Na začátku byl sen o kulturní čtvrti
Pod pojmem Art District 7 se skrývá iniciativa městské části Praha 7, která zde rozvíjí koncept kreativní a umělecké čtvrti. Navazuje tak na historicky a organicky se vyvíjející a ryze lokální fenomén. „Nový Strategický plán Prahy 7 identifikuje oblast kultury jako jednu z klíčových pro rozvoj městské části a navrhuje realizaci projektu Art District 7 s cílem systémově přistoupit ke vzniku, fungování a principům podpory živé a funkční kreativní čtvrti,“ uvádí se ve studii proveditelnosti, která vznikla ze spolupráce MČ Praha 7 a Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Cílem projektu je posílit identitu této kulturní čtvrti a propagovat ji jako velmi specifický lokální brand. O genezi projektu jsme si povídaly s radní pro kulturu a sousedské vztahy Hanou Třeštíkovou.
Zaujal mě název vaší funkce. Jak spolu souvisí kultura a sousedé?
Zdá se, že to spolu nesouvisí, ale myslím, že se to protíná v mnoha rovinách. Pod kulturou si můžete představit tradiční instituce typu galerie nebo divadla, ale může to být také pocit z určité čtvrti a její životní styl. Zde se to dotýká sousedských vztahů. My se v naší gesci snažíme podporovat komunity, zlepšovat mezilidské vztahy. Naším ideálem je dostat se do vesnického modu, kdy se lidé přirozeně zajímají o to, kdo vedle nich žije. Tyto mezilidské vztahy pak můžou pomáhat vytvářet nebo suplovat věci, které se obvykle nechávají na státu nebo městských částech. Mám na mysli například sociální pomoc seniorům, pořádání různých společných akcí, setkání a podobně. Zlepšování sousedských vztahů podporuje kultivovaný, kulturní pocit z místa.
S tím souvisí i váš koncept Art Districtu jako nástroje, který může komunitu stmelovat. Jedná se o pilotní projekt, který doposud nemá v ČR obdobu. „Art District tvoří na jednom místě koncentraci propojených ziskových i neziskových kulturních a uměleckých subjektů, poskytovatelů služeb, firem, škol a dodavatelů z dalších kreativitě příbuzných oblastí. Kreativní čtvrti mohou mít zásadní vliv na rozvoj regionu a kromě příležitostí pro cestovní ruch vytvářejí zajímavé prostředí pro byznys, podnikání a investice,“ uvádíte na webových stránkách. Jak nápad vznikl?
Poté, co naše hnutí Praha 7 Sobě uspělo ve volbách a já jsem se stala radní pro kulturu, obešla jsem všechny zdejší kulturní aktéry a ptala jsem se jich, jak vnímají úřad městské části, jakou by měl plnit roli vzhledem k jejich činnosti, co je pro ně pozitivní a negativní. Z rozhovorů vyplynulo, že nejde ani tak o to, aby městská část dávala hodně peněz do grantů. To bylo druhotné. Dotázaní se víceméně shodli na tom, že potřebují mít v MČ spíše silného partnera, který je podpoří v dalších jednáních, například s magistrátem a podobně. A když jsme zadali průzkum, který pro nás provedla společnost Anthropictures, a zjistili, že na sedmičce působí 373 subjektů, bylo jasné, že v Praze není čtvrť s takovouhle koncentrací kulturních institucí. Pokud samozřejmě nepočítáme Prahu 1, kde se kultura soustřeďuje přirozeně. Tato část Prahy má však problém s tím, že sem turisti přijedou na tři noci, projdou Královskou cestu a pak už se sem nevrátí. My jim chceme nabídnout alternativu, aby navštívili jiná zajímavá místa, nasáli jinou atmosféru. Praha 7 žije všemi vrstvami. Je to rezidenční čtvrť, zároveň se zde pracuje. Není to místo, které se přes den vylidní a večer se sem všichni po práci vrátí nebo naopak. Pomáhají tomu i dva parky, je tu celotýdenní život, nejen ten kulturní. Praha 7 tak splňuje základní požadavky pro to, aby mohla být vnímána jako ucelený Art District podobný těm zahraničním.
Které zahraniční Art Districty máte na mysli konkrétně?
Příkladů dobré praxe je po světě spousta. Studie proveditelnosti popisuje například fungování Design Districtu v Helsinkách, kulturní park Westergasfabriek v Amsterdamu nebo Art District v Minneapolis. Inspirujeme se ale i sousedními zeměmi, třeba muzejní čtvrtí MuseumsQuartier ve Vídni nebo Kreuzbergem v Berlíně.
