Praha 7 si vybrala Vzletnou
Na podzim roku 2018 vzniklo v pražské čtvrti Letná takzvané kreativní epicentrum Vzletná. Vzdělávací prostor pro výuku digitálních technologií, designu a ilustrace. Vzletná funguje i jako prostor pro coworking , studovna a nabízí program také pro seniory, děti a rodiče. S jednou ze zakladatelek Nadiou Sheshukovou jsme si povídaly o tom, jak to celé vzniklo a proč je dobré kulturní aktivity provozovat právě v městské části Praha 7.
Jak nápad založit Vzletnou vznikl?
Fungujeme od listopadu 2018 a vzešlo to z mého nápadu a nápadu kamarádky Kláry Hájkové. Já pořádám jednou ročně festival ilustrace LUSTR, na kterém organizujeme workshopy a přednášky ilustrátorů, a říkala jsem si, že bych to chtěla dělat i přes rok, nejen v době konání festivalu. Klára je grafička a měla v plánu nabízet programy pro seniory a děti a tyto dvě skupiny propojit. Pak jsme narazily na prostor, ve kterém původně byla městská knihovna. Tehdy městská část Praha 7 vypsala výběrové řízení na pronájem. My jsme sestavily projekt, který se jim líbil, a jsme tady.
Co je vaším cílem?
Vidíme se jako kreativní vzdělávací centrum, ve kterém se budou potkávat a vyměňovat si zkušenosti lidé z různých kreativních oborů. Součástí našeho prostoru je i coworkingová místnost. Naším hlavním cílem je zvyšování gramotnosti v oblasti digitálních nástrojů. Vycházíme z toho, že dnes má kdekdo přístup k různým grafickým softwarům. Produkty Adobe jako InDesign, Photoshop, After Effects a další jsou nástroje, které se na školách neučí a přitom je spousta lidí používá každodenně k práci nebo ve volném čase. Proto nabízíme kurzy, kde mají lidé možnost se programy naučit kreativně využívat. Výuka digitálních nástrojů je náš hlavní směr. Ale zároveň k tomu nabízíme také ilustrátorské kurzy pro děti, jógu pro seniory a na další nabídce pro tuto cílovou skupinu usilovně pracujeme. Zajímáme se taky o zdravou výživu a chceme dát prostor matkám s dětmi. Chceme se bavit o tom, jak vychovávat děti a jak se vyznat v informačním zmatku o přístupech k výchově. Nedávno jsme třeba pořádaly víkendový cyklus přednášek o udržitelnosti a recyklaci v módě a materiálech. Takže nás zajímají různá témata propojující kreativce a vše, co souvisí s dalším vzděláváním v kreativních oborech. Chceme sdružovat projekty, které jsou nám podobné a nemají svůj prostor.
Zvítězily jste ve výběrovém řízení městské části. Jste zde v pronájmu za zvýhodněných podmínek?
Ano, platíme nájem, který jsme vyhrály obálkovou metodou spolu s projektem. Vedení Prahy 7 je prokulturně orientované, nově se tato městská část představuje jako takzvaný Art District. Nechtěli prostor pronajmout komerčně, a proto vypsali soutěž na kulturní zařízení, které by nabízelo služby veřejnosti a zároveň by bylo samostatně výdělečně činné.
Praha 7 (P7) je skutečně mentálně jinde než třeba sousední Praha 8, kde je podobná výzva v zásadě nemyslitelná. Řekněte mi, proč si myslíte, že jste v soutěži uspěly?
Celkem se výběrového řízení zúčastnilo pět projektů, všechny byly zajímavé. Myslím si, že P7 zaujala naše vize zvyšování digitální gramotnosti u laiků. I děti používají tablet nebo telefon každý den a to, že je nevyužívají kreativně, je dáno tím, že jenom konzumují a nevědí, po čem sáhnout. Hry je sice zabaví, ale digitální prostředí nabízí mnohem víc. Mohou natáčet a animovat videa a další kreace.
Coworkingové prostory se v poslední době hodně rozvíjí. Máte v okolí konkurenci? A jak fungují u vás?
Coworking tady v okolí vyloženě není. Jen Paper hub dole v Holešovicích v Paralelní Polis. Na Letné mají lidé spíš kanceláře nebo sdílené ateliéry. Hodně lidí také pracuje po kavárnách. My tu máme šest míst u velkého stolu. Místo si můžete rezervovat na hodiny, dny nebo i měsíc. Mělo by to být tak, že se zde cítíte pohodlněji, než když sedíte v kavárně u jednoho kafe celý den. Zde máte své místo a navíc zde můžete potkat ostatní lidi a seznámit se. My ale nejsme klasické coworkingové centrum, kde jsou zasedačky a máte k dispozici všechno, co si přejete. Pokud by se tento prostor využil jako další místnost na kurzy, tak budeme jedině rády. Uvidíme, zda se to podaří naplnit.
Takže coworking je spíše dočasná doplňková služba k semestrálním kurzům. Jaké kurzy jsou nyní otevřené, jak fungují a jaký je o ně zájem?
Aktuálně je v běhu klub malých ilustrátorů pro děti od šesti do dvanácti let, kurz fotografie, kurz Adobe After Effects, kurz ilustrace a komiksu, jóga a angličtina pro seniory zdarma a španělština pro děti s výtvarnou dílnou. V každém dětském kurzu nabízíme jedno místo pro dítě s horšími sociálními podmínkami zdarma. To vše ve spolupráci s městskou částí, která nám děti pomáhá vybírat.
