Bill Lucas tento text napsal 10. března 2020 jako otevřený dopis tehdejšímu britskému ministru školství Nicku Gibbovi. Reagoval jím na jeho znovuzvolení na post ministra školství, kterým byl v letech 2010‒2012 a poté 2015‒2021. Autor se v dopise snaží vyvrátit pět nejčastějších mýtů o kreativitě a vysvětlit, proč je kreativní vzdělávání důležité. Bill Lucas píše z pozice dlouhodobého zastánce a globálního poradce pro téma kreativity a kritického myšlení ve školách. Zastává názor, že pokud máme opravdu kultivovat kreativitu mladých lidí po celém světě, pak musíme tyto mýty neustále překonávat.

Bill Lucas je ředitelem Centre for Real-World Learning na Winchesterské univerzitě. Je členem odborné skupiny v mezinárodním výzkumu kreativního myšlení Pisa 2021 a na svém kontě má mnoho knih a výzkumných článků na téma kreativity. Jeho poslední knihou je Zest for Learning: Developing curious learners who relish real-world challenges, kterou napsal spolu s Ellen Spencer. Na Twitteru ho najdete jako @LucasLearn.

Mýtus č. 1: Nevíme, co je to kreativita

Víme. A máme i kurikula, která jsou hojně využívána ve školách.

Studium kreativity je uznanou disciplínou přibližně sedmdesát let. V roce 1950 byly poprvé popsány dva druhy myšlení: konvergentní (pracující s jedním dobrým nápadem) a divergentní (generující více řešení). Během posledních třiceti let bylo dosaženo téměř všestranného konsenzu v tom, že kreativita zahrnuje nejen originalitu, ale také efektivitu: to znamená, že má hodnotu v závislosti na kontextu.

Na počátku uvažování o kreativitě ve školách převládalo mylné přesvědčení, že ji lze nalézt pouze v uměleckých předmětech. Nedávná zpráva vydaná Durhamskou komisí tuto chybnou představu důrazně vyvrací. Uznává významnou roli v umění, ale zároveň ukazuje, že kreativita je přítomna ve všech aspektech našeho života. 

Model kreativity vytvořený na univerzitě ve Winchesteru v roce 2013 má pět dimenzí: představivost, zvídavost, vytrvalost, spolupráci a disciplinovanost. Používá se ve školách ve 27 různých zemích světa a mimo jiné i v České republice. 

Mýtus č. 2: Kreativita odvádí pozornost od výukových standardů

Není to tak. Přibývá důkazů, že kreativita může zlepšit studijní výsledky.

Zdá se, že prostředí nakloněné kreativnímu vzdělávání zvyšuje úspěšnost studentů v plnění úkolů, a několik metaanalytických studií uvedlo, že kreativní vzdělávání rozvíjí kritické a kreativní myšlení, sociální a emocionální dovednosti a wellbeing. 

Ačkoliv se tyto úspěchy mohou zdát zanedbatelné, jde primárně o to, že již nemusíme obhajovat význam kreativity v národních kurikulárních dokumentech. Věříme, že kreativita je sama o sobě cenná a má také instrumentální hodnotu.

Mýtus č. 3: Kreativita je alternativou k zaměření na znalosti

Nikoli. Jak naznačuje sir Nicholas Serota ve své předmluvě ke zprávě Durhamské komise, je tomu právě naopak.

V této předmluvě se píše: „Kreativita je založena na hlubokém porozumění. Každý zásadní průlom v historii lidstva se podařil díky lidem, kteří dosáhli vysoké úrovně odbornosti, dokázali se ponořit do problematiky svého oboru a nalezli nový úhel pohledu, způsob jednání nebo chování.“

Osobně si myslím, že hnutí, které kreativitu staví na první místo v rámci dovedností 21. století, tuto debatu rozmělnilo. „Dovednosti 21. století“ dnes totiž v tomto ohledu znějí dogmaticky a vágně. Tento termín nevhodně podněcuje obavy u mnoha dobrých učitelů, že kreativita představuje alternativu k hlubokým znalostem a vzdělanosti.

Mýtus č. 4: Nevíme, jak učit kreativitu

Ve skutečnosti to víme.

Ačkoli neexistuje jediný správný způsob, čtyřletý výzkum OECD (Fostering Students' Creativity and Critical Thinking, 2019), kterého se zúčastnilo 800 učitelů, 20 000 studentů a 320 základních a středních škol v 11 zemích, ukázal, že to jde – a jde to dělat dobře. 

Vyučování s jasným záměrem, ukotvené v kontextu jednotlivých předmětů, použití směrodatné pedagogiky a efektivně navržený studijní plán mohou zaručit, že vyučování ve školách bude kreativitě více nakloněno. 

Důležité je, že se všichni můžeme naučit být kreativnější díky technikám, jako je záměrné procvičování. Možná se z nás všech nestane Albert Einstein, Marie Curie, Hilary Mantel ani Grayson Perry, ale v rozvíjení naší kreativity můžeme dělat velké pokroky. Více než 76 zemí uvádí ve svých národních kurikulech dovednosti spojené s kreativitou a 11 zemí popisuje posun v rozvoji kreativních schopností studentů ve věku 4 až 19 let.

Mýtus č. 5: Kreativitu nelze hodnotit

Kreativitu lze hodnotit, což je zřejmé z výsledků testů Pisa 2021. Zda se pro její hodnocení rozhodnete, nebo ne, už je odlišný problém.  

V australském státě Victoria tři roky zkoumali rozvoj kritického a kreativního myšlení u patnáctiletých studentů. V rámci našeho vlastního výzkumu jsme identifikovali řadu metod formativního hodnocení, které pomáhají učitelům a studentům efektivněji sledovat vývoj jejich kreativity. Mezi tyto metody konkrétně patří vzájemné a expertní hodnocení, výkonnostní úkoly, autentické testy, prezentace, seminární práce, pečlivě sestavená portfolia a s využitím technologií také digitální štítky. Všechna tato hodnocení jsou samozřejmě podmíněna znalostmi učitelů a jejich porozuměním vývoji kreativity u jedinců od útlého věku do 19 let. 

Původní text: An open letter to Nick Gibb: 5 myths about creativity

Čtěte dál/