Veronika Rút Fullerová se vizuálnímu smogu a kultivaci měst věnuje již od roku 2015. Vytváří inovační projekty, které pomáhají kultivaci veřejného prostoru v Česku a na Slovensku. Vede neziskovku Naše kultivovaná města a pomáhá starostům s kultivací veřejného prostoru. Prosazuje evidence-based přístup a Human Centered Design. Jeden z jejích posledních počinů je vydání publikace Kuchařka kultivace veřejného prostoru. 

Náhled do publikace Kuchařka kultivace. 

Před pěti lety jsme na Kreativním Česku v rozhovoru s tebou popsali práci na regulaci vizuálního smogu, kterou jsi řešila pro centrum města Brna (radnici Brno-střed). Vznikl Manuál vizuálního smogu, který zaujal i další města, a nedávno jsi vydala online publikaci Kuchařka kultivace veřejného prostoru. Zaměření na spolupráci s veřejnou správou tě zjevně neopustilo, naopak. Publikace, která městům a obcím má pomáhat, je navíc zdarma…

Po vydání manuálu si mě zvali do různých měst a většinou chtěli, abych jim taky udělala manuál nebo pomohla s jiným nastavením pravidel. Nechtěla jsem vytvářet dokola ten samý dokument, přišlo mi to jako vyhozené veřejné peníze. Navíc ne všude je potřeba. To mě motivovalo k rozšiřování znalostí, abych byla stavu dodávat skutečně smysluplné výstupy. V šesti městech jsem pomohla překlopit brněnský manuál a ušetřili jsme desítky tisíc z veřejné pokladny. Ale v řadě měst jsem nedovedla pomoct a neměla jsem extra „vymakané“, co a za kolik vlastně nabízím, dělala jsem to jako bokovku při práci. To mi dodnes dává určitou svobodu a nemusím se pouštět do věcí, které nedávají smysl, za to jsem ráda. 

Sdružení historických sídel mě delší dobu sledovalo a pak mi zadalo projekt pro své členy; sdružuje 200 měst po celé republice. Nabídla jsem různé možnosti a města odhlasovala, že chtějí přehled legislativy. To mi přišlo málo, jenom to ke kultivaci města nestačí, jde o komplexní problém. Tak jsem obsah na vlastní náklady rozšířila o zeleň, mobiliář a dala dohromady popis své strategie tak, jak ji městům dodávám. Přizvala jsem řadu odborníků a tvorba byla náročná, ale mám na ni skvělou zpětnou vazbu. Letos jsem uspořádala první ročník konference o vizuálním smogu a kultivaci města a přijeli zástupci 17 měst ze všech krajů, to se mi zdá skvělé. Postavila jsem ji jako průřez tématy „od lavičky po billboard“, přednášet se uvolili i skvělí specialisté na dopravu a zeleň ve městě. Drtivá většina přednášejících se podílela na Kuchařce kultivace.

Co přesně váš dokument tedy nabízí a řeší?

Řešíme v něm, nejenom jak s reklamou a prvky ve městě nakládat, ale hlavně procesní uchopení. Starosta třeba chce nějak nastavit pravidla pro reklamu, ale trvalo by mu několik let se vůbec zorientovat v zákonech a praxi úřadů. To se nám povedlo vyřešit, alespoň než přijde nějaký lepší zákon pro reklamu, který celý postup zjednoduší. Jakmile se bude chtít starosta zabývat zelení nebo mobiliářem, má v našem dokumentu přehled procesních opatření a zkušeností od těch nejlepších. Pojala jsem ho jako plán na čtyři roky volebního období, je koncepčně dlouhodobý, ale zároveň je tam řada relativně rychlých kroků. A právě rychlost je z mého pohledu pro politiky klíčová. Komunikace je jedna ze stěžejních věcí, které na radnicích řeším, a bez adekvátního představení veřejnosti a dotahování kroků v terénu to není životaschopné.

