TV a rozhlas

- Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR, 2016 -

"Rozhlas ani TV se neustavovaly jako nástroj společenské změny (na rozdíl od tisku), ale spíše jako technologické novinky, zpřístupňující již existující kulturní formy (koncert, divadlo, přednáška). Po několika málo letech si získaly masovou oblibu, postupně si vypracovaly vlastní formáty, převzaly některé funkce tisku, staly se dominantním médiem a hrály zásadní role v historických okamžicích."

"Trávení času konzumací médií je třetí nejčastější činností Čechů (14% z 24 hodin).
TV pak zůstává nejužívanějším médiem, průměrně strávili v r.2012 sledováním
jeho vysílání Češi 211 minut denně
(194 minut v r. 2007)."

"Největším zaměstnavatelem v oblasti TV vysílání v ČR je veřejnoprávní Česká televize (ČT), která v roce 2014 měla 2903 zaměstnanců a se svými šesti stanicemi i druhý největší podíl na trhu pozornosti publika. V roce 2013 její celkové příjmy činily zhruba 6,8 miliardy Kč (88% tvořily příjmy z koncesionářských poplatků)."

"Na diváckém trhu jsou nejúspěšnějšími stanicemi Nova, která (podíl diváků nad 15 let) za celý rok 2014 dosáhla 23,24%, následována ČT1 s 15,21% a Primou s 14,04%.
Podíly dalších stanic nepřevyšují 5%."

"V r. 2013 čítalo podle ČSÚ rozhlasové vysílání celkem 805 329 hodin, z toho ve- řejnoprávní 157 944 hodin a soukromé 647 386 hodin.
V podílu odvysílaných pořadů dle typu dominovaly v obou typech vysílání pořady hudební (celkově 73,5%, 55,6%
ve veřejnoprávním a 77,9% v soukromém vysílání)."

  1. Relativně silné veřejnoprávní vysílání (byť nedosahuje tak vysoké sledovanosti/ poslechovosti jako v některých starých členských zemích EU), relativně nezávislé na politických a ekonomických tlacích (byť obsazování Rady ČT a ČRo je stále svázáno s momentálním složením Poslanecké sněmovny).

  2. Soukromé hlavní stanice jsou až na výjimky (Andrej Babiš – Rádio Impuls, TV Óčko; Jaromír Soukup – skupina TV Barrandov) zatím vlastnicky nepropojené s politicko-ekonomickými špičkami a legislativou i regulátorem drženy v relativně nestranné pozici k politické soutěži.

  3. Tradice žurnalistického vzdělávání, množství vyšších odborných škol a univerzit, zájem uchazečů.

  4. Zlevňování technologií na výrobu obsahu a jeho přenos, jejich zpřístupňování populaci, související demokratizace užívání a dostupnost příjmu, vyšší participace publika, interaktivita, občanská žurnalistika.

  1. Neexistence třetího vysílacího sektoru, tj. komunitních médií. – Neexistence systémové podpory nezávislých/externích producentů, nenaplněné kvóty EU pro podíl nezávislé tvorby v TV, neexistence speciálního fondu pro podporu vytváření nezávislých programů pro TV vysílání

  2. Státní fond kinematografie podporuje pouze filmy určené pro distribuci do kin, podmínkou pro získání podpory z evropských fondů je zase právo na licenci i pro nezávislého producenta (byť např. po uplynutí několika let), zatímco dle stávající české praxe se producent vzdává svého práva ve prospěch koprodukující televizní stanice „navždy“.

  3. Vysoká koncentrace vlastnictví na soukromém televizním trhu a tendence k ní i v případě soukromého rozhlasového trhu – technologická omezení (naplněné multiplexy pozemního televizního vysílání) prakticky znemožňují nástup nové významné celoplošné televizní stanice.

  4. Možné snahy o nákupy vlastnických podílů soukromých vysílatelů ze strany ekonomicky a politicky silných jedinců, které mohou vést ke střetu zájmů a ohrožení (politické) nezávislosti vysílacích médií a jejich instrumentalizaci (varianta k proběhlému procesu „oligarchizace“ českého denního a dalšího periodického tisku).

  5. Nejasná budoucnost přechodu na digitální vysílání v případě rozhlasového vysí- lání a přechodu na DVB-T2 v případě TV vysílání – neexistence závazných plánů přechodu s jasně daným časovým harmonogramem.

