a služby.

U nás města nástroje pro vyjednávání se soukromými majiteli mají také, ale nepřistupují k nim, protože se bojí vleklých a nákladných soudních sporů. Pokud jde o soukromý majetek, je to ošemetné. Je to dědictví 90. let a představy, že soukromé vlastnictví je svaté a majitel si s ním může dělat cokoli. Zapomíná se na veřejný zájem, a proto je třeba to korigovat.

Projekt Refill je vlajková loď Strategického plánu rozvoje města Ostravy 2017–2023, za který jste dostali mezinárodní cenu URBACT. Postupujete podle akčního plánu? A jaký je?

Od začátku projektu sledujeme několik cílů. Je to v prvé řadě identifikace překážek, které brání tomu, aby se dočasné užívání více rozšířilo, a pracujeme na návrhu k odstranění těchto překážek. Takže akční plán se neustále vyvíjí, protože některé bariéry vyvstávají až v průběhu projektu, v nových situacích, které jsme nikdy předtím neabsolvovali. Jednou z bariér je získání dostatečné důvěry vlastníků nemovitostí i veřejnosti. Samotný pojem „dočasné užívání“ je problematický. Koncept je složitě vysvětlitelný a není jednoduché myšlenku lidem prodat. Hledáme zjednodušení a promýšlíme kampaň. I hledání vhodných sloganů na bázi emocí je komplikované. Dalším cílem je uvádět myšlenku do života a pomoci co nejvíce zajímavým projektům k získání prostoru, což se postupně začíná dařit.

Komplikace mohou vyplývat také z toho, že je to u nás ojedinělá služba.

Ano, je tu hodně příkladů dočasného využívání od různých iniciativ zespoda. Jsou tu aktivní lidé, kteří na to jdou sami bez pomoci instituce. Ale my se snažíme, aby se i municipality k tématu stavěly otevřeněji a začaly dočasné využívání opuštěných prostor vnímat jako nástroj pro městotvorné příležitosti. Shodujeme se na tom, že i když spousta nápadů neklapne, je důležité tím, co děláme, měnit zaběhnuté představy a mentalitu.

Text: Kateřina Přidalová / Kreativní Česko
Vloženo: 19. února 2019

Foto: @refillova
Titulní foto: Philipp Berndt on Unsplash

Další články /

Bude mít Česko zpět své Design centrum?

Česká republika měla do roku 2007 státem zřizované Design centrum ČR (DC ČR), které fungovalo v Brně a Praze. Po jeho zrušení se zformovala nezávislá skupina nadšenců a vznikla organizace Czechdesign, která se snaží v osvětě designu pokračovat. Nyní do hry vstupuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (UPM), kde se formuje nové Design centrum. Na čem v tomhle směru UPM pracuje a jaké projekty chystá? Povídaly jsme si s kurátorkou sbírky moderní knihy a grafiky a iniciátorkou Design centra Ivou Knobloch.

Brno má manuál proti vizuálnímu smogu

Na jaře loňského roku jsme si povídaly s Veronikou Rút Novákovou, designérkou a iniciátorkou manuálu, který definuje pravidla reklamy a označení provozoven ve městě Brně. Po třech letech usilovné práce týmu odborníků byl manuál v červnu letošního roku zveřejněn. Co se bude dít dál, čím může Brno inspirovat další česká města a proč to není o tom „udělat to hezčí“?