Ve Velké Británii se s Placemakingem pracuje už dvacet let, v Holandsku deset a v dalších zemích se začalo tři až čtyři roky nazpět. Marie Joja v rozhovoru potvrzuje, že akce Placemaking Brno nepřinesla nové téma, ale spíš prostor, jak sdílením individuálních zkušeností a strategií posunout kvalitu veřejných míst rychleji dopředu. Rozhovor navazuje na článek Placemaking vol. 1 a vysvětluje, proč motivovat nejen architekty, ale i úředníky, politiky a občany k tomu, aby dočasné zásahy brali jako užitečnou fázi testování funkčních a živých míst veřejného prostoru.

Organizační tým Archipop konference Placemaking Brno, vlevo Barbora Ponešová a vpravo Marie Joja. Foto Karel Poneš.

Stojíte za brněnským Institutem dočasného využití z. ú. – Archipop, který také pořádal na konci října 2024 konferenci
o placemakingu v Brně. Jak chápete koncept placemaking a co vás na něm nejvíc přitahuje?

Placemaking je za mě přístup k tvorbě míst, který zohledňuje jedinečnost daného prostoru a nutí nás, tvůrce těchto míst, abychom v našem návrhu vycházeli z aktuálních potřeb místních uživatelů. Pro mě je to způsob, jak přetvořit veřejný prostor kolem nás v živá a pulzující místa, ve kterých bude přirozené se zastavit a trávit volný čas.

Konferencí jste chtěli oslovit široké spektrum účastníků od zástupců samospráv měst, kreativního průmyslu, přes odbornou veřejnost až po členy místních komunit. Podařilo se vám to, co do hostů a hostek programu, tak i publika?

Těší nás, že se konference zúčastnilo široké spektrum diváků v obecenstvu i účastníků na pódiu. Do Brna vážili cestu městští plánovači a zástupci samospráv z různých koutů republiky a doufáme, že stejná pestrost se nám podařila obsáhnout i v rámci řečníků.  Podzim přišel s řadou zajímavých konferencí, proto si vážíme aktivní účasti a do budoucna plánujeme zveřejnit záznamy jednotlivých výstupů, abychom myšlenku tvorby kvalitních míst ve veřejném prostoru přenesli spolu se zkušenostmi v co nejširší povědomí.

Mohla byste prosím shrnout, co zaznělo na konferenci důležitého pro praxi směrem k úředníkům a decesion-makerům*ek a pak směrem ke kulturním organizátorům a lidem z kreativních profesí?

V zahraničních vstupech zaznělo, jak je důležité brát dočasné zásahy jako proces testování, kdy se učíme z chyb
a nevzdáváme to. Často se v českém úřednickém aparátu setkáváme s odmítavým přístupem právě kvůli obavám z nezdarů, které zůstávají jako nálepka na daném politikovi či političce. Pokud to po prvním náznaku neúspěchu vzdáme, přicházíme
o příležitost ověření dalších možností, které by se mohly ukázat jako úspěšné řešení. Jde vlastně o celkové nastavení mindsetu nás všech.

Které cílové skupině je podle vás nejtěžší vysvětlovat a obhajovat podstatu placemakingu a proč?

Demetrio Scopelliti ve svém příspěvku na téma taktického urbanismu v Miláně zmínil, že pokud máme odněkud začít s obnovou veřejného prostoru, jasnou volbou jsou prostranství u škol. Školy jsou podle něj jasné výhry, co se týče úspěchu při docílení změn v duchu placemakingu. Možná to tak funguje v Miláně, ale v Brně jsme zkusili milánskou taktiku a setkali se se silnou nevolí ke změnám nebo úpravám u prostor před školami ze strany vedení města. Náš poslední projekt s názvem Ulice pro děti dostal zelenou v prvním hodnotícím kole dotační výzvy Kreativního Brna, protože priorita bezpečnosti a zdraví dětí je neoddiskutovatelná. Nikoli v druhém kole u Rady města, která nejen tento, ale všechny projekty dotační výzvy zpětně zamítla. Podstata placemakingu nebyla vedením města Brna zdaleka ani zaznamenána.

Jak byste ohodnotila aktuální stav placemakingu v Česku? 

