Sociální reaktor

Trh v dnešní době prochází díky technologickému pokroku velkými změnami. Komplexní výrobní procesy a obsáhlé know-how jsou skrze 3D tisk a internet na dosah ruky a hlavním atributem cenotvorby se tak pomalu stává nápaditost. „Entrepreneurship“ je nejmocnějším zaříkadlem západního světa a trend start-upů přetvořil byznys na volnočasovou zábavu středoškoláků.

Toto podhoubí může svádět k dojmu, že nadešel ideální čas pro kreativce na volné noze k získání právoplatné pozice na lokálním i globálním trhu. Ale minimálně v České republice realita zdaleka neodpovídá tomuto předpokladu. Jaká je tedy skutečná situace na poli kreativního průmyslu a jaké jsou její prospekce? České vzdělávání na poli kreativních a kulturních profesí reflektuje jen v nepatrné míře potřeby reálného světa a zanechává tak své svěřence ve víře, že dostatek tvůrčího talentu a řemeslná zručnost dokážou vybudovat kariéru a prosadit svého nositele na jakémkoliv trhu. Faktem je, že minorita kreativců, kterou dnes považujeme za úspěšnou, dosáhla svého statusu především díky porozumění, adaptaci a talentu v jiných oblastech než pouze ve své kmenové profesi.

Při bližší analýze růstového procesu většiny slavných firem kulturního a kreativního průmyslu narážíme na momenty, které jsou většinou označovány za šťastnou souhru náhod, avšak při bližším ohledání lze tyto body popsat jako brilantní marketingovou strategii, prozíravý byznysplán, kvalitně zpracovanou smlouvu, efektivní práci s lidskými zdroji, impaktivní promotion či něco podobného. Znalost alespoň základních odvětví obchodu se tak stává hlavním agentem základního úspěchu na trhu (přežít), nehledě na nabízenou komoditu.

Dalším fenoménem v ČR je urputný nárůst co-workingových center. Tato povětšinou dotovaná typologie je svými tvůrci často považovaná za samospásný nástroj aktivace a integrace KKP mezi ostatní průmysly. Židle, stoly, internet a káva ve velkých prostorách s nápisem hub, inkubátor, akcelerátor či lab však nedokážou doplnit chybějící vzdělání a přimět jedince různých profesí, věku, smýšlení a cílů jen tak najít čistou a srozumitelnou vizi, kterou budou moci společně naplňovat.

Problémem českého co-workingu je zejména chybějící definice. Nehledě na to, že jednotlivé výše zmíněné typy mají jasně definované cílové skupiny, náplň a služby a používají se v ČR jen jako doplněk libozvučnosti názvu daného centra. V reakci na tyto a další fenomény vzniká projekt Social Reactor, který chce formou platformy vytvořit prostředí vhodné pro podporu začínajících, ale i už zaběhnutých kreativních start-upů. Start-up je doménou převážně IT softwarových produktů, které dokážou s minimálními produkčními náklady (a tedy i s minimálním rizikem) ve velmi krátké době zasáhnout světový trh. A ačkoli je životnost těchto produktů pomíjivá, jsou jejich tvůrci schopni předvídat vývoj a potřeby trhu natolik přesně, že stačí relativně malé adaptace pro udržení si vedoucí pozice.

Hardware (čili fyzický produkt) či služby mají cestu ke světovému trhu výrazně ztíženou potřebou plnění celé škály lokálních regulací. Samotná výroba i proces uvedení těchto komodit se tak stávají výrazně nákladnějšími, a tedy i rizikovějšími. Hůř se také shání investice, které reagují na sníženou flexibilitu a rychlost impaktu více než na „trvanlivost“ samotného produktu. Dalším úskalím je fáze tvorby prototypu či MVP (minimal viable product), která může vyžadovat zásadní nárůst vnitřního i vnějšího týmu, a tedy i řešení problematiky spojené s lidskými zdroji a řízením projektu. Jedná se o bod vývoje, jehož vidina odradí většinu začínajících podnikatelů.

