Detail kreativce

Během největší přehlídky amatérského divadla pro děti Popelka Rakovník vychází též každý den tištěný zpravodaj. Jeho součástí jsou i komiksové glosáře k aktuálnímu přehlídkovému dění. Již bezmála 15 let se jim věnuji jako kreslíř i jako scénárista. Jedná se o unikátní možnost, kdy během jednoho dne musí být celý strip realizován a do uzávěrky ve večerních hodinách dodán. Tento tvůrčí maratón trvá po dobu 5 až 6 dnů v kuse.

Během krajské přehlídky amatérského divadla pro dospělé Wintrův Rakovník, pořádané každý rok na jaře v Tylově Divadle Rakovník, vychází též každý den tištěný zpravodaj. Jeho součástí jsou i komiksové glosáře k aktuálnímu přehlídkovému dění. Již bezmála 15 let se jim věnuji jako kreslíř i jako scénárista. Jeho součástí jsou i komiksové glosáře k aktuálnímu přehlídkovému dění. Již bezmála 15 let se jim věnuji jako kreslíř i jako scénárista. Jedná se o unikátní možnost, kdy během jednoho dne musí být celý strip realizován a do uzávěrky ve večerních hodinách dodán. Tento tvůrčí maratón trvá po dobu 5 až 6 dnů v kuse.

Mým úkolem dramaturga bylo především udržet imaginativnost tvůrkyně Jitky Skálové v koherenci s námětem. Dále jsem mimo jiné vybíral vhodné pasáže z pořízeného rozhovoru s historikem Eduardem Stehlíkem. Zaroveň jsme se snažili poutavou formou aktualizovat veškeré informace o atentátu na SS Obergrupenfhrüra a generála policie Heidricha.

Režisérka a kameramanka v jedné osobě Zdena Sýkorová mě oslovila s poutavým námětem o konfliktu mezi starou paní a hlídačem metra. Jako dramaturg jsem musel vyeskalovat nativní konflikt a dodat mu srozumitelnou podobu, která by byla pochopitelná i navzdory absenci mluveného slova. Po usilovných přípravách během podzimu a zimy 2017, se začátkem roku 2018 přistoupilo k natáčení, kteé probíhalo na stanici metra Vltvaská. Celého realizačního procesu jsem se pak účastnil přímo.

Adaptace málo známé povídky E. A. Poea Sestup do Maelströmu, která kombinuje unikátní zpracování stop-motion vody a loutek. Film byl na devíti festivalech po celém světě (Anglie, Bulharsko, Kanada, Japonsko atd.) a získal několik ocenění. Bohužel kvůli první vlně Covidu-19 nebylo mi umožněno se mnoha festivalů zúčastnit, ale z dostupných dat vychází, že film byl vždy hojně navštěvován a těšil se divácké přízni.

Inscenace o inscenovaném puči z roku 1948. Loutky zdánlivě bez loutkáře, loutky hýbající se o své vlastní vůli, takovými byli komunističtí soudruzi a přesně takové je představuje i tento film. Celý projket mohl vzniknout díky České televizi a jejímu programovému záměru tzv. Osudových osmiček, tedy dějiných událostí odehrávajících se v letech zakončených číslicí 8. Snímek získal čestné uznání Muzea paměti XX. století v rámci promítání Nezlomní a obětovaní.

Jak v horečném snu dokončuje řezbář podobiznu mladé ženy. Když v tom cosi rozrazí okenice a navštíví ho nezvaný host. Ukáže se, že dřevo v sobě nemusí skrývat jenom inspiraci. V této hutně atmosférické variaci klasické hororové básně E. A. Poea se stop motion animace propojuje s živou hereckou akcí, aby daly vzniknout děsivému zážitku z masa, krve, dřeva a peří. Film měl premiéru na prestižním festivalu horrorových filmů v americkém Los Angeles Screamfest Horror Film Festival 2023.

Jedno ze základních pravidel stop motion animace je, že reálnou vodu nelze animovat konvenčními prostředky. Bylo tedy vyvinuto několik systémů, jak s vodou manipulovat včetně rozprašovacích zařízení, které v kombinaci s detailně kontrolovanými imitacemi dali vzniknout barokně laděné ilusi. I sama reálná voda našla svoje využití, kdy se detailním a pravidelných rozprašováním dosahovalo efektu vodních kapek v interakci s loutkami.

Jak animovat loutky tak, aby i v ilusivním prostředí filmu vnášely svými pohyby antiilusivní prvky? Zvolen tak byl přístup expresivních gest v kombinaci s rytmicky se opakujícími pohyby. To vše pak uzavřela zvuková složka v podání Ondřeje Rozuma, který každý pohyb rozkouskoval a ozvučil praskoty a vrzáním, aby loutky začali působit více mechanicky.

Pro animátora bylo prvořadé, jak skloubit živou hereckou akci s animovanou loutkou a přesto použít jen minimum digitálních efektů v postprodukci. Cílem bylo dosáhnout stejného efektu a podobnými metodami jako u filmů Raye Harryhausena či prvního King Konga z roku 1933. Vše se tak natáčelo s loutkou krkavce v životní velikosti na stejném místě jako herecká akce a s výjimkou dvou záběrů bylo výsledného efektu propojení dosaženo bez použití zeleného plátna či jiných novodobých technik.