Projekty, které představují kvalitní veřejný prostor v českých městech, se dějí a jsem za to ráda. Za mnohé můžu jmenovat intervence různých měřítek a umístění, ať už se jedná o projekt Žižkovská Highline, který nabídl neexistující pěší propojení městských čtvrtí v Praze, či U/U Studio, které v úzké spolupráci s uživateli přetváří veřejný prostor v živá místa, či ateliér Design-Build na Fakultě architektury VUT v Brně pod vedením studia Kobra, který svými dočasnými zásahy aktivuje konkrétní zanedbané lokality. Placemaking Brno nepřichází s novým tématem, naší snahou je sjednotit tyto přístupy, které u nás existují, a otevřít společnou diskuzi, do které budou otevřeně zváni autoři úspěšných projektů a zástupci těch, kteří se na tvorbě míst aktivně podílejí.

Taková diskuze se bude odehrávat ve formátu každoroční konference? Nebo chystáte ještě nějaké aktivity? Jak dál hodláte sjednocovat (nesourodé) přístupy?

Aktuálně zpracováváme záznamy uplynulé konference a rádi bychom na ni navázali diskuzí nad konkrétními projekty, které reflektují témata, jež zazněla během prezentací. Ladíme vhodný formát, ať už půjde o osobní setkání v rámci navazujících tematických přednášek, či online přenosy. Smyslem konference Placemaking Brno je vytvořit prostor pro sdílení zkušeností
a znalostí tvorby kvalitních míst a jejich aplikace v českém prostředí. Nepovažuji jednotlivé přístupy za nesourodé, spíš bych řekla individuální, kdy každá iniciativa sama za sebe vytváří strategie a pravidla šitá na míru svému projektu a lokalitě. Kdybychom měli možnost více sdílet úspěšné postupy a učit se z chyb druhých, posuneme téma rychleji a vytvoříme systém pro snazší a přehlednější realizaci krátkodobých intervencí.

Diskuze na konferenci Placemaking Brno. Foto Karel Poneš.

Jaké byste uvedla příklady aktivit realizovaných v ČR, které by se daly rámovat konceptem placemakingu, byť přiznaně nebo vědomě nenesou tuto značku?

Mezi řečníky, které se nám podařilo na konferenci nalákat, patřil i ředitel Landscape festivalu, Dan Merta. Osobně považuji festival za jednu z nejvýznamnějších akcí v tématu placemakingu u nás, s dlouhou tradicí a velkou prestiží. Jde o platformu, která každý rok s pomocí dočasných intervencí a v úzké spolupráci s lokální komunitou a umělci aktivuje jedinečný charakter místa. Zároveň zprostředkovává bohatý kulturní program a otevírá potenciál veřejného prostoru. Zkrátka vše, co si pod tématem placemakingu představujeme. Festival za svou desetiletou historii vystřídal různé lokality českých měst, poslední ročníky proběhly v Jihlavě a v Praze. 

Myslíte, že jsme v ČR připraveni prosadit placemaking na všech úrovních? Co tomu přeje a co brání?

V porovnání se zahraničím se nemůžu ubránit pocitu, že u nás má placemaking stále převážně podobu bottom–up snahy, tj. snahy, která vychází z komunit a organizací nezávisle na městských samosprávách. Změna nemá proběhnout ve formálním ukotvení do plánování měst, ale v nastavení systematické podpory ze strany samospráv, vyhrazení části rozpočtu pro přechodnou fázi a zahrnutí testovací dočasné fáze do procesu rozvoje lokalit. Na pravidelných festivalech Placemaking Week Europe se již od roku 2017 setkávají představitelé placemakingu společně se zástupci městských samospráv, aby našli společné nástroje pro vzájemnou spolupráci. V rámci prezentací na naší konferenci také zaznělo srovnání délky funkčního období u politiků, které může sehrávat roli v prosazování placemakingu top-down (shora). V zemích, kde je voličské období
5 a více let, je vnímáno, že je zde větší šance projekt dotáhnout od dočasné aktivity až po realizaci dlouhodobého řešení. Ale to musí být politik nakloněn dané myšlence už od počátku. Nicméně snahy u nás existují a je nutné o nich neustále mluvit, diskutovat, řešit úspěchy i neúspěchy a nepolevovat.

