Vznikla nová platforma o kritice v designu

Publicista a art director Lukáš Pilka, šéfredaktorka časopisu Material Times Tereza Lišková a produkční doprovodných a vzdělávacích programů Centra DOX Michal Kučerák se spojili a vznikla nová setkávací platforma Alt.Tab.
Proč aktivita vznikla a jak se kritický design váže k technologiím, jídlu nebo divadlu?

V pražské kunsthalle DOX se v listopadu už podruhé konal Critical design meet up, který jste nově pojmenovali Alt.Tab. Kde vznikl nápad pořádat tuhle akci?
Michal Kučerák (MK): S Lukášem a Terezou jsme se potkávali skrze projekt zaměřený na technologie a data #DATAMAZE ‒ Datové bludiště, který v DOXu aktuálně probíhá. Datové bludiště představuje formát tzv. rozšířené výstavy, která se vyvíjí v čase. Je to jakési pracoviště s knihovnou, určené pro aktivity a rozvíjení spolupráce napříč oblastmi a tématy týkajícími se kritické reflexe naší existence v digitálním prostředí. Bavili jsme se o nějaké spolupráci a za pár měsíců vznikl nápad meet upů o kritickém designu. Přišlo nám logické to navázat právě na tento projekt v DOXu.

Lukáš Pilka (LP): Když jsme s Terezou přišli za Michalem, zjistili jsme, že naše aktivity spolu dost rezonují. #DATAMAZE nás zaujal kritikou technologií. Předtím byla v DOXu ještě výstava Big bang data, kde byla kritická rovina jen v náznacích. A to v době, kdy se mluvilo o WikiLeaks a manipulaci voleb a kdo z toho těží. Takže jsme se obrátili ke kritickému designu mimo jiné i díky tomu, že nám tady chyběla debata.

To chápu, v zahraničí se kritický design řeší výrazně víc, a to i v rámci vzdělávání designérů. Co je pro vás kritický design?
LP: Nejjednodušeji by se dalo říct, že kritický design je angažovaný design, protože lidi znají třeba angažované umění. Někdy se také označuje jako spekulativní design, ačkoli v odborné debatě jsou mezi oběma pojmy určité rozdíly. Každopádně my vnímáme design jako nástroj ke společenskému komentáři. Tím, že vytvoříš nějaký objekt, můžeš vizualizovat určitý problém a zároveň nastavit zrcadlo některým společenským mechanismům a vyvolat debatu.

MK: Pro nás jsou klíčové technologie a chceme tak pomocí metodiky kritického designu vyvolat debatu o vlivu technologií na společnost. Cílem je kriticky nabourávat permanentní technooptimismus vyplývající z rétoriky technologických firem a přebíraný většinou domácích médií. Vedle digitálních technologií a umělé inteligence je zajímavé se také bavit o technologii z jiného hlediska. Třeba jídlo je taky technologická otázka nebo vztah technologie a změny klimatu. Pro mě osobně jsou technologie univerzálně prostupující a vytváří rozhraní pro to, jak se koukat na různé věci.

Kromě Enter festivalu, zaměřeného na umění a technologie, se na druhém meet upu představily projekty jako Den architektury, Maker Faire festival o novodobém kutilství a Transmit festival jako doprovodná vzdělávací platforma k Signalu. Rozmanitost témat mě vedla k úvaze, že se pod hlavičku kritického designu dá schovat v podstatě cokoli. Na základě čeho jste přednášející vybírali?
LP: Na prvním meet upu jsme představili, co je kritický design jako metoda, ukázali jsme konkrétní práce z Česka a ze zahraničí. A protože nyní hodně řešíme, jak fungovat a vytvářet komunitu, druhé setkání bylo také o sbírání zkušeností od lidí, kteří už nějaké akce s kritickým názorem pořádali.

MK: Enter festival a galerie Ciant byly svého času aktivity, které šly jak po technologické, tak i po kritické lince, a Transmit festival jako vzdělávací protipól spektakulárního Signal festivalu taky. Maker Faire je zase o tvořivosti, DIY a hackingu. Na Dnu architektury je zajímavé, jak funguje po celé ČR. Je neuvěřitelné, že akci, kterou navštěvuje přibližně dvacet tisíc lidí po celé republice, v zásadě koordinuje jeden člověk. Má skvěle zmáknutou koordinaci a propagaci a díky tomu to funguje.

LP: Ještě k tomu Maker Faire ‒ na fenoménu makerství je obdivuhodná energie toho spolutvoření, ale co je problematické a do očí bijící, je nesmyslnost některých věcí, které lidi dělají. Sice to má smysl pro ně a dělá jim to radost, ale když přijde člověk, který chce postavit třeba pec z mosazi, a ty se ho zeptáš proč, tak neví. Jiný zase vyvíjí čidlo, které má otevřít šuplík, když před ním máchneš rukou. Ale proč, když stejně musíš máchnout rukou? Není lepší šuplík rovnou otevřít? Lidi mají extrémní chuť něco dělat, ale chybí uvědomění, k čemu ty věci jsou. Podle mě na Maker Faire chybí téma a kladení otázek, proč něco kutíme a bastlíme.

