Jedenadvacátého září se v Uměleckém centru Univerzity Palackého sešli čtyři kandidáti pro krajské volby k předvolební debatě na téma kultura a kreativita v Olomouckém kraji. Diskutovalo se o vizích kraje, o ctnostech a neřestech programů na podporu kultury a kulturních a kreativních odvětví, o podpoře příspěvkových organizací a nakonec také o tom, jak zvládáme koronakrizi a zejména její ekonomické důsledky.

Kraje rozhodují o důležité agendě, která se dotýká každodenního, a to i kulturního, života obyvatel České republiky. Mimo jiné zřizují a financují knihovny, muzea, galerie, základní umělecké školy a další příspěvkové organizace. Olomoucký kraj zpracovává a aplikuje koncepci rozvoje kultury a památkové péče kraje, spravuje program na podporu investičních projektů v oblasti kultury a prostřednictvím dotací kulturní dění v obcích přímo financuje. Za povšimnutí také stojí, že uděluje Ceny Olomouckého kraje nebo rozhoduje o titulu Mistra tradiční rukodělné výroby Olomouckého kraje. Mimo jiné také na úrovni krajů probíhá řada marketingových aktivit na povzbuzení (kulturního) cestovního ruchu, které spoluvytvářejí image olomouckého regionu.

Kultura žel není žádný silový resort. Je resortem právě tak silným, jak silní jsou jeho političtí představitelé. Chápeme-li podporu kultury jako záležitost politické vůle, kandidáti svou přítomností vyslali jasný signál, jak vážně to s kulturou myslí. Do panelové debaty přijali pozvání čtyři ze sedmi zástupců kandidátek politických stran, jež v zastupitelstvu Olomouckého kraje v končícím volebním období figurují. Jeden kandidát na hejtmana přijal pozvání osobně (Dalibor Horák – ODS), další strany se rozhodly do debaty vyslat své odborníky na kulturu (Michal Obrusník – STAN/Piráti, Radim Slouka – ČSSD/Patrioti, Jan Žůrek – Spojenci). Kandidát na hejtmana za hnutí ANO Petr Vrána se z debaty omluvil, Ludvík Šulda (KSČM) se v komunikaci odmlčel a zástupci krajské SPD na opakované výzvy nezareagovali. 

Debatu uspořádal spolek Kreativní Olomouc, který zkoumá, informuje a propaguje kulturní a kreativní scénu na Olomoucku, usiluje o její koncepční uchopení a zlepšení podmínek pro její rozvoj. Akce se konala za podpory Univerzity Palackého, statutárního města Olomouc a Olomouckého kraje a partnerem události se stala platforma Kreativní Česko. Paralelně byli z iniciativy platformy Kreativní Olomouc písemně osloveni kandidáti se třemi otázkami. Nekrácené odpovědi šesti stran, které dotazník v průběhu září vyplnily, jsou zveřejněny na webových stránkách Kreativní Olomouc.

Moderování večera se ujala Simona Škarabelová, která působí na Masarykově univerzitě v Brně, kde se dlouhodobě zabývá problematikou kultury. V Brně mimo jiné působila v Komisi Rady města Brna pro kulturu, angažuje se ve spolku Brno kulturní a nyní pracuje pro Národní divadlo Brno jako fundraiserka. Diskuse byla strukturována do šesti pomyslných bloků: koncepce kultury a kreativity, příspěvkové organizace, olomouccentrismus, digitalizace, kultura a vzdělávání a okrajově se dostalo i na dopady covidu.

Olomoucký kraj má koncepci, otázkou je její naplňování

Zajímavé srovnání nabízí pojetí obdobné debaty, která se uskutečnila jen o týden dříve (14. září) v Brně. Předvolební debatu o kultuře pro Jihomoravský kraj připravila Asociace nezávislých divadel ČR ve spolupráci s Unií zaměstnavatelských svazů a spolkem Brno kulturní a jejím ústředním tématem byla nezávislá (nezřizovaná) kultura. Brněnská debata se vyprofilovala do tří ústředních témat: koncepční řízení kultury, dotační politika, resp. polemika nad zřízením nadačního kulturního fondu a záchrana kultury (zejména té nezřizované) před drtivými dopady covidu. Na rozdíl od Olomouce v Brně rezonovalo i téma podpory „komerčních“ aktivit, například hudebních klubů. Není divu, když se Brno pyšní tak silnou pozicí v herním průmyslu, titulem jediného „kreativního města hudby UNESCO“ u nás, příkladně tam funguje regionální inovační centrum pro podporu podnikání a vznikají nová kreativní centra a huby.

V nejzákladnějším srovnání si Olomoucký kraj stojí lépe: Jihomoravskému kraji koncepce kultury dosud chybí, Olomoucký kraj svou má. Ta aktuální (Koncepce rozvoje kultury a památkové péče Olomouckého kraje pro období 2017–2020) letos končí, nicméně úřad již údajně zahájil přípravy na tvorbu nové koncepce na další volební období. Mezi panelisty zazněla poměrná shoda na tom, že by nová koncepce měla vznikat participativně, se zapojením kulturní veřejnosti, včetně zástupců obcí s rozšířenou působností. Pan Slouka poznamenal, že sice dokážeme koncepce vytvářet, horší jsme ale v jejich naplňování (implementaci). Bohužel faktem navíc je, že z veřejně dostupných zdrojů se o vyhodnocení (ne)naplňování koncepce vůbec nic nedozvíme.

Není to jen o penězích

Sice by byla škoda začít a skončit debatou o penězích, zároveň ale zůstává pravdou, že výdaje na kulturu jsou přinejmenším diskutabilní. A to zejména v souvislosti s absencí dat. Olomoucký kraj v roce 2020 vydal na oblast kultury 302 010 460 Kč, z toho výdaje na kulturu bez PO zřizovaných krajem číní 99 837 850 Kč a na PO tedy 202 172 610 Kč. Schválený rozpočet kraje pro rok 2020 (k 1. lednu 2020) byl 6 mld. Kč, tzn. 5 % pro kulturu z celkového rozpočtu. 

Žůrek dle informací z vlastního zdroje tvrdí, že výdaje Olomouckého kraje na kulturu jsou ve srovnání s dalšími kraji jedny z nejnižších: „Olomoucký kraj se v žebříčku drží v poslední čtvrtině. I když meziročně výdaje rostly, dělo se tak zejména v souvislosti s tím, že rostly platy zaměstnanců příspěvkových organizací, které musely saturovat města a kraje.“ Prokázat pravdivost tohoto tvrzení je bohužel ošemetnější, než se může zdát. Problém tkví v tom, že struktura rozpočtování krajů je nepřehledná, špatně dostupná a nejednotná. Každý kraj totiž ke kapitole „kultura“ přistupuje jinak. Nedůslednost předpisů umožňuje, že nezřídka jsou do této kapitoly započítávány i výdaje, které s kulturou souvisí jen okrajově, nebo nesouvisí vůbec. Dopátrat se relevantního srovnání a někdy i dat za jednotlivý kraj je nelehké, ne-li téměř nemožné. Experimentálně jsme neuspěli ve snaze o srovnání rozpočtu na kulturu Olomouckého kraje s Jihomoravským krajem. Pro předvolební debatu v Jihomoravském kraji požádal o informace o vydané podpoře na kulturu spolek Brno kulturní. Jeho zástupci nám sdělili: „Nežádali jsme kraj o složité vyhledávání informací. Jde nám o jednoduché přehledy, které by měly být veřejnosti přístupné kdykoli. Podivujeme se nad tím, jak netransparentní je krajský úřad v nakládání s finančními prostředky v kultuře. Je potřeba na tuto věc poukazovat.“

Co  lépe zrcadlí priority vládnoucí garnitury než výše prostředků alokovaných do jednotlivých oblastí? Souvisejícím faktem je, že na kulturu připadá polovina financí co na sport. Proklamací o důležitosti kultury si lze před každými volbami vyslechnout ažaž, oficiální data o hospodaření státu, krajů, měst a obcí jsou však neúprosná. Slouka uznal, že číselně tato data odpovídají, ohradil se však vůči tendenci rigidně oddělovat a stavět proti sobě jako konkurenční resorty oblast školství, kultury a sportu, neboť se podle něj jedná o tři nepostradatelné a vzájemně se doplňující oblasti rozvoje jedince. Horák tento bod debaty doplnil poznámkou, že je chybou vnímat finanční záležitosti jako souboj.
 

