Detail kreativce

fotografie v knize Publikace je mozaikou desetiletého působené umělecké komunity v industriálních prostorech vysočanské továrny Pragovka, mnohými přezdívané také Kolbenka, v letech 2011 až 2021. Knihu doprovází ucelená kolekce fotografií Jana Šípka, který se v Pragovce pohyboval téměř od samotného počátku komunity.

autorská výstava // Jan Šípek je filmařem, režisérem osobitých dokumentů (Tlačítka bdělosti, Porucha, Souboj s mozkem, Koněv, Přítomný okamžik) a kameramanem mnoha skvělých českých dokumentárních filmů, jejichž vizuální stránka díky němu nepostrádá zásadní významovou vrstvu (Hranice práce, Happy Farmers, Epidemie svobody, Nepálci v Jablonci atd.). Fotografie vlastně stála před lety na začátku toho všeho, její momentní obraz se pak Honza rozhodl rozpohybovat filmařskou kamerou a spojit se zvukem. Fotografie zásadně analogová, nejčastěji černobílá. Honza, jakožto „polohacker“, se s digitálními technologiemi zná až příliš dobře na to, aby jim cele obětoval i svůj dlouholetý vztah s haptickým světelným obrazem, zrnem negativu a nesčetnými odstíny jeho šedí… Fotografuje tak, jak žije. Chodí a kouká, víc než my ostatní, a vidí kolem sebe obrazy, příběhy lidí, věcí, krajiny. Zachytává momenty, které by se jinak nenávratně ztratily ve vrstvách času. Je ale smířený s melancholií pomíjivosti, melancholie je to, co vyznává. Melancholie a niternost, schopnost proniknout věcem pod povrch. K tomu samozřejmě nestačí jen ta kouzelná krabička se skleněnou čočkou… Anima krajina je výběrem z mnoha momentů sesbíraných během mnoha posledních let. Název odkazuje k filmu Anima, který Honza zanimoval v roce 2005 z fotografií vyfocených na film, když začal přemýšlet, čím se ženské postavy na jeho snímcích podobají a došel ke známému archetypu C. G. Junga. Téma filmu rozvíjí po 17 letech touto výstavou.

kamera dokumentárního filmu / Pracovní podmínky v nejhůře placených zaměstnáních v Čechách během půl roku zkoumala publicistka Saša Uhlová. Strávila několik týdnů v nemocniční prádelně, v drůbežárně, za pokladnou nebo v třídírně odpadu. Její zkušenost se stala podkladem prožité a velmi osobní zprávy o neviditelných zaměstnancích pracujících v otřesných podmínkách. Uhlová ke svému projektu napsala sérii reportáží, které vyšly na webu Alarm. Apolena Rychlíková je upravila do dokumentárního filmu složeného ze scén natočených u Uhlové doma a z videozáznamů pořízených během její práce. Uhlová doprovází obraz čteným komentářem.

dokumentární meditace s vědci, kteří meditují scénář / kamera / režie / Dokument-meditace o dvou českých vědcích, kterým je věda trochu těsná. Meze odborného poznávání proto rozšířili o techniky východní meditace. Film se snaží být tím, o čem pojednává – meditací. Je pomalý, teče jako voda, zrychluje, zpomaluje, proudí přes kameny.

kamera celovečerního filmu / Svět kolem nás se stále mění. A s ním se mění i naše pivo. Co se skrývá za tradičními pivními značkami v éře globalizace? Co se stane, pokud se tekuté národní dědictví promění v „Eurobier"? Mnozí lidé věří, že pivo a jeho charakter ovlivňuje život národa více, než si myslíme. A stále více jich věří, že český pivní průmysl už není český. Nejen kvůli tomu, kdo ho z velké části vlastní, ale i kvůli tomu, co vlastně vyrábí. Je to opravdu tak? A pokud ano, co můžeme dělat?

celovečerní autorský dokumentární film / Trojportrét Vaška, inzitního spisovatele, muzikanta a muže s "kamerou v hlavě", dále Shaddacka, hackera, poustevníka informačního věku, který sní o proměně v čistou křemíkovou bytost, a konečně Luboše, muzikanta, malíře, horníka a hrobníka, jež nás svým pábitelstvím vtahuje do hlubin polomýtických Sudet.

kamera dokumentárního filmu / Téměř pětina Čechů pracuje za částku menší, než je 83 korun na hodinu. Existuje pro ně specifické označení: pracující chudí. Novinářka Saša Uhlová se v dokumentu Apoleny Rychlíkové vydává na různá místa republiky zkoumat špatně placené práce, aby popsala, jaké jsou pracovní podmínky v současném Česku. Se skrytou kamerou v brýlích pracovala měsíc v nemocniční prádelně, drůbežárně, za pokladnou v supermarketu a týdny na brigádách – v žiletkárně a třídírně odpadu. Její reportáže pod názvem Hrdinové kapitalistické práce byly uveřejňovány od září na webu A2larm.cz. Během výzkumu se nechala doprovázet filmovým štábem pod vedením Apoleny Rychlíkové. Ten zachycoval Uhlovou při různých osobních situacích a dává možnost nahlédnout i na to, jak ona sama se vyrovnávala s koloběhem prací, změnami kolektivů, špatnými pracovními podmínkami a odloučením od rodiny.

