Detail kreativce
Marie Lukáčová
fyzická osoba podnikající na základě živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. disponující IČO
IČO: 87737531
Kontakt:
Marie Lukáčová
+420603985081
mmarielukacova@gmail.com
O profilu kreativce
Režisérka, animátorka, kreslířka, scénáristka a umělkyně. Pohyblivému obsahu se věnuje už 10 let. Její tvorba zahrnuje dokufikci, rapová videa i experimentální film. V současné době spolupracuje s producentskou firmou Claw. Její filmy byly uvedeny a oceněny na českých i zahraničních filmových festivalech. Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2020,
režisérka, animátorka, kreslířka, scénáristka
Odkazy
Adresy
-
-
Sídlo:
na břehu 13
praha 19000 Hlavní město Praha -
Kontaktní adresa:
na břehu 13
praha 19000
Hlavní město Praha
-
Místa působnosti:
- Královéhradecký kraj
- Jihočeský kraj
- Jihomoravský kraj
- Karlovarský kraj
- Liberecký kraj
- Moravskoslezský kraj
- Olomoucký kraj
- Pardubický kraj
- Hlavní město Praha
- Plzeňský kraj
- Středočeský kraj
- Ústecký kraj
- Kraj Vysočina
- Zlínský kraj
Oblasti nabízených služeb
-
Film / Video / Televize
-
Milenina Píseň
Artyčok.TV, 2019
Video Milenina Píseň bylo oceněno speciálním uznáním na festivalu krátkých filmů v Oberhausen 2020. Milenina Píseň/ V průběhu let, kdy společnost zažívala víru v utopii demokratické distribuce informací prostřednictvím internetu a následně i hluboké zklamání, kdy lidé vyvinuli neuronové sítě, jejichž rozhodování již nejsme sto sledovat, a kdy mezilidskou komunikaci a politický aktivismus začaly přetvářet korporátní komunikační platformy, se fungování a závazné dokumenty církví nijak nezměnily a zdá se, že už dnes nejsou schopny reagovat na problémy současnosti. A to ať už mezi tyto otázky patří prohlubující se třídní rozdíly, emancipace marginalizovaných (žen, LGBTQ+, lidí bez pasu Evropské unie) nebo blížící se klimatická katastrofa. Křesťanské církve – zvláště ve Střední Evropě a v balkánských zemích – jdou místo toho opačným směrem, pomáhají posilovat nacionalismus, svým podnikáním upevňují kapitalistický ekonomický systém, potlačují práva žen a nebinárních osob na svá těla, plédují za tradiční rodiny a spolupodílí se na stavbě evropských zdí. A to vše se děje nehledě na úroveň sekularismu v jednotlivých zemí, naopak se ukazuje, že i v takové ateistické zemi, jako je Česká republika, může mít katolická církev – když se spojí s politickou reprezentací – značnou moc. Dichotomické vnímání světa (já/Druhý, kultura/příroda, muž/žena) přitom není něco vlastního křesťanství, ale utvářelo se až později v průběhu let, od prvních církevních otců, přes institucionalizaci, zbohatnutí církví, nástup kapitalismu, po osvícenství a moderní věk, až k dnešní pervertované podobě, která má s ranými křesťanskými skupinami, charakteristickými svou kulturní decentralizací a nehierarchičností, jen velmi málo společného. Jisté nástroje kritiky a jiného směřování nabízí současné feministické protesty, které sílí po celém světě a jež požadují například svěcení žen na kněžky, ale také tradice teologie osvobození, kterou symbolizuje antikapitalistická a ekologická politika papeže Františka. A právě v návaznosti na otázku, jakou moc má dnes pohyblivý obraz a zda může přispět k emancipaci žen (nejen) v prostředí katolické církve, začaly vznikat první verze scénáře k videu Milenina píseň. Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender. Kyberfeministky odmítají klasické dichotomie mezi přírodou a technikou, přirozeným a umělým, k čemuž odkazuje také postupně se rozpadající forma videa. Postavení žen a LGBTQ+ menšiny v římskokatolické církvi a jejich vylučování z rozhodovacích procesů se tak stává obecnější otázkou, která hledá hluboké a duchovní příčiny současné společenské krize založené na upevňování nerovností mezi lidskými i nelidskými aktéry.