Mezi řečníky rezonovala idea, že kulturní politika není jen o penězích, ale také o vztazích, synergii, spolupráci, komunikaci a koordinaci. Opakovaně byl také zdůrazňován význam samotných nositelů kultury – lídrů kulturně-kreativních aktivit, kterých je v kraji spousta a na kterých celá oblast stojí a padá. „Chybí mi na kraji to ‚srdce‘ – člověk, který bude koordinátorem a bude nás v rámci kraje spojovat. SWOT analýza, která na kraji proběhla před čtyřmi lety, mi v tom dává za pravdu. Vždyť nejsme tak velký kraj! Je nutné se propojit a sdílet. To, že si budeme sdělovat vzájemné zkušenosti, může přinést větší efekt než peníze,“ podotkl na závěr Obrusník.

Všichni kandidáti považují za chybu organizační změny ve struktuře krajského úřadu, konkrétně zrušení samostatného odboru kultury v roce 2016 a jeho včlenění pod odbor sportu, kultury a památkové péče. Pan Horák prozradil, že k reorganizaci došlo údajně na základě personálních pohybů. To je smutnou zprávou o křehkém organizačním systému, který kulturu obstarává, jestliže stojí pouze na „nenahraditelných jedincích“.

Cestou úspor v kultuře by se také měla stát efektivnější distribuce financí. V podobné souvislosti později zazněl také požadavek na transparentnost přerozdělování dotací. K tomu by podle Obrusníka mohlo přispět zavedení veřejných prezentací žadatelů (jako se tomu děje na Magistrátu města Olomouce) nebo podle Žůrka to, kdyby se krajská kulturní komise profilovala více jako aktivní a komunikativní orgán, o který se může scéna opřít, a byla by složená z odborníků, a ne jen ze členů volených podle politického klíče. Horák si nedokáže představit komisi složenou ryze z nestranických odborníků. Ubezpečuje, že v komisi sedí odborníci, kteří jsou nominováni politickými subjekty a kulturou se intenzivně zabývají. Řečnicky se pak na kolegu Žůrka obrátil, zda podle této logiky tam nakonec i on sám – jakožto zástupce politického subjektu – nebude moci sedět, protože už bude „zamazaný“ politikou a přestane být odborníkem. Věčné téma, kdo je odborník na kulturu, a tedy ideální kandidát na člena kulturní komise, tak zůstává nadále otevřené.

Rozpočtové určení daní – téma, které se stále vrací

Hosté se opakovaně vraceli k problematice zákona o rozpočtovém určení daní, který rozhoduje o příjmové straně obecních rozpočtů. Současné nastavení zákona totiž údajně některá krajská města – jako právě Olomouc – diskriminuje, což se markantně vyjevilo právě v současné koronavirové krizi. Jeho změna by předpokládaně pomohla nejen městu, ale i kraji, pakliže by se zmenšily obrovské rozdíly v daňových příjmech na obyvatele, které v současné době mezi obcemi existují. Olomouc – na rozdíl od Prahy, Plzně, Ostravy a Brna – spadá do nižší kategorie kvůli nižšímu koeficientu, který je ze své většiny stanoven na základě počtu obyvatel. (Olomouc pobírá 19 796 Kč na 1 obyvatele. V Brně činí příjem 30 156 Kč na 1 obyvatele, v Ostravě 29 917 Kč na 1 obyvatele a v Plzni 36 360 Kč na 1 obyvatele. Podrobnější údaje je možno dohledat na adrese:  https://monitor.statnipokladna.cz/.)

Příspěvkové organizace a čekání na transformaci

Přijde-li řeč na příspěvkové organizace, dříve nebo později se debata dostane k nezbytnosti jejich transformace. Zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře (o kterém se u nás diskutuje bezmála patnáct let) by měl příspěvkovým organizacím umožnit odpolitizování, větší finanční stabilitu, zejména kvůli více zřizovatelům (obec i kraj), uvolnění možností v oblasti odměňování atp. To je natolik komplexní a třaskavé téma, že by bylo možné jím obsáhnout celý večer.