Některé příklady zahraničních Art Districtů ale vznikají jiným způsobem. Vytipují se opuštěná místa a kulturní průmysl se tam takzvaně naveze, takže Art District vznikne vlastně uměle. Což není příklad Prahy 7, kde se kulturní dění přirozeně a organicky vyvíjí a vy tím pádem navazujete na něco, co tu je.
My navazujeme na historicky danou věc. Vznikla tu Akademie výtvarných umění v době, kdy kolem nebyly žádné obytné domy. Je tu Veletržní palác, který využívá Národní galerie, a jsou tu dvě důležitá muzea ‒ technické a zemědělské. Technické muzeum navíc patří mezi nejnavštěvovanější muzea v Praze. V poslední době se rozvíjí dolní Holešovice, kde po ukončení industriálního provozu vznikla galerie DOX, kulturní prostor La Fabrika a další místa. Kulturní koroze se tu postupně rozrůstá. V Holešovické tržnici sídlí multifunkční divadelní prostor Jatka 78 a RockOpera, která je sice mainstreamově zaměřená, ale zároveň jediná scéna v Evropě, kde se hraje rockový muzikál. A nesmíme zapomenout na Výstaviště Praha, původně fungující jako Park kultury a oddechu.
Vaše iniciativa je v rámci naší republiky ojedinělá tím, že vzešla z městské části, tedy „svrchu“, zatímco mnoho aktivit na podporu lokální kultury vzejde „zespodu“, z občanských iniciativ.
Ano, zatím nemám informaci, že by se některá městská část nebo municipalita snažila vytvořit něco podobného. Například Art District ve Vysočanech kolem Pragovky je aktivita developera.
V jaké fázi jste nyní?
Zatím se všechno učíme. Vyhlásili jsme Prahu 7 Art Districtem, což byl marketingový tah. Tato nálepka se ujala a lidi o projektu vědí. A už jenom tohle pomáhá. Jednotliví kulturní aktéři si to vzali za své a postupně to promují a medializují. My jsme cvrnkli do sněhové koule, která se sama valí. Kulturní aktéři se postupně začínají nabalovat a vymýšlet, co by mohli udělat. Hlavní hnací síla ale nyní leží na nás, na straně úřadu. Studie proveditelnosti, kterou pro nás vypracoval Institut plánování a rozvoje města Prahy, nastavila proces na dva roky. Jde nám to ale pomaleji, než bych čekala. Na druhou stranu to všichni děláme poprvé, učíme se, zjišťujeme, jak ty procesy dlouho trvají.
Bylo těžké kulturní aktéry motivovat? Nebo to šlo tak hladce, jak to vypadá?
Je to stále v procesu. Zdejší kulturní aktéři jsou sami o sobě motivovaní, ale jsou také velice zaměstnáni tím, co dělají. Nemají čas na další aktivity, takže zatím do toho vkládá energii a práci odbor kultury na úřadě a kulturní aktéři se pomalu zapojují.
Co je cílem projektu?
Ideálním výsledkem je vznik nadace, na městské části nezávislého subjektu, který by všechny aktivity převzal. Zde by byli sdruženi zástupci kulturních aktérů, veřejnosti, drobných podnikatelů a podobně. Vlastně by to byl takový apolitický spolek a městská část by tam byla jako jeden z mnoha členů. Tím bychom na jedné straně docílili nezávislosti na politickém vedení městské části, na straně druhé by nadace mohla grantovat peníze z evropských fondů na rozvoj kultury, na které nyní jako městská část nemáme nárok.
A co uskupení typu klastr?
Klastr nemá právní subjektivitu, mám na mysli nadaci, spolek, ústav. Máme studii od Fair Art, která jednotlivé právní formy zkoumá a doporučuje nám, kterou případně zvolit.
Jakým dalším způsobem kromě grantů by byla nadace financována?
Musel by se vybírat členský poplatek, částečně by šly asi peníze z MČ. Art District bude tak velký, jaký ho aktéři budou chtít. Buď to bude jen značka, která bude označovat lokalitu, a kolem toho budou menší PR akce. Anebo to může být subjekt, který sám bude aktivně tvořit kulturní události, zapojí se do sítě dalších Art Districtů a budou pak probíhat různé výměny včetně mezinárodní spolupráce. Tam však zatím nedokážu dohlédnout. Založení takového subjektu zabere hodně práce, scházení se, stanovy, volby zástupců a podobně. Takže bych to viděla nejdřív za dva roky.
Navíc budou volby.
Přesně, to je další věc, se kterou počítáme. Moje působení může skončit. A pokud se nám nepodaří pozici obhájit, může přijít někdo jiný s jinou představou. Na druhou stranu se ale sněhová koule valí dál i bez nás. Takže i kdyby přišel jiný radní pro kulturu, tak by Art District v této formě mohl přežít.