Video Milenina Píseň bylo oceněno speciálním uznáním na festivalu krátkých filmů v Oberhausen 2020. Milenina Píseň/ V průběhu let, kdy společnost zažívala víru v utopii demokratické distribuce informací prostřednictvím internetu a následně i hluboké zklamání, kdy lidé vyvinuli neuronové sítě, jejichž rozhodování již nejsme sto sledovat, a kdy mezilidskou komunikaci a politický aktivismus začaly přetvářet korporátní komunikační platformy, se fungování a závazné dokumenty církví nijak nezměnily a zdá se, že už dnes nejsou schopny reagovat na problémy současnosti. A to ať už mezi tyto otázky patří prohlubující se třídní rozdíly, emancipace marginalizovaných (žen, LGBTQ+, lidí bez pasu Evropské unie) nebo blížící se klimatická katastrofa. Křesťanské církve – zvláště ve Střední Evropě a v balkánských zemích – jdou místo toho opačným směrem, pomáhají posilovat nacionalismus, svým podnikáním upevňují kapitalistický ekonomický systém, potlačují práva žen a nebinárních osob na svá těla, plédují za tradiční rodiny a spolupodílí se na stavbě evropských zdí. A to vše se děje nehledě na úroveň sekularismu v jednotlivých zemí, naopak se ukazuje, že i v takové ateistické zemi, jako je Česká republika, může mít katolická církev – když se spojí s politickou reprezentací – značnou moc. Dichotomické vnímání světa (já/Druhý, kultura/příroda, muž/žena) přitom není něco vlastního křesťanství, ale utvářelo se až později v průběhu let, od prvních církevních otců, přes institucionalizaci, zbohatnutí církví, nástup kapitalismu, po osvícenství a moderní věk, až k dnešní pervertované podobě, která má s ranými křesťanskými skupinami, charakteristickými svou kulturní decentralizací a nehierarchičností, jen velmi málo společného. Jisté nástroje kritiky a jiného směřování nabízí současné feministické protesty, které sílí po celém světě a jež požadují například svěcení žen na kněžky, ale také tradice teologie osvobození, kterou symbolizuje antikapitalistická a ekologická politika papeže Františka. A právě v návaznosti na otázku, jakou moc má dnes pohyblivý obraz a zda může přispět k emancipaci žen (nejen) v prostředí katolické církve, začaly vznikat první verze scénáře k videu Milenina píseň. Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender. Kyberfeministky odmítají klasické dichotomie mezi přírodou a technikou, přirozeným a umělým, k čemuž odkazuje také postupně se rozpadající forma videa. Postavení žen a LGBTQ+ menšiny v římskokatolické církvi a jejich vylučování z rozhodovacích procesů se tak stává obecnější otázkou, která hledá hluboké a duchovní příčiny současné společenské krize založené na upevňování nerovností mezi lidskými i nelidskými aktéry.
-
Moréna Rex
Kurzor galerie, 2019
Moréna Rex vyhrála sekci Exprmnt-CZ na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě 2019. Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.
Moréna Rex vyhrála sekci Exprmnt-CZ na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě 2019. Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.
