Detail kreativce
Jan Strejcovský
fyzická osoba podnikající na základě živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. disponující IČO
IČO: 74904531
Kontakt:
Jan Strejcovský
+420 722 608 889
jan.strejcovsky@seznam.cz
O profilu kreativce
Jsem absolventem FAMU - Katedry dokumentární tvorby. Pracuji jako režisér, producent, herec, showrunner, asistent režie, dramaturg... Věnuji se primárně tématům umění a byznysu. Těším se na spolupráci.
režisér, producent, scénárista, herec
FAMU
Odkazy
Adresy
-
-
Sídlo:
Osmidomí 241
Sulice 25168 Středočeský kraj -
Kontaktní adresa
Nedvědovo náměstí 283/4
Praha 14700
Hlavní město Praha
-
Místa působnosti:
- Královéhradecký kraj
- Jihočeský kraj
- Jihomoravský kraj
- Karlovarský kraj
- Liberecký kraj
- Moravskoslezský kraj
- Olomoucký kraj
- Pardubický kraj
- Hlavní město Praha
- Plzeňský kraj
- Středočeský kraj
- Ústecký kraj
- Kraj Vysočina
- Zlínský kraj
Produkce audiovizuálního díla
-
Scenárista / scenáristka AVD
-
Ten, co slaví každý každý den
Fullface Productions, 2/2021-6/2024
Na pozadí příběhu jednoho z nejvýznamnějších extrémních sportovců v historii České republiky Michala Marošiho natočil režisér Martin Vrbický celovečerní dokument o osudu celé generace lidí, která upsala život horským kolům a dalším extrémním sportům. Před kamerou se tak vystřídaly legendy jako jsou Tomáš Slavík, Michal Prokop, Eva Adamczyková nebo Kanaďané Richie Schley a Brett Tippie. Film není pouze portrétem člověka, který stál nesčetněkrát na hraně mezi životem a smrtí, ale zároveň odráží jeho snahu skloubit rodinný život s životem vrcholového sportovce.
Na pozadí příběhu jednoho z nejvýznamnějších extrémních sportovců v historii České republiky Michala Marošiho natočil režisér Martin Vrbický celovečerní dokument o osudu celé generace lidí, která upsala život horským kolům a dalším extrémním sportům. Před kamerou se tak vystřídaly legendy jako jsou Tomáš Slavík, Michal Prokop, Eva Adamczyková nebo Kanaďané Richie Schley a Brett Tippie. Film není pouze portrétem člověka, který stál nesčetněkrát na hraně mezi životem a smrtí, ale zároveň odráží jeho snahu skloubit rodinný život s životem vrcholového sportovce.
-
-
Karel Kovanda: Zápas o svědomí OSN
ČT, 3/2021-9/2022
Čerstvě samostatná ČR byla v říjnu 1993 přijata do Rady bezpečnosti OSN. Z této pozice již na jaře následujícího roku čelila česká diplomacie pod vedením velvyslance Karla Kovandy nebývalé výzvě: jak má mezinárodní společenství reagovat na bezprecedentně rychlé masové vyvražďování menšinového etnika Tutsiů většinovými Hutui v malé africké zemi? Zatímco svět mlčel, Kovanda pro českou delegaci formuloval pohotovou odpověď: „Ve 30. letech minulého století se britský premiér Chamberlain nechtěl zavazovat ve prospěch „malé země kdesi daleko, již nikdo nezná“. Takovou zemičkou kdesi ve střední Africe pro nás byla i Rwanda; ale právě naše historická zkušenost se západní diplomacií 30. let vůči Československu byla závazkem, abychom jednali jinak.“ ... Na pozadí Kovandova života film přiblíží jeho asi největší okamžik – donkichotský boj o prosazení konstruktivního řešení rwandské krize na půdě OSN coby instituce paralyzované parciálními zájmy postkoloniálních mocností. Teprve Kovanda jako vůbec první po sérii lapsů a zmatků mezinárodního společenství oficiálně nazval rwandské události genocidou. Následně s pomocí diplomatických a byrokratických triků (a za neustálého apelování na svědomí světových mocností) přiměl Radu bezpečnosti hlasovat o rezoluci, která dost možná zabránila úplnému vyhlazení rwandských Tutsiů. Dodnes je tak Kovanda ve Rwandě vzpomínán tamním prezidentem jako jakýsi rwandský Nicholas Winton...Fungování OSN a zákulisních jednání, o kterých neexistují záznamy, režisér Jan Strejcovský ve filmu rekonstruoval podle paměti Karla Kovandy za pomoci účastníků tzv. MUNu (Model United Nations), debatní soutěže, v jejichž rámci se studenti středních a vysokých škol stávají zástupci určitých národů v OSN a imitují jednání Rady bezpečnosti.
Čerstvě samostatná ČR byla v říjnu 1993 přijata do Rady bezpečnosti OSN. Z této pozice již na jaře následujícího roku čelila česká diplomacie pod vedením velvyslance Karla Kovandy nebývalé výzvě: jak má mezinárodní společenství reagovat na bezprecedentně rychlé masové vyvražďování menšinového etnika Tutsiů většinovými Hutui v malé africké zemi? Zatímco svět mlčel, Kovanda pro českou delegaci formuloval pohotovou odpověď: „Ve 30. letech minulého století se britský premiér Chamberlain nechtěl zavazovat ve prospěch „malé země kdesi daleko, již nikdo nezná“. Takovou zemičkou kdesi ve střední Africe pro nás byla i Rwanda; ale právě naše historická zkušenost se západní diplomacií 30. let vůči Československu byla závazkem, abychom jednali jinak.“ ... Na pozadí Kovandova života film přiblíží jeho asi největší okamžik – donkichotský boj o prosazení konstruktivního řešení rwandské krize na půdě OSN coby instituce paralyzované parciálními zájmy postkoloniálních mocností. Teprve Kovanda jako vůbec první po sérii lapsů a zmatků mezinárodního společenství oficiálně nazval rwandské události genocidou. Následně s pomocí diplomatických a byrokratických triků (a za neustálého apelování na svědomí světových mocností) přiměl Radu bezpečnosti hlasovat o rezoluci, která dost možná zabránila úplnému vyhlazení rwandských Tutsiů. Dodnes je tak Kovanda ve Rwandě vzpomínán tamním prezidentem jako jakýsi rwandský Nicholas Winton...Fungování OSN a zákulisních jednání, o kterých neexistují záznamy, režisér Jan Strejcovský ve filmu rekonstruoval podle paměti Karla Kovandy za pomoci účastníků tzv. MUNu (Model United Nations), debatní soutěže, v jejichž rámci se studenti středních a vysokých škol stávají zástupci určitých národů v OSN a imitují jednání Rady bezpečnosti.
-
-
-
Režisér / režisérka AVD
-
Komplex Epopeje
Hl. m. Praha, 12/2016-10/2017
Slovanská epopej a odkaz jejího tvůrce Alfonse Muchy. Úvahy o významu legendárního díla pro současnou společnost na pozadí výstavy v Tokiu. Je Slovanská epopej skutečně „dítě, zemřelé při porodu“? Na pozadí putování dvaceti velkoformátových obrazů film v několika tematických liniích zkoumá fenomény spojené s rozjitřeným vnímáním majestátního odkazu Alfonse Muchy i jeho v mnoha ohledech rozporuplné osobnosti. Kunsthistorici, filosofové, politici, dědici i japonští sběratelé se v živých obrazech přou i doplňují, splétajíce předivo úvah, v němž není snadné dopátrat se jednoznačných závěrů, které ale přesvědčivě dokazuje, že Epopej je naopak dítě stále zatraceně živé
Slovanská epopej a odkaz jejího tvůrce Alfonse Muchy. Úvahy o významu legendárního díla pro současnou společnost na pozadí výstavy v Tokiu. Je Slovanská epopej skutečně „dítě, zemřelé při porodu“? Na pozadí putování dvaceti velkoformátových obrazů film v několika tematických liniích zkoumá fenomény spojené s rozjitřeným vnímáním majestátního odkazu Alfonse Muchy i jeho v mnoha ohledech rozporuplné osobnosti. Kunsthistorici, filosofové, politici, dědici i japonští sběratelé se v živých obrazech přou i doplňují, splétajíce předivo úvah, v němž není snadné dopátrat se jednoznačných závěrů, které ale přesvědčivě dokazuje, že Epopej je naopak dítě stále zatraceně živé
-
-
Za pravdu análem
Galerie Jaroslava Fragnera, 2/2019-1/2020
„Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.“ – Jan Hus. Filmová koláž vznikající jako součást výstavy Za pravdu dokumentuje vznik vystavovaných uměleckých děl v dialozích participujících umělců s teoretiky, filosofy, výtvarnými kritiky a dalšími, kteří celý projekt myšlenkově zastřešují. „Myslitelé“ si tak zvolili vždy konkrétního umělce, jenž je pro ně osobně nejlepším odrazovým můstkem do bezbřehého moře debat o smyslu pravdy v umění. Defilé živých rozhovorů v původních prostředích, volně mezi sebou asociující radikálně odlišná díla i osobnosti koketující tak či onak s pojmem „pravdy“
„Kdo mluví pravdu, hlavu si rozbíjí.“ – Jan Hus. Filmová koláž vznikající jako součást výstavy Za pravdu dokumentuje vznik vystavovaných uměleckých děl v dialozích participujících umělců s teoretiky, filosofy, výtvarnými kritiky a dalšími, kteří celý projekt myšlenkově zastřešují. „Myslitelé“ si tak zvolili vždy konkrétního umělce, jenž je pro ně osobně nejlepším odrazovým můstkem do bezbřehého moře debat o smyslu pravdy v umění. Defilé živých rozhovorů v původních prostředích, volně mezi sebou asociující radikálně odlišná díla i osobnosti koketující tak či onak s pojmem „pravdy“
-
-
-
Kreativní producent / producentka AVD, Showrunner AVD
-
Zkouška umění
AVU, 1/2020-2/22
Observační dokument o průběhu přijímacích zkoušek na pražské AVU. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? “Zkouška umění je film, který složitý a intenzivní proces výběru uchazečů a uchazeček zachycuje skrze konkrétní fragment v celé jeho citlivé komplikovanosti. Jde o pohled do specifického prostředí plného upřímné i syntetické emocionality, provokativního tázání a hledání porozumění v nesrozumitelných věcech,” říká o filmu prof. Tomáš Vaněk, emeritní rektor AVU. Zkouška umění sleduje ve třech rozdílných ateliérech přijímací řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Adéla Komrzý a Tomáš Bojar natáčeli zákulisí přijímacích zkoušek v roce 2019. ”Ať se diváci na film podívají a uvidí sami. Třeba se s ním minou, třeba ne, ale všechno důležité, oč nám s Adélou a Hedvikou (střihačka) šlo, je v něm doufejme nějakým způsobem ukryt“, hodnotí poselství filmu režisér Tomáš Bojar.
Observační dokument o průběhu přijímacích zkoušek na pražské AVU. Jak lze ale měřit výtvarné nadání? “Zkouška umění je film, který složitý a intenzivní proces výběru uchazečů a uchazeček zachycuje skrze konkrétní fragment v celé jeho citlivé komplikovanosti. Jde o pohled do specifického prostředí plného upřímné i syntetické emocionality, provokativního tázání a hledání porozumění v nesrozumitelných věcech,” říká o filmu prof. Tomáš Vaněk, emeritní rektor AVU. Zkouška umění sleduje ve třech rozdílných ateliérech přijímací řízení na Akademii výtvarných umění v Praze. Adéla Komrzý a Tomáš Bojar natáčeli zákulisí přijímacích zkoušek v roce 2019. ”Ať se diváci na film podívají a uvidí sami. Třeba se s ním minou, třeba ne, ale všechno důležité, oč nám s Adélou a Hedvikou (střihačka) šlo, je v něm doufejme nějakým způsobem ukryt“, hodnotí poselství filmu režisér Tomáš Bojar.
-
-
Z galerie ven!
Galerie Jaroslava Fragnera, 3/21-9/22
Dokumentární film Z galerie ven! je mozaikou příběhů ze světa umění mimo galerie. Režisér vyrazil do plenéru, kde s umělci, kurátory, historiky i kolemjdoucími ohledávali hranice umění ve veřejném prostoru. Kontroverzní realizace, politika vs umění, nevraživost i dojetí občanů. Historický exkurz i aktuální reflexe.
Dokumentární film Z galerie ven! je mozaikou příběhů ze světa umění mimo galerie. Režisér vyrazil do plenéru, kde s umělci, kurátory, historiky i kolemjdoucími ohledávali hranice umění ve veřejném prostoru. Kontroverzní realizace, politika vs umění, nevraživost i dojetí občanů. Historický exkurz i aktuální reflexe.
-
-
