Vzlet je nově pojatý multifunkční prostor v pražských Vršovicích. Svým názvem odkazuje k sokolské tradici místa a zároveň otevírá možnosti pro rozvoj kultury a komunity v současnosti. Povídali jsme si s Petrem Prokopem, ředitelem Vzletu a členem divadelního souboru Vosto5, který spolu s Collegiem 1704 a Kinem Pilotů budovu provozuje.

Vzlet vnímám jako takový vršovický „kulturák“.

Ano, do jisté míry to tak je a do jisté míry by to tak do budoucna být nemuselo. Ten dům ve 20. letech plnil funkci biografu a provozovali ho sokolové. Od 70. let byl zavřený, teď ho má ve správě městská část Praha 10, která ho opravila. A protože zde chybí multifunkční kulturní sál, jednou z ambic MČ bylo mít nějaké místo pro setkávání místních lidí. Aby našli nového nájemce, udělali v roce 2019 soutěžní výzvu na pronájem domu. My, divadelní soubor Vosto5, jsme se přihlásili společně s barokním orchestrem Collegium 1704 a Kinem Pilotů s projektem, který je jednou nohou zabořený ve Vršovicích, v komunitních věcech, a druhou nohou v celorepublikovém, ale možná i mezinárodním rozměru. Collegium totiž působí i v zahraničí, Divadlo Vosto5 vystupuje v celém Česku a Kino Pilotů je ryze lokální sdružení. Snažíme se to skloubit. To všechno jsou ale zatím plány, protože dům je otevřen od 1. září. Nyní se ukáže, zda jsme si to nevymysleli špatně.

Jaké bylo soutěžní zadání od radnice?

Zadání bylo poměrně jasné. Radnice chtěla, aby budova plnila společenskou funkci pro Prahu 10. To znamená, že když bude chtít udělat místní ples nebo předávání cen učitelům, tak aby to mohlo být tady. Tedy aby prostor fungoval pro místní komunitu a zároveň požadovala, aby zde byl kvalitní umělecký program.

Kdo další se o prostor ucházel?

Divadelní Studio Hrdinů, taneční Studio Alta, spolek, který pořádá v Česku TEDx prezentace a nakonec sdružení zaměřené na téma mateřství, což bylo úplně mimo kulturu. My jsme podle vyjádření komise uspěli poměrně jednoznačně. Nejvíc jsme šli naproti tomu, co si od náplně budovy slibovali. Jsme otevřenější různým typům aktivit, nemáme striktně vyprofilovanou uměleckou ambici.

Myslíte si, že pomohlo, že jste se hlásili jako sdružení tří různě zaměřených spolků (Vosto5, Collegium 1704 a Kino Pilotů)?

Určitě ano. Navíc Kino Pilotů je lokální, zakořeněná scéna.Vosto5ka zatím nikdy neměla vlastní divadlo. Dlouho jsme se tomu bránili, ale zde se cítíme jako součást celku. Nechceme však dům jen pro sebe a divadelní aktivity nebudou jen naše. Máme partnery, se kterými spolupracujeme. Chceme zapojit studenty uměleckých škol (DAMU, UMPRUM, AVU), studio Damúza zde hraje pohádky pro děti a pořádá festival KUK, projekt Brejlando zaštiťuje část programu věnující se divadlu ve virtuální realitě, máme naplánovanou spolupráci s Činohrou Národního divadla, skupinou 8lidí, máme zde taneční představení Veroniky Knytlové, poskytli jsme dočasné zázemí skupině Ufftenživot a spolupracujeme s řadou dalších.

Kdo měl vlastně nápad se spojit? Znali jste se předtím, nebo jak jste si mohli být jisti, že vaše spojení bude fungovat? 

Dohromady nás dal jeden náš společný kamarád. Oslovil nás, že Praha 10 dělá výběrko na provozovatele Vzletu, a jestli to nechceme dohromady zkusit. Znali jsme se, ale dohromady jsme nikdy nic nedělali, resp. Collegium a Kino Pilotů měly už několik společných aktivit zejména v souvislosti s filmem Il Boemo o skladateli Josefu Myslivečkovi, který Honza Macola z Kina Pilotů produkoval a Collegium k němu nahrávalo hudbu. Divadlo Vosto5 s těmito partnery dosud nespolupracovalo. Byl to risk a nikde nebylo a není psáno, že to bude fungovat, ale přišlo nám to jako výzva a velká příležitost. To spojení je nečekané a tím snad i dráždivé.

