Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Organizace a jednotlivci napříč kulturně-kreativními odvětvími se na potřebě jednotné platformy shodují. Zatím jsme ale na začátku a ideje se rodí ze společných diskusí. Co by mělo být cílem platformy a jak by měla fungovat? Mnoho podobných otázek otevřela listopadová diskuse v pražském prostoru DOX+, kterou iniciovala proexportní hudební kancelář SoundCzech.

V prostoru DOX+, který se nachází v pražském Centru současného umění DOX se odehrály dvě diskuse. První z nich se zaměřovala na současnost a budoucnost české hudební scény a druhá na specifika kreativních průmyslů. Ukázalo se, že problémy spojené s hudební scénou se týkají také dalších kulturně-kreativních odvětví.

Kultura je v průsečíku mnoha oborů

Dle výzkumu, který provedla hudební kancelář SoundCzech, vyplouvá na povrch pár problémů české hudební scény. Monika Klementová je shrnula do několika bodů – málo příjmů z prodeje hudby online i z živých vystoupení, nedostatečná infrastruktura hudebních klubů, málo vydavatelství a nakladatelství, nedostatečné vzdělávání jak na úrovni ZŠ, tak pro profesionály, nedostatek peněz na podporu zahraničních aktivit, neefektivní spolupráce s organizacemi pro export, jako jsou Česká centra nebo agentura CzechTourism, a problém dostupnosti grantů. (Pozn. red.: Článek byl publikován před podepsáním Memoranda o spolupráci mezi Českými centry a IDU. Nově deklarované spolupráci ČC a hudební kanceláře IDU SoundCzech je věnován tento text na webu SoundCzechu.) V grantové podpoře podle Klementové chybí transparentnost, udržitelnost, dlouhodobé vize a rozdělování dle strategického plánu z prostředků různých státních sektorů, jako je ministerstvo školství, ministerstvo průmyslu a obchodu, podpora z cestovního ruchu a dalších, kterým hudební sektor generuje finance. Hudba totiž není jen otázkou kultury a ne nadarmo se v souvislosti s ní mluví také o průmyslu.

Roztříštěnost

Nejpalčivější otázkou je fragmentace hudebního průmyslu a potřeba spojit různě zaměřené aktéry oboru do jedné platformy s jasně definovanými společnými cíli. V oboru nyní působí několik subjektů, jako je třeba organizace Festas, sdružující hudební festivaly, kterou v diskusi reprezentoval Marek Vohralík. Dále Svaz autorů a interpretů, který zastupoval Jakub Nový. Údajně se rodí asociace dramaturgů a z publika se ozývali zástupci asociace manažerů Music Managers Forum, jejíž vznik kancelář SoundCzech iniciovala. „Nyní máme vládní usnesení ohledně hudebních festivalů, ale chybí nám definice dalších kategorií. Je třeba dát aktéry dohromady a přehodit to do čísel. Potřebujeme data, metodologii a inspiraci ze zahraničí. Když tohle budeme mít, můžeme to začlenit do strategických dokumentů. Musíte to zformulovat, tlak musí vzejít od vás,“ vyzýval zástupce hudebního odvětví Jiří Pilip z ministerstva kultury (MK). To by pomohlo nastartovat lepší finanční podporu pro různé hudební aktivity a činnost jednotlivých aktérů. Jak dále zmínila Monika Klementová, cílem platformy není jen efektivnější podpora z MK, ale také hledání dalších, nestátních zdrojů podpory (nejen těch finančních). „Sdružování je základ, potřebujeme jednotné argumenty pro politiky,“ uvedl Jakub Nový. „Neměli bychom to zplošťovat jen na dotace,“ podotkl k tomu Marek Vohralík.