  6. Přetrvávající možnost veřejnoprávních médií vytvářet a vysílat obsahy na (komerční) zakázku – snaha zastřít tuto zištnost před publikem vede k výrobě a vysílání tzv. „minipořadů“, reklamních sdělení maskovaných do informativního či zábavného hávu, v případě dramatické tvorby pak product placement, tedy snaha o co nejpřirozenější zařazení výrobků do děje − to vše nutně podmiňuje tvůrčí svobodu ekonomickým principům.

  7. Nárůst stížností na vysílání veřejnoprávních médií ze strany veřejnosti zejména na nestrannost a nevyváženost zpravodajských a publicistických pořadů.

  8. Snahy některých politických aktérů činit z výše či samotné existence koncesionářských poplatků politické téma, což může vést k oslabení až k ohrožení nezávislosti veřejnoprávního vysílání.

  9. Malé množství alternativních kanálů/obsahů/hlasů a převládající orientace na (kulturní) mainstream. – Licencování zahraničního vysílání v cizím jazyce českou Radou pro rozhlasové a televizní vysílání bez faktické možnosti následného dozoru a regulace.

  10. Nedostatky v oblasti tvůrčího vzdělávání – tvůrci obsahů nemají dostatečné dovednosti k prezentaci svých projektů a chybí jim dovednosti v oborech autorského psaní, televizní scenáristiky, přehled o formátech, trendech apod.

Jaké projekty prospějí televiznímu a rozhlasovému vysílání?

1/

Komunitní média – vznik třetího vysílacího sektoru v ČR)

V Evropě dnes existuje již velké množství komunitních (občanských, participativních, alternativních) rádií a televizí. V ČR zatím tento třetí sektor vysílání (vedle veřejnoprávního a soukromého) neexistuje. Komunitní média přitom významně přispívají k pluralitě mediálního systému a jejich podpora je doporučována i na úrovni EU (usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. září 2008, které v bodu 15 „doporučuje členským státům, které tak dosud neučinily, aby právně uznaly občanská a alternativní média jako zvláštní kategorii existující vedle médií komerčních a veřejnoprávních“ a dále v bodu 17 „vyzývá členské státy, aby občanská a alternativní média aktivněji podporovaly“).
Komunitní rádia a televize jsou nezávislé na orgánech státu, místní samosprávy, orgánech politických stran, ale i ekonomických subjektech, a to jak z hlediska vlastnictví, tak i ve svém vysílání (reklama). Uvnitř redakcí komunitních médií nepracují profesionální žurnalisté a rozhodování nemá vertikální strukturu. Zatímco soukromá i veřejnoprávní média vysílají vždy o někom nebo pro někoho, v komunitních médiích vysílají komunity samy o sobě, pro sebe i pro ostatní.
O potřebě ustavit třetí vysílací pilíř již řadu let diskutují jak akademická veřejnost, tak zainteresované orgány – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Ministerstvo kultury ČR. Na jejich popud vypracovala katedra mediálních studií FSV UK dva dokumenty – Carpentier, Nico. (2012) Proč komunitní média v České republice? Podrobný návod na rozvoj českých komunitních médií a Křeček, Jan. (2014) Implementace komunitních médií do mediálního systému České republiky −, které detailně rozpracovávají postup ustavení třetího vysílacího pilíře v ČR

2/

Podpora nezávislé produkce AV obsahů

Externí nezávislá produkce audiovizuálních obsahů má významný národohospodářský význam týkající se řady profesí. Zajišťuje silný kreativní přínos i motivaci k významnější distribuci (ve srovnání s in house produkcí). Nezávislost je oceňovaným principem autentické umělecké tvorby i základním funkčním požadavkem soudržné, pluralitní, demokratické a vzájemně komunikující společnosti. V ČR nejsou uspokojivě naplňovány kvóty na zařazování určitého procenta externí produkce do televizního vysílání dané evropskou legislativou. Přitom řada evropských zemí tyto kvóty národními normami ještě dobrovolně zvyšuje. České soukromé televize generují velké příjmy z reklamy, nicméně své zisky dostatečným způsobem nevracejí do rozvoje domácí audiovize. V tomto smyslu nejsou daněny/ odváděny ani zisky z reklamy a televize nejsou vhodným způsobem motivovány/zavázány k nákupu domácí produkce