Obsahová náplň domu je poměrně pestrá a velkorysá. Najdeme tu vážnou hudbu, divadlo, kroužky pro děti, výstavy, koncerty, přednášky a další program pro různé publikum. Po slavnostním zahájení se zde odehrávala část programu festivalu 4+4 dny v pohybu. Stojíme spolu v sálu bývalého kina, který se může měnit pro různé účely.

Ano, dá se zde postavit cokoli. Divadelní aranž s elevací, sál může sloužit pro koncerty nebo jako taneční sál. Prostě cokoli. Kapacitně jde o prostor do tří set sedících diváků a jsme schopní tu mít koncerty s cca 350 lidmi, jak se ukázalo na slavnostním zahájení. Collegium zde pravidelně zkouší stejně jako my a těšíme se, až budeme s různými umělci koprodukovat projekty.

A co filmový program? Je tu historické, památkově chráněné promítací plátno. Nebo spíš stěna.

Je to rarita, sádrový monolit. Promítat na něj současné filmy moc nejde, ale používáme ho na různé projekce.

Takže zde Kino Pilotů nepromítá?

Chtěli jsme zde původně i kino, ale při přípravách jsme tuto myšlenku bohužel opustili. Zjistili jsme, že kdybychom chtěli promítat filmy v současné zvukové a obrazové kvalitě, museli bychom hodně investovat. Na to jsme neměli peníze. Kino Pilotů je tu v jiné poloze než u sebe doma. Ve Vzletu realizuje navazující filmový program jako přednášky nebo společenské akce. Aktuálně zde nejsme schopni zajistit plnohodnotnou kinoprojekci. Nakonec nám ani nedávalo smysl kloubit kino, divadlo a hudbu dohromady, protože provozně by to moc nefungovalo, tak jsme si řekli, že Vzlet je prostor pro živé umění.

Je tu ale prostor i pro výtvarné umění. Už instalace Evy Koťátkové na fasádě o tom napovídá.

Výtvarný program je pro nás taky důležitý a má ho na starosti kurátorka Denisa Václavová. Venkovní banner na fasádě se bude co půl roku měnit a dílo vždy vznikne na míru. Pak je tu velké foyer, kde se dají vystavovat větší práce, a dole vedle kavárny máme menší prosklený výstavní prostor, kterému říkáme Rohovka. Ten jsme hodně používali během covidu, protože se dá dovnitř koukat z ulice. Dělali jsme tam různé performance, streamy, výtvarné instalace.

Procházíme se domem, který zvenku vypadá velkoryse, ale uvnitř zas tak velký není.

Jen tak zvenku působí. Nahoře jsou tři kanceláře, balkon, v podkroví je VR kinosál Brejlando, který provozuje kreativní skupina Brainz Studios. Dole je kromě velkého sálu ještě menší prostor pro cca padesát diváků. Pravidelně tu budou pohádky pro děti, nedávno představení absolventek DAMU. Ve foyer je velká galerie, prostor pro diváky, skříňky místo šatny, bar, pokladna. Má to samostatný vstup do budovy. Dole je pak zmíněná galerie Rohovka, kavárna, klubovna, kde dnes začíná první kroužek pro děti Rádio Vzlet. Do budoucna tu budou hostující divadelní kroužky a příležitostné výtvarné workshopy pro děti i dospělé. Zajímavostí je, že Collegium má kromě svých koncertů i vzdělávací program pro děti a školy. Dokážeme si představit i příměstské tábory nebo víkendové „přespávačky“ s programem pro školy.

Historie domu je celkem pohnutá. Nejdřív ho měl Sokol a bylo zde kino Vzlet, pak byl zestátněn, v normalizaci sloužil jako filmový sklad a chátral, po revoluci dům převzala městská část Praha 10, později ho pronajala televiznímu architektovi Michaelu Klangovi, který zde udělal základní rekonstrukci a příležitostný kulturní program. Nyní jste zde vy. V jakém stavu jste dům dostali a jak se vám s radnicí spolupracuje?

