Děti na jednu stranu dokážou racionálně řešit „dospělácká“ témata a na druhou stranu mají doširoka otevřenou imaginaci a nebojí se přicházet s bláznivými nápady. To se opakovaně potvrzuje i spolku Město přátelské k dětem, který se zaměřuje na participaci dětí a mládeže při plánování veřejného prostoru. Co nového nabízí organizace školám a co přinese její digitální nástroj radnicím? Povídaly jsme si s architektkou a vůdčí osobností spolku Mirjanou Petrik.

S Mirjanou jsem se potkala na ZŠ Antonína Čermáka v Praze 6. S kolegyněmi ze spolku Město přátelské k dětem vedla v 6. třídě vzdělávací workshop Moje město a klimatická změna. Společně s dětmi se zamýšlely nad částí města, která by zohledňovala klimatická opatření. Mělo se jednat o místo energeticky soběstačné, s dostatkem zelených ploch, které bude zadržovat dešťovou vodu, bude si umět poradit s větrem či suchem, lidé, zvířata a rostliny budou mít dostatek místa a nebudou se muset bát náhlých výkyvů počasí a bude zde prostor pro zábavu i práci.

Návrhy dětí dopadly výborně a byla radost poslouchat jejich sebevědomé prezentace. V takový moment si říkáte, proč nemají děti obecně větší hlas a nejsou častěji zvány k participaci, jak prosazuje zmíněný spolek. Děti na jednu stranu dokážou racionálně řešit „dospělácká“ témata a na druhou stranu mají doširoka otevřenou imaginaci a nebojí se přicházet s bláznivými nápady. Podívejme se, kam se aktivity spolku posunuly za dva roky, které uplynuly od doby, co jsme psali o jejich konferenci Architektura dětem, a jak zasáhl do jejich činnosti covid.

Když jsme se minule potkaly, řešily jsme téma hry ve městě, mobilitu, participaci dětí a mládeže, vaši spolupráci s městy a výstupy druhého ročníku konference Architektura dětem. Nyní se potkáváme ve škole, na workshopu o adaptaci měst na klimatickou změnu.

V době covidu jsme využili čas k tomu, abychom vyvinuli nový proud workshopů. Protože dnes klimatická změna ovlivňuje plánování měst, přicházíme s novými workshopy pro školy. Workshop trval celé dopoledne. S dětmi jsme si řekli, co je klimatická změna a co ji způsobuje a také jaké má dopady na naše města. Představili jsme si, co můžeme v rámci architektury a urbanismu dělat, abychom negativní dopady změny klimatu zmírnili. Bavili jsme se ve skupinkách, povídali si o tom, co navrhují, co by se jim líbilo. Pak jsme s nimi šli ven a obešli si nejbližší okolí školy – zahradu, ulici a park. Bylo fajn, že nám pršelo, protože jsme na vlastní oči viděli, že dešťová voda mizí v kanálech, což je nežádoucí jev. V rámci workshopu používáme pracovní listy, kam děti zaznamenávají poměr zpevněných a nezpevněných ploch, kam odtéká dešťová voda apod. Pak jsme formou diskuse nad příklady dobré praxe navrhovali opatření pro nejbližší okolí školy.  Poslední část workshopu se zaměřuje na vizi budoucnosti, kde dětem dáváme volný prostor pro imaginaci. Mají vymyslet ideální čtvrť budoucnosti a vytvořit 3D model. Nejdřív je inspirujeme reálnými příklady, které už někde fungují, ale také jim ukazujeme vizionářské návrhy známých urbanistů. Na závěr odpovídají na otázky, jakým způsobem jejich návrh reaguje na to, aby jejich město bylo klimatizované, nebylo tam příliš horko, bylo chráněno před silnými větry, jaké jsou energetické zdroje, zda je odolné vůči déletrvajícímu suchu, nárazovému dešti, zda se nám tam dobře bydlí, pracuje, odpočívá, ale i cestuje. A zajímáme se také o to, zda je to dobrý domov nejen pro nás, ale i pro ostatní živočichy a rostliny.

Jaká je po workshopech poptávka a jak jsou financovány?

Nyní je to slabší, protože se všichni bojí covidu a učitelé raději učí, než aby dělali takové akce nad rámec výuky. Vzdělávání dětí nám ale dává velký smysl, a tak  jsme zažádali MHMP (Magistrát hlavního města Prahy) o drobné granty (cca 60 tisíc za rok) na vzdělávání, abychom mohliworkshopy ve školách realizovat zdarma. Městské části mají podobné granty. Z Prahy 6  jsme bohužel na letošek podporu nedostali, po covidu  se granty zaměřují víc na podporu sportu a pohybu.

