Co má výuka na vysoké škole společného s výukou umění na základních a středních školách? Jak mohou být know-how a umělecká zkušenost vysokých uměleckých škol sdíleny do škol nižších stupňů vzdělávání? Jak základním a středním školám a jejich pedagogům nabídnout svěží vítr, inovaci a inspiraci pro uměleckou výuku? A k čemu je tato spolupráce vlastně dobrá? 

Workshop Hranice v umění pro žáky druhého stupně základních škol, připravený studujícími z AVU. Foto archiv AVU.

Podobné otázky zatím bez odpovědí procházely mou hlavou na začátku loňského léta. Za Akademii výtvarných umění jsem tehdy byla pověřena přípravou projektů zaměřených na kreativní učení, které usilovaly o podporu z Národního plánu obnovy. 

Současně k tomu vstupovaly do hry i informace o výuce umění na základních a středních školách. Není asi nijak překvapivým faktem, že výuka umění, v českých školách často nazývaná jako výtvarná výchova, obvykle nepatří mezi předměty, na které by školy kladly důraz. Tento předmět sice reforma kurikulárních dokumentů pro základní a střední vzdělávání již před lety zbavila zavádějícího označení výchova a našla neutrální označení výtvarný obor, „výtvarka“ přesto dodnes trpí určitým syndromem nezájmu ze strany mnoha vedení škol či kolegů vyučujících „užitečnější“ předměty. 

Akademie výtvarných umění naopak uměním dýchá a pečuje o jeho praktickou a teoretickou výuku. Zájem o studium zde mnohonásobně převyšuje kapacity školy, což Akademii umožňuje se v pozitivním slova smyslu soustředit na práci s těmi „nejlepšími“ a velmi motivovanými studujícími. I proto zde mají vyučující umělci a umělkyně maximální prostor pro péči o umělecké vzdělávání.

Uvedená východiska pomohla koncipovat dva nové projekty AVU, Inspirace z umělecké praxe a Za/žít umění a město, které vyslaly dětem ze základních a středních škol a především jejich pedagogům energii, inspiraci i podněty k přemýšlení, z jakých úhlů se lze dnes k umění a tvorbě vztahovat.

Projekt Inspirace z umělecké praxe se soustředil na přípravu školení – celodenních workshopů se záměrem posílit vazby mezi současným uměním a výukou „výtvarky“. Workshopy byly vedeny současnými umělci a umělkyněmi, mezi které patřili např. Milena Dopitová, Kateřina Šedá, Pavla Sceranková nebo Vladimír Kokolia či Matěj Smetana. Cílem seminářů bylo představit samotnou uměleckou praxi lektorky či lektora (umělců) a ukázat, jak a v čem může být tato podnětná i pro tvůrčí činnosti ve školních hodinách „výtvarky“. Šlo ale také o sdílení témat, která mají všechny stupně uměleckého vzdělávání společné – rozvoj kompetencí pro vnímání i interpretaci umění, reflexe výtvarných aktivit, hodnocení prací studujících atd. 

Jedna z tvůrčích aktivit, vedená umělcem Vladimírem Kokoliou. Foto archiv AVU. 

Workshopů vedených umělci se zúčastnilo takřka 90 účastníků a velké množství zájemců muselo být k naší lítosti pro nedostatek kapacity odmítnuto. Zapojeným byl kromě inspirativních a podnětných aktivit představován také jazyk kreativního vzdělávání. Domníváme se, že právě skrze něj může současné umění dobře komunikovat se zástupci dalších, i neuměleckých oborů. A současně ukazovat, v čem leží specifičnost tvorby a vnímání vizuálního vyjádření, a představovat obecné kvality a dovednosti, které jsou při zaobíráním se uměním rozvíjeny – kritické myšlení, včetně schopnosti práce s chybou, vnímavost či kompetence ke spolupráci.  Při realizaci této části záměru se navíc AVU spojila se Společností pro kreativitu ve vzdělávání, jejíž lektorky byly účastníkům skvělými průvodkyněmi kreativním vzděláváním. 

Co na seminářích realizovaných v rámci projektu Inspirace z umělecké praxe účastníci ocenili? Citujeme z několika zpětných vazeb od vyučujících:

„Přeju si, abyste nepřestávali, protože my v praxi potřebujeme ‚dobíjet‘ baterky, načerpávat inspiraci a nacházet místa společného setkávání.“

„Je to otevření obzoru, jak nad zadáváním výtvarných prací přemýšlet. Bylo pro mě přínosné sdílení mezi pedagogy, jak pojmout výtvarnou výchovu tak, aby v ní děti viděly smysl.“

A z čeho jsme měli radost na AVU? Jednak ze setkání s mnohými našimi absolventkami a absolventy, kteří se v části své praxe věnují vzdělávání dětí, a také z podpory, sdílení a diskusí, které ukázaly, že mnoho otázek je vlastních všem stupňům škol, které se učení umění věnují. 

V probíhajícím akademickém roce chceme v seminářích pokračovat a těšíme se, že se dveře AVU opět otevřou s cílem prohloubit diskusi o tom, jak může vysoká umělecká škola podpořit výuku umění na základních a středních školách. V plánu je také akreditovat semináře v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, aby je mohli vyučující „výtvarky“ ještě lépe využívat v rámci svého celoživotního vzdělávání a rozvíjení své odbornosti. 

Druhý projekt, který AVU mohla díky finanční podpoře NPO v akademickém roce 2022/2023 realizovat, se jmenoval Za/žít umění a město. Pod vedením edukátorů a edukátorek, osobností, které se zprostředkování umění věnují dlouhodobě, konkrétně Kataríny Kalivodové (Společnost pro kreativitu ve vzdělávání), Jana Pfeiffera (Pedagogická fakulta UK), Jiřího Raitermana (Centrum současného umění DOX) a Lucie Štůlové Vobořilové (AVU), získávali studující AVU základní kompetence i inspiraci pro svůj vlastní – často první – vstup do role lektora, lektorky, pedagoga, zprostředkovatele umění. 

Výsledkem byly workshopy pro školy, na které jsme zvali opět děti ze základních i středních škol. Záměrem bylo přivést je přímo na půdu Akademie, představit jim vysokou školu samotnou a především je seznámit s tvorbou současných, mnohdy jen o pár let starších mladých autorů – budoucích absolventů AVU. Chtěli jsme jim ukázat umění jako specifickou komunikační formu, jako způsob poznávání i dorozumívání, vizuální výpověď o světě vnitřním i vnějším či umění jako zážitek. A tak děti s průvodci představujícími jednotlivé smysly procházely úkoly, aby pak své „rozšířené“ vnímání učinily námětem své práce nebo se zapojovaly do performativní kresby, v níž se ztrácel rozdíl mezi nimi a lektorkami a lektory programu. 

I zde snad nejvýmluvněji popíše přínos workshopů pro děti z druhých stupňů ZŠ a ze SŠ několik vět od samotných účastníků:  

„Když jsme byli venku, viděl jsem, že lektoři nesou křídy, tak jsem si říkal pro sebe, že to bude zase otrava pro nějaký malý děcka, ale nebylo to tak, bylo to zajímavé.“

„Tohle jsou věci, který moc často nedělám, jako takovýhle aktivity, které podporují neomezenou kreativitu, nebo jak to říct, to se mi hodně líbilo, nedostanu se k tomu ani ve škole, ani ve volném čase.“

Projekt Za/žít umění a město přinesl dle reflexí  mnoho nových podnětů i zapojeným studentům AVU. I proto ho v tomto akademickém roce opakujeme a rozvíjíme dále, když do přípravy workshopů pro žáky ZŠ a SŠ zapojujeme i studující dalších vysokých uměleckých škol. Věříme, že tak posílíme aspekt spolupráce napříč uměleckými obory a mezi studujícími vysokých uměleckých škol.

Workshop Inspirace z umělecké praxe s umělkyní Pavlou Scerankovou. Foto archiv AVU. 

Se záměry Akademie souvisí i potřeba nalézt zdroje financování. Představené projekty mohly vzniknout díky výjimečnému financování z Národního plánu obnovy – tedy s finanční podporou EU, realizovanou přes MK ČR. Do budoucna však AVU jen stěží najde prostředky, jak podobné projekty hradit. Přitom přenos dovedností a znalostí mezi různými stupni vzdělávání a obecně rozvíjení „kulturní“ role instituce financování nezbytně potřebují. Národní plán obnovy tedy dokázal otevřít dveře Akademie a ty díky úspěchu v druhé výzvě kreativního učení zůstanou otevřené i v akademickém roce 2023/2024, avšak je stále nutné přemýšlet o strukturovaném ukotvení aktivit spojených s kreativním vzděláváním.

Starost o systémovou podporu nových typů aktivit vysoké školy nemá jen AVU, projevily o ni zájem i další instituce, které v rámci NPO připravily vzdělávací moduly zaměřené na kreativní vzdělávání. Příkladem může být na FAMU právě otevíraný studijní program filmové a audiovizuální výchovy nebo série seminářů „Srozumitelná architektura“, zaměřená na zprostředkování architektury, kterou v akademickém roce 2023/2024 plánuje zrealizovat Fakulta architektury VUT Brno.

Současně můžeme vnímat zájem o posílení společenské role univerzit obecně, čehož je v pražském prostředí dobrým příkladem pulzující Kampus Hybernská. I v této oblasti má AVU své záměry, prozatím ve stadiu zrodu, které snad pomůže probudit i podpora dobře směřovaných finančních programů. Ideálně by takovou subvenci mohlo obsahově formovat i prohloubení spolupráce MK ČR a MŠMT, na průsečíku jejichž zájmů leží péče o vzdělávání v oblasti kulturních a kreativních odvětví. Akademie se bude snažit aktivně angažovat v diskusích k této problematice. Věříme, že péče o umění, kulturu a rozvíjení jejich pozice ve společnosti je jednou z misí vysoké umělecké školy.

Lucie Štůlová Vobořilová je vedoucí projektů kreativního vzdělávání na AVU. Mimo tuto pozici je také kulturní manažerka, edukátorka a kurátorka, věnuje se zprostředkovávání umění a koncepci a realizaci rozvojových projektů a strategií zaměřených na spolupráci kulturních a vzdělávacích institucí. Mnoho let působila jako kurátorka pro vzdělávání v Národní galerii Praha. Během covidového mimopražského působení založila a vedla městskou galerii v Jeseníku, fungující pod označením Současné umění pro Jeseník. Nyní působí na Akademii výtvarných umění v Praze.

Čtěte dál/