Znáte příklady aplikací placemakingu, které by nepracovaly výhradně s veřejným prostorem, ale i soukromým, a ne tolik s fyzickou infrastrukturou, ale i třeba s událostmi, resp. event managementem?

Na konferenci v prezentaci Hanse Karssenberga zaznělo, že prvním krokem placemakingu není hezký design, ale právě programování aktivit ve veřejném prostoru. Cílem je vytvoření místa, které poskytuje prostor pro odehrávání různých společenských aktivit. Mezi nejznámější soukromé iniciativy dočasného využití patří například pražské Manifesto. Tady společnost Penta ve spolupráci reSITE a Aerofilms zpřístupnila pozemek, který by ležel ladem až do doby získání stavebního povolení. Vzniklo zde atraktivní místo pro setkávání a společenský program v rušné lokalitě, kde si nikdo dříve nedovedl nic představit. V mnoha projektech dočasných aktivací můžeme pozorovat, že pokud si komunita osvojí dané místo, stane se centrem komunitního dění a přiláká pestrý kulturní program. I otevření soukromé zahrady formou dočasné kavárny pro místní obyvatele je placemaking.

Jak dosáhnout toho, aby si „komunita osvojila místo“?

Jde o pocit, který dané místo zprostředkovává pravidelným uživatelům. Jde hlavně o pocit bezpečí a pohodlí, společně
s nabídkou aktivit a služeb. Jako architekti a urbanisté tomu můžeme vhodným designem míst pomoci. Myslím tím omezení automobilového provozu, otevření výhledu do všech směrů pro jasný přehled o dění kolem nás, vhodné rozmístění sedacích prvků a osvětlení, dostatečné množství udržované zeleně a především dostupnost nabídky služeb. Jak zaznělo z dokumentu od Freda Kenta, nejlepší atrakcí ve veřejném prostoru jsou káva a zmrzlina. 

Na kom v českém kontextu v současnosti závisí, jak místa, ve kterých žijeme, vypadají? Z jaké pozice nebo za jakých okolností se můžeme vyslovovat k podobě míst v našich městech? Jinými slovy, jaké možnosti má česká veřejnost, pokud se chce podílet na podobě svých měst?

Stále oblíbenější formou oficiálního zapojení veřejnosti do rozhodování o podobě veřejných prostranství je forma participativních rozpočtů. Tento formát si už osvojila řada českých měst, včetně Brna. Snahou je podpořit lokální setkání
a diskuze, společnou tvorbu projektů a závěrečné hlasování o realizaci vybraných z nich. Další rovinou jsou různé formáty dotací na komunitní aktivity, za mnohé můžu jmenovat Nadaci Via, která v rámci programu Místa, kde žijeme, poskytuje podporu řadě lokálních záměrů. A pak je tu množství rozmanitých kulturních akcí, které krátkodobě oživí daný prostor a stojí za nimi různé iniciativy a dobrovolníci.

Konference Placemaking Brno. Foto Karel Poneš.

Občas se v architektonicko-urbanistickém kontextu objevují pojmy jako „taktický urbanismus“, „městská akupunktura“ nebo „dočasné využití“. Dají se tyto projevy také zahrnout pod kategorii placemakingu? A co má vlastně tato terminologie společného?

Všechny zmiňované pojmy pracují s konkrétním místem, jeho stavem teď a tady, podporují ve svém procesu lokální dění
a snaží se o rychlou a efektivní aktivaci daného prostoru. Výhodou těchto krátkodobých intervencí je jejich okamžitý dopad na dané místo, pozorovatelný feedback a flexibilita možných úprav. Dávají nám příležitost testovat více možností v dočasných režimech, ze kterých vybereme tu nejvhodnější pro dlouhodobější strategii rozvoje místa.

Pokud se nepletu, tak v rámci placemakingu známe „pouze“ nástroje, pravidla a principy, které můžeme vzít do úvahy, nebo příklady, kterými se můžeme inspirovat. Zeptám se ale, zda vy jako Archipop ve své praxi využíváte nějakou metodologii? Pokud ano, jakou?