Kurzy jsou semestrální, od února až do června, a konají se vždy jednou za týden. Zájem o kurzy je, sice ještě některé nejsou naplněné na sto procent, ale myslím, že je to dáno tím, že o nás lidi zatím neví.
Máte rozmanité cílové skupiny, jak je oslovujete? Třeba senioři na sociálních sítích spíše nejsou.
Jógu u nás pořádá organizace Seniorem s radostí a ta má na seniory své kontakty. Ostatní oslovujeme klasicky přes sociální sítě. Máme také program v městském zpravodaji Hobulet. PR si zatím děláme samy. Není to tak, že jsme otevřely a už to běží. Pořád pracujeme, vymýšlíme další program a suneme to dál.
Takže jste ve spojení s jinými organizacemi. A co školy?
Ano, organizujeme vlastní kurzy a zčásti zprostředkováváme prostor a komunikaci se zákazníkem. Jsme například moc rády za kurzy PR a komunikace v kultuře od Piaristů, přednášky Creative Mornings, celodenní workshop Femme Palette – společenství podnikavých žen, školení o tom, jak být úspěšnou neziskovkou od Nadace Karla Janečka. V zimě jsme tady měly v pronájmu kroužek Sport Kids, který vede děti ke sportu. Přes rok jsou venku a na zimu hledali prostory, tak byli u nás.
Školy zatím neřešíme. Děti a rodiče jsou obecně nejvděčnější kategorie. Když jsme otevřely, zjistily jsme, že maminky nemají své děti kam udat a jak je zabavit. Takže máme v pondělí a středy prostor pro rodiče s dětmi. Můžou sem přijít, nechat je tady vyřádit, udělat si čaj, něco do práce nebo si jen tak popovídat s kamarádkou.
Z čeho je Vzletná financována?
Chceme založit spolek, abychom mohly žádat o projektové granty. Grant potřebujeme minimálně na seniory, protože jim program nabízíme zdarma. Zatím ale žijeme ze svých zásob. Věříme, že o kurzy bude zájem a budeme soběstačné.
Co dalšího plánujete kromě jógy a angličtiny pro seniory?
Právě připravujeme právnickou poradnu, která by měla být kromě letních prázdnin každý druhý týden, a chystáme se i na psychologickou poradnu. Senioři jsou skupina lidí, která je ohrožena nejenom pocitem samoty, stereotypem a z toho plynoucími depresemi. Mají problém najít v životě cíl, mnohdy se jim už nikdo nevěnuje, děti mají velké a nemají na ně čas. Takže i na tu jógu nebo angličtinu chodí spíš kvůli sociálnímu kontaktu.
A jak si představujete propojení seniorů s dětmi, o kterém jste mluvila na začátku? Seniorům chybí vnoučata a dětem zase babičky a dědečkové. Zvlášť pokud je nemají v Praze. Jakým způsobem byste tohle řešily?
To je skvělý nápad kolegyně Kláry. Děti potřebují hlídání a zabavit se a senioři také potřebují někoho k sobě. Vypadá to tedy jako ideální spojení, ale zatím nevíme, jak by to v praxi mohlo fungovat. Otázka je, jak si tyto dvě generace dokážou vypomoct. Třeba babička může být brzy unavená, zatímco dítě nikoli. Náš sen je mít na zimu třeba nedělní čtení pohádek nebo tematické výtvarné dílny pro děti a seniory. Hledáme seniory 55+, kteří by rádi nějaký kurz pro děti vedli, je toho spousta, co nás napadá a na čem začínáme postupně pracovat.
Jaký byl začátek a jaké překážky jste musely překonávat?
Jsme pořád na začátku. Klíče jsme dostaly v srpnu a na začátku října byl LUSTR festival. Takže jsme byly napůl tam a napůl jsme běhaly sem za dělníky, aby dobře udělali zásuvku a podobně. Do toho jsme vymýšlely program a PR. Učíme se za pochodu, ale jde nám to! Takže už teď pomalu připravujeme letní příměstské tábory a nové kurzy zimního semestru pro děti i dospělé, právní poradnu pro veřejnost zdarma, kurzy mindfulness a spoustu dalšího.
Pokračujte ve čtení/
I do uměleckého světa patří byznys
„Nestačí dělat kvalitní program, musíme ho taky z něčeho zaplatit,“ myslí si Aleš Loziak, který v Ústí nad Labem zastupuje Veřejný sál Hraničář. Tato nezávislá kulturní instituce funguje již čtvrtým rokem v budově bývalého kina. Propojuje současné umění s kulturou a každodenním životem a nabízí pestrý program pro různé cílové skupiny. S Alešem Loziakem jsme si povídali o tom, jak nápad zachránit opuštěné kino vznikl, jak fungují a co je cílem jejich aktivit.
Učení uměním požaduje státní podporu
V Česku působí několik uměleckých organizací, které nabízí školám zážitkové výukové programy, jež využívají umělecké přístupy. Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) loni iniciovala vznik platformy, která tyto subjekty sdružuje. Společně se zasazují o to, aby se učení uměním dostalo patřičné systémové podpory. S ředitelkou SPKV Mariannou Sršňovou jsme si povídaly o ambicích platformy, o tom, jak nelehké je dělat advokacii, o čekání na ztracené meziresortní memorandum a o vzdělávání obecně.
Jak se u nás řídí kulturní organizace?
Jak si stojí kulturní organizace z pohledu jejího vedení? Jaké jsou nezbytné dovednosti pro úspěšné řízení kulturní organizace? V čem spočívá její hodnota a proč je důležité ji definovat? Lektoři, ředitelé kulturních organizací a zástupci veřejné sféry odpovídali na řadu podobných otázek v první letošní Akademii IDU.