1. Bohatá tradice scénických umění (žánry divadla, včetně tance a cirkusu, koncerty, festivaly) daná mimo jiné i strategickou geografickou polohou ve středu Evropy – příslovečná evropská kulturní a duchovní křižovatka českých a moravských zemí, včetně Slezska, je stále faktickým potenciálem rozvoje, na němž lze stavět i do budoucna.

2. Relativně vysoká míra kulturní gramotnosti obyvatel a všeobecné chápání kultury jako prostředku kultivace společnosti, její identity a vzdělání – v této souvislosti lze připomenout specificky významnou roli divadla ve společensko- -politických zápasech země a při obhajobě její identity.

3. V historii vybudovaná hustá síť divadel a hudebních orchestrů, četnost komorních těles a jejich umělecká úroveň. – Scénická umění jako zdroj navazujících kulturních a kreativních průmyslů (interaktivní a scénografické technologie, záznamové a přenosové technologie, např. audiovizuální 3D přenos koncertu harfy s kytarou z Prahy na Havaj, 2013).

4. Rozvinutá infrastruktura budov – značný nemovitý a movitý majetek, který tvoří významnou architektonickou dominantu lokalit a patří k důležitým místním společenským centrům.

5. Zvláště v Praze dobře rozvinutý alternativní sektor poskytující inovativní produkty a služby.

6. Na úrovni statutárních měst (nikoli však krajů) postupné budování samostatných grantových systémů pro oblast performing arts – na úrovni státu je dotač- ní řízení pro tuto oblast už nějakou dobu zavedeno.

7. V oblasti performing arts dobře zvládnuté pracovní postupy a procesy, které jsou zajišťovány kvalifikovanou, kreativní a relativně levnou pracovní silou – divadla všech typů (veřejná, soukromá i nezávislé stagiony) přecházejí na outsourcingové zajištění činností a procesů a celý segment tak vykazuje vysokou ekonomickou multiplicitu. V důsledku toho managementy českých veřejných divadel i orchestrů vykazují vyšší soběstačnost (až 30%, u orchestrů až 60%) než organizace v jiných evropských zemích.

8. Vyšší míra návštěvnosti segmentu českých performing arts oproti evropskému standardu – tento pozitivní ukazatel podporuje i režim dotovaného vstupného, který činní umělecké produkty dostupné široké veřejnosti.

9. Komunikace mezi divadly a koncertními subjekty a diváky nejrůznějšími kanály s využitím moderních technologií – na diváckou problematiku specializované managementy vytvářejí speciální tematické a komunitní nabídky (rodinné programy, programy pro seniory, teenagery apod.), což ještě podporuje velká tradice abonmá.

10. Schopnost spolupráce s oblastí turistických služeb, zvláště v jazykově bezbariérových žánrech (tanec, opera, pohybové divadlo, hudba, cirkus) – úspěšným příkladem kulturní a umělecké turistiky může být Pražské Quadriennale, které prezentuje scénický crossover, propojuje umělce z různých oblastí, přiváží hvězdy, jeho koncept je interaktivní, participativní, společensky exkluzivní i guerilový. Velký potenciál skýtají další mezinárodní festivaly, které si vybudovaly značku a mezinárodní renomé.

11. Aktivní role některých subjektů v oblasti mezinárodní kooperace – rozvíjí se networking, kooprodukce, ale i mezinárodní výměna a export. Zvláště úspěšné jsou nonverbální a pohybové žánry. Nejde jen o vývoz hotových projektů, ale i kreativního a edukativního know-how,48 jímž lze uplatňovat kulturní vliv a budovat trhy.

12. Ucelený systém uměleckého vzdělávání – na rozdíl od jiných států je český systém posílený o unikátní síť základních uměleckých škol, které poskytují kvalitní umělecké vzdělání.

13. Odborná reflexe opřená o uměnovědné obory univerzit a teoretická pracoviště akademií, včetně uměleckého překladatelství, dokumentace a historických analýz.

1. Nedostatek strategií a vizí, nedostatky v oblasti legislativy – neexistence zákona o kultuře, o veřejnoprávních kulturních institucích, statutu veřejné prospěšnosti, pracovně právních úprav, které by v zákoníku práce zohlednily specifika uměleckých zaměstnanců, sociální zabezpečení umělců, zdanění DPH importované zahraniční práce i u neplátců DPH v režimu tzv. „identifikované osoby“ atd. Politický systém dostatečně nevnímá živé umění jako legitimní součást veřejné služby a nevylučuje přímé zásahy politiků do sféry rozhodování (viz např. kauza Činoherního studia v Ústí nad Labem v roce 2014).

2. Absence koncepcí a kulturních strategií především na úrovni krajů a obcí, které by podpořily kontinuitu i rozvoj a kooperativní financování sektoru.

3. Opomíjená sociální problematika umělců v oblasti performing arts především v oblasti tance, pohybového divadla, cirkusu – u těchto uměleckých profesí je vyšší riziko úrazu a kariéra umělce končí ve srovnání s jinými profesemi předčasně, mezi 35. a 40. rokem. Možnost pobírat předčasný důchod skončila důchodovou reformou v roce 1996 a tito umělci jsou většinou ze dne na den nuceni se přizpůsobit nové životní realitě. Výkonem profese jsou ohroženi i někteří hráči na hudební nástroje.

