Umění se stěhuje do Humpolce

V numerologii je osmička považovaná za nejmocnější číslo. Nechybí jí vůle a ambice stejně jako humpolecké 8smičce – tzv. zóně pro současné umění, která se otevře na jaře 2018. Humpolec leží zhruba v polovině cesty po dálnici D1 mezi Prahou a Brnem. 8smička tak má vyplnit „díru“ mezi těmito dvěma centry a stát se důležitým kulturním bodem nejen v regionu, ale na umělecké mapě Čech.

Vše se teprve připravuje a 8smička postupně zabydluje budovu bývalého textilního podniku Sukno. Textilka zde fungovala do roku 1989, poté byl objekt dlouho prázdný a naposledy sloužil jako administrativní budova. O přeměně továrny na umělecké centrum jsme si povídaly s jeho ředitelkou Marcelou Strakovou.

Kde se zrodil nápad založit zónu pro současné umění 8smičku v Humpolci a jak jsi k tomu přišla?
Oslovila mě Emma Hanzlíková, která se projektu už delší dobu věnovala jako hlavní kurátorka, s tím, že 8smička hledá ředitele. Impulz pro založení přišel od několika místních lidí, kteří cítili potřebu vytvořit kulturní instituci pro veřejnost, která se bude věnovat zprostředkování umění a bude také impulzem pro komunitní aktivity s přesahem do veřejného prostoru. Hledali další zkušené lidi a pro mě se tak naskytla příležitost k zúročení dosavadních zkušeností. Pět let jsem úspěšně působila na Nové scéně Národního divadla, do toho přibyly zkušenosti z Pražského Quadriennale a z mého působení ve vedení Národní galerie v Praze. 8smička je něco jako sen. Nejvíc mě nadchlo, že budeme budovat něco v regionu mimo velké město. Navíc na Vysočině. Původně byl záměr vytvořit jen tzv. off space, výlohu do ulice v tovární budově, která historicky nesla pořadové číslo osm. Nápad zřídit instituci pro veřejnost se vyvinul postupně. Do projektu se postupně zapojují místní aktéři, jako je například Platforma Humpolec a další. Postupně se ukazuje, že kořeny na Vysočině má hodně lidí ze scény, a projekt 8smičky se líbí a rezonuje.

8smička nabídne bohatý program. Nebude to jen galerie, kromě výstav chcete dělat vzdělávací akce, promítat filmy a další. Popiš mi podrobněji vaši vizi.
Ano, nebudeme ryze galerie, i když ta bude v přízemním prostoru dominantní. Návštěvník zde vždy najde velkou výstavu o umění od druhé poloviny dvacátého století až po současnost, během roku budou vždy tři různé. V 8smičce bude kavárna, knihkupectví s uměleckými publikacemi a interaktivní herní modul, který pro nás nyní na míru vyvíjí designéři. Je to něco mezi stavebnicí a hernou. Plánujeme i přesah do veřejného prostoru, což předpokládá také zapojení místních obyvatel Humpolce a okolí. Například v knihkupectví bude výstavní část věnovaná tématu veřejného prostoru a nabídneme zde prostor také partnerským institucím a školám. V budoucnu plánujeme výzvy na sochy do veřejného prostoru, letní intervenční sympozium a mnoho dalšího. Počítáme s přednáškami, kurzy a dalšími jednorázovými akcemi. Ve spolupráci s dalšími celostátními i místními institucemi nabídneme prostor projektům, jako je Noc literatury nebo Den architektury. Nedaleko nás sídlí další galerie, koná se Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě a podobně. Provozovat v 8smičce jen galerii se nám zdálo málo a chceme, aby prostor žil a byl pro místní i přespolní. Spolupráce s dalšími institucemi, projekty a komunitami v regionu je pro nás samozřejmá a věřím, že lidi nová instituce nadchne. Připravujeme něco jako uměleckou mapu Vysočiny, která nabídne výlety na místa, která nějak souvisí s uměním. Podle mapy se podíváte na Vysočinu trošku jinak. Dozvíte se například, jak vypadá Reynkův domeček, kde bydlel Zrzavý a že i v Pelhřimově je prima galerie.

