O statusu umělce a umělkyně se u nás intenzivně veřejně diskutuje od covidové pandemie, přičemž toto téma není nové ani u nás, ani ve světě. Pandemie však výrazně zesílila jeho urgenci a poukázala na jeho komplexnost. Nyní to vypadá, jako by měl status rázem vyřešit všechny problémy, které se v uměleckém a kulturním sektoru u nás kumulují od sametové revoluce. A možná to tak je. Článek shrnuje vstupní fakta a program mezinárodní konference, která poprvé představí téma statusu na půdě Ministerstva kultury ČR. 

Za více než třicet polistopadových let se umělecká a kulturní sféra bohatě rozvinula a složitě strukturovala – dnes hovoříme o komplexním systému kulturních a kreativních odvětví –, nicméně minimální pozornost je v celém polistopadovém vývoji věnována těm, kteří tuto sféru budují a spravují, tedy umělkyním a umělcům a kulturním profesionálkám a profesionálům. Kulturní a kreativní odvětví přitom podle Evropské komise zaměstnávají až 12 milionů občanů Evropské unie, jedná se o třetí největší sektor zaměstnanosti a první pro občany ve věku do 29 let. Přesnější čísla ani odhady týkající se především kulturních pracovníků na tzv. volné noze v České republice však nejsou k dispozici.

Na evropské úrovni se sociálním postavením umělkyň a umělců a kulturních a kreativních profesionálek a profesionálů zabývá řada analýz a dokumentů. Například Usnesení Evropského parlamentu o sociálním statusu umělců z roku 2007 vyzývá členské státy, aby zlepšily stav smluv umělců v Evropě a aby – mimo jiné – podporovaly celoživotní vzdělávání, rekvalifikaci, mobilitu a zaměstnanost. Toto usnesení bere mimo jiné v úvahu modernizaci evropského pracovního práva, rovných příležitostí, potřebu sjednocení sociálního zabezpečení v členských zemích a celkovou proměnu společnosti 21. století. Zdůrazňuje, že uměleckou činnost je třeba chápat jako profesi, přičemž se opírá o definici umělce, kterou formulovalo UNESCO v roce 1980, a bere v potaz jeho návazná doporučení.

Každý z členských států na podobné závěry reaguje jinak, vždy hrají roli místní podmínky, potřeby a platná legislativa. Proto status umělce není jednotnou evropskou normou. Velkou roli hraje rozdílný historický vývoj, který významně diferencuje přístup k této otázce. Některé státy řešily podmínky a zohledňovaly specifika umělecké práce ještě před vznikem EU – například kompenzační systém L´intermittence du spectacle, který vznikl ve Francii již v roce 1936, či solidární systém Künstlersozialkasse v Německu, fungující od roku 1991.

Na devastující dopad covidové pandemie na kulturní a kreativní odvětví reagoval v září 2020 Evropský parlament usnesením o kulturní obnově Evropy, které formuluje potřebu vytvoření evropského rámce pro pracovní podmínky v kulturních a kreativních odvětvích. Usnesení také zdůrazňuje uznání významu kultury jako evropské hnací síly pro obnovu po pandemii. Kontextová analýza The Situation of Artists and Cultural Workers and the post-COVID-19 Cultural Recovery in the European Union, na níž je usnesení EP založeno, hovoří o odlivu lidského kapitálu a o prohloubení nerovností v celém sektoru, ale také o velkých ekonomických i hodnotových ztrátách, jejichž dopad může být dlouhodobý.

V Česku dlouhodobě pozorujeme vyčerpání a odliv uměleckého personálu, a to především v rámci nezávislé scény. Po pandemii tento trend ještě zesiluje. Na nerovnost, sociální a ekonomické nejistoty, prekarizaci, zdravotní rizika a další problémy v oblasti pracovních podmínek umělkyň a umělců reagovalo v minulosti několik iniciativ, například Nadační fond pro taneční kariéru či spolek Skutek, sdružující výtvarné umělce, nicméně se jednalo spíše o dílčí úsilí specifických oblastí.