-
Middevil: Dívčí války
Bienále ve věci umění 2022, 2022
Video se vrací k příběhu Dívčích válek, který popsal Kosmas ve svém díle Chronica Boemorum a který byl zpopularizován v 19. století během snah o národní obrození. Podle této legendy se po smrti kněžny Libuše ženy postavily proti mužům a založily hrad Děvín, aby bojovaly proti patriarchátu. Příběh boje žen proti mužům zůstává dodnes jednou z nejzajímavějších kapitol českých dějin. Motto filmu souvisí s tajemnou silou, která ženám umožňuje soupeřit s muži a postavit se jejich fyzické převaze. Vyprávění zkoumá čarodějnické metody a obrací se k představení specifického předmětu, artefaktu, podivného předmětu, který skrývá tajemství. Pokud je součástí vašeho těla, umožňuje vám bojovat s prvotním strachem a ovládat síly přírody, místo abyste se na ně museli pasivně spoléhat. Příběh, který kdysi zásadně pomáhal ženám z Devína v boji proti mužům z Vyšehradu, lze nyní vnímat jako léčivý symbol, který spojuje minulost, přítomnost a budoucnost ve víru emancipace.
Video se vrací k příběhu Dívčích válek, který popsal Kosmas ve svém díle Chronica Boemorum a který byl zpopularizován v 19. století během snah o národní obrození. Podle této legendy se po smrti kněžny Libuše ženy postavily proti mužům a založily hrad Děvín, aby bojovaly proti patriarchátu. Příběh boje žen proti mužům zůstává dodnes jednou z nejzajímavějších kapitol českých dějin. Motto filmu souvisí s tajemnou silou, která ženám umožňuje soupeřit s muži a postavit se jejich fyzické převaze. Vyprávění zkoumá čarodějnické metody a obrací se k představení specifického předmětu, artefaktu, podivného předmětu, který skrývá tajemství. Pokud je součástí vašeho těla, umožňuje vám bojovat s prvotním strachem a ovládat síly přírody, místo abyste se na ně museli pasivně spoléhat. Příběh, který kdysi zásadně pomáhal ženám z Devína v boji proti mužům z Vyšehradu, lze nyní vnímat jako léčivý symbol, který spojuje minulost, přítomnost a budoucnost ve víru emancipace.
-
Produkce audiovizuálního díla
-
Režisér / režisérka AVD
-
Milenina Píseeň
Artyčok.Tv, 2019
Video Milenina Píseň bylo oceněno speciálním uznáním na festivalu krátkých filmů v Oberhausen 2020. Milenina Píseň/ V průběhu let, kdy společnost zažívala víru v utopii demokratické distribuce informací prostřednictvím internetu a následně i hluboké zklamání, kdy lidé vyvinuli neuronové sítě, jejichž rozhodování již nejsme sto sledovat, a kdy mezilidskou komunikaci a politický aktivismus začaly přetvářet korporátní komunikační platformy, se fungování a závazné dokumenty církví nijak nezměnily a zdá se, že už dnes nejsou schopny reagovat na problémy současnosti. A to ať už mezi tyto otázky patří prohlubující se třídní rozdíly, emancipace marginalizovaných (žen, LGBTQ+, lidí bez pasu Evropské unie) nebo blížící se klimatická katastrofa. Křesťanské církve – zvláště ve Střední Evropě a v balkánských zemích – jdou místo toho opačným směrem, pomáhají posilovat nacionalismus, svým podnikáním upevňují kapitalistický ekonomický systém, potlačují práva žen a nebinárních osob na svá těla, plédují za tradiční rodiny a spolupodílí se na stavbě evropských zdí. A to vše se děje nehledě na úroveň sekularismu v jednotlivých zemí, naopak se ukazuje, že i v takové ateistické zemi, jako je Česká republika, může mít katolická církev – když se spojí s politickou reprezentací – značnou moc. Dichotomické vnímání světa (já/Druhý, kultura/příroda, muž/žena) přitom není něco vlastního křesťanství, ale utvářelo se až později v průběhu let, od prvních církevních otců, přes institucionalizaci, zbohatnutí církví, nástup kapitalismu, po osvícenství a moderní věk, až k dnešní pervertované podobě, která má s ranými křesťanskými skupinami, charakteristickými svou kulturní decentralizací a nehierarchičností, jen velmi málo společného. Jisté nástroje kritiky a jiného směřování nabízí současné feministické protesty, které sílí po celém světě a jež požadují například svěcení žen na kněžky, ale také tradice teologie osvobození, kterou symbolizuje antikapitalistická a ekologická politika papeže Františka. A právě v návaznosti na otázku, jakou moc má dnes pohyblivý obraz a zda může přispět k emancipaci žen (nejen) v prostředí katolické církve, začaly vznikat první verze scénáře k videu Milenina píseň. Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender. Kyberfeministky odmítají klasické dichotomie mezi přírodou a technikou, přirozeným a umělým, k čemuž odkazuje také postupně se rozpadající forma videa. Postavení žen a LGBTQ+ menšiny v římskokatolické církvi a jejich vylučování z rozhodovacích procesů se tak stává obecnější otázkou, která hledá hluboké a duchovní příčiny současné společenské krize založené na upevňování nerovností mezi lidskými i nelidskými aktéry.
Video Milenina Píseň bylo oceněno speciálním uznáním na festivalu krátkých filmů v Oberhausen 2020. Milenina Píseň/ V průběhu let, kdy společnost zažívala víru v utopii demokratické distribuce informací prostřednictvím internetu a následně i hluboké zklamání, kdy lidé vyvinuli neuronové sítě, jejichž rozhodování již nejsme sto sledovat, a kdy mezilidskou komunikaci a politický aktivismus začaly přetvářet korporátní komunikační platformy, se fungování a závazné dokumenty církví nijak nezměnily a zdá se, že už dnes nejsou schopny reagovat na problémy současnosti. A to ať už mezi tyto otázky patří prohlubující se třídní rozdíly, emancipace marginalizovaných (žen, LGBTQ+, lidí bez pasu Evropské unie) nebo blížící se klimatická katastrofa. Křesťanské církve – zvláště ve Střední Evropě a v balkánských zemích – jdou místo toho opačným směrem, pomáhají posilovat nacionalismus, svým podnikáním upevňují kapitalistický ekonomický systém, potlačují práva žen a nebinárních osob na svá těla, plédují za tradiční rodiny a spolupodílí se na stavbě evropských zdí. A to vše se děje nehledě na úroveň sekularismu v jednotlivých zemí, naopak se ukazuje, že i v takové ateistické zemi, jako je Česká republika, může mít katolická církev – když se spojí s politickou reprezentací – značnou moc. Dichotomické vnímání světa (já/Druhý, kultura/příroda, muž/žena) přitom není něco vlastního křesťanství, ale utvářelo se až později v průběhu let, od prvních církevních otců, přes institucionalizaci, zbohatnutí církví, nástup kapitalismu, po osvícenství a moderní věk, až k dnešní pervertované podobě, která má s ranými křesťanskými skupinami, charakteristickými svou kulturní decentralizací a nehierarchičností, jen velmi málo společného. Jisté nástroje kritiky a jiného směřování nabízí současné feministické protesty, které sílí po celém světě a jež požadují například svěcení žen na kněžky, ale také tradice teologie osvobození, kterou symbolizuje antikapitalistická a ekologická politika papeže Františka. A právě v návaznosti na otázku, jakou moc má dnes pohyblivý obraz a zda může přispět k emancipaci žen (nejen) v prostředí katolické církve, začaly vznikat první verze scénáře k videu Milenina píseň. Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender. Kyberfeministky odmítají klasické dichotomie mezi přírodou a technikou, přirozeným a umělým, k čemuž odkazuje také postupně se rozpadající forma videa. Postavení žen a LGBTQ+ menšiny v římskokatolické církvi a jejich vylučování z rozhodovacích procesů se tak stává obecnější otázkou, která hledá hluboké a duchovní příčiny současné společenské krize založené na upevňování nerovností mezi lidskými i nelidskými aktéry.
-
Moréna Rex
galerie Kurzor, 2019
Moréna Rex vyhrála sekci Exprmnt-CZ na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě 2019. Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.
Moréna Rex vyhrála sekci Exprmnt-CZ na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě 2019. Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.
-
Middevil: Dívčí války
Bienále ve věci umění 2022, 2022
Video se vrací k příběhu Dívčích válek, který popsal Kosmas ve svém díle Chronica Boemorum a který byl zpopularizován v 19. století během snah o národní obrození. Podle této legendy se po smrti kněžny Libuše ženy postavily proti mužům a založily hrad Děvín, aby bojovaly proti patriarchátu. Příběh boje žen proti mužům zůstává dodnes jednou z nejzajímavějších kapitol českých dějin. Motto filmu souvisí s tajemnou silou, která ženám umožňuje soupeřit s muži a postavit se jejich fyzické převaze. Vyprávění zkoumá čarodějnické metody a obrací se k představení specifického předmětu, artefaktu, podivného předmětu, který skrývá tajemství. Pokud je součástí vašeho těla, umožňuje vám bojovat s prvotním strachem a ovládat síly přírody, místo abyste se na ně museli pasivně spoléhat. Příběh, který kdysi zásadně pomáhal ženám z Devína v boji proti mužům z Vyšehradu, lze nyní vnímat jako léčivý symbol, který spojuje minulost, přítomnost a budoucnost ve víru emancipace.
Video se vrací k příběhu Dívčích válek, který popsal Kosmas ve svém díle Chronica Boemorum a který byl zpopularizován v 19. století během snah o národní obrození. Podle této legendy se po smrti kněžny Libuše ženy postavily proti mužům a založily hrad Děvín, aby bojovaly proti patriarchátu. Příběh boje žen proti mužům zůstává dodnes jednou z nejzajímavějších kapitol českých dějin. Motto filmu souvisí s tajemnou silou, která ženám umožňuje soupeřit s muži a postavit se jejich fyzické převaze. Vyprávění zkoumá čarodějnické metody a obrací se k představení specifického předmětu, artefaktu, podivného předmětu, který skrývá tajemství. Pokud je součástí vašeho těla, umožňuje vám bojovat s prvotním strachem a ovládat síly přírody, místo abyste se na ně museli pasivně spoléhat. Příběh, který kdysi zásadně pomáhal ženám z Devína v boji proti mužům z Vyšehradu, lze nyní vnímat jako léčivý symbol, který spojuje minulost, přítomnost a budoucnost ve víru emancipace.
-
-
Animátor / animátorka AVD
-
Middevil: Dívčí války
Bienále ve věci umění 2022, 2022
Video se vrací k příběhu Dívčích válek, který popsal Kosmas ve svém díle Chronica Boemorum a který byl zpopularizován v 19. století během snah o národní obrození. Podle této legendy se po smrti kněžny Libuše ženy postavily proti mužům a založily hrad Děvín, aby bojovaly proti patriarchátu. Příběh boje žen proti mužům zůstává dodnes jednou z nejzajímavějších kapitol českých dějin. Motto filmu souvisí s tajemnou silou, která ženám umožňuje soupeřit s muži a postavit se jejich fyzické převaze. Vyprávění zkoumá čarodějnické metody a obrací se k představení specifického předmětu, artefaktu, podivného předmětu, který skrývá tajemství. Pokud je součástí vašeho těla, umožňuje vám bojovat s prvotním strachem a ovládat síly přírody, místo abyste se na ně museli pasivně spoléhat. Příběh, který kdysi zásadně pomáhal ženám z Devína v boji proti mužům z Vyšehradu, lze nyní vnímat jako léčivý symbol, který spojuje minulost, přítomnost a budoucnost ve víru emancipace.
