Podhostýnská kulturní družina Kulturák vznikla jako spolek provozující letní kino v obci Chvalčov. Ve svých aktivitách navazuje na činnost Okrašlovacího a zábavního spolku z Bystřice pod Hostýnem. Soustavně se snaží o rozvoj komunity a kultivaci diváckých návyků. Udržitelný provoz se jim daří zajistit díky pestrému fundraisingu. Z dobrovolnických aktivit za pár let vybudovali stálý kulturní provoz s nabídkou pro různé generace okolních obcí.

Sušil happening. Každoroční hudební pouť na sv. Hostýn. Foto: Jan Symon.

Do osmitisícového města známého především díky značce Ton, která zde už více než 160 let vyrábí ohýbaný nábytek, přijíždím druhou listopadovou sobotu v podvečer. Vítá mě mrznoucí mlha, prázdné ulice a světýlko v okně Zámecké konírny, kde bude dnes večer číst hudební publicista Pavel Klusák ze své horké novinky Suchý & Šlitr. Semafor 1959—1969. Podzimní program Kulturáku, podhostýnské kulturní družiny, je nabitý. Na začátku listopadu už za sebou mají dvě autorská čtení, dvě dětská divadelní představení, Listování Lukáše Hejlíka a divadelní průvod hřbitovem z dílny Geisslers Hofcomoedianten. Spolek Kulturák přináší do podhostýnského regionu pestrý kulturní program už od roku 2019 a daří se jim naplňovat
i hlediště náročnějších představení, která své publikum hledají obtížněji i ve větších městech. Ve dveřích sálu Zámecké konírny, kterou si spolek na některé své akce půjčuje od města, mě vítá jeho principál Pavel Kubaník. 

Začátky

Celé to začalo skomírajícím kinem Sušil v Bystřici pod Hostýnem. Velké socialistické kino s kapacitou tři sta osob promítalo
v roce 2015 jednou týdně. A protože nebylo digitalizované, na filmové tituly se obvykle čekalo nejméně půl roku od premiéry. Nízká frekvence projekcí spolu s nemožností nabídnout čerstvé novinky vedla k upadající návštěvnosti zařízení. „Chtěli jsme, aby se kino digitalizovalo, ale na městě to tenkrát nebylo téma,“ vypráví Pavel, v té době člen místního Okrašlovacího
a zábavního spolku. Spolek se tehdy rozhodl samosprávě ukázat, že kino má potenciál. V letech 2016–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2018 připravili sérii představení pro rodiny s dětmi s názvem Kino po O, která kromě promítání nabídla nejmenším řadu doprovodných aktivit, od těch výtvarných až po fyzické, při kterých děti mohly vybít přebytečnou energii. Ohlas byl velký a opakovaně plné hlediště pomohlo přesvědčit i samosprávu. „Udělali jsme z toho politikum, vysvětluje Pavel. „Lidé to začali chtít a pro politiky to byl realizovatelný cíl.“ Na dvoumilionovou investici získalo město dotaci ze Státního fondu kinematografie ve výši 850 tisíc korun a digitalizované kino zahájilo provoz na podzim 2019. Po tomto úspěchu chtěl spolek navázat na kinematografickou linku. Rozpracovaný plán na rozjezd letního kina a později i menšího artového klubu se už ale v Bystřici pod Hostýnem prosadit nepodařilo. Spolku bylo líto hodit přípravy do koše a potřebný prostor nakonec našli v obci Chvalčov, která s Bystřicí pod Hostýnem bezprostředně sousedí. A podle Pavla Kubaníka to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. „Ten prostor dělá půlku úspěchu našeho kina. Je to v krásné přírodě, na louce obklopené lesy, kde si návštěvníci mohou rozdělat stan, posedět
u ohně a po promítání na místě přespat. Občas nám tam kempují celé rodiny,“ směje se. 