Ano, je potřeba řešit, co nám ve městě zůstane, až se nám povede zvládnout reklamu. Strom nevyroste za rok, a proto je potřeba plánovat co nejdřív. Setkala jsem se taky s tím, že se to někde zbytečně politicky zaseklo na základě jednoho typu reklam. To je velká škoda, je spousta dílčích problémů, které můžeme řešit.

Přizvala jsem k práci právničku Annu Marii Valenovou, Kristýnu Drápalovou a Petera Bednára. Všichni byli klíčoví, každý je specialista na něco jiného. Publikaci velmi pomohly zkušenosti lidí z IPRÚ, z Metropolitního institutu Bratislavy a pak taky Zdeněk Sendler a Lucie Radilová, která dělala SAAR systém zeleně ve Žďáru nad Sázavou. Nejde tedy o teoretický návod nebo ideové snění, je to praktický „výcuc“, který vychází z desítek let zkušeností autorů. Třeba jednoduchý a koherentní návod na to, jak správně uchopit zeleň ve městě a zároveň mít výsledky do konce volebního období, to podle mého doposud nikde nebylo. Teď si ho starosta přečte za jedno odpoledne a může začít. Samozřejmě to není tak jednoduché a zůstává spousta práce s vyjednáváním, ale je to prostě uchopitelnější.

Veronika Rút Fullerová. 

Je to tak, že celá kuchařka staví na malých krocích, které je možné udělat během čtyř let volebního období?

Ano, to je zásadní. Musíme mít vizi, ale často se stane, že se rozjíždí nedomyšlené megalomanské projekty a zanedbává se péče. Údržba zkrátka nemá tak dobrý zvuk jako nové pompézní rekonstrukce, přitom dovede prodloužit životnost náměstí o desítky let a prostor skvěle slouží. Není potřeba každých 20 let rekonstruovat všechna náměstí, stačí citlivější kontinuální péče. 

Často se nalijí desítky milionů do prostoru a pak se to nechá tak nějak lážo plážo. V zahraničí se víc počítá i s údržbou, podle mě je to dobře vidět třeba v případě stromů. Pokácení zdravých vzrostlých stromů je přešlap mimo jiné ekonomicky – kvalitní sazenice jsou drahé, nový strom bude potřebovat extra závlahu a nikdo nám nezajistí, že se skutečně uchytí. Právě správa se v tomhle projevuje jako klíčová. Architekt i krajinář můžou projekt skvěle vymyslet, ale pokud se o stromy město neumí starat, jsou to vyhozené peníze. 

Taky každá lavička potřebuje natírat nebo vyměnit, prakticky všechno vybavení ve veřejném prostoru je odsouzené k tomu, že jej lidé časem zdemolují. Jde o to, kdy doslouží, kolik bude stát údržba a jak je věc uživatelsky přívětivá. Něco jako cena za jeden den užívání, jako to má módní průmysl. Touto cestou lze obhájit pořízení dražší věci, protože dobrý hospodář by měl hledět ne na to, kolik je pořizovací cena, ale jak dlouho předmět vydrží a kolik stojí oprava. Ekonomicky i ekologicky zásadní věc.

Tvá zkušenost je taková, že podobné praktiky pozoruješ napříč různě velikými městy a obcemi?

Přijedu tam, kam mě pozvou, to je moje jediné pravidlo. Neřeším politickou příslušnost a tíhnu k lidem, co jsou schopní něco skutečně dotáhnout. Velice je respektuji, je to totiž všude velmi těžké. Vždycky udělám terénní analýzu, kvalitativní rozhovory s místními a řeším s vedením radnice konkrétní kroky, které podpoří to, co je ve městě unikátní. Myslím, že je potřeba identitu chápat jako věci, které skutečně vychází z prostoru města a z místních. Často se udělá logo a zdůrazní skutečnost, že město má legendární památky, ale na všední život místních a jeho kvalitu se nějak zapomene. Česká města jsou mnohdy velmi deformovaná nešťastnými urbanistickými zásahy z 20. století a změny budou trvat desítky let. Já to řeším v malých, postupných krocích, které situaci můžou posunout velmi rychle.