Jako vůbec první český politik „zvedl“ silně téma statusu umělkyně a umělce Lubomír Zaorálek, který se stal ministrem kultury půl roku před pandemií (v srpnu 2019), a zařadil ho mezi prioritní úkoly resortu. Za jeho působení ve funkci ministra byl připraven dokument Státní kulturní politika na léta 2021–2025, který legislativní ukotvení statusu umělce obsahuje jako jeden z úkolů.

Dalším pozitivním krokem bylo zahrnutí statusu umělce coby komponenty do Národního plánu obnovy (NPO), což dává naději, že se v horizontu nemnoha let podaří připravit souhrn provázaných legislativních úprav či samostatný zákon, který poskytne ochranu českým profesionálkám a profesionálům.

Pandemická situace zasáhla všechny umělecké oblasti a z advokacie za financování kultury jako takové se v posledních letech vyprofilovalo téma ochrany lidského kapitálu. Nyní se tak tématu statusu umělce ujímají také profesní asociace a věc se dává pomalu do pohybu. Zastřešující asociace se začaly významně profilovat a emancipovat především v období pandemie, kdy se staly důležitým partnerem pro vyjednávání proticovidových opatření. K posílení role asociací, které by měly hrát při diskusi a přípravě opatření zásadní roli, přispěla jejich podpora prostřednictvím výzvy v rámci Fondů EEA a Norska a rovněž nedávné výzvy Ministerstva kultury na Podporu výzkumných projektů k problematice status umělce a internacionalizace v rámci NPO.

Hledat politickou vůli a konsenzus k podpoře tak specifické profesní skupiny jistě nebude snadné. Nicméně nelze donekonečna zanedbávat důležitý segment společnosti s významným vlivem na další rozvoj evropských hodnot, občanské společnosti, odolnosti a demokracie. Jestliže platí, že krize je šance, tak věřme, že platí i pro toto téma.

Oporou a inspirací pro české prostředí mohou být příklady a výstupy z tzv. OMC group (skupiny otevřené koordinace), což je expertní pracovní orgán Evropské komise, který má za úkol připravit podklady pro zmíněný jednotný evropský legislativní rámec statusu umělkyně/umělce. Česká republika má v této skupině své zastoupení a podílí se na její práci.

Jako inspirace a znalostní vklad k tomuto složitému tématu přispěje nadcházející konference, kterou pořádá Institut umění – Divadelní ústav ve spolupráci s ministerstvem kultury a na níž vystoupí zástupci vybraných evropských zemí a představí aktuální situaci v řešení sociálních podmínek v oblasti umění. Modely z členských států EU obohatí i příklad z Norska, který bude prezentován jako součást bilaterálního projektu IDU s Arts Council Norway, podpořeného z Fondů EEA a Norska.

Zástupkyně Arts Council Norway (Rada umění) představí současnou ekonomickou situaci tamějších umělců a kulturních pracovníků. Prezentace bude vycházet z obsáhlé analytické studie, kterou Rada umění vypracovala na objednávku ministerstva kultury. Studie se zabývá vlivem pandemie a obnovou norského kulturního sektoru.   

Na konferenci dále vystoupí Zuzana Došeková ze slovenského ministerstva kultury, která vede jednu z tematických skupin výše zmíněné OMC group Evropské komise. Ve svém příspěvku se zaměří i na současnou situaci řešení statusu na Slovensku. U sousedů již delší dobu existuje – u nás často zmiňovaný a za příklad uváděný – Fond na podporu umenia, jehož základní úlohou je koncipovat a přidělovat granty. Fond zavedl registrační a evidenční systém pro žadatele s detailně propracovanou strukturou pracovních pozic. Registr byl v době covidu využit i pro udělování kompenzačních podpor.