Cíle a náplň: –uzákonění kvóty pro soukromé TV, hlídání a vynucování – fondový systém (ať už podpora v rámci existující Státního fondu kinematografie, nebo vytvoření fondu nového) – zavedení odvodů z reklamy – ustavení systému garancí na bankovní půjčky

Další články

Knihy a tisk

Studie Knihy a tisk je součástí e-publikace Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR - II. svazek s podtitulem Stav, potřeby a trendy (2016, Institut umění). Studie všech KKO jsou zde koncipovány jako kulturně politické, popisují a analyzují jednotlivá odvětví z pohledu jejich procesního nastavení a fungování v Česku.

Architektura

Architektura je všude kolem nás. Zásadním způsobem ovlivňuje naši psychickou pohodu. Stejný vztah, který poutá film a jeho soundtrack, spojuje architekturu a naše životy. Přesto o ní víme tak málo.

Film

Filmový průmysly představuje jeden z mladších kreativních průmyslů, jehož současný význam souvisí s rostoucím vlivem obrazové kultury ve všech oblastech našeho života.(…) film je zároveň uměním i masovou kulturou, vyznačuje se vysokou atraktivitou a silným potenciálem pro ovlivňování i lobbing.

Výtvarné umění

Současné umění a jeho produkce v profesionálním smyslu se staly obecnou praxí a nejedná se více o výsadu západního světa. Nikde se globalizace tak výrazně neprojevila jako na trzích s uměním po celém světě

Design

Design je jednou z nejprogresivnějších oblastí s jasnou vazbou na praxi a výrazným potenciálem v oblasti inovaci, Poté, co Linet, český výrobce medicínských pomůcek, zapojil design do vývoje produktů, získal důležitou konkurenční výhodu na mezinárodním trhu: podíl exportu na výnosech firmy se po spolupráci s designérem zvýšil o 30 %.

Digitální hry

Digitální hry jsou svým způsobem největším kulturním exportem ČR. Vyskytuje se názor, že hry jako médium jsou umění zrovna tak jako film či hudba. Pracují se stejnými výrazovými prostředky, a dokonce přidávají něco navíc. Jejich potenciál se zatím nenaplňuje v takové míře, ale to je spíš otázka času.

Památky

Památky v ČR zažívají diametrálně rozdílný přístup k jejich správě oproti jiným zemím Evropy. Například ve Velké Británii je přístup založen na tradici a silných občanských iniciativách. I když seznam památek čítá ve Velké Británii přes 370 tisíc objektů, je na ně nahlíženo komplexně skrz minulost, místo a současnost, v níž lidé chtějí žít.

Reklama

Reklama staví na kreativitě a úzce spolupracuje s kreativními obory, jako jsou grafický design, interaktivní média a audiovizuální výroba.

TV a rozhlas

TV a rozhlas zůstávají i po pětadvaceti letech od počátků transformace rozhlasového a televizního vysílání u tzv. duálního modelu, zatímco řada evropských zemí jej dokázala doplnit třetím sektorem tzv. komunitních médií.

Digitální obsah

Digitální obsah (software) a odvětví na něm založené mají schopnost vytvářet pracovní příležitosti, podporují digitální gramotnost a rozvoj potřebných dovedností, neboť komerční, veřejné, sociální a zdravotní služby, vzdělávání a politický život se stále více přesouvají na internet.“

Umělecká řemesla

Tradiční řemesla vymírají. Aby se řemesla znovu obrodila, je potřeba, kromě vzdělávání nových řemeslníků, zaměřit se na uchování řemeslných technik, vzorů, motivů do současnosti a oživit je spojením s aktuálními technologiemi a životním stylem.

Scénická umění

Scénická umění mají značné výhody – jsou ekonomicky flexibilní, bez investic nemizí, jsou vesměs ekologická, nedevastují přírodní zdroje, nejsou na nich závislá. Umělecké krize nijak neohrožují společnost.

Hudební průmysl

Hudba je odrazem stavu naší společnosti. Je to fráze, ale pravdivá. Hudební produkce rádiových stanic je v ČR až ze 70% starší roku 2000. Aktuální hudba žije díky fenoménu festivalů.