A co jihlavské umělecké školy – jedna grafická, druhá textilní? Jaké plány máte s nimi?
Jsme s nimi v kontaktu zatím spíš platonicky. Jeden z pedagogů textilní školy v Heleníně je členem našeho týmu. Nabídky pro školy začneme intenzivně připravovat od ledna, spolupráci načneme na jaře, naplno se to rozjede až od září. Mezitím vyhlásíme malou výzvu na instalace směřovanou na studenty a mladé absolventy.

Máte také početnou sbírku umění posledních dvou století, ve které jsou například díla Jana Zrzavého nebo Josefa Čapka.
Sbírku máme ve správě a v 8smičce je jedno celé patro depozitář. Sbírka ale není tím, co by 8smičku definovalo, a nepatří k našim hlavním činnostem na rozdíl od výstav, doprovodných programů a vzdělávání.

S tím souvisí otázka financování. Máte ambiciózní a velkorysé plány, kdo 8smičku financuje a zřizuje?
Nadační fond 8smička, který 8smičku provozuje, je financován z místních zdrojů jednotlivců a firem s kořeny v Humpolci. Dokud však neotevřeme, nechceme dopředu zveřejňovat konkrétní jména. To teď není podstatné. Důležité je, že to bude instituce pro veřejnost. Nechceme, aby to byl soukromý, nedostupný projekt, proto bude například vstupné na výstavy za symbolických 8 korun.

Budete tedy finančně nezávislí na podpoře města, kraje a grantech?
Ano. Věříme, že pro kraj i město bude 8smička dobrým aktérem na kulturní mapě Vysočiny zejména z hlediska nabídky pro turisty a návštěvníky. Do Humpolce i na Vysočinu tak snad přivedeme zájemce o umění.

V komunikaci pracujete se symbolickými osmičkami, 8. 8. 2017 jste vydali tiskovou zprávu, že se za 8 měsíců (na jaře 2018) 8smička otevře. Co očekáváte od této komunikační strategie?
Když něco připravujete, musíte si stanovit nějaké datum, kdy začnete informace pouštět ven. Pro mě bylo 8 měsíců a 8. 8. z hlediska čísel a marketingu jediné rozumné datum, kdy začít. Kampaň postupně dávkujeme, přeci jen máme ještě pár měsíců do otevření. Cílem prvních rozhovorů pro média bylo informovat o propojení umění a Humpolce, což si zatím nikdo nespojoval. Potřebujeme nyní všechny na 8smičku připravit, protože bude trvat, než si lidé na novou zastávku na půl cesty mezi Prahou a Brnem zvyknou. Efekt srpnové minikampaně byl nakonec mnohem silnější, než jsem očekávala. Volají mi lidé, že už by chtěli přijet, ale my zatím osazujeme nová okna. K naší radosti máme v tuhle chvíli už asi čtyřicet mediálních výstupů. Nejvíc ale budeme komunikovat až v roce 2018, kdy se bude otevírat a umění se, stejně jako Hliník, odstěhuje do Humpolce.

Komunikační strategie je poměrně hravá stejně jako design. Jak probíhá spolupráce s designéry, podíleli se na kampani i ideově? Autorem loga 8smičky je Studio Najbrt. Celkový vizuál pro nás připravili Štěpán Malovec s Martinem Odehnalem. Stali se členy 8smičkového týmu a kampaň děláme všichni společně. Není nás moc, tak si můžeme dovolit ten luxus, že se o obsahu máme možnost bavit všichni.

Kolik je vás v týmu a jak fungujete?
Správně bych měla říct osm, ale v tuto chvíli je nás devět, když počítám i externisty, kurátory a architekty. Máme to hodně otevřené, každý v týmu může přicházet s podněty. Spolupráci máme nastavenou tak, aby se každý mohl nějakým směrem v rámci práce vyvíjet a aby ho to bavilo. V plném počtu ale bude tým až od ledna. Máme také nesmírně motivované dobrovolníky, kteří se generují z místní komunity. Jsou to lidé, kteří působili v soukromé sféře nebo mají cenné zkušenosti odjinud a chtějí s námi spolupracovat, protože bydlí v Humpolci nebo zrovna mají čas a chtějí být u toho, když vzniká něco nového.