Působíme hodně v Praze 6, ale grant z MHMP nám umožní dostat se i na jiné školy po Praze. Workshop budeme realizovat i na školách v Praze 7 a 15. Usilujeme také o spolupráci s karlínskými základními školami, protože máme nově sídlo spolku v Invalidovně (Praha 8). V sezóně tam děláme venkovní odpolední tvůrčí dílny. Studio Alta, které tam sídlí, nás zahrnulo do svého programu, aby nalákalo děti na volnou hru. Zjistili, že tam je mnoho dětí, které samy tráví čas venku, a naše dílny se hodně líbily.

Z vaší konference Architektura dětem vzešlo memorandum, jehož hlavním posláním je šířit osvětu o plánování veřejného prostoru s ohledem na děti a mládež a potřebu hry ve městě. Memorandum bylo zaměřeno hlavně na odbornou veřejnost a městské samosprávy. V jakém stavu je memorandum nyní a jak se teď vyvíjí vaše činnost, pokud pomineme zmiňované workshopy?

Před covidem jsme se hodně věnovali osvětě, zástupcům municipalit a vzdělávání pracovníků s dětmi a mládeží. Hodně jsme bojovali proti nevhodné interpretaci bezpečnostních norem pro dětská hřiště a prostor pro hru. Chtěli jsme zavést principy, které se probíraly na naší předposlední konferenci, jako je tzv. Risk Benefit Assesment, kdy nejde jen o to, slepě hodnotit rizika, ale zvažovat taky jejich přínos pro vývoj dětí. Tohle všechno utichlo s covidem a byli jsme donuceni se zaměřit na nějaké přímé věci a zároveň jsme byli unaveni neustálým bojem s větrnými mlýny, kdy se pořád dokola snažíme někoho přesvědčovat, že se má prostor pro dětskou hru navrhovat jinak. Že se má navrhovat na míru a pro dané místo, že se nemají používat pryže z materiálů, které nemají ověřený původ, protože můžou škodit zdraví, když časem ztrácí svoji pružnost apod. Tyto aktivity nás vyšťavily taky proto, že jsme tuto činnost neměli financovanou. Navíc se v době covidu omezila i grantová politika. Okolnosti nás proto donutily zaměřit se na konkrétní práci, tedy navrhování. Vlastně můžu říct, že i díky memorandu a osvětě se k nám tyto jiné příležitosti dostaly. Takže jsme se od vzdělávání dospělých a osvěty dostali i k realizaci změn prostředí. Nicméně vzděláváme dál, ale hlavně děti, což nám nyní připadá smysluplnější. Covid nám taky pomohl zaměřit se na digitalizaci naší participační metodiky pro zapojování dětí a mládeže do plánovacích procesů.

Soustředili jste se na konkrétní architektonické zakázky? Navrhujete s dětmi?

Ano. Například v Opavě nyní navrhujeme multifunkční rodinný park. Nebo v Praze spolupracujeme s FZŠ Otokara Chlupa na návrhu jejich zahrady. Děti a dospělé zapojujeme, protože všechno, co děláme, děláme s uživateli. Participace je pro nás základem, děti jsou nesmírně inspirativní. Na FZŠ Otokara Chlupa nás nejdříve poptali na workshopy a pak nás spolek rodičů oslovil kvůli úpravě školní zahrady. S dětmi nyní analyzujeme a vytváříme koncepce pro pozemky školy. Děti jako uživatelé jsou zde jako odborníci na hru a zároveň v roli těch, s jejichž pomocí se bude dělat návrh a realizace. Ukazuje se, že právě děti opravdu vědí nejlíp, jak chtějí zahradu používat. Dostáváme od nich velmi cenné rady a dost si díky nim upravujeme názor. I to, co jsem se naučila při studiu na fakultě architektury. Věci se v současném světě mění, žijeme a hrajeme si jinak a máme jiné představy o trávení volného času. S tím souvisí i požadavky na vzdělávání směrem ke kreativním přístupům, jejichž nedílnou součástí je i participace.

Výše zmiňuješ digitalizaci participační metodiky, na kterou jste se v době covidu také zaměřili. Co tím myslíš?

Vylepšili jsme v Surviu naše digitalizované dotazníky na získávání různých typů dat. Sestavili jsme také mezinárodní tým a zažádali o grant Erasmus+. Díky němu se budeme moct pustit do vývoje digitální aplikace My Hood – Engaging Youth in Actively Creating a Sustainable and Greener City. Ta umožní dětem, mládeži, municipalitě a všem zúčastněným pohodlně hodnotit zkoumané prostředí a posílat případné dotazy a náměty radnici, která je pak může začlenit do strategického plánování veřejného prostoru.

Cílem je zjednodušit komunikaci radnice s veřejností s ohledem na participaci?

Zjednodušeně řečeno ano. Radnice chce například revitalizovat park a neví, co lidi chtějí. A skrze naši aplikaci jim bude umožněno pohodlně získat data i od těch nejmladších generací.

Jak se k tomu digitálnímu nástroji radnice dostanou? Přes váš spolek?