Když v roce 2012 radnice pana Klanga vyplatila za investice, které do budovy vložil, nevěděla, co s domem dělat. Začali dělat rekonstrukci, ale nevěděli, za jakým účelem. Po volbách v roce 2018 se nová radnice rozhodla vypsat výběrové řízení na nového provozovatele. Když jsme tedy na podzim 2019 vyhráli, stavba byla v rekonstrukci, takže jsme přesně nevěděli, jaký bude finální stav. Když rekonstrukce skončila, zjistili jsme, že je tu strašná akustika s ozvěnou. Rekonstrukce v podstatě neměla žádné zadání s ohledem na budoucí program. Začali jsme se proto s radnicí bavit o dofinancování námi navržených úprav. Oni to pochopili a zajistili pak další fázi rekonstrukce pro potřeby smysluplného kulturního využití. Vyšli nám vstříc, ale byly to investice do jejich vlastního majetku. To běželo celý rok 2020. Do toho přišel covid, takže nám do jisté míry pomohlo, že jsme nemuseli začínat v době, kdy se všechno hroutilo. Dům jsme převzali začátkem ledna 2021.

Aktuální vedení MČ Praha 10 chce rozvíjet komunitní život a má dokonce na radnici pozici tzv. komunitního koordinátora. Jaké s ním máte zkušenosti?

Náplní komunitního koordinátora je být v kontaktu s místními spolky a sdruženími a společně řešit otázky strategického plánování a participace. Tenhle člověk má být prostředníkem mezi úřadem a místními aktéry. Bohužel se na té pozici pořád střídají lidi. Nicméně jsme se díky němu pohodlněji napojili na místní scénu. Zprostředkoval nám například kontakty na seniorské organizace.

Za jakých podmínek máte budovu v pronájmu a na jak dlouho?

Soutěž byla na 2 plus 5 let. První rok zabrala rekonstrukce, takže 2021 je druhým rokem z prvních dvou a na konci roku nám oficiálně končí smlouva. Nyní s radnicí vyjednáváme prodloužení smlouvy, takže do roku 2026 zde budeme mít zajištěnou existenci. Nájem na první dva roky je velmi vstřícný, cca 200 korun na metr čtvereční. Od roku 2022 nebo později dojde k navýšení, ale pořád to nebude komerční nájem. Praha 10 nás ještě podporuje dotací na provoz. Takže si normálně podáváme žádost o grant na 900 tisíc korun z rozpočtu městské části.

Další dotaci máte z ministerstva kultury (MK) a od hlavního města Prahy.

Právně vystupujeme jako firma, Ústředna s. r. o., která je nájemcem budovy, správcem a provozovatelem. A pod ní je Collegium 1704, Vosto5 a Kino Pilotů, kteří dodávají program. My jako zastřešující společnost žádáme na provoz domu, ale na umělecký program má každý spolek zajištěné své vlastní finance z grantů, od mecenášů apod. Takže u MK  nemáme jako firma šanci si sáhnout na dotaci na celoroční provoz. Na MK proto žádáme o menší dotaci v oblasti výtvarného umění, na galerii apod.

Proč jste zvolili zrovna tento typ společnosti?

Pro nás je to výhodnější hlavně kvůli DPH, protože neziskovky nejsou plátci a tím se jim dost prodražují náklady. Pro nás je to lepší, když jsme jako klasická firma, která taky čerpá dotace na provoz, a umělečtí partneři jsou pak neziskovky.

Uvádíte, že byste do budoucna chtěli být finančně soběstačnější. Jak toho dosáhnete?

Snažíme se, aby dům fungoval celoročně a celodenně na různých typech aktivit. V přízemí máme kavárnu, která nám dává nějaký příjem, budeme recyklovat bannery a vyrábět z nich tašky a jiný merch. Můžete si pak koupit kus „Kintery“ nebo „Koťátkové“. A jsme otevřeni i pronájmům komerčního typu.

Třeba na svatbu?

Ano, to by šlo, ale jde o časovou kapacitu, protože těch našich akcí není málo. Spíš jsme otevření projektům, které nám přinesou peníze, které budeme moct investovat zpátky do našeho  programu. Jako příklad bych uvedl pronájmy na různé typy akcí – festivaly, zkoušení a nahrávání hudby, koncerty, eventy, které nějak souvisí s kulturou, konference apod. Nechceme být do budoucna závislí jen na dotacích. Cítíme i morální povinnost snažit se o samofinancování a dokrývat z dotací jen ten minus, tu ztrátu, která tam vzniká.

To vás pak nebude ohrožovat na existenci.

Ano, ve chvíli, kdy vypadne některá z dotací, to nemusí být tak fatální. Zatím v takové situaci nejsme, ale o větší soběstačnost usilujeme.