Video se vrací k příběhu Dívčích válek, který popsal Kosmas ve svém díle Chronica Boemorum a který byl zpopularizován v 19. století během snah o národní obrození. Podle této legendy se po smrti kněžny Libuše ženy postavily proti mužům a založily hrad Děvín, aby bojovaly proti patriarchátu. Příběh boje žen proti mužům zůstává dodnes jednou z nejzajímavějších kapitol českých dějin. Motto filmu souvisí s tajemnou silou, která ženám umožňuje soupeřit s muži a postavit se jejich fyzické převaze. Vyprávění zkoumá čarodějnické metody a obrací se k představení specifického předmětu, artefaktu, podivného předmětu, který skrývá tajemství. Pokud je součástí vašeho těla, umožňuje vám bojovat s prvotním strachem a ovládat síly přírody, místo abyste se na ně museli pasivně spoléhat. Příběh, který kdysi zásadně pomáhal ženám z Devína v boji proti mužům z Vyšehradu, lze nyní vnímat jako léčivý symbol, který spojuje minulost, přítomnost a budoucnost ve víru emancipace.
-
Moréna Rex
Kurzor galerie, 2019
Moréna Rex vyhrála sekci Exprmnt-CZ na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě 2019. Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.
Moréna Rex vyhrála sekci Exprmnt-CZ na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě 2019. Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.
-
-
Scenárista / scenáristka AVD
-
Moréna Rex
Galerie Kurzor, 2019
Moréna Rex vyhrála sekci Exprmnt-CZ na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě 2019. Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.
Moréna Rex vyhrála sekci Exprmnt-CZ na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě 2019. Video a zároveň rapový klip konfrontuje současný feminismus a kapitalismus. Střízlivé prostředí ekonomických prognóz a finančních toků přechází v psychedelickou 3D animaci vyobrazující čarodějnickou seanci. Film graduje autorčiným rapem, který s nadsázkou kritizuje moc a roli peněz v dnešní společnosti.
-
Milenina píseň
Artyčok.tv, 2019
Video Milenina Píseň bylo oceněno speciálním uznáním na festivalu krátkých filmů v Oberhausen 2020. Milenina Píseň/ V průběhu let, kdy společnost zažívala víru v utopii demokratické distribuce informací prostřednictvím internetu a následně i hluboké zklamání, kdy lidé vyvinuli neuronové sítě, jejichž rozhodování již nejsme sto sledovat, a kdy mezilidskou komunikaci a politický aktivismus začaly přetvářet korporátní komunikační platformy, se fungování a závazné dokumenty církví nijak nezměnily a zdá se, že už dnes nejsou schopny reagovat na problémy současnosti. A to ať už mezi tyto otázky patří prohlubující se třídní rozdíly, emancipace marginalizovaných (žen, LGBTQ+, lidí bez pasu Evropské unie) nebo blížící se klimatická katastrofa. Křesťanské církve – zvláště ve Střední Evropě a v balkánských zemích – jdou místo toho opačným směrem, pomáhají posilovat nacionalismus, svým podnikáním upevňují kapitalistický ekonomický systém, potlačují práva žen a nebinárních osob na svá těla, plédují za tradiční rodiny a spolupodílí se na stavbě evropských zdí. A to vše se děje nehledě na úroveň sekularismu v jednotlivých zemí, naopak se ukazuje, že i v takové ateistické zemi, jako je Česká republika, může mít katolická církev – když se spojí s politickou reprezentací – značnou moc. Dichotomické vnímání světa (já/Druhý, kultura/příroda, muž/žena) přitom není něco vlastního křesťanství, ale utvářelo se až později v průběhu let, od prvních církevních otců, přes institucionalizaci, zbohatnutí církví, nástup kapitalismu, po osvícenství a moderní věk, až k dnešní pervertované podobě, která má s ranými křesťanskými skupinami, charakteristickými svou kulturní decentralizací a nehierarchičností, jen velmi málo společného. Jisté nástroje kritiky a jiného směřování nabízí současné feministické protesty, které sílí po celém světě a jež požadují například svěcení žen na kněžky, ale také tradice teologie osvobození, kterou symbolizuje antikapitalistická a ekologická politika papeže Františka. A právě v návaznosti na otázku, jakou moc má dnes pohyblivý obraz a zda může přispět k emancipaci žen (nejen) v prostředí katolické církve, začaly vznikat první verze scénáře k videu Milenina píseň. Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender. Kyberfeministky odmítají klasické dichotomie mezi přírodou a technikou, přirozeným a umělým, k čemuž odkazuje také postupně se rozpadající forma videa. Postavení žen a LGBTQ+ menšiny v římskokatolické církvi a jejich vylučování z rozhodovacích procesů se tak stává obecnější otázkou, která hledá hluboké a duchovní příčiny současné společenské krize založené na upevňování nerovností mezi lidskými i nelidskými aktéry.