4. Uzavřenost a zakonzervovanost systému divadel a hudebních orchestrů – vede k nerovnováze mezi veřejnými a nezávislými subjekty (hustá síť veřejně podporovaných divadel a orchestrů může být příčinou nedostatečné kvality tvorby a produkce).

5. Podfinancování odvětví performing arts především ze strany státu a krajů.

6. Nedostatečná podpora talentů a inovativní tvorby.

7. Neudržitelně nízké mzdy vedoucí k přetěžování personálu i odlivu talentů a kvalifikované pracovní síly mimo obor – je tím silně ohrožena konkurenceschopnost, odvětví ztrácí svoje renomé. Chybějí i osobnosti, inscenace a soubory schopné prosadit se v zahraničí, výjimečně talentované osobnosti odcházejí z ČR (např. Daria Klimentová, Adam Plachetka či Dagmar Pecková).

8. Nedostatečná evaluace vynaložených veřejných prostředků, především kvality produkce a služeb – neschopnost evidovat kvalitu vede například ke ztrátě podpory umělecky hodnotným subjektům (viz např. odchod režiséra Dušana Pařízka do zahraničí a rozpad jeho progresivního souboru pražského Divadla Komedie v důsledku třetinového snížení ročního rozpočtu ze strany zřizovatele – Magistrátu hl. města Prahy. Pařízek přitom patří k evropsky proslulým divadelním režisérům, nyní úspěšně působí především v Německu).

9. Nedostatek prostor pro tvorbu, technické a produkční zázemí především v některých žánrech (např. zkušebny a scény pro oblast nového cirkusu, moderní koncertní sály).

10. Nedostatečná podpora mobility, a to nejen mobility umělců, ale i studentů, teoretiků a manažerů.

11. Nedostatečná mediální prezentace.

12. Nedostatečná a především nesystematická podpora exportu a importu vede ke ztrátě povědomí o mezinárodních trendech a kontextu. Hostování špičkových těles se stává finančně neúnosné a domácí publikum i umělecké subjekty přicházejí o možnost porovnávat a porovnávat se, což podporuje tendenci k provinčnosti. Zároveň je i export tuzemských scén a projektů nedostatečně podporován.

13. Nedostatečná podpora některých žánrů (soudobý tanec, nový cirkus, folklor).

14. Úpadek kvality uměleckého vzdělávání v některých oborech, především v tvůrčí sféře, neprovázanost vzdělávacího systému s potřebami praxe (nadbytek absolventů konzervatoří, jednostranné kvalifikace), chybějící důraz na oblast managementu, marketingu, PR, řízení, financování apod.

Jakými projekty můžeme scénickým uměním pomoci?

1/

Nadační fond pro taneční kariéru

Obsahem projektu je zabezpečení profesních a sociálních perspektiv umělců z oblasti performing arts po skončení jejich aktivní kariéry. Zakladateli nadačního fondu jsou dvě profesní organizace – Vize tance a Taneční sdružení ČR. Informace o fondu budou k dispozici na www. tanecnikariera.cz. Nadační fond je výsledkem dlouholeté advokacie opírající se o celou řadu odborných výstupů. Navazuje na projekt Tematická síť pro uplatnitelnost umělců z oblasti performing arts (koordinován byl Centrem rozvojových aktivit Unie zaměstnavatelských svazů)58 a snaží se řešit problémy vybraných uměleckých profesí, které jsou výrazně limitovány věkem a zdravím (tanečníci, artisté, hudebníci). Tito umělci končí svoji kariéru většinou před dosažením důchodového věku a mají často problém s dalším uplatněním. Toto téma je diskutováno v mnoha evropských zemích, kde na jeho základě vznikly tzv. transition programy. Ty zahrnují zpravidla rekvalifikaci a podporu v novém pracovním uplatnění umělců. Záměrem výchozího projektu Tematické sítě bylo vytvoření sítě z tuzemských i zahraničních organizací z Německa, Belgie, Španělska, Nizozemí, Velké Británie.

Pozn: Nadační fondu pro taneční kariéru vznikl v roce 2016 po vydání studie a dál se zabývá prosazováním tématu: http://tanecnikariera.cz/

2/

Zvyšování profesionalizace a dovedností pracovníků

Projekt není výhradně zaměřen na scénická umění, nicméně se této oblasti významně dotýká. Schopnosti kulturních pracovníků vidět projektově, efektivně se věnovat managementu, marketingu a dalším aktivitám spojeným s profesionalizací a budováním kapacit je velmi zanedbanou oblastí ve vzdělávání. Především nová témata, jakými jsou např. práce s publikem či využití ICT, vyžadují znalosti a dovednosti, které mnozí představitelé kulturních organizací postrádají.

Je žádoucí realizovat pilotní projekt, jehož cílovými skupinami budou zaměstnanci a další představitelé kulturních organizací nabízejících veřejné kulturní služby. Tento projekt je v souladu s prioritou nové kulturní politiky „Rozvoj kreativity, podpora kulturních činností a vzniku kulturních statků, poskytování veřejných kulturních služeb, práce s publikem, podpora přístupu ke kultuře a rozvoj participativní kultury usnadňující sociální začlenění“ a především pak s bodem 2.1.5 „Zavést akreditovaný systém celoživotního vzdělávání pracovníků v oblasti kultury“.

Další články