Jádro našeho výzkumu tvoří práce s identitou místa. Metody, které používáme, popisují způsoby, jak definovat charakter daného místa a místní komunity. Každá ze skupin uživatelů vyžaduje různé způsoby komunikačního jazyka, od obrazových asociačních metod až po textové vyjádření. A dalším tématem je způsob zpracování získaných dat, kdy se nám nejvíce osvědčilo grafické vyjádření spolu s použitými fotografiemi a textovými příběhy výpovědí.

Máte zkušenost se spoluprací s municipalitou? Přizývají Archipop ke spolupráci i městské samosprávy? Případně, co vás taková zkušenost naučila? 

Každý z projektů je hodně individuální a o tom je i náš přístup. V poslední době jsme byli přizváni k několika projektům ve veřejném prostoru jako konzultanti. Naším cílem je propagovat princip dočasného využití jako nástroje pro udržitelný rozvoj místa. Pokud začneme drobnými úpravami v nízkonákladovém režimu, můžeme docílit postupného rozvoje místa v úzké spolupráci s místní komunitou. A zkušenosti jsou různé. Daří se nám překonat prvotní nedůvěru, že dočasnost může být plnohodnotným nástrojem rozvoje. Rozpoutáváme diskuzi. A další kroky vedoucí k realizaci jsou před námi.

Jaké aktivity, které by se daly rámovat konceptem placemakingu, testujete v brněnském Vesna Labu?

Naše aktivity jsou v současnosti spjaté s působením v organizaci Spolek Vesna. Začínali jsme podrobným popisem prostorů na ulici Údolní a Pellicova a pokračovali definicí uživatelů. V tuto chvíli máme za sebou několik konkrétních výstupů – publikaci shrnující identitu Šatníku (centrum materiální pomoci), sérii workshopů, které realizovaly intervence v daných prostorách a aktivaci kulturního sálu, ve kterém jsme se kromě redesignu prostoru a upcyklace kultovních židlí zaměřili také na možnosti rozšíření kulturního programu do dalších částí budov, včetně přilehlého dvora. Smyslem našeho snažení je podpořit aktivity Vesny ve veřejném povědomí a aktivovat prostory pro komunitní vyžití.

Na konferenci se promítal působivý dokument The Place Man o Fredovi Kentovi, zakládajícím členu hnutí placemakingu, které se táhne až do 70. let v New Yorku. Budou mít případní zájemci*kyně o zhlédnutí filmu ještě takovou příležitost?

Měla jsem možnost zhlédnout premiéru dokumentu tehdy na Placemaking Week ve Štrasburku a při plánování programu naší konference bylo jasné, že ho musíme mít i v Brně. Setkali jsme se s velmi pozitivním ohlasem režiséra Guillerma Bernala, který nám nabídl zakomponování českých titulků do streamované verze na serveru Youtube. Proto je nyní volně přístupná
i v české verzi: The Place Man (2024).

Evropský network Placemaking Europe, který konferenci poskytl záštitu, sdružuje (prozatím) 10 partnerských měst, kde se placemaking systematicky rozvíjí. Jedná se například o nizozemský Rotterdam, finské Helsinki, maďarský Budapest 8th District Józsefváros, norský Bergen nebo portugalské Famalicao. Bude o členství mezi nimi usilovat
i Brno? Nebo co dál plánujete po vaší první konferenci?

Společně s Odborem strategického rozvoje a spolupráce Magistrátu města Brna o této možnosti diskutujeme. Je otázkou politické vůle, zda se téma tvorby míst dostane do popředí. Po konferenci budeme pokračovat v aktivní diskuzi na téma placemakingu. Naším cílem je sdílet znalosti a myšlenky, které zazněly v rámci akce a přidružených diskuzí, a iniciovat projekty, které přispějí k tvorbě míst ve spolupráci s lokálními komunitami. Jako architekti a urbanisté vnímáme potřebu tvořit místa pro lidi, protože veřejný prostor patří nám všem.

Archipop je iniciativa zaměřená na inovativní přístupy k aktivaci nevyužívaných lokalit a tvorbě veřejných prostor. Od svého vzniku pořádá workshopy, vzdělávací akce a projekty zaměřené na udržitelný rozvoj nevyužívaných prostorů v principu dočasného využití a v duchu placemakingu. Jádro týmu pořádajícího konferenci tvoří architektky Marie Joja a Barbora Ponešová.

Odkazy: Archipop, Placemaking Brno

Čtěte dál /