Systémové změny jsou ten nejtěžší úkol. Po letech úsilí se Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) rozhodla spojit s dalšími podobně zaměřenými organizacemi a vznikla platforma uMĚNÍM. Jak se jí nyní, po více než roce a půl činnosti, daří a jakými strategiemi lze měnit učení v kreativní vzdělávání?

Kreativní vzdělávání, o kterém jsme již několikrát psali, se „chápe jako vzdělávání, v němž umění a kulturní aktivity vědomě cílí k rozvoji kognitivních, sociálních a emočních schopností. Přispívá k rozvoji dovedností mladých lidí v oblasti spolupráce, rozhodování i kritického přemýšlení o světě. Podporuje je v uvažování o jiných alternativách života v budoucnosti, kterou mohou aktivně spoluvytvářet“, uvádí se v tiskové zprávě k Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání (FUK), který se nedávno uskutečnil ve spolupráci SPKV a Centra současného umění DOX. Zastánci kreativního vzdělávání (KV), sdružení od roku 2019 v platformě uMĚNÍM, prosazují svou zkušenost, že kreativita, rozvíjená s pomocí uměleckých technik, má kouzelnou moc měnit učení v zážitek a posilovat rozmanité kompetence dětí v základním i středoškolském vzdělávání. Ukazují to příklady dobré praxe ze zahraničí i od nás. První ročník FUKu otevřel téma i pro širokou veřejnost. Během online festivalu se na různých akcích potkávali rodiče s dětmi, učitelé, ale i odborníci. V rámci FUKu se uskutečnila i diskuse platformy. Podívejme se nyní, jakým výzvám platforma v současnosti čelí.

Mladá dáma

Platforma je zatím mladá dáma, začala se formovat v roce 2018 z popudu Marianny Sršňové, tehdejší ředitelky SPKV. „Pociťovali jsme potřebu být v kontaktu s organizacemi, které pracují na podobné bázi jako my. Chceme podporovat síťování a vzájemnou spolupráci. To nakonec vyústilo ve vznik platformy uměleckých organizací, které ve vzdělávání působí. Zájem o spolupráci a spojení sil je výrazný, protože je mnohem efektivnější hovořit jednotným hlasem,“ popsala krátce po založení platformy motivace Sršňová. Tereza Dobiášová, zakladatelka dětského muzea UUUL a novopečená předsedkyně platformy, v úvodu diskuse přiznala, že po odchodu Marianny Sršňové „jsme na začátku, pojmenováváme, co je kreativní vzdělávání, co a jak máme dělat, formulujeme vizi a misi“. V roce 2020 získala platforma pro tento účel dotaci z Norských fondů na profesionalizaci své činnosti.

S kým máme tu čest?

Členové platformy jsou se svými zážitkovými programy buď činní ve školách v rámci výuky, nebo školám nabízejí programy, kam mohou žáci a učitelé docházet. Ať už je to zmíněná SPKV a její program Kreativní partnerství, kdy se umělci zapojují do projektové výuky na školách, dětské muzeum UUUL, nebo Centrum současného umění DOX. Dále na podporu tance organizace Vize tance, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje a Tanec Praha. Následuje ARA ART, podporující romskou komunitu, Institut moderní hudby, snažící se naučit děti skládat hudbu, a jihlavský Kvas, iniciátor platformy Jihlava vzdělává kulturou. „Umělci buď pracují dlouhodobě se školami a učiteli, nebo dítě berete ze školy do kulturní instituce. Obojí je důležité. Když pracujete s dítětem dlouhodobě, můžete mu toho hodně nabídnout. Nelze změnit prostředí školy, ale můžete dítěti nabídnout intenzivní prožitek v kontaktu s umělcem,“ uvedla Dobiášová.

Všichni za jednoho, jeden za všechny

Advokacie je hlavním úkolem platformy, ne však jediným. Ukazuje se totiž, že je třeba se zaměřit na široké spektrum aktivit, které se vzájemně podporují. Jak tedy naplnit vizi platformy? Vedle apelu na vzdělávací politiku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a na politiku komunální je to popularizace tématu a PR a k tomu nezbytný výzkum shromažďující data o výsledcích a dopadech kreativního vzdělávání. Stručně řečeno, platforma chce účinně působit jak na odbornou, tak laickou veřejnost, politiku nevyjímaje. Aktuálně jsou v platformě čtyři pracovní skupiny, zaměřené na advokacii, promo a PR, networking a výzkum.

Jak kreativní vzdělávání měřit?

I když se KV naplňuje v každé členské organizaci různým způsobem, mají společné charakteristiky. Dalo by se to shrnout pod kritéria kvality uvedená Zuzanou Demlovou z jihlavského Kvasu. Používají je v Jihlavě jako argument, proč má magistrát KV podporovat. KV má žáky bavit, jsou v programech aktivní a motivovaní, KV je vždy o vzdělávání, takže se žáci učí a KV přináší školám přidanou hodnotu, program a obsah, který si škola sama nedokáže zajistit. K motivaci u dětí pak Eva Papánková z organizace SE.S.TA dodala: „Snažíme se taky zapojit pedagoga jako partnera. Pokud je motivovaný učitel, pak to může prosazovat ve škole.“  Složitou evaluací prošel projekt Jihlava vzdělává kulturou s ohledem na výše zmíněná kritéria. Většina dotazovaných však komplexní evaluace nedělá a spíše jen reagují na zpětnou vazbu škol, což jim poskytuje možnost dále pokračovat. Na základě toho se nakonec shromažďují příklady dobré praxe.