První zcela záměrný pokus vytvořit expresionistické loutky, které by dokázaly i bez jediného hnutí předat divákovi silnou impresi jen svým vzezřením. Velkou inspirací se tak staly filmy němé éry německého expresionismu, jmenovitě Orlakovy ruce a Kabinet doktora Calligariho. Pro účely filmu se každá ze dvou loutek vytvářela ve třech totožných avšak poměrově různých varinatách.

Šlo o skloubení estetiky dřeva, krve a peří - tedy třech základních příběhových elementů. Pro tyto účely bylo vytvořeno mnoho speciálních rekvizit - umělé ruce ze dřeva i silikonu, falešná sekera pro bezpečné užívání na place, kombinací latexu a dřeva vytvořené nalepovací prostetika atd. Nanášení speciálního makeupu trvalo v poslední fázi tři hodiny.

Animovalo se několik velikostí loutek. Tzn. že každá loutka byla vyrobena ve čtyřech různých velikostech od největších 30 cm až po nejmenší 2 cm exempláře. To sebou neslo nutnost vytvoření speciálních, nekonvenčních typů animátorských koster. Experimentovalo se zprvu s drátěnou kostrou u nejmenších velikostí, avšak kvůli nutnosti dráty neustále vyměňovat se nakonec soustružili speciální miniaturní klouby o průměru 4 milimetrů.

Celý film se skládá především ze dvou interagujících postav. Tou první je řezbář v podání živého herce. Tou druhou je animovaný krkavec. Pro zdárné vytvoření iluze, že obě postavy ve stejném čase okupují totožný prostor a navzájem jsou schopny se kontaktovat, byla vytvořena loutka krkavce v měřítku 1:1, což s sebou přineslo problematiku animační kostry, která při rozměrech kolem 1m se běžně stává již nestabilní. Uvnitř loutky tak vznikla soustava navzájem se podporujících úponů a úvazů imitujících reálnou svalovou strukturu.

Díky detailnímu storyboardu bylo možné vyřešit problematiku animované vody - úhel záběru, velikost atd. umožnila vytvořil následně specifické miniatury a efekty do prvních plánů. Storyboard obsahoval přes 200 záběrů, které byli rozkresleny do přibližně 400 jednotlivých obrázků. Díky němu se pak dali plánovat i komplikované pohyby kamery.

Storyboard byl rozhodující složkou pro koncipování trikových záběrů živé herecké akce a animované loutky krkavce. Vznikl tak korpus o 100 záběrech rozkreslených do přibližně 250 obrázků. Storyboard pak přímo na place sloužil k zásadní komunikaci mezi režijní složkou a hercem. Díky němu si aktér mohl představit podobu výsledných efektů již v momentě natáčení, kdy iluze nebyla hotová.

Jedná se o historicky první zpracování jmenované povídky od Edgara Allana Poe vůbec. Bylo nutné provést na prvním místě rešerše k danému tématu, ať už se jednalo o faktografické údaje prostředí, v němž se příběh odehrává a nebo o podrobnosti vzniku povídky samotné. To vše se následně zhodnocovalo při samotném tvůrčím procesu, kdy s důrazem na expresivnost byly přidávány doprovodné detaily fauny daného prostředí a vyprofilování dvou charakterů postav, které museli být odlišné a přesto vykazovat charakterní rysy bratrského pouta. V rámci scénáristické praxe bylo též učiněno rozhodnutí vynechat zbytnou postavu třetího bratra, který nemá dramatickou funkci a více se soustředit na emocionální konflikt dvou zbývajících bratrů, kteří čelí tváří v tvář obrovskému víru pocitům šíleného strachu, který podmaňuje jejich smysly a podmiňuje jejich jednání.

Zpracování nejznámější básně Edgara Allana Poe The Raven, do češtiny chybně z praktických důvodů verše překládáno jako Havran a nikoliv Krkavec, stálo v samém prvopočátku před důležitým rozhodnutím, jak k celé notoricky známé látce přistoupit s novým espritem a přesto zachovat nejen původní rámec, ale též originální významy. Děj se tedy přesunul ze studovny 19. století do současné řezbářské dílny, jejíž prostory v sobě skrývají potřebné atributy z básně a kombinují archaické prostředí s moderními přístroji. Promluvy a přímé řeči básně se musely transformovat v činy a dějové prvky, které korespondují s eskalačním potenciálem básně. Motivace jednotlivých aktérů bylo nutno převést do logicky patrných záměrů. Pro funkční dramatickou situaci bylo nutno nalézt konfliktní situaci a z těchto důvodů se přistoupilo k vypreparování tří jednacích charakterů - hlavní postava, Krkavec a bysta Pallas Athény. V případě třetí zmíněné, se rozvinul její potenciál ze symbolické roviny na pozici motivační a jednající postavy.

Vytvořily se obrovské kulisy s pohyblivými mechanismy, tak, aby se dalo společně s loutkami animovat i dynamické prostředí rozbouřeného moře. Střídali se tři sety. První- plně ovladatelné moře se soustavou zdvižných zařízení, které simulovali pohyb vln. Druhý- několik na sobě nezávislých válců, které vytvářeli iluzi vznikajícího víru. A třetí- velký vír samotný kde se jednalo o otočný válec o průměru dvou metrů a výše tří metrů.

Vzhledem k povaze zpracovávané látky se vytvořilo divadelní jeviště podobné starým domácím loutkovým divadlům. Hlavním rozdílem však byla stylizace do černých tónů a pak nutnost vytvořit odklápějící boky pro přístup animátora. Nad jevištěm nesměla chybět pochopitelně ani maska symbolizující samotné divadlo- tedy dvě masky znázorňující komedii a tragedii.