Probírali jste to na setkání s Denisou Kera, ředitelkou festivalu?
LP: Ano, domluvili jsme se, že si nás pozve na další makerský meet up, který se uskuteční během roku.

To je dobře, reflexe proč něco tvořit by stála za to a nebylo by to jen o „kutění pro kutění“. Vy tedy vnímáte kritický design jako praxi, která prostupuje různými oblastmi lidské činnosti a nastavuje zrcadlo zaběhnutým věcem a postupům?
LP: Nejobvyklejší vnímání designu ve společnosti a bohužel také v odborných kruzích je, že design je estetické zdobení objektů a slouží jako nástroj k tomu, aby třeba vázy byly hezčí. My se snažíme poukázat na to, že slovo design má i jiné, mnohem podstatnější významy. Ať už je to design jako metodická činnost řešení problému, design jako výzkum nebo třeba design jako sociální kritika.

MK: Zaujalo mě, jak se v rámci letošního Designbloku prezentoval Jiří Pelcl svým projektem Home Sweet Home. V doprovodném textu dokonce vyslovuje pochybnost o směřování současného designu, který se řídí atraktivitou, barevností a sváděním. Podle jeho názoru se jedná o nástroj marketingu sloužící rostoucí spotřebě.

To může souviset s tím, že když něco děláš už delší dobu jako v případě Pelcla, dostaneš se do fáze, kdy začneš kriticky zvažovat důsledky své práce, potažmo oboru. Myslím, že tahle rovina dostihne kdekoho. Nejdřív jsi fascinován oborem, získáváš know-how, a když to začneš ovládat nejen technologicky, posuneš se v myšlení dál.
MK: Myslíš, že fascinace pomine, když máš médium zvládnuté?

Myslím, že je to profesní nasycení, jako když v Maslowově pyramidě dojdeš na špici. Pelclovi už zřejmě nejde tolik o to, prodávat víc skleniček.
MK: Nemyslím si, že je to přirozená věc, která se děje u všech.

Určitě by pomohlo, kdyby byli studenti designu „kriticky“ vzděláváni a vedeni k sebereflexi oboru od počátku studia. Třeba na pražské UMPRUM jsou kritické, spekulativní a společensky odpovědné otázky oboru jen jakýmsi přílepkem ve formě extra přednášek a workshopů, ale neprostupují ateliéry po celou dobu studia. Občas se však najdou výjimky a někteří uvědomělí studenti si tuhle cestu najdou sami.
LP: Podle mě je největší problém absence metodičnosti designu. Pokud postavíš jednoduchou metodiku založenou na tom, že design je proces navrhování v širším slova smyslu, který zahrnuje fázi výzkumu, vlastního navrhování, fázi ověřování a testování dopadu, tak můžeš dělat designový výzkum za jakýmkoli účelem. V tomto smyslu pak design může být i nástroj pro kritický sociální komentář.

Pokud na školách chybí metodika, dokážete si představit, že by vzešla z platformy Alt.Tab a zapojili byste se i do škol?
LP: Byl bych rád, kdyby se nám podařilo otevřít nové perspektivy, jak design vnímat. Na výtvarných školách bohužel převažuje rovina designu à la estetický problém. V takovém světě pak jen málokoho napadne se věnovat podstatnějším společenským problémům. A přesto právě o to by designéři měli usilovat především. Cestou by mohlo být propojení designu s dalšími disciplínami jako filozofie, humanitní vědy, technologie a jiné. Představuji si, že by designér mohl fungovat v rámci nějakého dvojoboru, že by studoval design a vedle toho by si volil druhý obor, který jej zajímá, a pokoušel se vytvářet projekty na pomezí obou disciplín. Tam by mohly být zakopané poklady.

Takže si může k designu zvolit třeba obor kuchař?
LP: Ano, klidně i tohle. Ve víceoborovosti vznikají zajímavější věci než v úzce specializované bublině. Kdyby třeba Muovo festival, který je zaměřený na motion design, nebyl jen přehlídkou toho, co digitální technologie umí, a spojil se třeba s tématem fake news, mohl by najednou rezonovat úplně jinak. Kritický přístup je dnes běžný v rámci umění. My jsme sice zakotvení v designu, ale osobně bych byl rád, kdyby se k nám připojili i lidi, který dělají angažované divadlo nebo dokument, protože téma kritičnosti může zasáhnout i jiné obory.

Na vašem druhém setkání se Andrej Boleslavský z Enter festivalu pohoršoval nad propojováním umění a byznysu. Jak tohle vnímáte?
MK: Andrej narážel na to, že není moc šťastné, když se kritický umělecký projekt, který začíná na festivalu nebo výstavě, promění v byznysově naladěný projekt, startupový nápad. Podle něj ten projekt vstupem do výroby ztrácí, mizí kritičnost a autor pak nad vývojem produktu ztrácí kontrolu.