Inspiroval vás ve vašem modelu fungování nějaký podobný projekt? Ze zahraničí nebo od nás? Případně máte poradce na byznysové strategie?

V českém prostředí bychom asi našli několik projektů s podobnými výchozími podmínkami. Pro mě jsou ve spoustě věcí zajímavá a inspirativní Jatka78, ale jejich provozní koncept a umělecké zaměření jsou dost odlišné. Jako referenční příklady zahraničních produkčních domů, které jsou pro nás inspirací, uvádíme Vooruit v belgickém Gentu, amsterdamský Melkweg a Pakhuis de Zwijger nebo Kino Šiška ve slovinské Lublani. Nicméně každé z těchto center je specifické a unikátní svou velikostí, prostorovými dispozicemi, a tím i nabídkou funkcí, které je schopné poskytovat. Inspirace je proto spíše ideová a programová než provozně praktická.

Když jste sem přišli, měli jste vstupní budget na rozjezd?

Pro úplný start jsme měli zdroje z organizací, kterých jsme součástí. Já jsem se po dohodě s kolegy ujal funkce ředitele a tím jsem Vosto5ku vtáhnul do projektu víc než ostatní partnery. Ve chvíli, kdy jsme to vyhráli, se nám podařilo získat provozní granty od hlavního města Prahy a Prahy 10, ale potřebovali jsme peníze na vybavení a rozjezd. Podařily se nám dvě věci. Na Doniu jsme udělali crowdfundingovou sbírku a vybrali jsme 1,2 milionu korun. A pak jsme získali dva velké soukromé mecenáše přes osobní konexe kolegů z Collegia. Pomohli nám na začátku dary a jsou ochotní nám případně dát úvěr na investice za vstřícný úrok. To nám moc pomohlo, a proto jsme mohli začít s úpravami a dovybavením Vzletu.

Kolik lidí takové kulturní centrum zaměstná na plný úvazek?

Nyní jsem jediným zaměstnancem já jako ředitel. Zaměstnávat další lidi v kultuře je bohužel příliš nákladné. Ostatní z týmu jsou tu sice na fulltime, ale na IČO – čtyři v produkci a dva až tři technici. Pak tu máme celou řadu nárazových technických spolupracovníků a brigádníků na dohody.

Máte tu interního dramaturga?

Ano, to je Marta Ljubková, současná dramaturgyně Činohry Národního divadla. Plus je tu desetičlenná programová rada sestávající ze zástupců našich organizací a z lidí z různých uměleckých oborů. Je to jako rada starších, scházíme se jednou za měsíc, rozhodujeme o programu a jsme takovým inspiračním hubem.

Jaká máte kritéria pro koncepci programu. Co si máme představit pod pojmem kvalitní umělecký program?

To je samozřejmě velmi komplikovaná otázka. Rozhodující je samozřejmě názor garantů jednotlivých oblastí: divadlo – J. Havelka, M. Ljubková; hudba – V. Luks, V. Hyksová; výtvarné umění – D. Václavová; přednášky a talkshow – J. Macola a O. Cihlář. Máme několik základních východisek, která ctíme, ale liší se to podle oboru. V případě výtvarného programu chceme ve vnitřních výstavních prostorech dávat prostor spíše mladým autorům (primárně malířům), kteří nemají tolik příležitostí vystavovat, a kombinujeme je s „velkými“ jmény současné výtvarné scény, která vystavují na venkovním banneru (Kintera, Koťátková). V případě vážné hudby je pro nás zatím těžištěm aktivit a zárukou kvality koncertní a vzdělávací činnost Collegia 1704. V případě divadla je to komplexnější, protože primárně nechceme kopírovat model repertoárového divadla a dělat tu nějaký soubor, ale spíš chceme dávat prostor projektům, které vzniknou v naší koprodukci a budou se uvádět v blocích. Chceme s prostorem sálu Vzletu pracovat kreativně, což se zatím projevuje například v nové inscenaci Divadla Vosto5 s názvem Sentimetal. Cílem je diváka překvapovat a nabízet mu umělecké zážitky, které jinde nezažije (formálně i obsahově). Kvalitní umělecký program ve Vzletu reprezentují osobnosti, které se podílejí na jeho programovém formování. Ty by měly být zárukou, že to, co uvádíme, je kvalitní.