K otázce výzkumu se v diskusi vyjádřila Laura Henderson, která se na Univerzitě Karlově věnuje výzkumu zaměřenému na vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Mapuje a sleduje organizace a zabývá se otázkou, jak KV podporuje kognitivní vzdělávání, kritické myšlení a kompetence pro udržitelný rozvoj. Podrobnější výsledky zatím nemáme, výzkum je v procesu.

Za podnětný příspěvek považuji komentář Jaroslava Raušera z Institutu moderní hudby: „Dítě si pamatuje emoční zážitek, když mu jej nabídneme, tak se rychle učí. Nejde jen o pocit, ale o vědecky prokazatelnou věc, jak dokazují neurovědci. Je třeba shromáždit tyto exaktní výsledky a ty prezentovat politikům a použít je pro advokacii. “ Je to zajímavý argument, který by na reálných datech o vývoji mozku mohl dokázat to, co si o prospěšnosti KV jen myslíme.

S politiky i s veřejností

Na MŠMT se nyní formuje Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, jejímž cílem je „modernizovat vzdělávací systém Česka v oblasti regionálního školství, zájmového a neformálního vzdělávání a celoživotního učení, připravit ho na nové výzvy a zároveň řešit problémy, které v českém školství přetrvávají“, jak se uvádí na webu MŠMT. Markéta Pastorová z Národního pedagogického institutu (NPI ČR) stručně informovala o současné aktualizaci rámcového vzdělávacího program pro základní vzdělávání (RVP ZV) a o budoucích komplexních revizích, jejichž cíle a záměry budou teprve představeny MŠMT. Základní teze pro budoucí podobu kurikulárních dokumentů poskytuje Strategie 2030 + a její implementační karty; jedním z důležitých požadavků je „odlehčení“ kurikula, stanovení stěžejních a aktualizovaných oborových obsahů, důraz na rozvoj digitální kompetence, propojování formálního a neformálního vzdělávání apod. Pastorová doporučila platformě, aby dění sledovala a zaměřila pozornost na oblast Umění a kultury. „Tak, jak již ukázaly některé podkladové analytické studie pro jednotlivé umělecké obory,  je potřeba se zabývat budoucím zastoupením uměleckých oborů v oblasti. Je třeba přemýšlet o tom, zda současné rozdělení oborů na povinné (hudební a výtvarná výchova) a doplňující (dramatická, taneční a filmová výchova) je ještě vyhovující a pro celek oblasti nabízí ještě perspektivu. Důležité je, aby umělecké obory vzájemně komunikovaly, naslouchaly si, hledali zejména to, čeho chtějí společně dosáhnout! Stále se vrací jedna a ta samá otázka, a to, jak  změnit vnímání významu uměleckých oborů v široké pedagogické veřejnosti, aby nebyly odsouvány do „zbytné a relaxační“ zóny vzdělávání. Jednou z cest je záměrně a soustavně  komunikovat cíle a význam uměleckého vzdělávání napříč pedagogickými iniciativami.  Zde by platforma mohla a měla sehrát nezastupitelnou roli,“ míní Pastorová a nabídla, aby platforma měla své zástupce v pracovní skupině NPI pro oblast UaK. Moderátorka diskuse Jana Návratová kvitovala nabídku Pastorové s povděkem. Kateřina Klementová z Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) podotkla podstatnou věc: že o změnách v oblasti umění a kultury rozhodne údajně také nálada veřejnosti, a proto by podle ní měla být platforma během roku aktivnější v komunikaci s veřejností.

Hra o čas?

Je doba covidu, leccos stojí, napříč obory se pracuje komplikovaně a definují se nové pořádky. To přirozeně zasahuje politiku, platformu uMĚNÍM a vzdělávání, které se v onlinu snaží jen marně nacházet pozitiva. Přechod na distanční výuku odhalil úskalí současného školství a hodně se o tom mluví. Zdálo by se to jako ideální situace pro změnu. Ale načasování není dobré.  Je otázkou, jak rychle dokáže nově definující se platforma nastoupit do rozjetého vlaku Strategie 2030+, kde zatím její hlas chybí. A současně aktivně působit na veřejnost ze světa obrazovek a v neposlední řadě rozvíjet networking a nabírat nové členy. V Česku totiž působí celá řada dalších organizací, které by se směle mohly (nebo dokonce měly) stát součástí této celorepublikové sítě.

Členové platformy uMĚNÍM: 
Společnost pro kreativitu ve vzdělávání, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA,  Tanec Praha, Kvas (Jihlava vzdělává kulturou, Centrum současného umění DOX, UUUL – dětské muzeum, ARA ART, , Jaroslav Raušer (Institut moderní hudby)

Partneři platformy uMĚNÍM: 
Institut umění – Divadelní ústav, Kreativní Česko, Kreativní Praha, Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy

Spolupracující organizace a experti: 
NIPOS, Národní galerie Praha, Česká hudební rada, Artedu, Divadlo Archa, Informační kancelář OSN,
Markéta Pastorová (Národní ústav pro vzdělávání), Jaroslav Anděl (Anglo-American University)

Foto: SPKV, fuk.education

Čtěte dál/