Co je to Maker Movement a proč byste o něm měli vědět

V kamenných obchodech či na internetu si dnes koupíme cokoli bez ohledu na hranice či kontinenty. Dostupnost zboží je v ledasčem příjemná, nicméně se zvyšuje počet lidí, kteří touží po něčem originálním, lokálním či vyrobeném ve férových podmínkách. Nechtějí vlastnit unifikované věci, které lze zakoupit stejně tak v Americe jako v Evropě. Z těchto důvodů, ale i pro zábavu, si mnozí šijí oblečení, vyrábí šperky, nábytek a další vybavení do domácnosti, anebo si pohrávají s elektronikou a opracovávají dřevo.

Narůstající počet DIY (Do It Yourself/Udělej Si Sám) komunity vedl ke vzniku vlastního tržního ekosystému. Ke sdílení informací, poskytování návodů „Jak na věc“, rad a triků vznikly a vznikají speciální webové stránky, fóra, blogy i tištěná periodika. Vznikly webové stránky, kde lze tyto „handmade“ produkty zakoupit. Největší stránkou je americká Etsy.com, na které díky univerzálnosti anglického jazyka nachází útočiště lidé z celého světa. Českou obdobou je Fler.cz. Lidé, kteří mají potřebu vymýšlet a tvořit nové věci pomocí nových technologií jsou pak hnací silou inovací v oblasti výroby, designu a vzdělávání. Takový je např. projekt Arduino, bezplatně dostupný počítačový software, jež umožňuje vyvíjet interaktivní předměty a ovládat světla, motory či jiné fyzické výstupy. Na jeho základě fungují některé modely stolních 3D tiskáren.

Tomuto fenoménu se začalo říkat Maker Movement. Jeho výrazným atributem jsou otevřené dílny, které nabízejí širokou škálu ručních nářadí (kladiva, šroubováky, pilky, pilníky, metry, váhy, klíče aj.) a elektrických nářadí (vrtačky, aku-šroubováky, brusky, kompresor aj.). Nicméně pro Středoevropana, Čecha, je dílna synonymem domácího kutilství, které je symbolem časů minulých, rozhodně ne těch demokratických. Proč tedy skoro zapomenutý způsob trávení volného času způsobuje globální zájem a v posledních měsících o něm píší renomované zahraniční listy jako The Guardian a The Economist? Novodobé dílny se od těch domácích liší tím, že hojně využívají digitální technologie. A veškeré vybavení, ať už je to počítač, speciální stroj či obyčejné kladivo si může půjčit kdokoli. Tyto sdílené dílny mají buď určitou právní formu podnikání, anebo jsou zakládány jako neziskové organizace. Zaměstnávají odborníky, kteří poskytují podpůrný servis tzv. členům. Ukazují jim, jak pracovat s nářadím, stroji a softwarem. Radí jim nejlepší postupy k vyrobení toho či onoho. Tvoří vlastní projekty a organizují akce – vzdělávací, stmelovací, kulturní. V posledních deseti letech se etablovaly čtyři silné dílny, kterým se říká koncepty. Jsou jimi Hackerspaces, Makerspaces, FabLabs a TechShops. Jste-li zmateni, proč jeden koncept může nést několik zaměnitelných jmen, pokusím se do toho vnést jasno.

JAKÝ JE ROZDÍL MEZI HACKERSPACES A MAKERSPACES?

I když některé hackerspaces zahrnují řemesla, na prvním místě se věnují zdokonalování hardwaru a softwaru, elektronickým komponentům a programování. Hackerspaces jsou většinou zakládány a provozovány kolektivy nadšenců, kteří hledají alternativní způsoby financování. Tíhnou ke kolektivismu, k radikálním demokratickým procesům a nabourávání zavedených pořádků. Často se v nich nachází coworkingové prostory, které propojují a podporují členy hackerspaces, a jsou zde pořádány akce mnoha podob. První český hackerspace se jmenuje Brmlab a sídlí v Praze na Vltavské. Jedním z posledních hackerspaces, který vznikl v ČR, je Paralelní Polis v pražských Holešovicích.

