Scénická umění

- Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR /2016 -

"V ČR je 37 divadel zřizovaných orgány státní správy, 42 divadel založených podnikatelskými subjekty a 73 divadel založených neziskovými subjekty."

"Návštěvnost divadel dosahuje podle statistiky 5,9 mil. diváků (údaj za rok 2013), což znamená, že divadlo v ČR jednou za rok navštíví více než polovina naší populace."

"Ačkoli zatím nelze tvrdit, že by český současný tanec patřil ke světové špičce, jeho úroveň je ve srovnání s kvalitou v postkomunistických zemích bez diskuze nejprogresivnější."

"Vedle velkých mezinárodních existuje řada menších tradičních i dramaturgicky a formátově inovativních festivalů, které významně přispívají k představení nových obsahových i formátových trendů a posilování identity a komunit na lokální úrovni."

"Ve světě jsou české projekty performing arts málo rozlišitelné, chybějí zvučná jména, která by udávala tón budoucím trendům. Jistou výjimkou je obor současného tance a pohybového divadla."

  1. Bohatá tradice scénických umění (žánry divadla, včetně tance a cirkusu, koncerty, festivaly) daná mimo jiné i strategickou geografickou polohou ve středu Evropy – příslovečná evropská kulturní a duchovní křižovatka českých a moravských zemí, včetně Slezska, je stále faktickým potenciálem rozvoje, na němž lze stavět i do budoucna.

  2. Relativně vysoká míra kulturní gramotnosti obyvatel a všeobecné chápání kultury jako prostředku kultivace společnosti, její identity a vzdělání – v této souvislosti lze připomenout specificky významnou roli divadla ve společensko- -politických zápasech země a při obhajobě její identity.

  3. V historii vybudovaná hustá síť divadel a hudebních orchestrů, četnost komorních těles a jejich umělecká úroveň. – Scénická umění jako zdroj navazujících kulturních a kreativních průmyslů (interaktivní a scénografické technologie, záznamové a přenosové technologie, např. audiovizuální 3D přenos koncertu harfy s kytarou z Prahy na Havaj, 2013).

  4. Rozvinutá infrastruktura budov – značný nemovitý a movitý majetek, který tvoří významnou architektonickou dominantu lokalit a patří k důležitým místním společenským centrům.

  5. Zvláště v Praze dobře rozvinutý alternativní sektor poskytující inovativní produkty a služby.

  6. Na úrovni statutárních měst (nikoli však krajů) postupné budování samostatných grantových systémů pro oblast performing arts – na úrovni státu je dotač- ní řízení pro tuto oblast už nějakou dobu zavedeno.

  7. V oblasti performing arts dobře zvládnuté pracovní postupy a procesy, které jsou zajišťovány kvalifikovanou, kreativní a relativně levnou pracovní silou – divadla všech typů (veřejná, soukromá i nezávislé stagiony) přecházejí na outsourcingové zajištění činností a procesů a celý segment tak vykazuje vysokou ekonomickou multiplicitu. V důsledku toho managementy českých veřejných divadel i orchestrů vykazují vyšší soběstačnost (až 30%, u orchestrů až 60%) než organizace v jiných evropských zemích.

  8. Vyšší míra návštěvnosti segmentu českých performing arts oproti evropskému standardu – tento pozitivní ukazatel podporuje i režim dotovaného vstupného, který činní umělecké produkty dostupné široké veřejnosti.

  9. Komunikace mezi divadly a koncertními subjekty a diváky nejrůznějšími kanály s využitím moderních technologií – na diváckou problematiku specializované managementy vytvářejí speciální tematické a komunitní nabídky (rodinné programy, programy pro seniory, teenagery apod.), což ještě podporuje velká tradice abonmá.