Využívám různé dotační programy, terénní participační projekty nebo společenské akce, všechno navázané na konkrétní místa. Často navrhuji taktický urbanismus nebo experimenty s mobiliářem, ale začínáme spíš konzervativnějšími kroky, což nevadí, záleží na nátuře vedení radnice a místních. Často se taky učím tím, co je ve městech skvělé. V jednom městě mi při analýze přišlo, že mají tak špatně urbanisticky instalované lavičky, že to snad není možné, uprostřed cesty a podobně. Když jsem se na to ptala starosty, ukázalo se, že vůbec nejsou ukotvené. Lidé si je různě štelují podle sebe a kupodivu nikdy žádná neskončila ve fontáně. Fascinuje mě to dodnes. Je to město s 10 000 obyvateli a úroveň důvěry radnice ve zdravý rozum občanů je neskutečná. Pojí se s tím nějaké problémy pro popeláře, kteří si stěžují, že nemůžou projet a musí lavičky pořád rovnat. Podle mě by ale měli dostat přidáno za práci navíc a tyhle „svobodné“ lavičky by se měly propagovat jako symbol města. Takové případy mi dělají radost a je to úplně jiná identita, než jak jsem ji od malička vnímala. Identitu pro mě vždycky tvořily produkty, loga a památky, tohle mě baví mnohem víc.

Náhled do publikace Kuchařka kultivace. 

Vstřebat a dobře zjistit místní poměry je, zdá se, možná nejzásadnější součástí tvé práce. Chce to být minimálně dobrý pozorovatel, ne-li sociolog, psycholog a urbanista a mnoho dalšího.

Hodně se učím od místních lidí a z toho, jak to v obcích funguje. Přijde mi, že zvlášť menší města fungují velmi dobře, a skrz svou neziskovku bych chtěla jejich příběhy víc sdílet. Děláme na radnicích posuny, co se týká reklam a procesů, komunikace s úředníky interně, ale tyhle místní legendy dávají strategické kultivaci mnohem zajímavější příchuť. 

Mám dlouhá léta zkušeností s tvorbou identit a brandingu. S městy to chci dělat neziskově, ale zkušenosti s marketingem jsou klíčové. Zároveň dobře rozumím soukromému sektoru a vím, jakou dovedou udělat pravidla pro reklamu paseku ve vztazích. Tomu se snažím předcházet a často ani žádná regulace není potřeba. Chci řešit spíš naši skutečnou identitu dlouhodobě. 

Dělám v Brně festival WINDOW POP, jde o takovou líheň nových nápadů, jak se s veřejností propojit. Je to finančně i energeticky velmi náročné, ale společenské projekty jsou terapeutické a můžu pak skutečně pomoct propojit radnici s místními. Bez toho, abychom uměli kultivaci uchopit pozitivně a spolupracovat, to prostě nejde.

Festival WINDOW POP se věnuje veřejnému prostoru ve městě. Součástí ale letos byla i konferenční část o veřejném prostoru a kultivaci města. Měla jsi v programu řadu hostů a představila jsi i svou neziskovku Naše kultivovaná města. Jak se akce povedla?

Mám skvělé ohlasy a už plánuji příští ročník. Je to extrémně náročné, protože nejsou peníze na projektový management a musím většinu věcí zajistit sama. A to skutečně neprospívá mé firmě, funguje to jen díky tomu, že už jsme stabilní tým a můžu věci delegovat. Díky soutěži o výlohu roku mám kolem sebe stabilnější tým i v neziskovce, stará se o základní propagaci festivalu a to je velmi důležité. 