kamera dokumentárního filmu / Dokumentární komedie o době velkých nadějí a ještě větších zklamáních, o divoké české cestě ke kapitalismu i o strmém vzestupu a hlubokém pádu. / Ekonomická transformace devadesátých let zrodila mnoho zajímavých postav českého kapitalismu. Na pozadí tragikomického osudu jednoho z kapitánů průmyslu, akademického architekta Vladimíra Stehlíka, se nenápadně vykresluje divokost prvních let soukromého vlastnictví, kdy bylo možné vše. V očích kladenských dělníků se stal jejich velký šéf zachráncem a spasitelem, v očích nepřátel podvodníkem a tunelářem. Každopádně si uměl pár let slávy náležitě užít, několikrát objel celý svět, posílal poldovácké Tatrovky na Rallye Paříž-Dakar, budoval podnikatelské impérium s doutníkem a sklenkou v ruce, byl hostem mnoha televizních pořadů a jako kazatel řečnil před davy dělníků a sliboval jim veliký úspěch. Ten se však nedostavil.

kamera dokumentárního filmu Terezy Reichové / Proč je v Česku očkování povinné, když ve většině zemí západní Evropy mají rodiče právo volby? Neočkují tu doktoři děti příliš brzy? A mají vůbec čeští rodiče o očkování dostatek informací? Dokumentaristka Tereza Reichová s manželem Hynkem Reichem Štětkou hledají odpovědi na tyto a mnohé další otázky.

kamera a režijní supervize dokumentárního filmu / „Happy Farmers“ je krátký dokumentární film o jednom okouzlujícím místě v jižní Francii. Happy Farm, zeleninová ekofarma, je součástí zen-buddhistického kláštera zvaného Plum Village, jehož zakladatel Thich Nhat Hanh byl nominovaný na Nobelovu cenu míru. Místní komunita laiků založila farmu na jílovité půdě, ale díky jejich zaujetí (a spoustě kompostu) farma každý rok vzkvétá víc a víc. Jejich život a práce s rostlinami zpřítomňuje metafory mezi péčí o zeleninu a péčí o vlastní nitro i o celé společenství.

kamera dokumentárního filmu / Čtyři ženy, čtyři životní osudy, které ovlivnila válka. Film zachycuje výpovědi migrantek, které v 90. letech utekly z válkou rozvrácené Jugoslávie do České republiky. Skrze osobní vzpomínky a vyprávění zprostředkovává jejich životní příběhy, od útěku z Bosny a Hercegoviny, přes těžké hledání práce a boj o přežití v cizí zemi, po bilancování toho, jak nový život proměňoval jejich rodiny i sociální postavení. Na hlubší rovině, z perspektivy dvaceti let života v novém domově, film vypovídá o tom, jaké zásadní, často nenávratné změny přináší uprchlictví.

celovečerní autorský dokumentární film / Trojportrét Vaška, inzitního spisovatele, muzikanta a muže s "kamerou v hlavě", dále Shaddacka, hackera, poustevníka informačního věku, který sní o proměně v čistou křemíkovou bytost, a konečně Luboše, muzikanta, malíře, horníka a hrobníka, jež nás svým pábitelstvím vtahuje do hlubin polomýtických Sudet.

dokumentární meditace s vědci, kteří meditují Dokument-meditace o dvou českých vědcích, kterým je věda trochu těsná. Meze odborného poznávání proto rozšířili o techniky východní meditace. Film se snaží být tím, o čem pojednává – meditací. Je pomalý, teče jako voda, zrychluje, zpomaluje, proudí přes kameny.

režie dokumentární filmové básně / Minimalistická úvaha o tom, zda jsou vnitřní stavy přenositelné skrze médium filmu. Cílem buddhistické meditace bdělosti je odstranit těkání myšlenek od minulosti k budoucnosti, bděle vnímat každý přítomný okamžik. Každé jedinečné TEĎ, TEĎ, TEĎ, která ubíhají stejně jako jednotlivá okénka filmu, zatímco drapák kamery rychle strhává metry drahého 35mm materiálu.

námět, scénář, kamera a režie dokumentárního filmu / Za komunismu vyráběla kladenská huť Koněv mírovou ocel, kterou měly být zality chřtány imperialistů. Po pádu komunismu i megalomanského ale strhujícího kapitalisty Vladimíra Stehlíka zůstala huť opuštěná. Po nebožce Krásné Poldi zůstalo 20 000 sirotků a z dělnické kolonie se stalo ghetto. Koněv prorůstá přírodou, navrací se k rovnováze, místní ho rozkládají jak mravenci, těží z něj poslední prodatelné zbytky, peníze prolévají hrdlem, život je pořád vynalézán. Bohumil Hrabal a Vladimír Boudník stále na místě.

scénář a režie dokumentárního filmu / Mozek je nejsložitější orgán v lidském těle, mnohem lepší než nejvýkonnější počítače. Stále toho o něm ale mnoho nevíme. Co když se takový komplikovaný stroj porouchá? Když se mozek poškodí, můžeme najednou přijít o všechny vzpomínky a dovednosti nastřádané za celý svůj život. Postižený může mít najednou problém se zcela automatickými úkony, jako je střídání nohou při chůzi, rozpoznání chuti nebo zavazování tkaniček. Všemu je potřeba se znovu naučit. Člověk si díky tomu ale zároveň uvědomí dokonalost a složitost tohoto orgánu. O to zajímavější je případ, kdy si poškozením mozku projde neurochirurg, který se najednou dokáže vžít do pocitů svých pacientů a dobře chápe, co se v jeho hlavě děje, i když se mozek zcela nezotavil. Nebo když se učitelka po nehodě učí znovu počítat a najednou přesně rozumí tomu, co dělalo jejím žákům problémy. Přestože v nich porucha zanechala stopu a jejich život už nebude úplně jako dřív, snaží se v ní všichni protagonisté hledat i něco pozitivního. Nezbytná je podpora blízkých, která postiženým výrazně usnadňuje návrat do normálního života.