  10. Schopnost spolupráce s oblastí turistických služeb, zvláště v jazykově bezbariérových žánrech (tanec, opera, pohybové divadlo, hudba, cirkus) – úspěšným příkladem kulturní a umělecké turistiky může být Pražské Quadriennale, které prezentuje scénický crossover, propojuje umělce z různých oblastí, přiváží hvězdy, jeho koncept je interaktivní, participativní, společensky exkluzivní i guerilový. Velký potenciál skýtají další mezinárodní festivaly, které si vybudovaly značku a mezinárodní renomé.

  11. Aktivní role některých subjektů v oblasti mezinárodní kooperace – rozvíjí se networking, kooprodukce, ale i mezinárodní výměna a export. Zvláště úspěšné jsou nonverbální a pohybové žánry. Nejde jen o vývoz hotových projektů, ale i kreativního a edukativního know-how,48 jímž lze uplatňovat kulturní vliv a budovat trhy.

  12. Ucelený systém uměleckého vzdělávání – na rozdíl od jiných států je český systém posílený o unikátní síť základních uměleckých škol, které poskytují kvalitní umělecké vzdělání.

  13. Odborná reflexe opřená o uměnovědné obory univerzit a teoretická pracoviště akademií, včetně uměleckého překladatelství, dokumentace a historických analýz.

  1. Nedostatek strategií a vizí, nedostatky v oblasti legislativy – neexistence zákona o kultuře, o veřejnoprávních kulturních institucích, statutu veřejné prospěšnosti, pracovně právních úprav, které by v zákoníku práce zohlednily specifika uměleckých zaměstnanců, sociální zabezpečení umělců, zdanění DPH importované zahraniční práce i u neplátců DPH v režimu tzv. „identifikované osoby“ atd. Politický systém dostatečně nevnímá živé umění jako legitimní součást veřejné služby a nevylučuje přímé zásahy politiků do sféry rozhodování (viz např. kauza Činoherního studia v Ústí nad Labem v roce 2014).

  2. Absence koncepcí a kulturních strategií především na úrovni krajů a obcí, které by podpořily kontinuitu i rozvoj a kooperativní financování sektoru.

  3. Opomíjená sociální problematika umělců v oblasti performing arts především v oblasti tance, pohybového divadla, cirkusu – u těchto uměleckých profesí je vyšší riziko úrazu a kariéra umělce končí ve srovnání s jinými profesemi předčasně, mezi 35. a 40. rokem. Možnost pobírat předčasný důchod skončila důchodovou reformou v roce 1996 a tito umělci jsou většinou ze dne na den nuceni se přizpůsobit nové životní realitě. Výkonem profese jsou ohroženi i někteří hráči na hudební nástroje.

  4. Uzavřenost a zakonzervovanost systému divadel a hudebních orchestrů – vede k nerovnováze mezi veřejnými a nezávislými subjekty (hustá síť veřejně podporovaných divadel a orchestrů může být příčinou nedostatečné kvality tvorby a produkce).

  5. Podfinancování odvětví performing arts především ze strany státu a krajů.

  6. Nedostatečná podpora talentů a inovativní tvorby.

  7. Neudržitelně nízké mzdy vedoucí k přetěžování personálu i odlivu talentů a kvalifikované pracovní síly mimo obor – je tím silně ohrožena konkurenceschopnost, odvětví ztrácí svoje renomé. Chybějí i osobnosti, inscenace a soubory schopné prosadit se v zahraničí, výjimečně talentované osobnosti odcházejí z ČR (např. Daria Klimentová, Adam Plachetka či Dagmar Pecková).

  8. Nedostatečná evaluace vynaložených veřejných prostředků, především kvality produkce a služeb – neschopnost evidovat kvalitu vede například ke ztrátě podpory umělecky hodnotným subjektům (viz např. odchod režiséra Dušana Pařízka do zahraničí a rozpad jeho progresivního souboru pražského Divadla Komedie v důsledku třetinového snížení ročního rozpočtu ze strany zřizovatele – Magistrátu hl. města Prahy. Pařízek přitom patří k evropsky proslulým divadelním režisérům, nyní úspěšně působí především v Německu).