Letní kino na Chvalčově začalo brzy vydělávat a ukázalo se, že představy o tom, jak s penězi nakládat, se různí. Tehdejší předseda Okrašlovacího spolku si ho přál uchovat na čistě dobrovolné bázi, což nakonec vedlo k vydělení části členů
a založení nového spolku s názvem Kulturák. Ten dostal pod svá křídla chvalčovské letní kino i většinu dalších kulturních aktivit. V současné době hostí jednou měsíčně divadelní představení pro děti, pořádá pravidelná autorská čtení, menší hudební festival regionálních kapel, jednou ročně vytáhne místní na Hostýn za doprovodu lidové hudby v rámci happeningu
k uctění památky Františka Sušila a v létě provozuje letní kino s pravidelnou každotýdenní projekcí. Spolková činnost je rozkročená mezi několik míst na Chvalčově i v Bystřici pod Hostýnem. Ve městě využívají zmiňovaný sál Zámecké konírny, který si půjčují od města, a prostory návštěvnického centra značky Ton ve stejnojmenné historické vile, kterou jim firma poskytuje v rámci sponzoringu. Tady se odehrávají především autorská čtení. V sousedním Chvalčově mají k dispozici obecní louku na provoz letního kina a obecní kulturní dům na divadelní představení pro děti. O ambiciózní dramaturgii letního kina
i divadel se stará především Pavel. „U divadelní dramaturgie je mi velkou oporou členství Kulturáku v českém kulturním networku Nová síť –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na setkáních získám doporučení od kolegů, dobré rady pro produkci, NS nabízí i kofinancování,“ zmiňuje Pavel zastřešující organizaci, kterou pro aktuální kondici Kulturáku považuje za zásadní. Program autorských čtení skládá dohromady s Dagmar Červenkovou, další členkou spolku. Stejně jako velká část šestičlenného týmu se Pavel do regionu vrátil po čase stráveném ve větším městě a měl potřebu přitáhnout si do svého staronového bydliště takovou kulturu, která by bavila i jeho samotného.

My kluci, co spolu chodíme. Svědomitě nepřipraveni. Letní kino Chvalčov, srpen 2024 v rámci projektu SPARSE+. Foto: Marika Hradilová.

Edukace a důvěra publika

Od února 2024, kdy se koncept autorských čtení ustálil na pravidelné bázi, v Bystřici pod Hostýnem četli takoví autoři jako Klára Vlasáková, Marek Torčík, Michal Kašpárek nebo Iva Hadj Moussa. Na programu letního kina se zase objevily Vlny Jiřího Mádla, Přišla v noci s excelující (a po filmu s diváky besedující) Simonou Pekovou nebo oscarový Oppenheimer. „Jistě jsou věci, pro které tu není publikum,“ říká k dramaturgii Pavel Kubaník, ale zároveň dodává, že je možné diváky postupně edukovat. Jako příklad uvádí snímek Tři billboardy kousek za Ebbingem, který promítali v sezóně 2019. Pro českého diváka méně známý kus, který si o dva roky dříve odnesl cenu publika na festivalu v Torontu a do Chvalčova se na něj podařilo přilákat sto třicet lidí. „Jako dramaturg si důvěru diváka postupně buduji. Když se to podaří a on mi ji dá, je to ta největší satisfakce.“ 

Poloartové snímky v programu vyvažují i čerstvé tuzemské hity. V letošní sezóně třeba Zápisník alkoholičky, na jehož projekci dorazilo úctyhodných šest set diváků. Ti se stahují nejčastěji z Bystřice pod Hostýnem nebo z deset kilometrů vzdáleného Holešova a jejich okolí. Občas ale dorazí jednotky návštěvníků i z větší vzdálenosti, třeba z Brna. Podobné akce zajišťují spolku potřebné finance na další aktivity a zároveň umožňují zařadit i náročnější umělecké kousky, které své publikum nemají předem zaručené. Strategií spolku je taková představení a performance něčím obohatit. K tuzemským filmům zvou delegace, autory při čtení zase spojují s hudebními interprety. Příslib multižánrového zážitku na diváky většinou funguje. Nezřídka je přiláká spíš jméno známého hudebníka než autora, ale ve finále si četbu pochvalují. Chuť dorazit na představení ovlivňuje nepochybně i prostor, v jakém se akce odehrává. Letní kino láká na klidné přírodní prostředí, autorská čtení zase často probíhají v atraktivních interiérech Vily Ton. Podhostýnské kulturní družině se tak daří postupná kultivace diváckých návyků. Že je pozitivní osobní zkušenost tou nejlepší reklamou, si spolek ověřil i v případě divadelních představení pro děti. Dobré Divadlo Dětem, jak Kulturák šňůru dětských představení nazývá, přináší současnou tvorbu, která dokáže oslovit napříč generacemi. Na konci září mohli děti i rodiče zhlédnout ve chvalčovském Kulturáku představení Mikrosvěty –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ neverbální pohybovou performanci, která za pomoci drobných pohybů těla a malých objektů vytváří poetickou krajinu detailů, která má potenciál zaujmout kohokoli od batolecího věku až po ty nejstarší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nezapomenou-li brýle. Tento typ mezigeneračního divadla se pokusili nabídnout i na dvě obecní akce, kde program pro děti tradičně bývá. Průlom přišel ve chvíli, kdy někteří členové místní kulturní komise začali na představení sami chodit. V nedávné době tak na hodech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jedné z tradičních obecních akcí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sklidilo úspěch představení Cirkusárium od divadla Toy Machine a dřevěná dílna Báry Hubené. 

Fundraising s komunitním přesahem

V letošním roce má za sebou Kulturák všeho všudy třicet jedna akcí a nejméně tři ho ještě čekají. Říkám si, že při takové kadenci není možné, aby spolek fungoval čistě na dobrovolnické bázi, což mi potvrzuje i Pavel Kubaník, který už mezitím
v sále Zámecké konírny chystá hlediště na večerní čtení. Členové spolku si odpracované hodiny evidují a následně proplácejí ze spolkového rozpočtu. Ten se skládá z příspěvků města Bystřice pod Hostýnem, obce Chvalčov, dvanácti lokálních sponzorů, krajských a státních grantů, dále pak z výnosů letního kina a dalších akcí a v neposlední řadě z předplatného skupiny abonentů, kterou družina soustavně rozvíjí už několik let. 

„Říkáme tomu Kultura za pade (zkráceně KZP), tuhle iniciativu jsme rozjeli ještě před založením kina,“ vypráví Pavel, zatímco ze sálu odnáší asi dvacátý stůl, aby na jejich místo mohl rozestavět židle. Na dotacích od města nedostal tehdy spolek nikdy víc než deset tisíc korun. Na smysluplný provoz potřebovali víc. Spočítali si, že kdyby jim padesát lidí posílalo měsíčně padesát korun udělalo by to v ročním rozpočtu třicet tisíc. A tak vznikla Kultura za pade. „Částečně to funguje jako abonmá. Člen KZP získá za svůj roční příspěvek dvanáct zlevněných vstupenek na naše akce.“ Někteří to vyčerpají, pro jiné je to spíš forma přímé podpory spolku, kterému fandí. Částka se od počáteční padesátikoruny zvýšila na osmdesát korun, tedy tisícovku ročně a z původně finančního nástroje se nečekaně stala také komunitní podpůrná síla. Většina členů KZP pochází
z regionu, ale mají i pár spřízněných duší ve vzdálenějších lokalitách, které jim příspěvek pošlou, aniž by z něj mohli profitovat. „Dnes máme 69 předplatných, z toho 30 tvoří pevné jádro. Na menších akcích, jako jsou například autorská čtení, tvoří abonenti až třetinu publika, což představuje přesně ten rozdíl mezi podprůměrnou a nadprůměrnou návštěvností,“ vysvětluje Pavel a jde přivítat Lenku Šimonovou, další členku spolku, která dorazila, aby pro večerní návštěvníky přichystala bar. „Pavel je generátor nápadů a tahoun. Já zajišťuji papíry a veškerou administrativu,“ popisuje jejich tandem Lenka, zatímco z malé místnosti za pódiem vynáší přepravky s nápoji a rovná je za barem. Nutnost přeorganizovat sál ukazuje na jedno z palčivých míst Kulturáku, a totiž rozkročení mezi několik prostorů, z nichž ani jeden není tak úplně jejich.

Boršč. Louskáček: Zeleninový balet. V rámci cyklu Dobré Divadlo Dětem, prosinec 2024. Foto: Alexandra Chudá, archiv souboru.

Zázemí / Nikde doma

Nejvíc doma je spolek na louce letního kina na Chvalčově, kde ovšem chybí jakékoli zázemí. V prvních letech fungování tam organizátoři každý letní pátek vozili úplně všechno, od projektoru a plátna, přes propriety baru až po poslední láhev piva. Dnes mají na místě maringotku, kde se může uzamknout alespoň část věcí a blýská se na lepší časy. Obec Chvalčov chystá investici do zázemí letního kina v hodnotě osmi milionů. Náročná logistika kolem každé projekce se tak zase trošku usnadní. S finančním zapojením obce vnímá podhostýnská kulturní družina také svůj závazek vůči ní. „Spousta lidí nás má dnes spojené hlavně s kinem. Pro mě je to něco, co běží a co už dnes vnímám jako veřejnou službu lidem a obci. Mnohem víc mě ale baví rozvíjet naše další aktivity,“ říká Pavel. Dobré Divadlo Dětem se obvykle odehrává v kulturním domě Chvalčov. Dále spolek využívá Zámeckou konírnu v Bystřici pod Hostýnem, kde se nacházíme teď, a pro autorská čtení navázal spolupráci
s firmou Ton, která akci sponzoruje mimo jiné i poskytnutím prostor svého návštěvnického centra ve stejnojmenné vile. Konkrétní místa, která spolek využívá, mají různý půvab a nesou svůj podíl na divácké úspěšnosti akcí. Jejich střídání ale přináší i svá úskalí. „Tím jak nejsme nikde doma, chystání bývají náročná. Občas mám pocit, že přenášení věcí z místa na místo nikdy neskončí,“ směje se Lenka. Zároveň ale dodává, že to celé stojí za to. Když se ptám na motivaci, nejprve její
a později i kolegyně Jany Zapletalové Koláčkové, která dorazí, aby obstarala prodej lístků, shodují se na tom, že Kulturák má pro ně především komunitní rozměr. „Je to způsob, jak se obklopit podobně naladěnými lidmi,“ říká Lenka a oceňuje
i možnost setkávání se zajímavými umělci. Také ona se do původního Okrašlovacího a zábavního spolku zapojila po letech strávených v Praze, kdy ji kulturní nabídka maloměsta nemohla uspokojit. Činnost kulturní družiny ale zdaleka není jen znouzectnost kulturně vyprahlých jedinců na malém městě. Pavla Kubaníka pozice kulturního organizátora naplňuje. „Máš okamžitou zpětnou vazbu od lidí, které baví, co děláš. Kdo tohle má?“ pochvaluje si. Spolková činnost vysokoškolskému učiteli aktuálně zaplatí zhruba čtvrt úvazek a do budoucna by byl rád, kdyby se to podařilo ještě o něco navýšit.

Povídáme si o dalších pořadatelích kulturních akcí v Bystřici. „Pro pestrou kulturní nabídku ve městě potřebuješ nějaké otevřené prostředí. Aby každý, kdo má nápad, ho mohl realizovat a věděl, za jakých podmínek to může udělat. Potřebuješ jistotu, že ti třeba město akci nepřevezme, že nepůjde proti tobě a bude tě respektovat. Dohoda a vzájemná úcta jsou důležité. Když je tato podmínka splněná, terény se postupně vymezí.“ Podle Pavla je důležité, že každý kulturní hráč přináší jinou perspektivu a měl by mít možnost ji naplňovat, jak nejlépe dovede. Sám spolek se snaží být otevřený nápadům zvenčí. Kdokoli ze členů KZP, který by přišel s vlastní iniciativou zapadající do vize spolku, může ze strany kulturní družiny počítat
s pomocí při realizaci. 

Diváci různých generací

Krátce před začátkem představení zkouší Pavel Kubaník se svým jmenovcem Pavlem Klusákem techniku. Host večera má pro návštěvníky nachystané nejen povídání a úryvky z knihy, ale také množství písní a archivních videozáznamů divadla Semafor. Lenka s Janou si zatím krátí čekání na první návštěvníky živým hovorem. Je jasné, že se rády vidí a že vztahy uvnitř spolku fungují především na přátelské bázi. Ptám se, zda by dokázaly popsat typického diváka jejich akcí, načež se rozproudí živá debata, na jejímž konci se shodnou na ženě středního věku. Zároveň přiznávají, že dnešní večer se tomuto stereotypu nejspíš vyhne. Fenomén Suchý, Šlitr a Divadlo Semafor by mohl přilákat i starší generace, které je v šedesátých letech zažily v plné slávě. To se potvrdí už o chvíli později, kdy do sálu začnou proudit první návštěvníci. Kromě očekávaných žen středního věku přichází i vícero párů v důchodovém věku. S jedním se dávám do řeči. Ukazuje se, že nejsou pravidelní návštěvníci akcí spolku, ale mezi organizátory mají přátele a čas od času se někam podívat zajdou. Nejčastěji, když je někdo známý pozve osobně. Na dotaz, zda je zaujalo i dnešní téma, se paní rozesměje: „Samozřejmě, vždyť je to naše mládí!“ 

Po chvíli je sál příjemně naplněný. V hledišti napočítám okolo šedesáti návštěvníků. Principál Kulturáku diváky přivítá, krátce je vyzve k zapojení do iniciativy Kultura za pade a pak už předává slovo Pavlu Klusákovi. Hudební publicista začíná své poutavé vyprávění o dvojici Suchý a Šlitr. Jak je u něj zvykem, zasazuje jejich tvorbu do dějinného kontextu a přidává
i politicko-společenskou interpretaci. Úryvky textu doplňuje o množství odboček, které mu při četbě evidentně neustále naskakují. Zapálení do tématu přenáší i na nás diváky, takže navzdory rozhodnutí odejít ještě před koncem, abych nemusela řídit pozdě v noci, zůstávám až do závěrečné diskuze. Zpočátku ostýchavé publikum Pavel Klusák postupně uvolňuje historkou spojenou s nedalekým Lipníkem nad Bečvou a rozjíždí pátrání, kdo z lipnických současníků mohl být pisatelem jistého dopisu z roku 1969. Příjemný večer v doprovodu hudby uplyne rychle a návštěvníci si po něm jako jedni z prvních mohou prohlédnout a případně odnést Klusákovu nejnovější publikaci, která teprve nedávno opustila tiskárnu a na pultech knihkupectví se bude postupně objevovat v následujících dnech. Spolek Kulturák teď čeká každoroční prosincová pauza a po ní se bystřičtí, chvalčovští i okolní obyvatelé mohou zase těšit na to nejlepší z oblasti filmu, hudby, divadla a literatury. 

Odkazy: Kulturák

Čtěte dál /