Srovnání měst a jejich grantů

V rámci setkání Kreativního Česka v Jihlavě s názvem Střed zájmu: GRANTY zaznělo mimo jiné srovnání grantových systémů vybraných měst. V základu této prezentace stála rešerše, která do podrobné tabulky shrnuje data pro rok 2018 o grantových systémech šesti vybraných měst, která se účastnila minulých setkání (Ostrava, Olomouc, Plzeň, Brno, Jihlava, Hradec Králové). Data, která se podařilo získat z veřejně dostupných zdrojů, byla následně ověřena a opravena pověřenými zaměstnanci odborů kultury daných měst. Tento článek shrnuje, a stejně tak v prezentaci zazněla, pouze ta nejvýznamnější zjištění, která jsou podnětná pro zlepšování systému na podporu kultury na úrovni měst České republiky. Cílem prezentace bylo zorientovat se ve stavu grantových systémů a jejich aktuálním nastavení, možnost srovnání a zejména příležitost pro inspiraci příklady dobré praxe.

Organizační struktura

V první sledované kategorii „organizační struktura“ se ukázalo, že autonomní odbor kultury má Olomouc, Plzeň a Brno. V ostatních městech odbory kultury spravují širší resort: ve spojení s volnočasovými aktivitami (Ostrava), školstvím a tělovýchovou (Jihlava) nebo sportem a cestovním ruchem (Hradec Králové). Další významnější odchylku vykazovalo jedině Brno, kde magistrát využívá pro komunikaci s veřejností platformu Brněnský kulturní parlament. Tato platforma, která nemá samostatnou právní subjektivitu, spadá pod odbor kultury a účinně posloužila především k tvorbě kulturní strategie v letech 2016 a 2017 a v roce 2018 při připomínkování akčního plánu.

Městská kulturní politika a strategie

V rámci kategorie „vazba grantového systému na kulturní politiky a strategie města“ jsme sledovali, zda ve městech existují samostatné a aktuální kulturní strategie. Ukázalo se, že vyjma Olomouce mají všechna města implementovanou kulturní strategii, přičemž i v Olomouci se již její tvorba plánuje. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda či do jaké míry se daří tyto koncepce naplňovat. V souvislosti s vyhlášením titulu Evropské hlavní město kultury, o který se v roce 2028 utkají i česká města, však stojí za zmínku, že implementovaná strategie pro kulturu je jednou z kvalifikačních podmínek soutěže, pakliže je v současné době udělení titulu chápáno jako podnět ke strukturálním změnám v daném městě.

Dále nás zajímalo, zda grantový systém reflektuje tuto strategii (její cíle etc.), respektive zda grantový systém navazuje na cíle a priority stanovené ve strategii. Vyšlo najevo, že Ostrava, Plzeň a Jihlava, které mají svou strategii kultury, dbají na to, aby se rozdělovaly dotace s ohledem na cíle stanovené ve strategii.

Hodnocení přijatých žádostí

Z hlediska hodnocení přijatých žádostí jsme sledovali, kdo přijaté žádosti hodnotí a kdo rozhoduje o udělování dotace. Inspirativní je v tomto ohledu Magistrát města Brna, který na svých stránkách jasně a přehledně rozvádí, jakým procesem dotace putuje a kdo a kdy o ní přesně rozhoduje. Všechna města disponují kulturními komisemi jakožto poradním, doporučujícím orgánem rady města. Jsou však tyto komise odborné? Tento bod byl v celé rešerši nejvíce diskutabilní. Členy komise jsou zpravidla různí zástupci kulturní praxe, případně osoby mající ke kultuře vztah, ale zároveň jsou politicky dosazeni. Narazili jsme na to, jak subjektivní je chápání odborníka na kulturu. Velice často se stávalo, že kulturní veřejnost – tedy žadatelé o dotace – kulturní komisi ve svém městě nepovažují za odbornou, zatímco zástupci úřadu, se kterými jsme data konzultovali, ve všech případech trvali na tom, že komise odborná je. Zároveň však mnohdy není známo povolání všech členů komise. Jak zaznělo od jedné z účastnic setkání: „Když je někdo hercem, je či není erudovaným odborníkem?“ Nebo: „Když je někdo nyní starostou a předtím pracoval v kulturní sféře, je či není odborníkem?“

Zajímavé řešení představuje Brno, které má jako jediné hned devět oborových komisí po třech členech, přičemž obor působení daných členů se shoduje s oborem, pro který je určena finanční podpora (Brno má okruhy podpory dělené podle oborů).

Žadatelé

Abychom dosáhli i kvantitativního srovnání, zjišťovali jsme, jaký je počet podaných žádostí (2018) a úspěšnost žádostí v procentech v jednotlivých městech. V návaznosti na to jsme se snažili vyjádřit, kolik žadatelů o dotace se nachází v populaci daného města. Nejméně žadatelů o dotace je v Ostravě (žádá každý 1666. občan Ostravy) a nejvíce v Jihlavě (žádá každý 588. občan Jihlavy). Pozoruhodné je, že stejný trend jsme vysledovali i co do úspěšnosti žádostí v grantových řízeních (v %): nejnižší úspěšnost – 50 % – vykazuje Ostrava, zatímco nejvyšší úspěšnost – 80 % – Jihlava. Vyplývá z toho, že v Ostravě žádá nejmenší procento obyvatel, přičemž ostravští žadatelé mají zároveň nejnižší úspěšnost ze všech srovnávaných měst. Čím to může být? Nabízí se dát to do souvislosti s tím, zda (případně jak) město metodicky podporuje žadatele o dotace, tedy například zda město pořádá kurz pro (prvo)žadatele o dotaci. V obou městech se konají aktivity za tímto účelem (v Ostravě kurz na téma „Jak napsat žádost o grant na město?“ pořádala v říjnu příspěvková organizace PLATO Ostrava, Jihlava uspořádala setkání se žadateli o dotace v oblasti kultury a další podobné setkání plánuje). Odhalili jsme, že rozdíl tkví především v tom, nakolik uživatelsky vstřícně je nastavený grantový systém. Ostravští žadatelé o dotaci jsou odrazováni zejména s ohledem na přísné podmínky žádosti. A to zejména na jednu konkrétní: všichni žadatelé o dotaci musí 20 % nákladů krýt ze soukromých zdrojů, což je komplikace pro spoustu žadatelů, kteří nemají možnost vlastních příjmů.

Procesně administrativní záležitosti

V další části výzkumu jsme se věnovali procesně administrativním záležitostem grantových systémů neboli časovému rozložení grantových řízení v průběhu roku. Termín(y) podání žádostí se přirozeně velice různí. Nejdřívější uzávěrku dotačního řízení má Hradec Králové (červen – program Calendarium Regina) a následně Brno (září). Naopak nejpozději uzavírá grantové řízení Olomouc – až v polovině ledna. Vzhledem k tomu, že jsou výsledky žádostí (dle oficiálního avíza) zveřejňovány koncem února nebo během března, dá se vydedukovat, že nejméně času na vyhodnocení žádostí je v Jihlavě a v Olomouci (jeden a půl až dva měsíce) a nejvíce v Hradci Králové (šest měsíců). Hradec Králové také zveřejňuje nejpozději výsledky jednoho z grantových programů a to až v polovině května. Termín(y) zaslání dotace na účet jsou většinou stanoveny až ve smlouvě, ale většinou k tomu dojde do konce první třetiny roku (v dubnu). Systém podávání žádostí probíhá nejčastěji elektronickou a současně tištěnou formou (Ostrava zároveň trvá na vypálení žádosti na CD). Nejprogresivnější (či přinejmenším nejekologičtější) je v tomto ohledu Olomouc, kde lze podat žádost elektronicky prostřednictvím online aplikace a současně také datovou schránkou.

Obsah grantových řízení

Co se týče samotného obsahu grantových řízení, zaměřili jsme se na typy grantů/dotací, okruhy podpory a periodicitu grantových řízení. Všechna sledovaná města přerozdělují individuální dotace, navzdory tomu, že jsou individuální dotace živě diskutovaným tématem (např. v Brně a Olomouci), a to zejména proto, že nejsou předmětem vyhlášeného dotačního programu a většinou u nich záleží na rozhodnutí politické reprezentace. Některá města (Plzeň, Jihlava, Ostrava) přerozdělují mikrogranty, pro které je charakteristické, že výše přiděleného grantu bývá stanovena do padesáti tisíc korun
(v Plzni například dvacet tisíc, v Jihlavě do třiceti tisíc). Mikrogrant také může být účelově nebo tematicky rámován (například určen na podporu akcí v rámci nějakého významného výročí ‒ v Plzni k 30. výročí od sametové revoluce), někdy se také liší ve výši celkových uznatelných nákladů projektu
(až 100 %). Zdá se, že se běžnou praxí podpory kultury v českých městech stávají také víceleté granty, což je rozhodně dobrá zpráva pro ty kulturní neziskové organizace, které vyvíjejí dlouhodobou soustavnou činnost. Výjimkou je Jihlava, která zatím k tomuto řešení nepřikročila. Vedle toho Hradec Králové rozděluje poměrně atypické dvouleté granty v programu Calendarium Regina, pro který vybírá prestižní a ojedinělé akce, často národního či mezinárodního významu (kupříkladu Rock for People, Open Air Program).

Jediná Ostrava společně s Brnem rozlišují okruhy podpory z hlediska oboru (hudba, literatura, výtvarné umění atd.). Zbývající čtyři města definují okruhy podpory samotným účelem, respektive typem podporovaných aktivit (činnost kulturních organizací, kulturní akce atd.). Některá města jsou v pojetí grantových okruhů kreativní a originální. Pro inspiraci uvádíme, že Plzeň vypsala dotační program na podporu umělců v rámci rezidenčních pobytů na území statutárního města Plzeň, Jihlava zase program Jihlava vzdělává kulturou 2018 a Hradec Králové program na podporu aktivit, které oživí královéhradecká nábřeží během letních měsíců.

Rozpočet na nezřizovanou kulturu a rozpočet příspěvkových organizací

V další části jsme zkoumali rozpočet určený na nezřizovanou („nezávislou“) kulturu vůči rozpočtu, který plyne příspěvkovým organizacím (bez investic). Ačkoli z porovnávání zjištěných čísel nelze moc dedukovat (důvodem je zákonitost: čím větší město, tím více příspěvkových organizací, které město musí spravovat, a tak například Brno spravuje deset příspěvkových organizací, zatímco Jihlava má jedinou). Za pozornost ale stojí monetární vyjádření podpory nezřizované kultury. Z toho vyplynulo, že do nezřizované kultury nejvíce investovala Ostrava (71 mil.), což je dokonce více než v Brně (66 mil.), přičemž Ostrava má o čtvrtinu méně obyvatel než Brno.

Neekonomické nástroje podpory kultury

Zvláštní kapitolou prezentace se staly další nástroje podpory kultury. Nefinanční podpora – tedy „neekonomické“ nástroje, kterými vedení města může přispívat k rozvoji kultury – je poměrně neprozkoumanou oblastí. Ukázalo se, že poskytovat oficiálními cestami jakoukoli další nefinanční podporu kulturním aktivitám (nad rámec poměrně běžných Cen města nebo přidělování záštity nad akcemi) se česká města teprve učí, rozhodně tedy co do transparentnosti. Mnohdy se totiž o možnostech nefinanční podpory nelze dozvědět z veřejně dostupných zdrojů, ale až na základě přímé komunikace se zaměstnanci městských úřadů. Jedná se přitom o podporu, která nemusí být nijak nákladná (i drobná rada nebo užitečná zpětná vazba může být velkou podporou). Nefinanční podpora může spočívat například v zakotvení podpory ve strategii kultury, může jít o bezplatné zajišťování informací a metodické pomoci, podporu vzdělávání pracovních sil a dobrovolníků, podporu koordinace či kooperace při plánování a realizaci kulturních aktivit, zajištění odborného servisu a podobně. Jedinečný přístup má Jihlava, která nabízí výpůjčku prostor gotického sálu radnice (v případě poskytnutí záštity) a prezentaci v Novinách jihlavské radnice. Plzeň zase pořadatelům kulturních akcí (na základě speciální žádosti) poskytuje status spolupořadatelství nebo možnost propagace zdarma. Město Plzeň zároveň provozuje Artotéku s rozpočtem sto tisíc korun, která je systémovým projektem podpory výtvarného umění ve městě. Artotéka vyvíjí sbírkotvornou činnost současných plzeňských autorů. Kolekce se občasně vystavuje a některá díla jsou umístěna do veřejných budov, její virtuální galerii najdete na webových stránkách. Projekt je v gesci úředníků odboru a pro nákup je jmenována speciální komise.

Rešerše grantových systémů v evropských městech

V závěru byla prezentována inspirativní zjištění z Rešerše grantových systémů v evropských městech, kterou vypracovala Barbora Holanová na základě dohody Odboru kultury a cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy a IPRu (Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy) pro účely budoucí analýzy grantového systému. Jedná se o inspiraci z evropských měst geograficky, historicky či sociokulturně srovnatelných s Prahou (Amsterdam, Berlín, Vídeň) a měst, která prezentují progresivní přístupy (Dublin, Helsinky). Níže nabízíme stručné shrnutí nejdůležitějších zjištění v podobné struktuře jako u českých měst, abychom umožnili srovnání:

Organizační struktura

Amsterdam má originální strukturu „správy“ kultury, pro kterou zřizuje dva orgány. Amsterdamská rada umění zabezpečuje páteř kultury města, celkem 21 institucí, které tvoří základ dotované kulturní infrastruktury ve městě. Vedle toho figuruje Amsterdamský fond pro kulturu, pod který spadají ostatní kulturní a umělecké organizace, instituce a individuální umělci. Toto rozdělení představuje cestu, jak rozlišit péči o instituce s tak různými potřebami, jako jsou – v našem kontextu – zřizované příspěvkovky a organická nezávislá kulturní scéna.

Hodnocení přijatých žádostí

V mnoha případech je v daných evropských městech k hodnocení grantových žádostí přizvána odborná kulturní komise složená z profesionálů na poli kreativní ekonomiky, kultury a umění v souladu s jejich odbornou kvalifikací a/nebo na základě jejich znalosti kulturního prostředí. V Berlíně je porota jmenovaná na období tří let, v Dublinu je komise vybrána na roční funkční období, s možností opakovaného zvolení. Tito zástupci posuzují žádosti převážně z uměleckého hlediska a bývají za svoji práci honorováni. V Helsinkách je kulturní komise odpovědná za kontrolu a dodržování cílů kulturní politiky města.

Kritéria hodnocení

Na kritériích hodnocení lze především vidět to, že jimi města sledují své konkrétní strategické cíle. V případě Berlína je kladen důraz na zajištění rovného přístupu bez ohledu na národnost, etický původ, pohlaví, náboženství, víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální identitu. V Dublinu musí žadatel prokázat schopnost strategického plánování. Ve Vídni se zase cení, když je žadatel schopen vytvářet prostor pro výměnu, dialog a vytváření sítí.

Procesně administrativní záležitosti

Co se týče procesně administrativních záležitostí, v Amsterdamu mají žadatelé právo se proti rozhodnutí odvolat. V Berlíně je čerpání finančních prostředků podrobováno průběžné kontrole.

Systém podávání žádostí/vyúčtování je možná překvapivě velice podobný tomu, jak ho máme většinově u nás, v České republice: tedy elektronicky a současně tištěnou formou.

Neekonomické nástroje podpory kultury

Vůbec největší kreativitu ale sledovaná města projevují v oblasti nefinanční podpory kultury. Poměrně běžnou praxí je poskytování tvůrčích rezidencí, zkušeben, inkubačních prostor, ateliérů, nebo dokonce tvůrčích a pracovních míst umělcům. Některá města mnohdy aktivně podporují realizaci uměleckých projektů ve veřejném prostoru.

V Dublinu platí, že kromě toho, že může žadatel obdržet příspěvek na požadovaný účel, může být také vyzván ke spolupráci s jiným žadatelem. Takové případy mohou nastat, jsou-li činnost a účel žádosti jednoho žadatele identifikovatelné a vzájemně se doplňující s činností jiného. Rada města tímto krokem nejen finančně podporuje inovativní kulturní projekty, ale také nepřímo stimuluje mezioborovou spolupráci a podporuje kulturní diverzitu.

V Berlíně podněcují vitalitu uměleckého provozu například formou zprostředkování schůzek umělců se zástupci berlínských muzeí soudobého umění. Hudební scénu podporují cestou pronájmu profesionálního nahrávacího studia s možností volného užití nahraného materiálu.