  9. Nedostatek prostor pro tvorbu, technické a produkční zázemí především v některých žánrech (např. zkušebny a scény pro oblast nového cirkusu, moderní koncertní sály).

  10. Nedostatečná podpora mobility, a to nejen mobility umělců, ale i studentů, teoretiků a manažerů.

  11. Nedostatečná mediální prezentace.

  12. Nedostatečná a především nesystematická podpora exportu a importu vede ke ztrátě povědomí o mezinárodních trendech a kontextu. Hostování špičkových těles se stává finančně neúnosné a domácí publikum i umělecké subjekty přicházejí o možnost porovnávat a porovnávat se, což podporuje tendenci k provinčnosti. Zároveň je i export tuzemských scén a projektů nedostatečně podporován.

  13. Nedostatečná podpora některých žánrů (soudobý tanec, nový cirkus, folklor).

  14. Úpadek kvality uměleckého vzdělávání v některých oborech, především v tvůrčí sféře, neprovázanost vzdělávacího systému s potřebami praxe (nadbytek absolventů konzervatoří, jednostranné kvalifikace), chybějící důraz na oblast managementu, marketingu, PR, řízení, financování apod.

Jakými projekty můžeme scénickým uměním pomoci?

1/

Nadační fond pro taneční kariéru

Obsahem projektu je zabezpečení profesních a sociálních perspektiv umělců z oblasti performing arts po skončení jejich aktivní kariéry. Zakladateli nadačního fondu jsou dvě profesní organizace – Vize tance a Taneční sdružení ČR. Informace o fondu budou k dispozici na www. tanecnikariera.cz. Nadační fond je výsledkem dlouholeté advokacie opírající se o celou řadu odborných výstupů. Navazuje na projekt Tematická síť pro uplatnitelnost umělců z oblasti performing arts (koordinován byl Centrem rozvojových aktivit Unie zaměstnavatelských svazů)58 a snaží se řešit problémy vybraných uměleckých profesí, které jsou výrazně limitovány věkem a zdravím (tanečníci, artisté, hudebníci). Tito umělci končí svoji kariéru většinou před dosažením důchodového věku a mají často problém s dalším uplatněním. Toto téma je diskutováno v mnoha evropských zemích, kde na jeho základě vznikly tzv. transition programy. Ty zahrnují zpravidla rekvalifikaci a podporu v novém pracovním uplatnění umělců. Záměrem výchozího projektu Tematické sítě bylo vytvoření sítě z tuzemských i zahraničních organizací z Německa, Belgie, Španělska, Nizozemí, Velké Británie.

Pozn: Nadační fondu pro taneční kariéru vznikl v roce 2016 po vydání studie a dál se zabývá prosazováním tématu: http://tanecnikariera.cz/

2/

Zvyšování profesionalizace a dovedností pracovníků

Projekt není výhradně zaměřen na scénická umění, nicméně se této oblasti významně dotýká. Schopnosti kulturních pracovníků vidět projektově, efektivně se věnovat managementu, marketingu a dalším aktivitám spojeným s profesionalizací a budováním kapacit je velmi zanedbanou oblastí ve vzdělávání. Především nová témata, jakými jsou např. práce s publikem či využití ICT, vyžadují znalosti a dovednosti, které mnozí představitelé kulturních organizací postrádají.

Je žádoucí realizovat pilotní projekt, jehož cílovými skupinami budou zaměstnanci a další představitelé kulturních organizací nabízejících veřejné kulturní služby. Tento projekt je v souladu s prioritou nové kulturní politiky „Rozvoj kreativity, podpora kulturních činností a vzniku kulturních statků, poskytování veřejných kulturních služeb, práce s publikem, podpora přístupu ke kultuře a rozvoj participativní kultury usnadňující sociální začlenění“ a především pak s bodem 2.1.5 „Zavést akreditovaný systém celoživotního vzdělávání pracovníků v oblasti kultury“.