V současné době se na Slovensku připravuje vznik Komory umelcov, která by měla nahradit dosavadní veřejnoprávní fondy (hudební, literární a fond výtvarného umění). Komora by měla vést evidenci svých členů, kteří by měli na základě evidence přístup k podpoře. Slovenské ministerstvo připravuje zákon upravující status profesionálního umělce/umělkyně a dalších profesionálů/profesionálek v kultuře tak, aby zahrnul i další kulturní profesionály vykonávající uměleckou a jinou činnost v pracovněprávním vztahu či jako podnikatelé/podnikatelky. Legislativní úpravou mají projít i podmínky, výše a způsob přiznání zvláštního příspěvku určitým skupinám profesionálních umělců po skončení jejich kariéry. Ministerstvo chce připravit legislativu tak, aby mohla platit už od začátku roku 2023.

Příklad ze vzdálenějšího Španělska představí především postup a metody práce na zlepšení daňových a pracovních podmínek umělců a kulturních pracovníků. Aktivity hnutí k problematice statusu umělce vyvrcholily před pandemií v roce 2018, kdy došlo ke sjednocení a shodě celého kulturního sektoru. K práci na statusu však vedla dlouhá cesta obhajoby a práce oborových organizací, které bojovaly za to, aby byl kultuře přiznán společenský význam, a za uznání, že kultura je ekonomickou činností vykonávanou v souladu se zákony, které však nejsou přizpůsobeny realitě a specifikům sektoru. Nakonec bylo rozhodnuto, že nebude vytvořen jeden zákon či systém specifických opatření, který by zahrnoval vše, co se týká umělců, ale že se budou upravovat všechny předpisy ovlivňující rozvoj kulturní činnosti, počínaje Královským dekretem z roku 1985, který již 37 let upravuje zvláštní pracovní vztah umělce se zaměstnavatelem. V současné době průřezová pracovní skupina, jejíž vznik se urychlil pandemickou krizí a do které jsou zapojeni všichni hráči (zaměstnavatelé, veřejná správa, odbory, umělci a kulturní pracovníci), připravuje opatření navržené ve Zprávě o statusu umělce ve Španělsku s ambicí většinu z nich schválit do konce roku 2022.

V Portugalsku je právě do praxe uváděn nový zákon o statusu profesionálů kulturního sektoru, který vstoupil v platnost 1. ledna letošního roku. Status se vztahuje na profesionály v oblasti scénických umění, audiovizuálního umění, výtvarného umění a literární tvorby, kteří vykonávají autorskou, uměleckou, technicko-uměleckou nebo kulturně zprostředkovatelskou činnost. Status je rozdělen do tří základních částí. Jedná se o registr kulturních pracovníků, režim pracovních smluv a poskytování služeb a režim sociální ochrany.

Pokud jde o registraci, ta je sice nepovinná, ale pouze registrovaní mají nárok na uplatnění zvláštního příspěvkového režimu stanoveného ve statusu. Status dále upravuje různé způsoby poskytování kulturních činností prostřednictvím pracovní smlouvy či smlouvy o poskytování služeb a zaměřuje se na mechanismy, které mají zvýhodňovat uzavírání smluv před pouhou fakturací. Tato část statusu reaguje na zažitou praxi fakturace, kde může docházet k různým podvodům, a posiluje a upravuje předpoklad uzavírání pracovních smluv v kulturním odvětví tím, že stanovuje pro zaměstnavatele různé sazby příspěvků, které právě mají odrazovat od nejistých smluvních vztahů.