Makerspaces se naopak zaměřují na výrobu. Vyznačují se dokonalou výrobní infrastrukturou, která zahrnuje dostatek elektřiny, ventilaci a mnoho typických nástrojů pro jednotlivé obory (elektronika, robotika, zpracování dřeva, obrábění, svařování, práce s textiliemi, digitální výroba, prototypování aj.). Členové makerspaces se zajímají o tvorbu jako takovou a orientují se primárně na hmatatelný výsledek. Využívají digitální technologie k ulehčení manuální práce. Makerspaces jsou z důvodů vysokých pořizovacích nákladů často zakládány ve spolupráci s univerzitami a tradičními podniky. O toto pojetí se snaží např. v Plzni. Nicméně mnoho míst bez ohledu na jejich název je stále zakládáno svépomocí. Financují je zejména jejich zakladatelé a členové.

c-base, první německý hackerspace

Hackerspace je ze čtyř výše zmíněných konceptů nejstarší a jako jediný vznikl na evropském kontinentu. V roce 1995 spatřil světlo světa berlínský c-bas, sdílený prostor pro kolektiv programátorů. Trvalo dvanáct let než tento evropský trend přijela osobně prozkoumat skupina amerických nadšenců na mezinárodní setkání hackerů Chaos Communication Camp, které organizuje každé 4 roky největší evropská hackerská asociace The Chaos Computer Club (CCC) v Německu. Účast Američanů měla zcela artikulovaný zájem. Přenést koncept hackerspaces do USA. Mise byla úspěšná a za nejvýznamnější hackerspaces na americkém území jsou dnes považovány např. NYC Resistor (2007) v New Yorku čiNoisebridge (2008) v San Francisku.

Američané brzy rozšířili okruh svého zájmu nejen o elektroniku jako takovou, ale i softwarové a fyzické prototypování. Aby hackerspaces dlouhodobě udrželi, rozhodli se podělit o prostory, vybavení i znalosti. Profesionálové i pouzí nadšenci pak na základě placeného členství mohli využívat zázemí hackerspaces k vlastním individuálním projektům a společně se podílet na větších. Díky tomu se v těchto zdech zrodilo několik revolučních myšlenek, které byly transformovány v reálné produkty a fungující společnosti. Názorným příkladem je MakerBot Industries (NYC Resistor), který vyvinul jednu z prvních stolních 3D tiskáren.

Označení Makerspace získalo popularitu v roce 2011, kdy si Dale Dougherty, zakladatel MAKE magazin (2005), registroval doménu makerspace.com. Zde si nadšenci do řemesel, umění a jiných oborů, tzv. „makers“ (výrobce, kutil), představují projekty, vyměňují nápady, názory a rady. Lidé, kteří v tu dobu vedli sdílené prostory pro profesionály i amatéry, svoji činnost popisovali složitými větnými konstrukcemi. Nechtěli používat označení Hackerspace, protože slovo hacker vnímala společnost kontroverzně a slovo maker se teprve připravovalo na vstup na červený koberec. Dale Dougherty sjednotil lidi se zájmem o DIY (Do It Yourself/Udělej si sám) a odstartoval tak boom makerspaces. Nejznámějšími americkými makerspaces jsou např. Artisan’s Asylum, MakerWorks a Columbus Idea Foundry. Díky vzniku tištěné a online platformy a organizaci srazů tvořivých lidí, tzv. Maker Faires, je dnes MAKE magazin považován za ústřední orgán celého Maker Movement.

Vymezení Hackerspace a Makerspace prochází neustálým vývojem. Existují ti, kteří v těchto názvoslovích nevidí rozdíl a jsou pro ně plně zaměnitelná. Na druhou stranu existují ti, kteří v nich vidí odraz rozdílných hodnot, jež zakladatelé hackerspace a makerspace vyznávají.

ČÍM SE VYZNAČUJE FABLAB A JAK SE LIŠÍ OD TECHSHOPU?

Koncept FabLabu vymyslel Neil Gershenfeld, jeden z nejvlivnějších vědců současnosti a jeho studenti na Massachusetts Institute of Technology (MIT) v USA. Gershenfeld vede Centrum pro bity a atomy, které organizuje kurz „Jak vytvořit (téměř) cokoli“, kde se přibližně v roce 2006 zrodila myšlenka digitální laboratoře, která dovoluje komukoli vytvořit téměř cokoli. V roce 2009 pak byla ustanovena Fab Foundation, zastřešující nezisková organizace, která podporuje růst mezinárodní sítě FabLabů. Koncept FabLabu je osobitý druh franchisového systému, který má jednotné standardy nejen na vybavení (konkrétní značky a typy) a software, ale i rozlohu. FabLab je více než jakýkoli výše zmíněný koncept projektem sociálním, a proto každý FabLab musí být pravidelně přístupný široké veřejnosti zdarma či za minimální poplatek a musí se věnovat výuce dětí. Vytvořit FabLab znamená stát se členem globální komunity a sdílet s ní své nápady, jejich úspěšné i neúspěšné realizace. Všech 536 FabLabů, které nyní existují napříč všemi kontinenty, používá stejnou sadu vybavení (laser cutter, 3D tiskárna, vinyl cutter, obráběcí frézové stroje) a open source softwary (Inkscape, Blender), díky čemuž si to, co bylo vynalezeno v Norsku, například vrstvená židle, může stáhnout i zcela technicky nepolíbený člen FabLabu na Islandu, v Japonsku či Nairobi. Původní design upravit dle potřeb a ušít si produkt na míru. Bohužel Česká republika na první oficiální FabLab stále čeká.

Poslední v řadě novodobých konceptů alias dílen je TechShop. Jde o zavedenou americkou značku. Franchisový model podnikání vznikl v roce 2006 v Menlo Park v Kalifornii. TechShopy se orientují na zisk a v současnosti působí pouze na americkém kontinentu, zatímco FabLaby jsou provozovány na neziskové bázi a působí celosvětově. V náplni se techshopy podobají spíše makerspaces, jelikož nabízejí zejména technickou infrastrukturu pro řadu řemeslných oborů, která je na vysoké profesionální úrovni. Zázemí techshopů může využít kdokoli, nicméně frekvence návštěv a podpůrný servis je odstupňován ve výši členského příspěvku. Členové, chtějí-li se účastnit nějakého kurzu, přednášky či jiné aktivity organizované TechShopem, musí platit i tak vstupní poplatky. Ty jsou nižší než pro nečleny. Všeobecně jsou ceny v TechShopu ve srovnání s ostatními koncepty vysoké.

Všechny výše zmíněné koncepty, ať už se nazývají jakkoli, jsou tvořeny zejména lidmi, kteří je vedou, jejich vizemi a místem, do kterého jsou alokovány, a proto jsou nezaměnitelnými unikáty. Přestože mají propustné hranice a prolínají se, mají společné atributy, kterými jsou: zaprvé sdílení znalostí, zkušeností a nákladného vybavení, zadruhé propojování jak lidí z oblasti průmyslu, businessu a umění, tak jednotlivců, firem, univerzit a výzkumných pracovišť. Maker Movement dle spekulací mnoha odborníků přinese revoluci jako svého času vznik Internetu. Internet demokratizoval přístup k informacím. Prostory jako Hackerspace, Makerspace, FabLab či TechShop zdemokratizují přístup k produkci. A proto je dobré o nich vědět.

Autor: Tereza Kopecká
V současnosti pracuje ve FabLabu v Severním Irsku

Pokud máte názory, zkušenosti či připomínky, o které byste se se mnou chtěli podělit, či cokoli jiného, co bych podle vás měla vědět, napište na tereza.kopecka89@gmail.com.