To znamená, že existuje brand manuál, který definuje značku, a aktéři by ji pak mohli používat bez ohledu na preference nového vedení MČ?
To zatím ne, manuál jsme nedělali. Existuje jen logo, které aktéři můžou používat.
Projekt má participativní charakter, to znamená, že se na něm budou aktivně podílet všechny zúčastněné složky – ziskové i neziskové kulturní subjekty, komerční subjekty a rezidenti. Jaké máte participativní nástroje? Jak aktivizujete a zapojujete lidi, obyvatele, sousedy?
Pořád se s nimi scházíme. Já za kulturu vždycky dělám dvakrát ročně velké setkání všech kulturních aktérů, i těch drobných, a veřejnosti. Naposled jsme představovali studii Art Districtu. Pak dělám jedenkrát měsíčně setkání podle oborů. Divadelní snídaně, galerijní snídaně, designérské snídaně, architektonickou snídani a podobně. Sdružujeme lidi po oborech.
Kromě veřejného setkávání komunikujeme přes web, Facebook nebo napřímo s kýmkoli, kdo má zájem se nás na něco zeptat.
Co na oborových snídaních řešíte? Slouží jako zpětná vazba městu, nebo jde jen o neformální prostor pro setkání?
Slouží tak i tak. Pro nás je to důležitý feedback a zároveň chceme docílit, aby se lidi v rámci svých oborů znali a víc spolupracovali. Formát je neformální snídaně, nechceme z toho dělat nějaký pracovní meeting, ale příjemný čas strávený nad tématem, které všechny zajímá a spojuje. Už jsme těchto snídaní uspořádali sedm a pokaždé se vymyslela nějaká zajímavá společná akce. Například divadelníci vymysleli vánoční pop-up, při kterém všichni nabízeli své lístky a merchandise jako vánoční dárky.
Dokážete nyní říct, co je na celém tom procesu těžké a co jde naopak snadno? A šlo by nyní zhodnotit, co mohlo být od začátku jinak? Nebo vše probíhá, jak má?
To je celkem těžká otázka, protože nemám odstup a taky je brzo na to něco hodnotit. Já nevím, zda to probíhá tak, jak má, protože na začátku byl spíš jen takový sen o kulturní čtvrti a ten teď pomalu dostává nějaké reálné obrysy. S tím snem se všichni celkem rychle ztotožnili, takže nebylo těžké někoho přesvědčovat. Co je těžší, je komunikace s magistrátem, tam necítím takovou podporu, jakou bych si představovala při tak zásadním projektu, který má celopražský význam.
Art District 7 necílí jen na místní komunity, ale také na turisty. Spolupracujete s Pražskou informační službou, marketingovou organizací města Prahy, jejímž cílem je podpora turismu. Trendem je lákat turisty i jinam než na Prahu 1, do jiných městských čtvrtí, než je navštěvované historické centrum Prahy, jako například do Karlína, k vám na Letnou, do Holešovic nebo na Smíchov a do Vršovic. Nebojíte se negativních vlivů, které s turismem přichází?
Ano, jakákoli nová vlna a nový jev má vždycky svoje negativa. Myslím si, že pokud cílíme na turisty, kteří vyhledávají kulturu, nemusíme se bát, že se sem budou jezdit opíjet. Tady nikdy nevznikne party zóna už z charakteru toho místa. Je to hustě obydlená čtvrť. Budou tu sice vznikat bary, ale zároveň tu bude silný tlak obyvatel, kteří budou večer vyžadovat klid. Nejviditelnější problém turismu je party turismus.
A co gentrifikace?
Postupné vylidňování města, to je negativní jev související i třeba s fenoménem Airbnb. Co vím, tak magistrát se tuto věc chystá pomalu řešit. V Berlíně nebo Barceloně se už tato aktivita velkým způsobem reguluje. Jde ale o přirozený vývoj města a čtvrtí. My můžeme k zmírnění gentrifikace udělat to, že budeme dbát na to, abychom měli dostatek bytových a nebytových prostor k pronájmu. Budeme se snažit udržet zde všechny vrstvy obyvatel, nejen silnou ekonomickou skupinu, ale i seniory a rodiny s nižším příjmem, díky tomu, že jim budeme moct nabídnout byty za regulovaný nájem. Nebytové prostory pak nebudeme nabízet například drahým lahůdkám a podobně, ale naopak obyčejným samoobsluhám a dalším běžným službám.
Gentrifikaci nelze zastavit a nejde ani vypočítat, jak může být rychlá. Minimálně to, že o tomto jevu víme, nám pomůže se na to připravit.
Vloženo:
