Ministerstvo kultury podpoří kreativní vzdělávání

Covid přinesl krizi, ale může také přinést finance na nastartování ekonomiky i důležitých celospolečenských výzev, a to díky Národnímu plánu obnovy. Dobrou zprávou je, že díky ministerstvu kultury se v plánu počítá i s dotacemi na kreativní vzdělávání. Stát stojí před důležitým krokem. Inovativní formy učení motivují žáky i učitele a vedou nás k rozvoji dovedností a hodnot pro 21. století.

Podpora kreativního vzdělávání (KV) byla na systémové úrovni doposud opomíjena. Nyní však získává konkrétní obrysy. Metody a formy spolupráce kreativců, kulturních organizací a umělců se školami se v Česku sice ověřují jen postupně a primárně díky neziskovým organizacím, ale realita se brzy může změnit. To, co je aktéry z kulturního a kreativního sektoru nabízeno a připraveno, dostane konečně větší šanci k uplatnění ve velkém množství škol napříč republikou. Nakolik se záměr povede, určí mimo jiné to, jak se bude rozvíjet debata a pochopení podstaty KV na straně úředníků a politiků i širší veřejnosti a pedagogické obce. Debatu s názvem Kreativní vzdělávání míří do Česka připravilo Kreativní Česko a platforma uMĚNÍM s představou, že se přesouváme od teorie k praxi. A proto jsme se zeptali: Jak to bude vypadat a kdy se začnou čerpat finance z Národního plánu obnovy (NPO)? Jak si stojí meziresortní memorandum o spolupráci mezi ministerstvem kultury (MK) a ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a kolik kreativity dovolí přinést do škol revize rámcových vzdělávacích programů (RVP)?

Na mezinárodním poli o dopadu kreativity na kvalitní vzdělávání není pochyb. V rámci svých vizí a strategií s ní začalo počítat jak MK (Státní kulturní politika a Strategie rozvoje kulturních a kreativních odvětví), tak vybraná města či kraje. I v regionech začínají vnímat, že kreativita je kapitál, který společnost posouvá na mnoha úrovních. Každá libra investovaná do kreativního vzdělávání přinesla Velké Británii 15,3 libry. Kreativní učení vede ke zlepšení výsledků žáků až o 2,5 stupně a může zvýšit i tolik sledovaný HDP o 0,5 %. Kreativita je mezi třemi nejžádanějšími dovednostmi na trhu práce. Navíc není pravdou, že je výsadou umělců, naopak roste v každém z nás. Uplatňujeme ji v široké škále každodenních činností a pomáhá nám v sebepojetí i přijetí společenských hodnot, zejména těch demokratických. Dalším mýtem je, že kreativní učení se zaměřuje pouze na umělecké předměty. Naopak, různorodé postupy vychází v projektech vždy z místních podmínek a konkrétních potřeb škol (dané třídy a pedagoga) a navazují na všechny možné předměty výuky. A právě tím, že inspirace pro výuku plyne ze široké škály kreativních profesí a ověřených metod designového myšlení, nabízí flexibilitu a dostupnost. 

Obě ministerstva, kultury a školství, sehrávají klíčovou roli pro rozvoj KV. Je jistě pozitivní, že jejich zástupci se shodují na potřebě spolupráce. Akce, kterou jsme uspořádali v poslední den Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání (FUK), se poprvé účastnili jak zástupci MK, tak MŠMT. Ministr kultury Martin Baxa přislíbil transparentní a společný postup k cíli. Aktuálně je jádrem agendy příprava dotačních výzev na KV, které si v rámci Národního plánu obnovy pod sebe vzalo do roku 2025 MK. Dalším milníkem bude rozšíření meziresortní pracovní skupiny například o členy z oblasti živého umění a další kreativní profese. „Z pohledu toho, co má nyní MŠMT na starosti, se bude rozhodovat nejen o tom, jaká bude role kreativního vzdělávání, ale také jak bude vzdělávání v Česku vypadat. Velká revize vzdělávacích programů otevírá prostor pro diskuse nad tím, nakolik se bude inovovat obsah vzdělávání na školách. Dále chceme otevřít dveře větší spolupráci našich ministerstev. Memorandum je zaměřeno úžeji, než by si zasloužilo. Vydal jsem různé pokyny k tomu, abychom za MK více pronikli do RVP a naši aktéři byli bráni jako rovnocenní partneři,“ uvedl ministr Baxa v prvních minutách debaty.

