Touto dvojznačnou otázkou byla pojmenována nedávná diskuse o kreativním vzdělávání. V Knihovně Václava Havla debatovali odborníci z praxe a politikové, včetně kandidáta na ministra školství. Povídání se neslo v naději na lepší zítřky a obešlo se bez okázalých stížností a kontroverzí. Kreativita je totiž platidlem budoucnosti, a měla by se proto účinně propsat i do škol s pomocí vedení měst a krajů.

Jak název článku a akce napovídá, ve věci kreativního vzdělávání (KV) se u nás něco děje a něco taky ne. Diskuse se soustředila na plusy a minusy zavádění KV do praxe. Jak rozvíjet spolupráci kulturní scény a škol v kontextu větších a krajských měst? Jak mohou města a kraje nastavit dlouhodobý systém podpory kreativního učení? Jak využít potenciál pestré kulturní a umělecké scény pro inovaci výuky na ZŠ, SŠ a ZUŠ? Jak propojit zájmy města, zřizovatele škol, samotných škol a kulturních organizací? Co spolupráce vyžaduje od zapojených stran? Na tyto a další otázky se zaměřili hosté a posluchači v Knihovně Václava Havla a při online streamu. Debaty se zúčastnili Vít Šimral, radní hlavního města Prahy pro oblast školství, Petr Gazdík, poslanec Parlamentu ČR a kandidát na funkci ministra školství, Zuzana Demlová z jihlavského sdružení Kvas a zástupkyně platformy uMĚNÍM a Ilona Bočinská, ředitelka ZŠ Boženy Němcové v Přerově. Setkání věcně a svižně moderoval Tomáš Feřtek, novinář, dramaturg, scenárista a spolupracovník neziskové organizace EDUin.

Přínosy kreativního vzdělávání

V úvodu se zúčastnění shodli, že vzdělávací projekty využívající techniky uměleckých oborů jsou oceňovanou protiváhou scientistického pojetí světa, na kterém je naše vzdělávání založeno. Působení umělců ve školách je osvěžující, protože tito odborníci vidí věci z jiných hledisek, dokážou zaujmout žáky, inspirovat učitele a rozšířit jim obzory ve výuce.

„Kreativní vzdělávání je celostní přístup, rozvíjí rozmanité kompetence, pracuje kognitivně, s emocemi a sociálními dovednostmi, učí spolupráci a zahrnuje fyzickou práci s tělem,“ shrnula v úvodu Zuzana Demlová své zkušenosti z projektu Jihlava vzdělává kulturou. Tomáš Feřtek výstižně dodal: „Nejen hlava jde do školy, ale i zbytek člověka.“ Ilona Bočinská si pochvalovala projekt Kreativní partnerství, který v jejich romské škole v Přerově dva roky vedla Společnost pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV): „Do projektu jsme nakonec zapojili všechny třídy. Do každé z nich jednou týdně na čtyři hodiny přijížděli muzikanti, herci, fotografové, režiséři, zpěvačky, divadelníci, tanečníci a další. Díky nim jsme zjistili, že není nutné sedět v lavicích, že se můžeme učit matiku v tělocvičně, děti se naučily natáčet videa, nově si osvojovaly poznatky z dějepisu, zeměpisu apod. Dodnes z těch věcí ve vyučování čerpáme.“

Zuzana Demlová pro srovnání popsala i význam kratších projektů, které se v rámci strategie Jihlava vzdělává kulturou rozvíjí mezi místními školami a kulturními institucemi. A nemusí jít nutně o vzdělávací projekty orientované výhradně na děti se specifickými potřebami. V tomto směru má KV velmi široký potenciál, neboť se může rozvíjet na různých školách a v různě dlouhých projektových blocích.

Projekty KV překvapivě nejsou užitečné jen pro žáky a učitele, ale také zasáhnou další aktéry jako ředitele škol a úředníky. „Učíme se uvažovat jinak a být kreativní. Je to motivace pro úřednickou práci na odboru školství. Díky tomu úředníci na odboru zůstávají a nejsou frustrovaní,“ dodal k přínosům KV pražský radní Šimral.

Nástroje pro šíření kreativního vzdělávání

Nástrojů pro šíření KV je hned několik. Některé fungují lépe, jiné hůře. Největší potenciál mají v tomto směru krajské akční plány, prostřednictvím nichž se úředníci a školy setkávají s pestrou nabídkou KV. Pro Šimrala, stejně jako pro Gazdíka, jsou hlavními nástroji zavádění KV do praxe. Šimral mluvil o posílení kapacity a kompetencí vnějších aktérů a zdůraznil význam síťování učitelů, na které Gazdík také poukázal. „Přijde mi výhodnější dát větší kompetenci platformám a organizacím, které se s učiteli potkají. My je dokážeme zafinancovat z městských dotací nebo podpořit nemateriálně. Chceme, aby to byli oni, kdo budou přinášet změnu do školství, protože oni mají know-how, které my na odboru školství nemáme. Implementaci krajského akčního plánu tedy nezajišťujeme my na odboru školství, ale outsourcují ho jednotliví aktéři a zastřešuje Pražský inovační institut. Cílem je řídit ty věci mimo úřednický aparát,“ uvedl Šimral a obrátil svou pozornost na organizace nabízející KV programy pro školy v Praze. Mimo jiné i ty nově sdružené v platformě uMĚNÍM.