Jakým způsobem oslovíte návštěvníky?
Je to kombinace několika nástrojů. V rámci srpnové minikampaně jsme se rozhodli uspořádat jednu akci pro veřejnost. Při příležitosti nedožitých 75. narozenin Zorky Ságlové jsme ve spolupráci s Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě a s Barborou Klímovou připravili happening. Jednalo se o současnou interpretaci legendární landartové akce Kladení plín. Oslovili jsme občany Humpolce a Jihlavy, kteří mají rádi umění. Byli jsme mile překvapeni, kolik lidí přišlo. Bylo to skvělé odpoledne, kdy se nad uměním potkali lidé, kteří by se možná jinde nesetkali, a společně vytvářeli obrazce z plín. Působí to možná nezvykle, ale fungovalo to a lidi to bavilo.

Chtěli bychom také oslovit občany Humpolce, aby nám sdělovali příběhy, které se vážou k historii bývalého textilního podniku Sukno. Uvažujeme o populární formě divadelního představení, založené na vzpomínkách lidí, kteří zde pracovali. V srpnu jsme spustili Facebook a web. Připravujeme také spoty a po světě už kolují naše první pohlednice. Postupně vytahujeme drápky.

Kromě místních z regionu Vysočiny ale cílíte i na lidi z kulturních center.
Ano, máme v podstatě dvě cílovky. Počítáme s víkendovými programy pro milovníky umění z Prahy, Brna, ideálně i Olomouce, Bratislavy a všech, co jsou na trase D1 a dál. Výstavy budou kurátorsky připravované jen pro 8smičku, nebudou nikam cestovat. Věříme, že si sem návštěvníci nejen za výstavami cestu najdou.

První výstavou bude Pocta suknu: Textilní umění v českém kontextu (18. 04. – 13. 08. 2018), která tematicky naváže na genia loci bývalé textilní továrny. Bude to v zásadě site specific projekt, ušitý na míru prostoru.
Nemůžeme začít jinak než textilem. Výstava reaguje na původní funkci budovy bývalé textilky, takže pocta Suknu je na místě. Výstava kurátorek Emmy Hanzlíkové a Markéty Vinglerové je členěna do 8 sekcí dle témat. Na výstavě najdete zastoupenou celou škálu české umělecké scény. K výstavě bude katalog a doprovodné programy.

Jak daleko je 8smička od exitu Humpolec?
8smička sice není z dálnice vidět, ale je to velmi blízko sjezdu, v centru města, cca 5 minut autem, hned vedle parku Stromovka.

Jak vyřešíte upoutávku na D1, když jsou billboardy zakázané?
Pro nás je dálnice D1 součástí naší identity, takže s ní pracovat budeme, ale billboard není jediný formát, jak o sobě dát vědět.

Aktuálně na jedné z budov u dálnice vznikla velká malba. To není vaše iniciativa?
Ne, ale uvažovali jsme o využití téže budovy, takže se nám to dost hodí. Zabývali jsme se intenzivně myšlenkou nějakého uměleckého objektu u dálnice. Kolegové nám krásně odpověděli velkým murálem, takže teď můžeme všem říkat, že jakmile uvidíte velké graffiti, už je to jen pět minut do 8smičky. Určitě to není náhoda. Když je něco správně, tak se to sejde. Už několikrát se mi to potvrdilo.

Ještě k otázce centra a periferie. Ivan Mečl z nakladatelství Divus před lety komentoval neutěšený stav Národní galerie v Praze. Tehdy řekl, že nejlepším řešením Národní galerie je udělat si svoji vlastní, a vznikla Perla, národní galerie v bývalé papírně ve Vraném nad Vltavou. Můžeme i v 8smičce sledovat podobnou tendenci?
To určitě není náš případ. Nijak se nevymezujeme a já mám navíc Národní galerii dost ráda. Spíš je dost možné, že v rámci doprovodných programů budeme lidem doporučovat, aby si zajeli na tu či onu výstavu, ať už do Národní galerie nebo do Moravské galerie v Brně nebo do Plzně nebo do jiné velké instituce. 8smička vychází čistě z potřeby dostat umění do regionů, a navíc se zaměřujeme jen na určité období. Rádi budeme kulturní mapu doplňovat, naší mantrou je kvalita. Humpolec není pro spoustu lidí atraktivní, je zatím spojován maximálně s Hliníkem. A pokud se podaří, aby v průběhu let lidé v Humpolci hledali víc než jen pomník Hliníka, bude to pro nás známkou, že to děláme dobře.