Cílovou skupinou naší aplikace jsou městské samosprávy a odborníci pracující s dětmi a mládeží, takže vzdělávací instituce. Tento participační nástroj budeme šířit různými kanály. Na závěr našeho grantu, což bude za dva roky, bude konference, která náš nástroj představí. Doufám, že se to rozšíří co nejvíce. Nejen v Česku, ale i v dalších evropských zemích, které se na projektu podílí, jako je Řecko, Srbsko a Švýcarsko.

Aplikace My Hood je také vzdělávací, protože v plánování zohledňuje také klimatickou změnu. Práce v aplikaci dětem a dalším dotazovaným umožní seznámit se se svým okolím, ohodnotit to, co je tam dobře a co špatně (kde chybí přechod, kde zaparkovat kolo apod.), a dozví se zde také informace o adaptaci měst na změnu klimatu. Vlastně něco v tom stylu, co jsi dnes viděla na workshopu.

Za jakých podmínek bude aplikace nabízena?

Bude pro zájemce zdarma. To byla podmínka grantu. Radnici bude stát peníze jen člověk, který se o participaci bude starat. Ale může to být klidně součást jeho dosavadní práce. Pokud jsem například zaměstnancem odboru městského plánování nebo životního prostředí, jsem tu placena za nějakou práci, a abych ji dělala dobře, chybí mi názor určité skupiny obyvatel. V ten moment použiji náš nástroj, který si zadarmo stáhnu.

My Hood bude k dispozici až za dva roky. Jak nápad vznikl?

Je to ještě běh na dlouhou trať. Náš spolek Město přátelské k dětem vymyslel podobu aplikace na základě toho, co už roky děláme kombinací různých participačních nástrojů. Naše metodika je postavena na tom, že nejdříve mapujeme území, ptáme se obyvatel, ve spolupráci s radnicí šíříme do schránek dotazníky, oslovujeme místní školy, skupiny a pak přímo pracujeme s dětmi formou workshopů, ze kterých získáme kvalitativní data pro náš projekt. Data následně analyzujeme, používáme k tomu GIS mapy, určíme momenty, které fungují nebo nefungují, a nakonec s dětmi formou workshopu navrhneme úpravy, co a jak by si přály. Radnici pak odevzdáme studii, která slouží jako podklad pro architekty a urbanisty nebo pro zadávání zakázek.

Naším cílem bylo dát participačnímu procesu koncepční a uživatelsky přátelskou digitální formu. Chceme přetavit naše znalosti a dobrou zkušenost do univerzálního digitálního participačního nástroje. Máme domluvené, že My Hood budeme pilotovat v Jihlavě. Je to naše pilotní město a chce s námi nadále spolupracovat.

Řekni mi více o mezinárodních partnerech.

Zatím aplikaci vyvíjíme v angličtině, ale bude se překládat do jazyků všech zemí, které jsou do projektu zapojené. Z Řecka je tam nám podobná organizace DesignClips. Pak je mezi námi srbský digitální hub Nova Iskra, který se snaží o digitální vzdělávání mládeže. Ten je zodpovědný za IT řešení aplikace. Dalším partnerem je švýcarská organizace Ynternet.org, která hodně řeší otázky klimatické změny. Z Česka je tam kromě nás manažerská organizace Epma, která projekt řídí.

O Jihlavě jsme se bavily v minulém rozhovoru. Zajímalo by mě, jak se projekt pro ZŠ Jihlava, kde jste dostali možnost řešit okolí školy pohledem dětí a místních obyvatel, vyvinul.

Na základě naší analytické studie město vyzvalo vybrané ateliéry ke zpracování územní studie a následně i k architektonickému řešení. Náš podklad posloužil architektům pro to, aby navrhli konkrétní podobu úprav řešení prostoru v okolí školy.

Sleduješ u nás nějaké změny s ohledem na vaši osvětovou činnost? A jaké jsou novinky v mezinárodní síti Child Friendly Cities, které jste součástí?

Zvyšuje se poptávka po kvalitních zahradách a místech pro hru na míru na úkor různých katalogových řešení. Není to ale jen kvůli naší činnosti. Do škol se dostávají informace z různých stran díky aktivitám různých spolků a organizací. Ať už jde o iniciativy jako Architektky, Architekti ve škole, Pěšky městem a další organizace.

Co se týče iniciativy Child Friendly Cities, v posledním roce se hodně řeší dokumenty týkající se dopadů covidových opatření na děti, na jejich práva, volný pohyb, hru a jejich zdraví obecně. Covidová opatření dopadla tvrdě právě na děti a jejich hru a pobyt venku. Doporučit bych mohla novou knihu Urban Playground od Tima Gilla, spisovatele a výzkumníka z iniciativy Rethinking Childhood, kterého jsme hostili na naší konferenci v Praze v roce 2018. Kniha shrnuje poznatky ukazující výhody child friendly přístupů při plánování měst pro jejich udržitelnost a kvalitu pohybu a pobytu.

Foto: z archivu spolku Město přátelské k dětem, z. s.
Odkazy: Architektura dětem, Město přátelské k dětem, Rethinking Childhood

Nepřehlédněte/