Pokud si tedy kraje vezmou KV jako téma, jsou schopné ho tímto způsobem šířit daleko účinněji než MŠMT (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy). Ministerstvo pak dokáže aktivitu měst a krajů financovat z evropských dotací. Například z Norských fondů, které čerpalo město Jihlava, jak zmínila Demlová. „Bohužel to nemá systém, protože peníze se dočerpají a projekt zhasne a pak se čeká na další peníze,“ notoval si Gazdík s Demlovou. Gazdík si je ze své pozice možného budoucího ministra školství vědom limitů, které jeho resort pro praxi KV má. Proto spoléhá na dva klíčové nástroje pro šíření KV – posílení kompetence krajů a aktivní setkávání s účastníky kreativního učení. Zároveň také společně s ředitelkou Bočinskou poukázal na nepřipravenost budoucích učitelů a vážné nedostatky ve vzdělávání pedagogů, kteří jsou zatíženi teorií. Chybí jim praktická průprava a rozvíjení kreativního učení. Účinným nástrojem pro šíření KV by mohli být sami učitelé za předpokladu, že na pedagogických fakultách proběhne zásadní změna ve vzdělávání učitelů, myslí si Gazdík. Vedle řady pozitivních příkladů na podporu KV je tu však stále mnoho bariér na různých úrovních – od regionálních až po ty mentální.

Bariéry kreativního vzdělávání

„Kreativní vzdělávání je nástroj, jak rozbít rigiditu rámcových vzdělávacích programů (RVP) a školních vzdělávacích programů (ŠVP). Máme příklady, že skoro každá magistrátní škola projektové kreativní učení zkouší,“ popsal zkušenosti z Prahy Šimral. Odmysleme si na chvíli Prahu a také zmiňovanou Jihlavu, kde je městská kulturní strategie KV výrazně nakloněna. Jiná situace je totiž v Přerově. Zde byl dvouletý projekt na ZŠ podle Bočinské sice úspěšný, dočkal se veřejných prezentací a kladného přijetí rodičů, SPKV se však bohužel nepodařilo navázat spolupráci na jiných školách, ačkoli o tom organizace jednala s přerovským magistrátem. „Některé místní školy jsou sportovní, jazykové, kladou důraz na výkon, zaměřují se na úspěchy u zkoušek, testování apod. A jsou tlačeny i rodiči, aby výkon byl na prvním místě. Tam pak není prostor pro to, aby se učilo jinak. Vnímali by čtyři hodiny KV jako hodiny, které jim budou někde chybět,“ popsala situaci v Přerově Bočinská.

Předpokládejme, že nejde jen o Přerov, protože výkonnostní paradigma stále tvoří gros našeho vzdělávání. S tím úzce souvisí i další systémová bariéra v RVP a tou jsou kritéria přijímacích zkoušek na školy, testování a porovnávání výsledků škol například skrze maturitní zkoušky. Známky a výkony žáků nejsou v rámci KV klíčové, protože tento přístup razí rozvoj výše zmíněných kompetencí, které se ovšem zúročí a projeví v čase, nikoli v jednorázovém testu. Ani zde není vše ztraceno. Petr Gazdík s koaličními kolegy a s odborníky z think-tanku 21 Univerzity Karlovy zvažují úpravy státních maturit. Řešením by podle něj mohla být maturita složená ze dvou částí – státní (středoškolské minimum, přírodovědný a společenský základ) a profilové (speciálně navržená jednotlivými školami). Právě v té druhé části by mohl vzniknout větší prostor pro zohlednění dovedností z KV. Otázkou také je, jak výkonnostní modus omezit u přijímacích zkoušek na vysoké školy, které v uznání kompetencí KV také mohou sehrávat klíčové role, jak podotkl Šimral.

V dlouhodobém horizontu je bariérou i zmíněné financování, kdy jsou granty časově ohraničené, což brání většímu a hlavně souvislému rozvoji KV. Na tato úskalí poukázala Demlová a také zdůraznila, aby města lépe přerozdělovala dotace. „Nejde jen o peníze, ale také o to je dobře rozdat. Je třeba nastavit nový grantový systém – nové podmínky, kdy i sami kulturní aktéři se budou podílet na jejich vytváření na základě svých potřeb,“ míní Demlová. Pomoct by podle ní mohl i Národní plán obnovy (NPO). Zde jsou evropské dotace připraveny i pro KV. Ministerstvo kultury nyní připravuje výzvy, které pravděpodobně budou plynout do škol či k dalším žadatelům za pomoci krajské administrativy. Vše je ale nyní v přípravě a je namístě aktivní zapojení odborníků (právě nyní více než dříve je vhodné vysvětlovat výhody a potřeby KV tak, aby alokace 300 milionů korun byla efektivně využita, pozn. red.).