Co zatím nemáme a co chceme změnit

  • Doposud není mnoho realizací z ranku KV v přepočtu na množství škol v ČR, a tedy chybí adekvátní evaluace. V debatě si na to postěžovala Katarína Kalivodová ze Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání i Zuzana Demlová z platformy uMĚNÍM. Co se týče škol, které mají o KV zájem, jde většinou o takové, které mají podle Demlové takzvaně problém. „Kreativní vzdělávání funguje dobře ve školách v sociálně vyloučených lokalitách nebo v učňovském vzdělávání. Ve školách, které se nemohou opřít o výsledky a řeší problémy jiného rázu, než je výkon žáků,“ uvedla Demlová. Zkušeností z terénu není málo, ale přesto je potřeba získat jich více. A to jak pro ověřování metodik, tak pro předkládání argumentace a vytvoření společenské poptávky.
  • Nemáme celospolečenskou poptávku po KV. Jak uvedla Kalivodová, zatím jsme v režimu „nice to have“ namísto „have to“. Projekty KV jsou školami, ale i rodiči vnímány jako takové třešničky na dortu poté, co je doučeno. „Nedaří se nám prosadit, že kreativita je zásadní kompetence,“ postěžovala si Kalivodová. Jako příklad hodný následování uvedla strategii Walesu, která vznikla z celospolečenské poptávky a na období deseti let strategicky rozvíjí právě KV. Miroslav Hřebecký zmínil, že podstatná je medializace tématu, a proto se v EDUinu věnují komunikaci s novináři a rodiči. Ostatně i proto vznikl Festival umění a kreativity ve vzdělávání, který založila před dvěma lety platforma uMĚNÍM.
  • Poptávka v tuto chvíli jistě chybí i na straně škol. Hřebecký poměrně skepticky vylíčil situaci v našem školství, ve kterém chybí motivovaní ředitelé a učitelé. „Učitelé nejsou ochotni moc riskovat, což se vylučuje s kreativitou. Ti, co jsou kreativní, do škol nesměřují, nebo se do škol dostanou a školy to s nimi nevydrží,“ popsal situaci napřímo. Poukázal také na setrvačnost ve vzdělávání, neochotu riskovat a na zastaralé postupy opírající se o učebnice a curricula předmětů. „Kdo bude učit učitele?“ položil zásadní otázku reagující na nedostatečné vzdělávání na pedagogických fakultách. „Nemůžeme být uzavření v předmětech, ale katedry spolu nekomunikují. Vzdělávání učitelů probíhá v kolonkách,“ postěžoval si Hřebecký.

Od čeho se odrazit

  • Kreativnímu vzdělávání se v Česku již mnoho let věnuje řada organizací. Nově se sdružují mimo jiné do platformy uMĚNÍM, která již čítá přes třicet členů. Převážně jde o organizace či spolky, které prostřednictvím umělců a profesionálů z kreativních odvětví vstupují do tříd a se žáky a učiteli pracují na projektech, které umí řešit témata celého rozvrhu napříč základními i středními školami.
  • Souběžně také roste poptávka po absolventech, kteří by se uplatnili přímo v profesích kreativních průmyslů, a rovněž  poptávka po větší všestrannosti zaměstnanců obecně. Tuto problematiku v naší debatě vysvětlil člen představenstva Hospodářské komory Pavel Barák. Například pro potřeby herního průmyslu vznikají nové obory jak na vysokých, tak na středních školách, aby se doplnily mezery na trhu práce.
  • Máme meziresortní memorandum MK a MŠMT. Bohužel je zatím omezeně zaměřené na čtenářskou gramotnost, chybí sféry živého umění, vizuální gramotnost, design a další kreativní obory. Ale i to se má dle ministra Baxy změnit. Vyplývá to z disproporce v meziresortní pracovní skupině, kde je údajně pět zástupců knihoven, jeden za umění a jeden za paměťové instituce. Memorandum se nově definovat nebude, jak zmínil ministr Baxa, ale slíbil rozšíření meziresortní pracovní skupiny. „V tuto chvíli není třeba měnit memorandum, ale naplňovat pracovní skupiny, aby fungovaly. V dokumentech je třeba explicitně zmínit vše týkající se vzdělávání a umění,“ uvedl.
  • Máme Strategii vzdělávací politiky 2030+, jejímž cílem je pro MŠMT modernizovat vzdělávací systém Česka. Součástí je revize Rámcového vzdělávacího programu. Otevírají se příležitosti pro vepsání inovativních přístupů a zapojení KV. Dveře pro spolupráci MK a MŠMT jsou nyní otevřené více než kdy předtím. Na podnět ministra Baxy o zintenzivnění spolupráce reagoval Jan Jiterský, předseda expertního panelu MŠMT pro revize RVP, takto: „Komunikujeme s MK v rámci pracovní skupiny. Komunikace bude otevřená a transparentní.“
  • Máme Státní kulturní politiku a Strategii rozvoje a podpory KKO (obě na roky 2021–2025). Tyto dokumenty se staly podkladem pro sestavení komponenty MK v rámci NPO. Jinými slovy díky NPO je možné realizovat větší část toho, co si MK ve svých strategiích předsevzalo do roku 2025.

Na co bude mířit NPO?

NPO se proto nyní jeví jako spása, díky které se můžeme posunout výrazně vpřed. Avšak za předpokladu, že se dotace z EU přislíbené pro NPO efektivně využijí. Mezi potenciálními žadateli o podporu totiž panuje obava, zda ministerstvo kultury dokáže dotační výzvy NPO dobře a včas administrovat.

Nová vláda v prosinci převzala podobu NPO a musí pokračovat v přípravě jeho čerpání s tím, že Česko má získat z Evropské unie na své zvolené cíle v celku až kolem 180 mld. Kč. (pozn. redakce: NPO je hrazen nejdříve ze státních zdrojů, EU dané částky proplácí až po naplnění smluvených cílů a splnění milníků). Na kapitolu MK mělo být vyčleněno kolem 8 mld. Kč, z čehož 300 mil. Kč půjde na projekty KV. Na přesnou podobu znění výzev nejen v oblasti KV netrpělivě čeká celá odborná obec, organizace i kraje a města. „Poprvé jsou díky NPO na kreativní vzdělávání peníze . Konkrétní částky. Pracujeme na tom, aby se dobře využily, aby pomohly školám a kultuře. Naším dlouhodobým plánem je zmnožit KV,“ uvedl Baxa. Pojďme se na to podívat konkrétněji – jak účinně směřovat od teorie k praxi.

Na obavu ohledně přípravy opatrně zareagovala Zuzana Zahradníčková z MK: „Jsme jakž takž připraveni. NPO je meziresortní, obsahuje metodiky, které musíme zapracovat do vlastních předpisů. Největším problémem jsou přísná pravidla EU. Musíme vědět, co budeme chtít po žadatelích doložit. Zároveň musíme kontrolovat střet zájmů. To nám komplikuje práci. Snažíme se zároveň reflektovat potřeby zezdola. Spolupracujeme s organizacemi v rámci pracovních skupin. Zabýváme se vymezením možných žadatelů o dotaci a hodnotícími kritérii. Balancujeme mezi tím, abychom podpořili ty, kteří už mají reference a něco za sebou, a zároveň abychom se neuzavírali před novými projekty.“ Dle posledních informací by první výzvy měly být vyhlášeny ještě ke konci jara tohoto roku a pak během léta na rok 2023. Konkrétnější obrysy však v době publikování článku veřejně známy nejsou.

Příprava ale naznačila, že půjde jak o podporu působení umělců a profesionálů z KKO přímo ve školách, tak o programy, které školy navštěvují v místě kulturních institucí, a podpora půjde také například do vysokých uměleckých škol na mezioborovou spolupráci. Pohybujeme se zkrátka na velmi širokém poli, které nejen MK musí nyní dobře vyhodnotit. Od působení umělců ve školách přes návštěvy škol v muzeích, divadlech a podobně nebo vzdělávání kreativců (pro reklamu, marketing, design, profese z herního průmyslu a další), na které upozornil Pavel Barák z Hospodářské komory, až po kreativitu jako takovou. Zásadní kompetencí pro život každého z nás je právě kreativita neboli „umění umět si poradit, hledat řešení, a to nejen v kreativních oborech“, jak uvedla Tereza Vlašimská ze spolku PROTEBE, který úspěšně působí v Karlovarském kraji. Stranou KV nezůstaly ani participativní přístupy zdůrazňující větší zapojení dětí a jejich přímý podíl na směřování výuky, na což apeloval Hřebecký.

Veškeré plnění a financování by však mělo být dle pravidel Evropské komise uplatněno do roku 2025. I proto bude úspěch NPO důležitý pro další rozvoj KV v Česku. Z toho důvodu je MK pod značným tlakem, aby kapacitně stíhalo výzvy připravit nejen včas, ale i kvalitně. „Vnímám časový stres. Je to něco nového, velká příležitost. KV zatím nebylo systematicky uchopené. Máme před sebou velký kus práce z hlediska administrativy a realizace. Obávám se, aby to nebylo jen o rozdání peněz, ale aby se KV opravdu dělo. Je třeba, aby o KV debatovala kulturní sféra, města i kraje,“ shrnula obecně platné obavy Demlová.