Co dalšího vám přinesl covid, kromě toho, že vám dal čas pohodlně dokončit rekonstrukci? Uváděli jste, že venkovní nástěnná galerie je vlastně taky jeho produktem.

Výtvarný program byl součástí naší koncepce, nicméně galerie na fasádě vznikla v době covidu. Dalším příkladem je využití prostoru nárožní Rohovky. Došlo nám, že tím, jak je prosklená, skvěle komunikuje s venkem, tak jsme zde začali dělat zajímavý výtvarný program. Udělali jsme zde například výtvarnou instalaci „Pilot a kuchařka“ od Jedinečného svatopěstitelského družstva nebo výstavu prací studentů grafického designu z UMPRUM. Během dubna jsme v Rohovce uspořádali „covidový“ minifestival s názvem „Duben, ještě tam budem“, což byla vlastně měsíční série výtvarných instalací, živých performancí a on-line streamovaných aktivit. Dalšími reakcemi na covid jsou detaily jako šatní skříňky namísto kontaktní pevné šatny. Takové malé věci nás posunuly, ale nemůžu říct, že bychom programově řešili přizpůsobení se covidovým podmínkám, protože jsme předtím ještě nefungovali. Nicméně VR kinosál Brejlando by se dal označit jako projekt vzniklý za covidu, minimálně v té době dostal jasnější podobu.

Máte program pro různé cílové skupiny – mládež, děti, rodiny, dospělé a zmínil jste i seniory. Jakým způsobem je chcete oslovit?

Konkrétně s divadelní skupinou 8lidí chceme dělat netradiční divadelní inscenaci s názvem Taneční. Jde o taneční kurzy pro seniory, do kterých budou zapojeni skuteční senioři z okolí i jejich příbuzní a přátelé. Pak chceme dělat výtvarné dílny. Tento program  má na starosti umělkyně Eva Jiřička a chce ho dělat kromě dětí i se seniory. Snažíme se spolupracovat s místními organizacemi, nedaleko ve Vršovickém zámečku je například seniorský dům, se kterým jsme už v kontaktu. Rádi bychom jim dali i prostor k pronájmu na jejich vlastní aktivity.

S jakými dalšími místními organizacemi jste v kontaktu? A kdo jsou vaši hlavní partneři v uměleckém programu?Jsme v úzkém kontaktu s vršovickým Sokolem, Vršovickým knihkupectvím, máme nějakou základní dohodu o spolupráci s KD Barikádníků ze Strašnic, hráli jsme s Vosto5 na letní scéně v Heroldových sadech, kterou pořádalo místní Divadlo Mana, spolupracujeme s místními základními školami, dramatickými kroužky, skautskými a podobnými oddíly. Důležitým partnerem je taky radnice Prahy 10, která u nás pořádá některé své aktivity a jako majitel domu je pro nás klíčovým partnerem.

V uměleckém programu jsou pro nás hlavními partnery samozřejmě Divadlo Vosto5, Collegium 1704 a Kino Pilotů. Dalšími partnery jsou Katedra alternativního a loutkového divadla DAMU, Studio Damúza, 8lidí, Brainz Studios, sdružení ZVUK/Synth Library a ten seznam se pořád rozšiřuje.

Nedávno jste otevřeli. Dokonce jste měli na Českém rozhlase Vltava přímý přenos ze slavnostního zahájení. Na sociálních sítích Vzlet působí jako nová „wow“ scéna. Jaká je realita všedního dne? Působíte nyní vzruch v doposud klidné ulici. Jak vás zde místní přijali?

Sice jsme otevřeli až v září, ale přijímání probíhá postupně už od letošního března. Začali se zde shromažďovat lidi, měli jsme první vernisáž na fasádě a samozřejmě reakce některých lidí byly trochu podrážděné, protože to skutečně byla klidná ulice, kde se desítky let nic nedělo. Najednou jsou zde lidi, sedí na schodech, něco popíjí a někomu to vadí. Některým sousedům to nezapadalo do představy o vysoké kultuře. Nicméně jsme zapadli a ze Vzletu se organicky stalo místo setkávání. Se sousedy, kterým vadíme, jsme v kontaktu, bavíme se o tom. Máme tady interní pravidla, že se v deset zavře, abychom drželi noční klid a nekouřilo se na ulici. Celkově se nám to snad zatím daří.

Foto: z archivu Vzletu 
Odkazy: Vzlet

Další živá místa/