Velmi inspirativní je příklad Rakouska, které přistoupilo k řešení statusu umělce prostřednictvím tzv. procesu férovosti. V bezprostřední reakci na situaci, kterou covid v uměleckém a kulturním sektoru způsobil, a s cílem odstranit rozdíly v umění a kultuře, které se v období krize ještě prohloubily, zahájila státní tajemnice pro umění a kulturu Andrea Mayerová na podzim roku 2020 tzv. proces férovosti. Od té doby byla zavedena různorodá opatření zaměřená zejména na spravedlivé odměňování. Procesu se účastní a úzce v jeho rámci spolupracují spolková vláda, spolkové země a zástupci umění a kultury. Cílem je zjistit, jaká opatření je možné přijmout k zajištění větší spravedlnosti. Hlavními zásadami a tématy procesu jsou transparentnost a spolupráce, spravedlivé odměňování, financování, respektující spolupráce a rozmanitost.

V rámci transparentnosti se spolková vláda a spolkové země zavázaly k transparentnímu přístupu při vytváření rámcových podmínek pro umění a kulturu v Rakousku. Proces vytváření jednotných směrnic pro spravedlivé odměňování ve všech oborech byl zahájen již v roce 2019 na velkém sympoziu.

Za účelem naplnění spravedlivého odměňování byl proveden podrobný průzkum týkající se rozdílů mezi skutečnými platbami a doporučenými platy/honoráři v rakouském uměleckém a kulturním sektoru. Jako první krok spolková vláda začlenila spravedlivé odměňování mezi kritéria způsobilosti ve všech nových výzvách. Hodnotitelé jsou nabádáni k tomu, aby zohledňovali spravedlivou odměnu při hodnocení žádostí. Během procesu již byla vytvořena i řada honorářových doporučení. Na základě výsledků průzkumu o rozdílech ve spravedlivém odměňování bude pracovní skupina vytvářet Strategii férového odměňování v umění a kultuře.

V rámci financování, které stojí na závazku spolkové vlády a spolkových zemí dotovat umění a kulturu v Rakousku z veřejných prostředků, byla dohodnuta úzká spolupráce a koordinace právě mezi vládou a spolkovými zeměmi. Prvním úspěchem je skutečnost, že poprvé spolková vláda a spolkové země vypracovaly společná kritéria pro zadávání víceletých zakázek.

Prvním výsledkem práce na tématu respektující spolupráce je záměr zřízení nezávislého výboru ombudsmana pro osoby z oblasti umění a kultury, které jsou postiženy zneužitím moci a setkaly se například se sexuálními útoky, obtěžováním či diskriminací. 

Rakouská spolková vláda a spolkové země se také zavázaly k podpoře rozmanitosti. Znamená to, že bude kladen větší důraz na uměleckou tvorbu a kulturní práci osob z marginalizovaných skupin. Umění, kultura a jejich publikum by měly být skutečným odrazem rozmanité rakouské společnosti. V prvním kroku federální vláda zařadila diverzitu jako jedno z hodnoticích kritérií do všech nových výzev. Hodnotitelé jsou vybízeni k tomu, aby toto kritérium brali v úvahu, a zároveň byla provedena revize jednacího řádu poradních sborů a hodnoticích komisí tak, aby byl zajištěn udržitelný rozvoj rozmanitosti. Kromě předpokládaného poměrného genderového zastoupení, profesní rozmanitosti a regionálního rozložení se budou explicitně zohledňovat i všechny sociální skupiny.

Sociální a právní rámec zahrnuje lepší právní ochranu a nastavení lepších pracovních podmínek. Od počátku roku 2021 se tímto tématem zabývá speciální pracovní skupina, jejímž cílem bude v současném legislativním období zavést komplexní balík opatření ke zlepšení pracovního a sociálního zabezpečení v oblasti scénických umění. Klíčovým aspektem bude změna Zákona o práci v divadle, jehož některé části již neodpovídají současné realitě.
V rámci realizování vládního programu a směrnice EU o autorském právu se pracuje na dokončení novely zákona o autorském právu (2021). Hlavním cílem této reformy je přispět k větší spravedlnosti pro autory posílením jejich vyjednávací pozice a umožněním čerpat větší výhody z poptávky, která prudce vzrostla zejména na internetu.