Neziskový spolek funguje poslední tři roky a až teď jsem se rozhodla ho veřejně představit a nastínit další plán. Budeme dělat motivační soutěž pro starosty o kultivaci roku. Půjde spíš o show než o analytické zhodnocení, ale chci mít i odbornou porotu a doufám, že se povede trochu kriticky zhodnotit to, co pro města dělám, a zároveň se budu moct učit od starostů, kteří jsou nejdál. Na jednu stranu je skvělé, že jsem si vytvořila vlastní specializaci a nevím o nikom, kdo by v takovém měřítku dělal to, co já. Na druhou stranu je to obrovská zodpovědnost a trochu deprese z osamocení. Potřebuji nějakou živelnou zpětnou vazbu a chci se víc učit. Doufám, že se mi povede přizvat i starosty, kteří mají velmi cenné zkušenosti a můžou všechny o několik let posunout.

Kuchařka kultivace je vyprodaná a na webu má stovky stažení. Na konferenci se našla mecenáška, která je schopná nám zajistit tisk na vlastní náklady, další vydání proto poskytneme za cenu poštovné – díky za to! A publikaci budeme moct postupně rozšiřovat – třeba o témata bariér a dopravy, která se na konferenci hojně objevovala.

Veronika Rút Fullerová jako mluvčí na konferenci Window Pop Brno 2023. 

Stále organizuješ i soutěž o výlohu roku DESIGN AWARD, která je součástí festivalu. Zájemci mohou hlasovat až do 11. ledna 2024 na webu windowpop.eu. 

Ano, letos je to dost jiné a hodně se na tom podepisuje krize, ale jsem ráda, že se mi povedlo soutěž obnovit a udělat třetí ročník. Zastavil ji covid a pak invaze na Ukrajinu, soutěž měla proběhnout právě na jaře 2022, ale v té šílené atmosféře jsem nechtěla ji pořádat. Letos byl obrovský problém sehnat peníze, ale nakonec se to povedlo. Všichni zapojení obchodníci financují většinu nákladů na instalace, takže je celá akce ekonomicky udržitelnější – a tak to má být. Ale podnikání dostalo několik šoků za sebou a není v dobré kondici, lidé jsou podle mě obezřetnější a mají strach riskovat. 

Vidím to u svých komerčních klientů a je pro mě těžké vše ukočírovat dohromady – nic nefunguje tak jako před třemi lety. Organizace mě stojí mnohem víc úsilí a letos jsem si říkala, proč já to vlastně dělám a že je to moc náročné. Ale pak se soutěž rozjede a člověk má skvělou, živelnou odezvu a dává to smysl. Obchodníci, kteří do ní šli, jsou odvážní a skvělí, všichni designéři práci dotáhli a mám z toho radost. Není to vlastně až tolik o designu, jedná se o investici do lidí a komunity a to mě na tom těší. 

Například Optika Richter vyhrála ročník 2019 a už podruhé si zafinancovali vlastní spolupráci s designéry, vernisáž, propojení s hudbou. Letos dokonce uzavřeli celou ulici pro auta a pozvali DJ, udělali videomapping, kinetickou výlohu, posunuli to celé dál a už si to trochu žije svým životem. Na jiných radnicích pak můžu předat zprávu, co taková investice do lidí dovede a proč se vyplatí, to mi přijde důležité.

Když se vrátíme k tvé zakázce od Sdružení historických sídel Moravy a Slezska – ověřovali jste si, jak kuchařka funguje v praxi, ještě před dokončením?

Ano, měli jsme testovací kolečko se starosty, publikaci dost pomohly cizí oči a množství autorů. Každého jsem přizvala k jiné kapitole a pak jejich postřehy sešila dohromady. Všichni se k tomu stavěli kriticky a cíl byl mít kuchařku co nejkratší. Výtisky se vyprodaly, tak jsme díky donátorovi dotiskli nové a testování vlastně pořád probíhá. Plánuji získat co nejvíc zpětné vazby, a jakmile dotáhneme další kapitolu, tak ji zapracujeme. Rozvoj dalších kapitol mi přijde zásadní, na jednáních se často setkávám se situací, že by vedení města potřebovalo informace rychle, přehledně předat vedle toho, že je řeknu na jednání. Tohle mi přijde jako dobrý způsob, jak toho docílit.