Evoluce nebo revoluce?

Ve vzduchu navíc visí otázka, zda má být KV ve školách jen občas jako bonus, nebo je třeba radikální systémová změna ve vzdělávání, jak si myslí platforma uMĚNÍM, sdružující přibližně třicet organizací věnujících se kreativnímu vzdělávání. Zástupkyně platformy Demlová k tomu dodala: „České vzdělávání potřebuje razantní změny a naše platforma není jediná, která si to myslí. Vypovídá o tom i nová strategie 2030+ MŠMT. Mění se celá společnost, nikdo neví, jak bude vypadat naše budoucnost, a my s dětmi potřebujeme pracovat jiným způsobem. Zároveň je to celospolečenské téma a týká se i rodičů. Kreativní vzdělávání je o jiném způsobu myšlení, ne o tom, že si děti sem tam něco namalují nebo natočí.“

Gazdík na rozdíl od Feřtka nepovažuje tento názor za radikální. „Společenská potřeba vzrůstá, po covidu je to obrovská příležitost, protože rodiče si během pandemie uvědomili význam vzdělávání. Také díky Green Dealu a ekonomice je třeba změnit zastaralé přístupy k učení,“ obhajoval změny Gazdík a zároveň dodal, že uvědomění si potřeby je jedna věc, ale zavádění změn do praxe nemůže jít tak radikálně a rychle, jak bychom si představovali. „V Poslanecké sněmovně jsou školské zákony nejobtížněji schvalitelné. Všichni jsme chodili do školy a byli jsme nějak vzděláváni, a proto si myslíme, že by se to mělo dít stejně i našim dětem. Časem v  nás zůstane jen to pozitivní a na to negativní si pak už nepamatujeme. Tyhle zkušenosti nás svazují,“ popsal mentální bariéry Gazdík a dodal: „Líbilo by se mi dojít do fáze, kdy budeme mít jen projektové učení. Ale české školství a společnost na to nejsou připraveny. Zatímco musíme spustit revoluci na pedagogických fakultách, ve školách musí probíhat evoluce a ta musí trvat co nejdéle, aby se věci ujaly a začaly růst.“

Naděje pro kreativní vzdělávání

Když se zamyslíme nad KV s ohledem na to, co bylo řečeno, jinak než postupným vývojem to logicky ani nepůjde. Strategie 2030+ sice avizuje vzdělávací změnu, ale kreativní učení je zde zmiňováno jen fádně. Důvodem může být i to, že aktéři platformy uMĚNÍM tehdy nebyli součástí pracovní skupiny MŠMT. Ani ne tak proto, že by nechtěli, ale kvůli tomu, že se v té době platforma teprve formovala.

Na rozdíl od mnoha podobných debat byla říjnová diskuse poměrně nadějná, zúčastnění hosté si notovali a byla cítit shoda, což si v závěru večerního setkání v Knihovně Václava Havla pochvaloval Tomáš Feřtek. Zástupci politiků přislíbili hned několik „zlepšováků“ pro KV na teoretické i praktické úrovni. „Na konci ledna máme jednání Komise Rady Asociace krajů České republiky, kam pozveme Petra Gazdíka i zástupce KV, abychom si představili projekty, které můžeme prezentovat na municipalitách. Můžeme si to vytyčit jako svůj úkol stejně jako vytváření metodik pro ředitele. Už nyní ale máme dost nástrojů a jako zřizovatelé jsme schopni udělat hodně,“ shrnul Šimral.

Podle Demlové (což ostatně potvrdil i Gazdík) jsou obecné vzdělávací diskuse často zatíženy přílišným akcentem na oborové hájení zájmů, kdy si matikáři hájí svůj prostor vedle češtinářů. Diskusím do budoucna by proto prospěl větší nadhled a mezioborové propojení. Nakonec právě KV jakožto vzdělávací přístup prosazující mezipředmětovou výuku může být inspirativní nejen pro školy, ale vnímejme jej jako osvěžující myšlenkové paradigma, které může přinést patřičný nadhled všem.

Šimral i Gazdík se také zavázali k větší a programové komunikaci s aktéry z KV – ať už na úrovni měst, krajů, nebo ministerstva. Společně s ostatními cítí potřebu debaty, která bude mít zmiňovaný nadhled.

Poznámka: Diskuse se konala v rámci celoročních aktivit Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání (FUK) a jako součást projektu Mladí ladí dětem. Akce byla živě vysílána na facebookové stránce Knihovny Václava Havla, festivalu Mladí ladí jazz, platformy uMĚNÍM a dalších. 
Odkazy: Platforma uMĚNÍM, www.havelchannel.cz, jihlavavzdelavakulturou.cz, Národní plán obnovy, Společnost pro kreativitu ve vzdělávání

Čtěte dál/