Konference představí také irský pilotní program základního příjmu v oblasti umění. Pro české prostředí může být inspirací především v revoluční odvaze a otevřenosti k možným postupům řešení tématu, což odráží celkový přístup irské vlády k významu kultury.

I zde byla hlavním akcelerátorem konečné realizace programu covidová krize, i když se o tzv. bezpodmínečný příjem usilovalo již delší dobu. V září 2020 vznikla pracovní skupina pro umění a kulturu, která od ministryně kultury dostala za úkol vypracovat soubor doporučení, jak by se odvětví umění a kultury mohlo co nejlépe přizpůsobit pandemii covidu-19 a zotavit se z ní. Hlavním doporučením bylo právě pilotní zavedení systému základního příjmu po dobu tří let. Program se stal součástí Národního plánu hospodářské obnovy, který byl spuštěn 1. června 2021 s rozpočtem 25 milionů eur.  

V současné době se realizuje výběrové řízení a uzavíraní smluv. Jedná se o nesoutěžní proces – všechny osoby splňující kritéria způsobilosti byly zařazeny do náhodného výběru a v rámci tohoto výběru bude podpořeno 2000 z nich; vylosovaní budou pobírat 325 eur týdně po dobu tří let. Neúspěšní, ale způsobilí žadatelé byli vyzváni k účasti v kontrolní skupině, jejímž úkolem bude průběžné hodnocení pilotního programu.

Na závěr nezbývá než vás pozvat na připravovanou konferenci působivou citací části projevu ministryně kultury Catherine Martinové, který pronesla při zahájení irského pilotního programu:

„Vím, že nemusím nikomu z přítomných říkat, jak důležitá je irská kultura a irské umění – nelze to docenit. A právě to jsme si během pandemie uvědomili více než kdy jindy. Umění přispívá k blahobytu jednotlivce i společnosti a také k pověsti Irska jako země s bohatou kulturní a uměleckou historií. Věřím, že tento program je počátkem zásadní změny ve způsobu, jakým Irsko podporuje a oceňuje své umělce. Toto opatření je výzkumným projektem a navazuje na úsilí mnoha lidí v posledních letech, kteří se snažili upozornit na potřebu podpory umělecké činnosti. Pilotní program je transformačním opatřením ve financování umění v Irsku, které se uskuteční jednou za generaci. Doma i v zahraničí to bude silné prohlášení o hodnotě, kterou jako národ přikládáme umělecké činnosti jak pro její vnitřní hodnotu, tak z hlediska našeho osobního a kolektivního blahobytu a také z hlediska jejího významu pro naši identitu a kulturní odlišnost na světové scéně. […] To, co navrhujeme udělat v Irsku, jde dál než jakákoli jiná podpora, o které v mezinárodním měřítku vím, neboť umělcům a tvůrčím pracovníkům v oblasti umění bude nabídnut základní příjem. A to nikoli jako podpora sociální ochrany, ale jako uznání vnitřní hodnoty umělecké praxe, což umělcům umožní soustředit se na svou praxi a získat za ni odpovídající odměnu.

Nedávná pandemie umocnila skutečnost, že každý člověk spoléhá na umění a opírá se o ně v dobách nouze – během posledních dvou let jsme si připomněli skutečnou hodnotu umělců a jejich práce, když jsme poslouchali hudbu, četli poezii a sledovali filmy, abychom se dostali přes tyto těžké dny. A právě umění nám pomůže pochopit, co se stalo, a pomůže nám utvářet budoucnost. V současné době, kdy je ve světě tolik nejistoty, včetně války na Ukrajině, klimatické krize a růstu životních nákladů, potřebujeme umění více než kdy jindy. Aby nám pomohlo inspirovat se a vytvářet lepší budoucnost."

Potřebujeme uměleckou výživu a stejně tak naši umělci potřebují výživu a podporu. 

Odkaz: pozvánka a registrace na konferenci Střed zájmu

Nepřehlédněte/