Také rozvíjím mustry, které můžou velmi levně poskytnout kvalitní základ dokumentů, které města potřebují. Třeba manuál dobré praxe už zkrácený mám, implementujeme ho teď s jedním městem na Slovensku. Šetří to krom peněz i čas a ten je pro politiky skutečně klíčový. Nemůžeme strávit několik měsíců věcí, která je v jádru už hotová. Chtěla bych mít Naše kultivovaná města jako zdroj know-how pomůcek, které kultivaci procesně usnadní. 

Příkladem může být problematika pořádání vánočních trhů, v poslední době se mi ozvala řada měst, že ji chtějí řešit. To znamená, že by byl k dispozici balíček s manuálem k nájemním smlouvám a procesním návodem, jak to na radnici udělat, aby trhy dobře fungovaly. Doufám, že se nám povede udělat kolem tématu školení už na jaře, ale záleží na penězích, úplně celé to jako sponzor neutáhnu.

Budeš se více spoléhat i na místní, kteří ti budou asistovat? Protože co se stane, když pak odejdeš?

Je tam vždycky nějaký vstup ode mě, zásadní je rozjet na radnici pravidelné osobní schůzky různých odborů a úřadů pod vedení politika. Ale všechno dělám tak, aby to v nějaké formě běželo samo dál. Nechávám starostům volnou ruku a jenom předkládám kroky a možnosti, co a jak to zrealizovat. Ve výsledku je to um a vyjednávací schopnosti vedení radnice, co změny rozjede. Právě to bych pak chtěla ocenit v soutěži o kultivaci roku a zaměřit se na drobné posuny kolem veřejných prostranství a urbanistického detailu. Zpravidla se cení opravy památek, architektura nebo každý obor zvlášť (krajinářství apod.), tohle je podle mého hodně potřeba. 

V rámci neziskovky nyní budete dál posouvat to, co už máš za poslední roky s městy popsáno a vyzkoušeno. Celá služba by od tebe mohla být nastavena více jako byznys. Proč není?

Je to asi moje neschopnost na projektech pro města vydělat. Manuál dobré praxe v Brně jsem si mohla dovolit dělat jenom díky tomu, že jsem měla na volné noze úspěšné podnikání. Radnice mi tehdy nedala tolik peněz, abych se mohla práci naplno v klidu věnovat, tvorba manuálu neměla zas takovou politickou podporu. Úspěch přišel, až když byl hotový, ocenění Czech Grand Design a velký mediální ohlas. Další města začala projekt hned kopírovat a už to měla snazší, často ale vznikly věci nevalné kvality. Byla jsem zklamaná, že nám mnohdy ani nedali credits, zdroje tam vidíte málokdy. Zároveň jsem si nedovedla představit, že všem dokola dělám stejný manuál a beru to jako byznys, to přece není to, co naše města potřebují. Chci pro radnice vytvářet materiály, které jsou potřeba. Zpracovávat je pro obce individuálně se ani finančně nevyplatí. Bylo to tak i s kuchařkou, kterou jsem zadotovala, aby mohla být v takovém rozsahu, v jakém to podle mě bylo nutné. Podnikání takhle fungovat prostě nemůže, tak mi dává smysl to oddělit. Starostové se zároveň nemusí bát, že jim budu cpát nějaké dodavatele nebo že je budu do něčeho tlačit, abych vydělala. Takový nezávislý poradní subjekt u nás podle mě chybí a doufám, že se mi ho během deseti let povede vybudovat.

Odkazy: Kuchařka kultivace pro 200 měst; Naše kultivovaná města, Manuál dobré praxe reklamy a označování provozoven, Window Pop

Čtěte dál /