Jak bys na základě své zkušenosti se státními institucemi zhodnotila práci pro tento soukromý subjekt? Jaké to má výhody a nevýhody? Státní instituce jsou mnohdy byrokraticky zatížené. Nemáte volnější ruku i s ohledem na demokratické pozice v týmu?
Patnáct let jsem pracovala ve státní správě, jsem zvyklá na nějaký aparát a strukturu fungování a do 8smičky to přirozeně částečně přenáším. Nechceme, aby to bylo zbytečně byrokratické, ale věřím, že je třeba pracovat v nějakém systému. To, že zakládáme instituci pro veřejnost, která má jiné zdroje financování, než je město nebo kraj, ještě neznamená, že fungujeme v zásadě jinak. Možná jsme víc demokratičtí, pojí nás nadšení a máme velké štěstí. Ano, volnější ruku máme. Málokdy se stane, že se ve státní instituci, ale i jinde, potkají lidé, kteří mají stejný vkus a potřebu. Velké státní instituce mají svou historii, poslání, mají svého zřizovatele. My jsme v 8smičce všichni od začátku, to je na jednu stranu výhoda, ale zároveň je to pro nás úplně nové pole. Lidé se o nás musí teprve dozvědět. Řešíme tedy úplně všechno, od samotné stavby přes vizuál, programy i menu v kavárně. Samozřejmě chceme, aby byl zážitek z 8smičky komplexní. K tomu má přispět i to, že lidé budou pít kafe z hrnku s osmičkou. Také koberec do dětského koutku si necháme utkat s naším vizuálem. A takových věcí je tisíc.

Jak na 8smičku reagují lidé z oboru?
Podle reakcí, které dostávám, je odborná veřejnost nadšena. Mí přátelé mimo obor jsou zdravě skeptičtí a říkají, že do Humpolce stejně nebude nikdo jezdit. Jiní kolegové zase vědí, kolik je za tím práce, a fandí nám. Zdravá skepse je potřeba. I já se budím s hrůzou, že máme prázdno. Jsou i tací, kteří si myslí, že jsme úplní blázni. Ale já si naopak myslím, že lidé jezdit budou. Pevně věřím, že když se sejde několik lidí motivovaných společnou myšlenkou, je to nakažlivé.

Odkaz: http://8smicka.com/; @8smička
Foto:
Ester Havlová, zdroj: OK PLAN ARCHITECTS
Text: Kateřina Přidalová

Dále přinášíme/

Kreativní centrum v srdci turistické Prahy

Radniční domy v blízkosti Staroměstského náměstí vlastní hlavní město Praha. Posledních deset let byly prázdné. Magistrát je nyní pronajímá organizacím, které se pohybují v oblasti kultury, kreativního podnikání a vzdělávání.

Nechtěli jsme, aby kino zbourali

Budovu posledního kamenného kina v Liberci, chtělo město v roce 2008 prodat. V souvislosti s nově vybudovaným multiplexem s několika kinosály nebylo schopné najít konkurenceschopné využití budovy. Díky občanskému odporu se město nakonec rozhodlo architektonicky a funkčně unikátní stavbu pronajmout spolku Zachraňme kino Varšava, který se objekt snaží zrekonstruovat a vytvořit v něm multifunkční kulturní centrum. O tom, jak probíhalo vyjednávání a jak nyní Varšava žije, jsme si povídali s jedním z členů spolku Petrem Hubáčkem.

Ostrava ví, jak na opuštěná místa

Nevyužité a chátrající prostory jsou palčivým problémem mnoha měst, a proto si jakékoli systematické aktivity, které by jej efektivně řešily, zaslouží pozornost. Věc se dá řešit mnoha způsoby. I z pozice městského zastupitelstva, jak ukazuje například zapojení Ostravy do mezinárodní sítě Refill, jejímž tématem je dočasné využití prostor, které z mnoha důvodů nelze pronajmout za tržní cenu.