Bez spolupráce to opět nepůjde

Ačkoli NPO administruje ministerstvo kultury, je v přípravách naprosto zásadní meziresortní spolupráce, jak bylo popsáno výše. Podle Zuzany Zahradníčkové z MK „obecně platí, že meziresortní spolupráce funguje, když se řeší konkrétní problém“. Velké komise s odbornými členy jsou prvním krokem. Pak se řeší detaily se zástupci obou stran na nižších úrovních, s lidmi přímo z praxe. NPO je nastaven tak, aby byl otevřen všem resortům, spolupráci umožňuje a bude nás k tomu nutit, a to je pozitivní. Nejde ale jen o spolupráci ministerstev, kdy jedno má na starosti NPO a druhé RVP. Pro úspěšnou implementaci KV je zásadní nastavit komunikaci ministerstev směrem ke krajům. To potvrdila z publika i radní Zuzana Fišerová ze Zlínského kraje: „Kraje jsou blíže terénu, zároveň jsou ale také blízko ministerstvu, takže my bychom tu koncepci mohli udržovat. Jde o to, nastavit podmínky. Budeme naslouchat, co organizace chtějí, a jako úředníci bychom jim to měli usnadňovat.“

Už nyní jsou kraje součástí debaty, jde však také o aktivní přístup každého kraje či města. „Jsme u jednání a z výzev pro KV mám dobrý pocit. Jiné výzvy bývají horší. Těšíme se, až budeme moci z NPO financovat aktivity organizací. Finance využijeme nejen pro muzea na podporu toho, co už dnes dělají. Zároveň máme ambiciózní plán pilotovat na našich školách program Kreativní partnerství. S tím mám osobní zkušenosti, je to náročný a dlouhodobý proces,“ uvedl Jan Žůrek, radní Olomouckého kraje. Podobně natěšeně hovořila i Zuzana Fišerová: „Instituce mají zatím peníze na vlastní lektorské programy, pokud budou peníze z NPO, mohou si nově zaplatit i umělce. Zároveň budeme mít možnost pozvat do škol odborníky. Díky NPO si praxi KV můžeme co nejvíce otestovat.“ Kraje by také mohly čekat nové úlohy, protože doposud jsou spíše správci školních budov a financí a méně jsou aktivní v ideové, koordinační rovině. To by se podle diskutujících mohlo díky NPO změnit. Řetězec doplňují města a obce, které jsou zřizovateli základních škol. Komunikace, obhajoba a dohoda dlouhodobého ukotvení KV musí už nyní běžet i přes tento článek.

Rámcové vzdělávací programy jsou jedna z cest

Meziresortní spolupráce působí o něco nadějněji. Pamatovat je třeba na současné bariéry a jejich konkrétní, nikoli rámcové řešení. Ať už je to zmiňovaná absence systémové podpory, pohodlnost, či tlak na učitele držet se zajetých kolejí a neochota opustit „učebnice“ vyplývající z faktu, že nemá kdo učit učitele, jak zmínil výše Hřebecký. Jan Jiterský z MŠMT k tomu dodal: „Učitel do muzea nebo galerie nepůjde, pokud za to nedostane zaplaceno. Nedochází k propojení formálního a neformálního vzdělávání. Další bariérou je administrativní zátěž ředitelů, která dle výzkumu na školách vzniká. Proto připravujeme systémová opatření, abychom bariéry zmírnili. To může napomoci, aby byl RVP naplněn smysluplněji. RVP musí být učitelům i rodičům předán srozumitelně. Doposud byl nesrozumitelný. V revidovaném RVP proto musíme jasně popsat, co bychom chtěli, aby se ve školách dělo.“

MŠMT podle Jiterského vyjma expertního panelu s lidmi z terénu (řediteli, učiteli) připravuje pracovní skupinu, do které se mohou zapojit organizace věnující se KV. Od 15. 3. do 15. 4. prý budou sbírat připomínky, v květnu se vytyčí hlavní směry revize RVP a následně vznikne pracovní skupina. Podle Jiterského se organizace nebo odborníci mají přihlásit o zapojení do skupiny, což je dobrá zpráva například pro platformu uMĚNÍM.

Na otázku, zda si Jiterský dokáže představit, že by KV bylo jedním z pilířů českého vzdělávacího systému, zareagoval dvojznačně. Představit si dokáže cokoli, ale je prý realista. Především však zmínil, že role MŠMT by neměla být v metodické a pedagogické podpoře. Tuto podporu by měl mít na starosti Národní pedagogický institut (NPI). „MŠMT má vizi v podobě Strategie 2030+. Ale je třeba si říct, že každý v té strategii máme díl, který odpracujeme. My jako úřad vytváříme podmínky, zatímco NPI má na starosti metodické a pedagogické věci. Je třeba si rozdělit kompetence,“ shrnul Jiterský.