První krok budování myšlenky „sociálního reaktoru“ byl zaměřený na řešení tohoto úskalí. Analýza několika českých úspěšných start-upů a mladých firem produkujících hardware ukázala závislost úspěchu na lokaci jejich technologických týmů. Firmy v blízkosti výrobních areálů, které nabízely širokou škálu know-how, výrobních možností a kvalitních lidských zdrojů za přijatelné ceny, dokázaly představit podstatně komplexnější produkty v kratším čase a většinou i se schématem logistiky výroby, což v případě získání investic dokázalo zásadně urychlit uvedení na trh. Tento poznatek vedl k rozpoznání potřeby decentralizované sítě pracovišť. V tomto prostředí můžou jednotlivé subjekty těžit z potenciálu různých lokací, spolupracovat na úrovni všech propojených regionů a vytvářet digitální i fyzický think-tank, z kterého můžou uživatelé reaktoru čerpat informace a kontakty.

Další problematikou, kterou má reaktor řešit, je nedostatečné obchodní vzdělání kreativců. Uživatelé reaktoru se však chtějí zaměřit na své nápady, a ne se zdokonalovat v profesi, která jim není vlastní. Naštěstí v každém oboru lze najít externího specialistu, který může doplnit chybějícího člena týmu. Bohužel start-upy v raném stadiu růstu si většinou nemůžou dovolit dlouhodobý úvazek externistů, a tak jsou nuceny zabývat se improvizovanou administrativou namísto navrhování a vývoje.

Pozorování českého „mladého“ trhu ukázalo, že tendence vymanit se z korporátního schématu se objevuje také u administrativních profesí. Nabízí se tak schéma sdílení administrativních služeb mezi jednotlivými start-upy, které řeší problematiku krátkodobých mikroúvazků, jež si mohou začínající kreativní subjekty dovolit. Administrativní specialisté tak mohou nezávisle provozovat svou živnost na půdě reaktoru, který jim zabezpečí dostatečný objem klientů. Jednotná typologie této klientely samozřejmě povede ke specializaci externistů, jejichž efektivita v práci se start-up sektorem časem zásadně vzroste.

Dalším tématem, které se sociální reaktor snaží řešit (aby dostál svému názvu), je například propojení široké veřejnosti s prací jednotlivých uživatelů. Průběžná prezentace vývoje a výzkumu zvyšuje obecné povědomí o technologiích, výrobních procesech, nabídce tržního segmentu a KKP jako celku. Recipročním ziskem je pak možnost využití „vnějších“ návštěvníků jako subjektů pro beta testování prototypů a MVP. Takto získaná data lze plnohodnotně uplatnit pro specifikaci požadavků trhu. Odvětví KKP jsou také jedinečná svou flexibilitou na požadavky architektonického prostoru, a proto je lze používat jako nástroj konverze nevyužívaných industriálních objektů, což lze uplatnit v celém měřítku městotvorných zásahů, jakými jsou například konzervace historicky cenného industriálního odkazu, gentrifikace urbanistických celků či postupná transformace užitnosti prázdných budov.

Příkladem je prvním prototyp sociálního reaktoru – brněnské The Distillery. Budova bývalého lihovaru byla zachráněna před stržením a během sedmi měsíců vyklízení a základní konstrukční konzervace aktivovala první dva prostory nabízející kanceláře a multifunkční prostor, který však ještě není připraven na plnohodnotný celoroční provoz. Tato první fáze byla plně financována z vlastních zdrojů architektonického studia KOGAA, které za celým projektem stojí. Druhá fáze, která započne na začátku roku 2017, představí dvě nové místnosti a upravený multifunkční prostor, stejně jako komplexnější způsob financování úprav a mnohem širší tým lidí. Celý projekt zahrnuje pět fází, které umožní reagovat na požadavky trhu (uživatelů) a postupně navazovat jednotlivé aspekty sociálního reaktoru.

Obecně vzato, Social Reactor má ambici vytvořit přechodový biotop umožňující všem kreativcům pozvolné vplynutí na reálný trh. Nejdůležitějším bodem úspěchu této mise je však co nejrozvrstvenější dialog se zástupci jiných průmyslů, akademické půdy, správních orgánů a především konkurence.

Autor: Tomáš Kozelský, MSc.
Článek vznikl v rámci spolupráce platformy aplikovaného výzkumu Next Institute, architektonického studia KOGAA a The Distillery: Social Reactor. Článek byl podpořen projektem specifického vysokoškolského výzkumu FA/FP-J-16-3557.

Foto: The Distillery, Lukáš Pelech
Odkaz: http://www.socialreactor.eu/cz/