Další články

Knihy a tisk

Studie Knihy a tisk je součástí e-publikace Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR - II. svazek s podtitulem Stav, potřeby a trendy (2016, Institut umění). Studie všech KKO jsou zde koncipovány jako kulturně politické, popisují a analyzují jednotlivá odvětví z pohledu jejich procesního nastavení a fungování v Česku.

Architektura

Architektura je všude kolem nás. Zásadním způsobem ovlivňuje naši psychickou pohodu. Stejný vztah, který poutá film a jeho soundtrack, spojuje architekturu a naše životy. Přesto o ní víme tak málo.

Film

Filmový průmysly představuje jeden z mladších kreativních průmyslů, jehož současný význam souvisí s rostoucím vlivem obrazové kultury ve všech oblastech našeho života.(…) film je zároveň uměním i masovou kulturou, vyznačuje se vysokou atraktivitou a silným potenciálem pro ovlivňování i lobbing.

Výtvarné umění

Současné umění a jeho produkce v profesionálním smyslu se staly obecnou praxí a nejedná se více o výsadu západního světa. Nikde se globalizace tak výrazně neprojevila jako na trzích s uměním po celém světě

Design

Design je jednou z nejprogresivnějších oblastí s jasnou vazbou na praxi a výrazným potenciálem v oblasti inovaci, Poté, co Linet, český výrobce medicínských pomůcek, zapojil design do vývoje produktů, získal důležitou konkurenční výhodu na mezinárodním trhu: podíl exportu na výnosech firmy se po spolupráci s designérem zvýšil o 30 %.

Digitální hry

Digitální hry jsou svým způsobem největším kulturním exportem ČR. Vyskytuje se názor, že hry jako médium jsou umění zrovna tak jako film či hudba. Pracují se stejnými výrazovými prostředky, a dokonce přidávají něco navíc. Jejich potenciál se zatím nenaplňuje v takové míře, ale to je spíš otázka času.

Památky

Památky v ČR zažívají diametrálně rozdílný přístup k jejich správě oproti jiným zemím Evropy. Například ve Velké Británii je přístup založen na tradici a silných občanských iniciativách. I když seznam památek čítá ve Velké Británii přes 370 tisíc objektů, je na ně nahlíženo komplexně skrz minulost, místo a současnost, v níž lidé chtějí žít.

Reklama

Reklama staví na kreativitě a úzce spolupracuje s kreativními obory, jako jsou grafický design, interaktivní média a audiovizuální výroba.

TV a rozhlas

TV a rozhlas zůstávají i po pětadvaceti letech od počátků transformace rozhlasového a televizního vysílání u tzv. duálního modelu, zatímco řada evropských zemí jej dokázala doplnit třetím sektorem tzv. komunitních médií.

Digitální obsah

Digitální obsah (software) a odvětví na něm založené mají schopnost vytvářet pracovní příležitosti, podporují digitální gramotnost a rozvoj potřebných dovedností, neboť komerční, veřejné, sociální a zdravotní služby, vzdělávání a politický život se stále více přesouvají na internet.“

Umělecká řemesla

Tradiční řemesla vymírají. Aby se řemesla znovu obrodila, je potřeba, kromě vzdělávání nových řemeslníků, zaměřit se na uchování řemeslných technik, vzorů, motivů do současnosti a oživit je spojením s aktuálními technologiemi a životním stylem.

Scénická umění

Scénická umění mají značné výhody – jsou ekonomicky flexibilní, bez investic nemizí, jsou vesměs ekologická, nedevastují přírodní zdroje, nejsou na nich závislá. Umělecké krize nijak neohrožují společnost.

Hudební průmysl

Hudba je odrazem stavu naší společnosti. Je to fráze, ale pravdivá. Hudební produkce rádiových stanic je v ČR až ze 70% starší roku 2000. Aktuální hudba žije díky fenoménu festivalů.