Příklady táhnou

„Jaká je definice alternativní hudby a jak se odlišuje od dalšího žánru? Hudební obec se musí definovat a předložit úředníkům jednoduchý (třeba animovaný) seznam toho, co je co, kdo je kdo a kolik potřebujete. A především musíte operovat s příjmem a výhodou pro stát, “ radila Helena Bezděk Fraňková hudebním aktérům. Do diskuse byla pozvaná kvůli tomu, že se zasadila o vznik Státního fondu kinematografie (SFK). Ten je spatřován jako meta, o kterou by hudební aktéři měli usilovat také. Fraňková popsala genezi fondu, který se zrodil z krize ve filmovém průmyslu, když Maďarsko zavedlo filmové pobídky pro zahraniční filmaře. „Jediná varianta byla nabourat se dovnitř ministerstva kultury a udělat to zevnitř, protože zvenku je to komplikované. Na MK jsem přišla v roce 2006 s potřebou novely, kterou jsme s filmaři vyvolali. Jednalo se o efektivnější podporu národní produkce, koprodukce, filmového servisu a především bylo potřeba zavést pobídky pro zahraničí, protože sem přestaly jezdit zakázky,“ popsala Fraňková. SFK nakonec vznikl po dlouhé a úmorné práci až v roce 2013. Nyní je stabilní, transparentní institucí, která přerozděluje peníze na celý takzvaný potravní řetězec ve filmu – od výroby přes distribuci, kina, digitalizaci, filmové festivaly až po knihy, konference, vzdělávání a další. SFK je inspirativní hlavně v tom, jak si jasně definoval cíle a potřeby filmové obce, které vyústily v udržitelnou formu podpory filmového průmyslu. Pro hudbu není v tuto chvíli nutné se infiltrovat do ministerstev, nejdřív je třeba se poznat a definovat. „Díky Heleně za návod, tohle byl vykopávací panel. Budeme pořádat workshopy, další diskuse a zvát všechny hudební aktéry. Naším cílem je vznik platformy iniciovat, diskutovat a pomáhat organizace propojovat,“ uvedla na závěr prvního diskusního bloku Monika Klementová.

Všichni jsme na trhu práce

Pokud je velkou výzvou spojit roztříštěnou hudební scénu, jak si poradí zbytek kulturních aktérů? „Chceme, aby se granty vyvázaly z ministerstva kultury a vznikl státní fond pro kulturu po vzoru Státního fondu kinematografie,“ uvedla na úvod druhé diskuse (Kreativní průmysly a jejich specifika) Eva Žáková z Institutu umění – Divadelního ústavu, který se v minulých letech aktivně zabýval mapováním KKO v Česku. „Nikde v EU není samostatný fond pro podporu hudby,“ podotkla Žáková a rozšířila tak debatu o hudební platformě na celou kulturní obec. Zdá se to logické, protože hudba, stejně jako i jiné kulturně-kreativní oblasti jsou v mnoha případech postaveny na mezioborové spolupráci, a proto je třeba uvažovat o fondu na kulturu jako celek. A to bez ohledu na těžkosti spojené s definicí KKO – kulturních a kreativních odvětví (dříve na půdě EU označovaných spíše jako KKP – kulturní a kreativní průmysly), kam patří jak ziskové, tak neziskové kulturní aktivity. „Zisk nebo nezisk, všichni jsme na trhu práce a vyděláváme méně nebo více,“ zněl argument Žákové. Jak tedy kulturu podporovat?

Evropské versus lokální

„Představa Evropské unie je taková, že je jedna homogenní masa evropské hudby, kterou je třeba exportovat mimo EU. Ale hudební průmysl je lokálně specifický. Musíme pojem redefinovat, nově vysvětlit a udělat výzkumy v jednotlivých zemích,“ komentoval dění na úrovni EU Márton Náray z proexportní kanceláře SoundCzech. Exportní kanceláře z jednotlivých zemí právě nyní diskutují o tom, co je třeba v oboru dělat. „Chceme se vidět společně na scéně, ale zároveň se musíme uznat lokálně,“ zmínil Náray. To samé by se mělo řešit v dalších oborech. EU je sice zastřešující instituce, ale nejdříve je třeba se shodnout na místní úrovni. Takže když Radek Špicar ze Svazu průmyslu a dopravy ČR vyzýval, aby česká kulturní scéna řešila problémy rovnou v Bruselu, nesetkalo se to s valným přijetím.
„V Česku se kultura zatím nespojila,“ uvedl moderátor Saša Michailidis a Štěpán Kubišta z Asociace nezávislých divadel (AND) k tomu dodal: „Musíme do Bruselu, ale nemáme komisaře pro kulturu.“