Vídeň svou doménu ‒ oblast výtvarného umění ‒ povzbuzuje odkupováním uměleckých děl do veřejných sbírek města s cílem vytvoření komplexního přehledu o vídeňské umělecké scéně po roce 1945. Podporu a propagaci začínajícím umělcům poskytuje městská galerie MUSA. Součástí podpory není pouze uspořádání výstavy v této galerii, ale také veškeré doplňkové aktivity spojené s výstavou, jako je vytvoření katalogu k výstavě, propagace, organizace vernisáže atd. Ojedinělý je také přístup k aktivitám mladých umělců ve věku 13–23 let, pro které je zřízen program Cash for Culture. Ten představuje podporu v maximální výši tisíc eur na projekty a jeho součástí je pomoc odborného kouče, který superviduje jejich umělecký záměr.

Doporučujeme podrobnější studium tohoto materiálu, který je veřejně dostupný na stránkách Kreativní Prahy: http://kreativnipraha.eu/cs/ke-stazeni.

Ptejte se a hledejte odpovědi
V rámci prezentace se nepodařilo obsáhnout komplexní téma grantových systémů ani zodpovědět všechny otázky. Ostatně i příklady dobré praxe je třeba brát s rezervou, jelikož žádný systém není tak univerzální, aby bylo možné jej mechanicky uplatnit jinde. Ačkoli účastníci setkání v Jihlavě nezískali rychlá řešení na stříbrném podnose, jednalo se o přínosné sdílení pozitivních zkušeností, díky kterému se všem dostalo spousty nápadů a řešení, která následovat či kterých se vyvarovat.

Další tipy a co vše zaznělo ve zbylých prezentacích, panelové diskusi a u kulatých stolů shrnujeme v článku „Jak může úředník podpořit kulturu?“. Diskuse se opírala mimo jiné o následující otázky, které jsou hodny důkladnější debaty a průzkumu. Máte je ve vašem úřadu zodpovězené?

  • Respektuje v praxi rada města doporučení, která jí poskytuje kulturní komise?

  • Jak je procedurálně ošetřen případný střet zájmů?

  • Kdo je ideální kandidát na člena kulturní komise?

  • Dochází ke kooperaci s dalšími odbory a odděleními napříč úřadem, například v případě, uchází-li se žadatel o dotaci na více odborech?

  • Odpovídají kritéria hodnocení strategickým cílům/opatřením města?

  • Čím je dána míra úspěšnosti žádostí o dotace? A je žádoucí, aby byla co nejvyšší?

  • Ctí nastavení grantových systémů rovnost příležitostí? Respektive nemohou být některá pravidla a podmínky pro potenciální žadatele diskriminující?

  • Jaké podmínky musí žadatel splňovat, aby mohlo dojít k posouzení žádosti a udělení grantu?

  • Jakou část celkového rozpočtu města tvoří finanční prostředky přidělené na kulturu?

  • Mělo by smysl usilovat o sjednocení metodik a/nebo pravidel jednotlivých českých měst?

Text a rešerše: Magdalena Petráková/Kreativní Česko
Editace: Lucie Ševčíková/Kreativní Česko

Čtěte dál/

Čím byla, je a bude Kreativní Olomouc?

Radek Palaščák je neformálním velvyslancem kulturních a kreativních odvětví (KKO) v Olomouci. V našem rozhovoru bilancuje poslední léta, kdy byl v čele platformy Kreativní Olomouc a hybatelem dění. Má totiž lví podíl na tom, že se zástupci kreativního sektoru začali brát v hlavním městě Hané vážně. Se smířlivostí a trpělivostí sobě vlastní městu prorokuje slibné vyhlídky. Olomoučtí komunální politici se už totiž bez znalosti konceptu KKO neobejdou.

Český tanec potřebuje péči a sebereflexi

Jaké problémy dnes řeší současný tanec a pohybové divadlo? Jací jsou tanečníci, jak za ně lobbovat a proč by děti měly tančit? Na tyto a mnoho dalších otázek spojených s kulturní advokacií jsme se zeptali Jany Návratové, dosluhující předsedkyně spolku Vize tance.

Praha ví, jak na umění do veřejného prostoru

Na podporu umění ve veřejném prostoru má Praha už dva roky koncepci, která budila nejrůznější vášně. S novým vedením radnice se situace ujasnila. Institut plánování a rozvoje města Prahy (IPR) v lednu představil dodatek k Manuálu tvorby veřejných prostranství, který se zabývá uměleckými díly ve městě a navrhuje způsoby jak na to.