LK: Pro něj vstup umělce do byznysu znamená zaprodávání se. My to vidíme jinak. Pokud vznikne experimentální produkt, který může být řešením nějakého problému, tak je jedině dobře, že se uplatní v reálném světě.

Zatím je Alt.Tab formát prezentace projektů. Bude se konat každý měsíc v DOXu? Nebo jak se bude vyvíjet dál?
LP: Přijde nám důležité definovat událost skrze účel, a ne formu. Zajímá nás téma kritiky, designu a technologií, a zda to budeme naplňovat přednáškami, výstavami nebo něčím jiným, je v tuhle chvíli jedno. Vlastně se nám zdá dobré mít Alt.Tab jako otevřenou platformu.

MK: Budoucnost meet upů vidím v síťování lidí. Po druhém meet upu jsme se shodli na tom, že by ty akce měly být víc otevřené pro veřejnost. Bavíme se také o dalších doprovodných akcích a formátech. Třeba v lednu 2019 bychom ve spolupráci s Markétou Dolejšovou, která se věnuje jídlu z hlediska kritického designu, chtěli uspořádat akci Data versus jídlo. Zatím se v DOXu konaly akce Data versus láska a Data versus holky a na jídlo bychom už rádi aplikovali metodiku kritického designu.

Přibližte mi konkrétně, jak se přístup kritického designu promítá do jídla.
MK: O jídle a zdravém životním stylu je mnoho dostupných informací a dělá se hodně výzkumů. Problém je ten, že výsledky výzkumů mnohdy nejsou aplikovány v praxi, protože nejsou třeba ekonomicky výhodné, a proto se nepropagují. Takže cílem akce Data versus jídlo je mluvit o dostupných datech z různých perspektiv, aby si lidi uvědomili, jaký dosah na jejich životy mají. Digitální nástroje mění náš pohled na to, co je jídlo. Podle Markéty Dolejšové je tu patrný odklon od mainstreamovosti ke komunitním věcem. Existuje také hodně alternativních produktů jako třeba produkt Mana ‒ plně vyvážená strava ve formě nápoje pro lidi, co nemají čas jíst. Osobně si nedokážu představit, že bych celé jídlo zúžil na podobnou kašičku, a takové úvahy mě posouvají dál. Jídlo může být i esteticky příjemná a smyslově a labužnicky zajímavá záležitost. Nebo téma bio, které je trendy. Je to správné a co to znamená pro lidi a prostředí? Jinou otázkou je estetika jídla, a proto jsme oslovili iniciativu Zachraň jídlo, která tvrdí, že na tvaru a vzhledu třeba mrkve nezáleží. Zároveň je pro nás důležité popularizovat statistiky plýtvání.

Takže to souvisí i s otázkami trvalé udržitelnosti a jakou váhu mají třeba bioprodukty, které se vozí přes celý svět a zanechávají ekologickou stopu.
MK. Je třeba odhalit skryté ideologické vrstvy, které nejsou zrovna příjemné a marketingově a PR zajímavé. Z digitálního pohledu by měl kritický design sehrávat čím dál větší roli. Měl by lidi konfrontovat s tím, že virtuální svět je velmi fyzický a jeho existence má svou ekologickou stopu a je třeba si uvědomovat, že data nejsou jenom virtuální.

Fungujete na dobrovolné bázi, nebo kdo vás financuje?
LP: Nikdo nás nefinancuje. Děláme to dobrovolně a jsme rádi, že nám DOX poskytl na startovací čáře zázemí.

Text: Kateřina Přidalová / Kreativní Česko
Foto v článku: https://www.facebook.com/groups/2309937552381473/
Úvodní foto: Rishi Deep on Unsplash

Další články /

Architekti v sociálních službách

Jak může architektonická praxe pomáhat při řešení sociálních otázek a kultivaci veřejného prostoru? Jak vypadá mezioborová spolupráce v pojetí organizace Architekti bez hranic a co jí může přinést zapojení do mezinárodní sítě? Povídali jsme si se zakládajícími členy spolku, architekty Karolínou Kripnerovou a Vojtěchem Sigmundem.

Makerství propojuje různé kreativní činnosti

Makerspace, hackerspace, labky a jiné otevřené veřejné dílny – doupata bastlířů a kutilů 21. století. Říká se jim makeři a od kutilů se liší tím, že sdílejí, co se naučí. Své vynálezy a zlepšováky nikdy nepatentují a nabízejí je volně k dispozici na principu open source. Na pražském výstavišti měli v červnu svůj první Maker Faire. O tom, jaký byl a co nám o českém makerství prozradil, jsme si povídali s jeho ředitelkou Denisou Kerou.

2 % na umění do veřejného prostoru

O jednom procentu na umění do veřejného prostoru jsem již psali. Praha chce ale dávat procenta dvě. ​​​​​​​Co ji k tomu vede a jak to bude fungovat v praxi? Nová koncepce umění ve veřejném prostoru hlavního města vzešla ze spolupráce Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), Galerie hlavního města Prahy (GHMP) a Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP).