Jak posílit odolnost evropských kulturních a kreativních ekosystémů

Hlavním východiskem studie je rostoucí rozpor mezi tím, jak významnou roli dnes kultura a kreativita zaujímají v evropských strategiích, a skutečnými podmínkami, ve kterých většina kulturních a kreativních organizací i jednotlivců působí. Evropské politiky očekávají, že kulturní a kreativní sektor přispěje ke konkurenceschopnosti, inovacím, sociální soudržnosti, demokratické odolnosti, regionálnímu rozvoji i zelené a digitální transformaci. Současně však sektor stále čelí dlouhodobým strukturálním problémům v oblasti financování, pracovních podmínek, řízení, ochrany práv nebo přístupu ke znalostem a infrastruktuře.

Studie proto zdůrazňuje, že odolnost nelze chápat pouze jako schopnost jednotlivých kulturních pracovníků či organizací přizpůsobovat se krizím a změnám, ale vyžaduje systémový přístup, který vytvoří příznivé podmínky pro fungování celého kulturního a kreativního ekosystému.

Analýza identifikuje několik vzájemně propojených výzev, které je třeba řešit současně. Přístup k financování zůstává pro značnou část sektoru problematický, zejména pro osoby samostatně výdělečně činné, mikropodniky, neziskové organizace a komunitní iniciativy. Dostupné finanční nástroje často neodpovídají specifikům práce v kulturním a kreativním sektoru. Přetrvávají také nejisté pracovní podmínky charakterizované nepravidelnými příjmy, omezenou sociální ochranou, roztříštěnými profesními drahami a omezeným přístupem ke kolektivnímu vyjednávání či profesnímu vzdělávání.

Další rostoucí výzvu představuje rozvoj generativní umělé inteligence, který vytváří nové tlaky na systém ochrany duševního vlastnictví a autorských práv. Studie zároveň upozorňuje, že ačkoli je v evropských politikách stále častěji zdůrazňována potřeba mezioborové spolupráce, většina těchto vazeb zůstává omezena na krátkodobé projekty bez dlouhodobého institucionálního ukotvení. Kulturní a kreativní sektor může přispívat k řešení širších společenských transformací, avšak mechanismy financování, řízení a vyhodnocování jejich přínosu zatím nejsou dostatečně rozvinuté.

Na základě těchto zjištění studie navrhuje tři strategické priority pro posílení odolnosti sektoru.

1. Posílení absorpční kapacity aktérů v kulturním a kreativním sektoru

Odolnost sektoru závisí především na schopnosti organizací a jednotlivců získávat a využívat potřebné znalosti ve správný čas. Studie upozorňuje, že témata jako financování, ochrana duševního vlastnictví, digitalizace či udržitelnost jsou natolik komplexní a dynamická, že nelze očekávat, že se v nich kulturní a kreativní profesionálové budou zvládnou zorientovat vlastními silami. Skutečná odolnost proto nespočívá v tom, že každý zná všechna řešení, ale ví, kde hledat podporu a na koho se obrátit. Důležité je snižovat informační, finanční i časové bariéry, rozvíjet poradenské služby, podporovat sdílení zkušeností a budovat sítě důvěryhodných odborníků a partnerů. Studie zároveň ukazuje, že profesní rozvoj, peer-learning a přístup ke kvalitnímu poradenství by neměly být vnímány jako doplňková aktivita, ale jako nedílná součást důstojných pracovních podmínek a dlouhodobé odolnosti sektoru.

Zkušenosti z programu Creative FLIP navíc ukazují, že zvláštní význam mají nízkoprahové a prakticky orientované formy vzdělávání, které respektují omezené časové a finanční možnosti kulturních a kreativních profesionálů. Osvědčily se zejména formáty založené na společném učení, experimentování a sdílení zkušeností v reálném prostředí – například Learning Labs nebo mezinárodní peer-learningové výměny. Klíčovým předpokladem jejich úspěchu bylo uznání času věnovaného vzdělávání jako legitimní pracovní činnosti a částečná kompenzace nákladů spojených s účastí. Studie doporučuje rozvíjet také nástroje, které snižují rizika spojená s experimentováním a profesním rozvojem, jako jsou například vzdělávací či inovační vouchery. Současně potvrzuje význam profesních sítí, zprostředkujících organizací a digitálních platforem, které dokážou složité informace převádět do srozumitelné a prakticky využitelné podoby. Samotná dostupnost informací však nestačí – bez podpory při orientaci, interpretaci a aplikaci znalostí hrozí, že z nich budou profitovat především již etablovaní a dobře propojení aktéři. Posilování absorpční kapacity je proto předpokladem toho, aby se vzdělávání, inovace a experimentování staly zdrojem odolnosti celého kulturního a kreativního ekosystému, nikoli pouze jeho nejsilnějších částí.

 2. Budování dlouhodobě funkčních mezioborových ekosystémů

Mezioborová spolupráce přináší skutečnou hodnotu pouze tehdy, pokud přesahuje rámec krátkodobých projektů. Prioritou je proto budování inkluzivních a dlouhodobě funkčních mezioborových ekosystémů. Zatímco spolupráce uvnitř kulturního a kreativního sektoru je na národní i evropské úrovni poměrně dobře rozvinutá, propojení s dalšími sektory zůstává spíše výjimečné a často závisí na krátkodobých projektech. Přitom většina současných výzev – od digitální a zelené transformace přes ochranu duševního vlastnictví až po pracovní podmínky– přesahuje hranice jednotlivých oborů i veřejných politik. Studie upozorňuje, že mezioborová spolupráce bývá často založena na osobních kontaktech, individuální iniciativě nebo dočasném financování a jen zřídka se opírá o stabilní organizační a institucionální struktury. Výsledkem je, že mnohé úspěšné projekty po skončení podpory zanikají, aniž by vedly k dlouhodobým změnám.

Významnou překážkou zůstává také nerovný přístup ke spolupráci. Osoby samostatně výdělečně činné, mikropodniky, neziskové organizace nebo aktéři z méně zastoupených regionů často narážejí na administrativní a finanční bariéry. To se projevuje i v evropských programech zaměřených na výzkum a inovace, kde jsou pravidla a partnerství často navržena především pro velké instituce a akademickou sféru. Studie proto doporučuje vytvářet otevřenější a dostupnější mechanismy zapojení, které umožní účast i menším a méně etablovaným organizacím.

Klíčovou roli při budování odolných mezioborových ekosystémů hrají zprostředkující organizace, jako jsou kreativní huby, profesní sítě, platformy nebo inovační centra. Tyto subjekty pomáhají překonávat rozdílné profesní jazyky, cíle a očekávání jednotlivých sektorů, vytvářejí důvěru mezi partnery a zajišťují kontinuitu spolupráce i po skončení konkrétních projektů. Současně mohou prostřednictvím workshopů, peer-learningových aktivit nebo praktických metodik zpřístupňovat mezioborovou spolupráci širšímu okruhu aktérů.

Studie doporučuje podporovat dlouhodobé formáty spolupráce založené na společné praxi, posilovat kapacity zprostředkujících organizací a vytvářet mechanismy, které umožní přenášet úspěšné experimenty a pilotní projekty do běžných programů a veřejných politik. Právě schopnost proměnit jednorázová partnerství v dlouhodobé vztahy a systémové změny je podle autorů jednou z klíčových podmínek odolnosti kulturních a kreativních ekosystémů.

3. Efektivnější koordinace veřejných politik a správy

Mnoho faktorů ovlivňujících odolnost kulturního a kreativního sektoru se nachází mimo oblast kulturní politiky samotné. Například digitalizace, ochrana duševního vlastnictví, zelená transformace nebo pracovní podmínky nejsou primárně v centru pozornosti kulturní politiky. Studie proto zdůrazňuje potřebu trvalého dialogu mezi různými resorty a úrovněmi veřejné správy. Současně je nutné lépe sladit hodnotící a monitorovací rámce tak, aby dokázaly zachytit nejen ekonomické, ale také kulturní, společenské a dlouhodobé přínosy sektoru.

Pro naplňování těchto priorit studie formuluje čtyři průřezové principy. Patří mezi ně:

1. snižování roztříštěnosti veřejných politik a finančních nástrojů,
2. širší zapojování profesionálů a nedostatečně zastoupených skupin do rozhodování,
3. převádění úspěšných pilotních projektů do systémových opatření
4. budování silných poradenských a podpůrných ekosystémů zaměřených na právní, finanční, digitální i organizační rozvoj.

Studie upozorňuje, že úspěšná spolupráce mezi různými resorty a politikami není možná bez uznání odlišných institucionálních kultur, časových horizontů a způsobů uvažování. Kulturní politika, hospodářská politika, výzkum a inovace nebo sociální oblast pracují s rozdílnými cíli, metrikami i očekáváními. Proto je potřeba nastavit mechanismy, které dokážou tyto rozdíly překládat a zprostředkovávat, aby meziresortní spolupráce nezůstala formální nebo symbolickou.

Důležitou podmínkou je také existence stabilních platforem pro dialog. Právě kontinuita a jasně definovaná role jednotlivých aktérů rozhodují o tom, zda se dialog stane skutečným nástrojem koordinace, nebo pouze jednorázovou konzultací. Posilování odolnosti kulturních a kreativních ekosystémů vyžaduje, aby veřejná správa nevystupovala pouze jako poskytovatel grantů, ale také jako aktivní tvůrce infrastruktury pro spolupráci, sdílení znalostí, experimentování a dlouhodobé investice. Bez stabilních koordinačních mechanismů a odpovídajícího financování hrozí, že i dobře fungující mezioborové iniciativy zůstanou izolovanými projekty bez širšího systémového dopadu. Studie proto vyzývá k tomu, aby byla koordinace napříč politikami vnímána jako jedna z klíčových podmínek dlouhodobé odolnosti kulturních a kreativních ekosystémů v Evropě.

Čtyři doporučení pro odolnější kulturní a kreativní ekosystémy

Na základě analýzy stavu kulturního a kreativního sektoru navrhuje studie soubor doporučení, která mají pomoci zvýšit jejich dlouhodobou odolnost.

1. Snižovat roztříštěnost prostřednictvím sladění finančních nástrojů, struktur řízení a znalostních systémů napříč politickými oblastmi a úrovněmi správy.
2. Posilovat participaci systematickým zapojováním osob samostatně výdělečně činných, mikroorganizací a nedostatečně zastoupených skupin do návrhu, realizace a vyhodnocování programů.
3. Propojovat experimentování se škálováním, tedy začleňovat úspěšné pilotní projekty a osvědčené praxe do finančních programů, politických rámců a dlouhodobé institucionální podpory.
4. Budovat ekosystémy dovedností a poradenství prostřednictvím dostupné a koordinované podpory finančních, právních, digitálních a organizačních kompetencí napříč kulturními a kreativními odvětvími.

Studie vyzývá k integrovanějšímu a strategičtěji orientovanému přístupu ke kulturní politice v Evropě, který vnímá kulturu nejen jako samostatné odvětví, ale také jako klíčového partnera při řešení širších společenských výzev a transformačních procesů.

Odkaz na plné znění studie

Christensen-Redžepović, E. (2025). Towards More Resilient Cultural and Creative Ecosystems. Goethe-Institut, IDEA Consult & Joost Heinsius. Creative FLIP.