V kontextu Olomouckého kraje se nejčastěji dává za příklad Moravské divadlo Olomouc, jež s ročním příspěvkem 140 mil. Kč představuje pro statutární město Olomouc značnou finanční zátěž, zatímco finanční podpora Olomouckého kraje činí 3,6 mil. Kč, přestože značnou část návštěvníků divadla tvoří také neolomoučtí diváci. Debatu o příspěvkových organizacích se proto moderátorka rozhodla odstartovat právě otázkou zaměřenou na představu hostů o kooperativním financování, eventuálně spoluzřizování příspěvkových organizací. Obrusník poukázal na chybějící kontrolní vliv, který v současné době mají orgány, které finančně podporují příspěvkové organizace, jež samy nezřizují. Slouka doplnil, že pro něj jakožto ředitele střední školy, tedy příspěvkové organizace zřizované krajem, by bylo zlým snem mít „spoluzřizovatele“, protože každý zřizovatel stanovuje svá pravidla pro zřizování a fungování svých organizací, systém kontroly, finančních toků atp. „Pokud by k něčemu takovému mělo dojít, předpokládalo by to zásadní legislativní změnu, která by ochránila toho ředitele, který bude mít toto vše na starosti.“

Dalibor Horák proti požadavku na „rovný“ podíl financování města/kraje/státu na provozu městské/krajské/státní příspěvkovky argumentuje sociální oblastí. „Olomoucký kraj poskytuje sociální služby všem a o žádném kooperativním financování nemůže být řeč.“ Podle Žůrka by se příspěvkovým organizacím měla razantně navýšit podpora – na základě podrobné analýzy, kterou zatím příspěvkové organizace orgánům veřejné správy „dluží“. To by mimo jiné umožnilo podporu výjezdů (touring) a svozů diváků, jež by byly nástrojem pro zvýšení kulturní dostupnosti. Horák později varuje před tendencí pozitivně diskriminovat olomoucké kulturní instituce například tím, že budou neolomoučtí občané motivováni k návštěvám právě olomouckých institucí, na úkor budování základu kulturního života, který se odehrává na venkově.

Hrozí olomouccentrismus?

Právě z debaty o decentralizaci kultury brzy vyplynulo téma dostupnosti kultury – zapojování odlehlých částí Olomouckého kraje do účasti na kultuře. Obrusník (starosta města Konice) upozornil na potenciál základních uměleckých škol, kterých v kraji zřizuje Olomoucký kraj celkem 28, stát se podhoubím pro kulturu, tedy svého druhu inkubátory, které budou líhní pro budoucí umělce a kreativce. Člen Rady a Zastupitelstva města Uničov Horák se domnívá, že Olomoucký kraj netrpí neduhy dostředivého centrismu ve prospěch Olomouce, jako tomu je u jiných krajských měst. Dodává, že žádný z náměstků hejtmana ani hejtman samotný nejsou z Olomouce, ale jsou bývalými komunálními politiky z venkova, tudíž je z toho nelze podezírat, ba naopak. Nakonec upozornil na nové investiční dotační tituly na podporu sálů a sokoloven, spuštěné ve snaze rozprostřít prostředky po celém kraji, kde se kultura na venkově odehrává. Na existenci programu na podporu investičních projektů v oblasti kultury v Olomouckém kraji zaznívá v průběhu celé debaty pochvala z více stran. Kvitováno je také zavedení víceleté podpory významných kulturních akcí roku 2016 (14 mil. Kč). Tento program má dva dotační tituly: jeden na podporu výstavby a rekonstrukcí (alokovaná částka 5 mil. Kč) a druhý na podporu obnovy kulturního zázemí v investiční oblasti (1 557 842 Kč). Byť se v porovnání se sportem jedná o investice pětinové.

Kultura a vzdělávání

Diskuse nad tématem ZUŠ prokázala, že hosté považují nízký rozsah estetické výchovy na standardních školách a nedostatečné setkávání žáků s kulturním prostředím za problém řešitelný z krajské úrovně. S konkrétním návrhem řešení přichází Žůrek, a to s kulturní stravenkou – nástrojem, který směnou za vstupenku umožní zejména mladým lidem vstup do kulturních zařízení, a tedy překonání určité bariéry. Cílem kulturní stravenky je iniciace návštěv kulturních institucí, pěstování kulturních návyků a budování nového publika kulturních organizací. Žůrek později představil i další modely spolupráce kulturních a vzdělávacích institucí jako například norský program „kulturní ruksak“ (The Cultural Rucksack), kdy je umění přinášeno přímo do škol, nebo upozornil na projekt Kreativní partnerství, v rámci kterého vstupovali umělci přímo do výuky i na českých školách.

Také Slouka vidí velký prostor pro spolupráci kulturních aktérů se školskými organizacemi. Připomíná potenciál rozvoje a podpory kulturního dění a uměleckých aktivit studentů přímo uvnitř vzdělávacích institucí (za příklad udává úspěšné středoškolské divadlo Slovanský tyátr). Debatující se de facto shodli na nutnosti využití potenciálu husté sítě ZUŠ, stejně jako na podpoře neziskových organizací, které nabídku služby uměleckého vzdělávání doplňují.