Video Milenina Píseň bylo oceněno speciálním uznáním na festivalu krátkých filmů v Oberhausen 2020. Milenina Píseň/ V průběhu let, kdy společnost zažívala víru v utopii demokratické distribuce informací prostřednictvím internetu a následně i hluboké zklamání, kdy lidé vyvinuli neuronové sítě, jejichž rozhodování již nejsme sto sledovat, a kdy mezilidskou komunikaci a politický aktivismus začaly přetvářet korporátní komunikační platformy, se fungování a závazné dokumenty církví nijak nezměnily a zdá se, že už dnes nejsou schopny reagovat na problémy současnosti. A to ať už mezi tyto otázky patří prohlubující se třídní rozdíly, emancipace marginalizovaných (žen, LGBTQ+, lidí bez pasu Evropské unie) nebo blížící se klimatická katastrofa. Křesťanské církve – zvláště ve Střední Evropě a v balkánských zemích – jdou místo toho opačným směrem, pomáhají posilovat nacionalismus, svým podnikáním upevňují kapitalistický ekonomický systém, potlačují práva žen a nebinárních osob na svá těla, plédují za tradiční rodiny a spolupodílí se na stavbě evropských zdí. A to vše se děje nehledě na úroveň sekularismu v jednotlivých zemí, naopak se ukazuje, že i v takové ateistické zemi, jako je Česká republika, může mít katolická církev – když se spojí s politickou reprezentací – značnou moc. Dichotomické vnímání světa (já/Druhý, kultura/příroda, muž/žena) přitom není něco vlastního křesťanství, ale utvářelo se až později v průběhu let, od prvních církevních otců, přes institucionalizaci, zbohatnutí církví, nástup kapitalismu, po osvícenství a moderní věk, až k dnešní pervertované podobě, která má s ranými křesťanskými skupinami, charakteristickými svou kulturní decentralizací a nehierarchičností, jen velmi málo společného. Jisté nástroje kritiky a jiného směřování nabízí současné feministické protesty, které sílí po celém světě a jež požadují například svěcení žen na kněžky, ale také tradice teologie osvobození, kterou symbolizuje antikapitalistická a ekologická politika papeže Františka. A právě v návaznosti na otázku, jakou moc má dnes pohyblivý obraz a zda může přispět k emancipaci žen (nejen) v prostředí katolické církve, začaly vznikat první verze scénáře k videu Milenina píseň. Video Milenina píseň pracuje s teoretickým pozadím současného feministického myšlení, konkrétně s odkazem kyberfeminismu, který formulovala počátkem devadesátých let ve své práci britská feministka a teoretička kyberkultury Sadie Plant. Kyberfeminismus přiznává moderním technologiím emancipační sílu, ale jen potud, dokud k ní budou mít přístup všichni lidé bez ohledu na jejich třídní postavení, náboženské přesvědčení, kulturní identifikaci, sexuální orientaci či gender. Kyberfeministky odmítají klasické dichotomie mezi přírodou a technikou, přirozeným a umělým, k čemuž odkazuje také postupně se rozpadající forma videa. Postavení žen a LGBTQ+ menšiny v římskokatolické církvi a jejich vylučování z rozhodovacích procesů se tak stává obecnější otázkou, která hledá hluboké a duchovní příčiny současné společenské krize založené na upevňování nerovností mezi lidskými i nelidskými aktéry.
-