Čas bourání pochybností a prosazování hodnot

Jakkoli se oba diskusní panely nesly v pozitivním duchu, připomeňme si na závěr možné pasti, do kterých bychom se mohli dostat. Jednu podstatnou věc zmínil Hřebecký: „Příliš spoléháme na to, že zrevidujeme curriculum, ale myslím, že se nic nestane.“ Ano, je třeba si uvědomit, že systémová změna není samospásná, že se věci musí dít paralelně i zezdola a na vlastní pěst. Že nový RVP nepřinese nic, pokud se nezačne u vzdělávání učitelů.

Podle Demlové bychom si také měli uvědomit, že rozdat peníze nestačí. Kreativní vzdělávání se musí reálně zažívat. K tomu je třeba efektivně nastavit komunikaci nejen na ministerstvech a krajích, ale také na úrovni měst a organizací. Nastavení komunikace je podle ní především úkolem ministerstev jakožto nositelů vize. A otázkou také je, kdo tento cenný čas strávený debatami zaplatí.

Dalším nevyřešeným bodem je, jak tvořit celospolečenskou poptávku. Nevyplývá náhodou tento problém ze skutečnosti, že kreativní vzdělávání zatím nemá jasnou a přijatou definici, která by se srozumitelně předala veřejnosti a potažmo i politické reprezentaci? KV totiž svou šíří nependluje jen mezi ministerstvem kultury a ministerstvem školství, ale pokud zvážíme design, reklamu, marketing a další obory, dostaneme se až k ministerstvu průmyslu a obchodu, a pokud nám jde i o pracovní trh, tak k ministerstvu práce a sociálních věcí. Čímž se ostatně stále držíme v širokém a organickém kontextu kulturních a kreativních odvětvích. A protože právě tato odvětví si teprve vyšlapávají svou cestu k respektu a uznání hodnoty, za kterou nejsou vždy jen čísla, musí i práce těch, kteří argumentují pro změnu, být odvedena na řadě úrovní. I v tématu KV budeme muset konfrontovat sebe i politiky s tím, nakolik se chceme v dnešní době řídit hodnotou, jako je HDP, a nakolik nám rozměr fungující společnosti bude zrcadlit spokojený, motivovaný žák, pro svou práci zapálený pedagog, silná komunita, flexibilní zaměstnanec a zaměstnavatel, inovativní podnikatel se společenskou odpovědností nebo politik podporující udržitelný a demokratický přístup ke světu. To vše v nás umí odhalit či podpořit umění, kreativita a kreativní vzdělávání, jakkoli si pod ním představíme každý to své.

Text: Lucie Ševčíková a Kateřina Přidalová
Vloženo: 23. března 2022

Poznámka: Akci pořádala platforma uMĚNÍM a Kreativní Česko v rámci Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání

Foto: Anna Rasmussen

Dále čtěte/

Proč města (ne)vzdělávají uměním?

Touto dvojznačnou otázkou byla pojmenována nedávná diskuse o kreativním vzdělávání. V Knihovně Václava Havla debatovali odborníci z praxe a politikové, včetně kandidáta na ministra školství. Povídání se neslo v naději na lepší zítřky a obešlo se bez okázalých stížností a kontroverzí. Kreativita je totiž platidlem budoucnosti, a měla by se proto účinně propsat i do škol s pomocí vedení měst a krajů.

Platforma uMĚNÍM chce měnit české vzdělávání

Systémové změny jsou ten nejtěžší úkol. Po letech úsilí se Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) rozhodla spojit s dalšími podobně zaměřenými organizacemi a vznikla platforma uMĚNÍM. Jak se jí nyní, po více než roce a půl činnosti, daří a jakými strategiemi lze měnit učení v kreativní vzdělávání?

Kreativní vzdělávání nám není fuk

Kreativita patří k nejžádanějším dovednostem na trhu práce, ve školách pomáhá inkluzi, zájmu dětí o vzdělávání a posiluje demokratický dialog. Postupy kreativního vzdělávání lze naplňovat i online, jak ukázal nedávný Festival umění a kreativity (FUK), jehož cílem bylo představit kreativní vzdělávání laické i odborné veřejnosti. Co nám FUK ukázal a jak se kreativnímu vzdělávání daří bojovat o svou pozici ve vzdělávacím systému?