Digitalizace

Stávající koncepce rozvoje kultury a památkové péče Olomouckého kraje je ve vazbě na státní kulturní politiku, která hodně operuje s tématem digitalizace, respektive digitální gramotnosti. Téma zaznívá i ve strategických dokumentech Evropské unie, k nimž se Olomoucký kraj ve své koncepci hlásí. Moderátorku proto zajímalo, v jaké míře je toto téma důležité pro vize jednotlivých stran. Po otevření tématu došlo k nejasnosti v terminologii, kdy si někteří hosté – zřejmě pod dojmem živé zkušenosti s covidovou pandemií – pod digitalizací představili on-line přenosy a audiovizuální záznamy živých kulturních počinů. Nicméně i k tomuto bylo řečeno, že mají-li kreativci digitální prostředky/nástroje/vybavení, dokážou to inovativně využít. Posléze ale došlo ke shodě v chápání významu digitalizace ne jako nástroje, který by dokázal nahradit kulturní zážitek, ale jako digitalizace sbírkových, knižních fondů a archivů například za účelem zvýšení dostupnosti i mimo centra.

Dopady covidové krize

Jakou odpovědnost nese kraj za to, co bude s lokálními subjekty působícími jak v neziskové sféře, tak v podnikající scéně kulturních a kreativních odvětví? Moderátorka Škarabelová celou diskusi uvedla citátem z novin: „Covidová doba ukázala, že umělci stojí na konci potravinového řetězce.“

V posledním bloku zazněly obavy panelistů z možností podpory kultury v souvislosti s koronavirovou krizí. Znepokojující předzvěstí budoucnosti je fakt, že Olomoucký kraj vykazuje předpokládaný výpadek příjmů 850–890 mil. za rok 2020. Ředitelé příspěvkových organizací kraje (vyjma oblasti zdravotnictví a sociálních věcí) dostali od zřizovatelů pokyn sestavit pro další rok rozpočty o 10 % nižší. Panelisté dali rozhodně najevo, že se za kulturu budou bít, s vědomím, že je čeká těžké rozhodování, kde podporu udržet a kde ne. Zde naznačil Slouka, že pokud by se musel rozhodovat mezi sportem a kulturou, dá vyšší prioritu právě kultuře. Z publika zazněl apel, aby politici nepřispívali k rozevírání nůžek mezi zřizovanou a nezřizovanou kulturou a svou podporu kultuře projevovali dostatečně v momentě, kdy dojde na lámání chleba. Horák posléze garantoval, že bude bojovat za to, aby se prostředky na kulturu v celém Olomouckém kraji udržely na úrovni přinejmenším takové, jaké dosahují dnes.

Podpora podnikatelů v kulturních a kreativních odvětvích

Rétorika kulturních a kreativních průmyslů debatu (v porovnání s nedávnou minulostí) prostoupila v nevídané míře. Nicméně odpověď hostů na dotaz z publika, zda sledují evropské trendy v KKP, nebo vycházejí jen ze svých zkušeností, vyjevila, že většina kandidátů zohledňuje především vlastní lokální praxi. Obrusník zmínil, že sleduje nanejvýš lokální trendy, konkrétně například obnovu vesnických kin – tedy aktivity, které se v daném místě dějí spontánně a samovolně. Na úrovni kraje mu chybí někdo, na koho by se v takové věci mohl obrátit. Žůrek navrhuje – a Obrusník byl pro – zřízení nové pozice na kraji, která bude představovat koordinační funkci pro oblast kulturních a kreativních průmyslů.

V souvislosti s KKP zazněl apel Jana Žůrka, aby jejich podpora byla vnímána jako investice, která se městu i kraji na mnoha úrovních vrátí. Podle Slouky kultura nejen „bere a žádá“, ale také vytváří hodnoty a má potenciál vytvářet 8–15 % HDP. A tím pádem je podpora KKP v zájmu každé fungující společnosti. Shrnul to slovy: „Nemůžeme si dovolit kulturu nepodpořit, protože tak vytvoříme další výpadek příjmů.“

Odkaz: Záznam z debaty je ke zhlédnutí na Facebooku nebo na YouTube. 

Rozhovory z Olomouce/