Detail kreativce
MgA. Adéla Svobodová
fyzická osoba podnikající na základě živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. disponující IČO
IČO: 67759998
Kontakt:
Adela Svobodova
adela@adela-pauline.net
Adresy
-
-
Sídlo:
Ořechová 939
Praha 18200 Hlavní město Praha -
Kontaktní adresa:
Ořechová 939
Praha 18200
Hlavní město Praha
-
Místa působnosti:
- Královéhradecký kraj
- Jihočeský kraj
- Jihomoravský kraj
- Karlovarský kraj
- Liberecký kraj
- Moravskoslezský kraj
- Olomoucký kraj
- Pardubický kraj
- Hlavní město Praha
- Plzeňský kraj
- Středočeský kraj
- Ústecký kraj
- Kraj Vysočina
- Zlínský kraj
Oblasti nabízených služeb
-
Grafický design / branding
-
Atlas transformace
tranzit, 2011
Atlas Transformace je globálním průvodcem po transformačních procesech. Tento „slovník“ tvoří pomocí strukturovaných hesel a uměleckých grafů nástroj pro uchopení procesů společenských a politických změn v zemích, které samy přijaly adjektivum „transformační“, anebo jsou tímto termínem označovány. Publikace získala cenu Nejkrásnější švýcarská publikace roku 2010 a německou Zlatou medaili za nejkrásnější knihu světa roku 2010. Atlas transformace shrnuje více než 200 základních „hesel“ a klíčových termínů transformace. Vznikl za přispění několika desítek autorů z celého světa a jsou v zde znovu publikovány některé zásadní dobové texty.
Atlas Transformace je globálním průvodcem po transformačních procesech. Tento „slovník“ tvoří pomocí strukturovaných hesel a uměleckých grafů nástroj pro uchopení procesů společenských a politických změn v zemích, které samy přijaly adjektivum „transformační“, anebo jsou tímto termínem označovány. Publikace získala cenu Nejkrásnější švýcarská publikace roku 2010 a německou Zlatou medaili za nejkrásnější knihu světa roku 2010. Atlas transformace shrnuje více než 200 základních „hesel“ a klíčových termínů transformace. Vznikl za přispění několika desítek autorů z celého světa a jsou v zde znovu publikovány některé zásadní dobové texty.
-
Výstava jako médium
VVP AVU Praha, 2020
Jak se výstavy výtvarného umění promítají do jeho psaných dějin? A jak by vypadaly dějiny českého umění druhé poloviny 20. století, pokud bychom se na ně dívali právě z tohoto pohledu? Zatímco tradičně bývají dějiny umění koncipovány jako dějiny stylů a zaměřují se na jednotlivé osobnosti a díla, v publikaci Výstava jako médium jsou pojímány z pohledu tzv. exhibition histories, které se na Západě na přelomu milénia staly novou uměnovědnou disciplínou. České umění druhé poloviny 20. století je tak představováno na pozadí přelomových výstav, které v letech 1957–1999 spoluformovaly jeho vývoj. Publikace na více než 1000 stranách rekonstruuje 60 pečlivě vybraných výstav, a to jak skrze texty, tak obrazovou dokumentaci. Výstava je v knize chápána jako autonomní formát kulturní produkce, ale zároveň i jako nástroj k prosazení určitých podob umění, jeho funkcí a veřejné legitimizace. Archiv rozdělený do pěti období uvádějí tři samostatné studie, které sledují metodologii aktuálního výstavního diskurzu, dějiny výstav a proměňující se institucionální podmínky vystavování daného období i dosud nezpracované téma autorů a organizátorů výstav, později označovaných jako kurátoři/kurátorky. Kniha přináší nové pohledy na dosavadní interpretace vývoje českého výtvarného umění po roce 1957. Přestože se zabývá historií, klade si otázky, které bezprostředně vycházejí z podoby současného umění a jeho aktuálních problémů.
Jak se výstavy výtvarného umění promítají do jeho psaných dějin? A jak by vypadaly dějiny českého umění druhé poloviny 20. století, pokud bychom se na ně dívali právě z tohoto pohledu? Zatímco tradičně bývají dějiny umění koncipovány jako dějiny stylů a zaměřují se na jednotlivé osobnosti a díla, v publikaci Výstava jako médium jsou pojímány z pohledu tzv. exhibition histories, které se na Západě na přelomu milénia staly novou uměnovědnou disciplínou. České umění druhé poloviny 20. století je tak představováno na pozadí přelomových výstav, které v letech 1957–1999 spoluformovaly jeho vývoj. Publikace na více než 1000 stranách rekonstruuje 60 pečlivě vybraných výstav, a to jak skrze texty, tak obrazovou dokumentaci. Výstava je v knize chápána jako autonomní formát kulturní produkce, ale zároveň i jako nástroj k prosazení určitých podob umění, jeho funkcí a veřejné legitimizace. Archiv rozdělený do pěti období uvádějí tři samostatné studie, které sledují metodologii aktuálního výstavního diskurzu, dějiny výstav a proměňující se institucionální podmínky vystavování daného období i dosud nezpracované téma autorů a organizátorů výstav, později označovaných jako kurátoři/kurátorky. Kniha přináší nové pohledy na dosavadní interpretace vývoje českého výtvarného umění po roce 1957. Přestože se zabývá historií, klade si otázky, které bezprostředně vycházejí z podoby současného umění a jeho aktuálních problémů.
-
-