Kultury je moc

Od evropských vizí KKO se diskuse stočila na problémy našeho písečku. Soudě podle složení hostů se v diskusi ukázala hlavním problémem předimenzovaná nabídka kulturních aktivit z oblasti filmu, divadla, ale i hudby. Pokud by mezi diskutujícími byl někdo z oblasti vizuálního umění, literatury nebo dalších oborů, jistě by kolegům přitakal. V žádosti o dotace se tak setkává rok od roku více projektů a na všechny se logicky nedostávají peníze. „Neumíme starým věcem říci ne. Bojíme se změny, grantové komise se bojí změny, ministři se bojí změny,“ uvedl Kubišta na příkladu přežívajícího pražského divadla Laterna Magika, které stát podporuje ze setrvačnosti, i když je jeho činnost opakovaně v minusu. „I ve filmovém průmyslu je úmrtnost minimální. Máme 97 festivalů a přehlídek a vznikají další. Když zavedenému festivalu snížíme dotaci kvůli podpoře nového projektu, staří žadatelé dostávají hysterický záchvat,“ postěžovala si Helena Bezděk Fraňková ze Státního fondu kinematografie. Kulturní aktéři se tak rok od roku dostávají do čím dál větší pasti. Objevují se noví a noví hráči, kteří čekají s nataženou rukou, zatímco peníze na kulturu ze státního rozpočtu nepřibývají.

Hozená rukavice

Neklid v negativně orientované výměně názorů mezi zástupci KKO způsobily výzvy Radka Špicara ze Svazu průmyslu a dopravy ČR, který byl do diskuse také pozván. „V našem svazu je taky diverzita. Sdružujeme různé obory, ale přesto jsme organizovaní, protože jinak bychom nic neprosadili navenek. Jsme silní, můžeme se vyvíjet bez ohledu na vládu. Vy v KKP můžete vystupovat stejně, protože váš podíl na HDP je velký a vzrůstající. Je škoda, že s tím nepracujete,“ uvedl Špicar. Má pravdu, ale Svaz průmyslu a dopravy ČR má víc než stoletou tradici, zatímco platforma kultury se teprve diskusně zvažuje, takže je tu nepoměrný náskok. „Kreativita je naše konkurenční výhoda a musíme ji kapitalizovat. V agendě našeho svazu je kreativní průmysl zastoupen. O jeho podpoře vyjednáváme s ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem kultury . Je ve vašem zájmu, abyste se spojili, a pokud budete mít zájem, abychom vás zastupovali v rámci tripartity, rádi to uděláme,“ uvedl Špicar. Po jeho proslovu následovalo krátké ticho a pak potlesk z publika.

Není to tak jednoduché

„Ano, některé kreativní oblasti přesahují do průmyslu a je to tedy naše společná zodpovědnost,“ okomentovala situaci Žáková. Definovat společný cíl se Svazem průmyslu a dopravy ČR je možné, ale pouze v určité míře. Pokud uvažujeme o kreativcích z hlediska ziskovosti v komerčním světě. Jak si ale poradit s druhou částí KKO – neziskovou kulturou? Tuto otázku už bohužel nikdo nevyvolal. Není problém v tom, že diverzita KKO je místy dost polarizovaná na ziskovou a neziskovou sféru? Jak nalézt balanc mezi těmito světy, jaká kritéria hodnocení by měl požadovaný fond kultury mít a na základě čeho posuzovat původnost a kvalitu tvorby, která představuje jádro evropské definice KKO?

Od píky

Většina diskutujících se shodla na tom, že vznik jednotné platformy KKO je více než žádoucí. Zároveň si převážná část zúčastněných uvědomuje, že jsme na úplném začátku a je třeba se nejdříve shodnout na společných cílech v rámci jedné oblasti. Že to není jednoduché, ví jak SoundCzech, tak i Štěpán Kubišta, který s nadsázkou popisoval průběh společné schůzky členů Unie zaměstnavatelských svazů. U jednoho stolu se setkávají zástupci jak nezávislých, tak profesionálních divadel (potažmo příspěvkových organizací), kteří mají z principu věci odlišné problémy. Ani divadlo není jedno, podobně jako hudba, a nalézt společnou řeč může být běh na dlouhou trať. „Obory si zakládají své asociace, situace se zlepšuje,“ hodnotí Žáková. Z diskuse v DOXu tak zůstalo více otázek než odpovědí, což nemusí být na škodu věci. Uvidíme, co se bude dít dále.

Foto: Tomáš Moudrý, https://www.soundczech.cz/cs

Nepřehlédněte/