Nejhorší cesta je něco navrhnout a pak se ptát, z čeho to vyrobím

Knihovna matériO sídlí na pražském Břevnově. Soustřeďuje vzorky materiálů a poskytuje know-how profesionálům z kreativních oborů. Od architektury přes design, výtvarné umění, scénografii až k řemeslné výrobě. MatériO je inspirativní vzdělávací platforma, kde se dozvíte leccos o pestrém a prudce se rozvíjejícím světě materiálů a nových technologiích. S koordinátorkou knihovny Pavlínou Šebestovou jsme si povídaly o aktuálních tendencích, budoucích vizích a o tom, proč je materiál alfou a omegou pro design i řemeslo.

MatériO Prague založila společnost Happy Materials v roce 2011. Je to česká odnož mezinárodní sítě. Kde myšlenka knihovny vznikla a proč?
Naše pražské matériO je součástí mezinárodní sítě knihoven. První vznikla v roce 2000 v Paříži. Založil ji Quentin Hirsinger spolu s designérkou Elodie Ternaux. Zajímalo je, jak nové materiály a technologie přenést do designu a dalších kreativních odvětví. MatériO je na rozdíl od jiných knihoven po světě, které vznikají při univerzitách nebo jsou orientované na konkrétní obory lidské činnosti, zajímavé tím, že se zaměřuje především na kreativní scénu.

Takže jste s pařížskou pobočkou v úzkém kontaktu.
Přesně tak, spolupracujeme spolu. Aktuálně máme čtyři pobočky. Mateřská loď je v Paříži, další pobočka je v Bruselu, na konci loňského roku jsme otevřeli Šanghaj, a pokud vše půjde dobře, měla by se brzy otevřít knihovna i v Soulu. Každá pobočka zároveň čerpá také z lokálních poznatků, materiálů a praxe a navzájem si všechny informace a zkušenosti předáváme. Dalo by se říct, že každá pobočka se zaměřuje trochu na něco jiného.

Na co konkrétně?
U nás je to sklo. Česká republika je sklářstvím proslulá. Brusel je zase pověstný textilní tradicí. Je to různé, když zrovna něco nevíme a kolegové jsou v tom jedničky, zeptáme se jich, navzájem si pomáháme.

Projekt financuje společnost Happy Materials. Vznik knihovny byl podpořen také z evropských fondů. O jaký fond se jednalo? Stále čerpáte dotace z EU?
MatériO Prague vzniklo za pomoci evropského fondu Leonardo da Vinci, který podporuje transfer technologií a inovací. Dotaci jsme čerpali v letech 2010–2012. Fond nám pomohl projekt nastartovat, přenést knihovnu z Paříže do Prahy. Musely se sem navézt vzorky, předat know-how a to nebylo vůbec jednoduché ani levné. V té době tady nic podobného nebylo. A vlastně doposud není.

Jak to financujete nyní? Přístup do online databáze a k fyzickým vzorkům je zpoplatněn. Jaké další zdroje příjmů máte?
Pařížská knihovna vznikla s ideou, že není správné, aby knihovna brala peníze od výrobců materiálů. Chtěli mít volnou ruku ve výběru materiálů. Sami se tedy můžeme rozhodnout, jaký materiál je pro naše klienty zajímavý, přínosný a výjimečný. V zásadě se jedná o kurátorskou sbírku. Protože nemáme velkoobjemový příjem od výrobců, musíme zpoplatnit naše služby. Naším hlavním zdrojem příjmů jsou přednášky na míru, školení designérů ve firmách, pořádání výstav, seminářů, rešerše a podobně.

Jaký je zájem o vaše služby a kdo je reálně využívá?
Využívají je studenti i profesionálové. Pro nás je zajímavá designérská líheň, protože současní studenti jsou naši budoucí klienti a je dobré si je materiálově vychovávat už od prvních tvůrčích krůčků. Proto také vyučujeme na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové předmět materiologie. Jinak k nám chodí také architekti, scénografové, módní návrháři i výrobní firmy. Je to různorodé.

Můžete sem přijít na jednorázovou návštěvu a pobýt tu s námi, jak dlouho potřebujete. Lze konzultovat konkrétní projekt a nebo si můžete jen osahat materiály, přičichnout si, nasát podstatu matérie, která vás může inspirovat k zajímavým projektům. Máme také online databázi, kterou sdílíme mezi našimi pobočkami. Ta dnes čítá něco okolo 7700 položek. Dbáme na to, aby všechny materiály, které se u nás objeví, byly komerčně dostupné. V databázi má každý materiál svoji kartu, kde je uvedeno, odkud je a kde se dá sehnat. Máme materiály z celého světa.

Nabízíte také užší spolupráci při vývoji konkrétního produktu? Vedení projektu od nápadu až po realizaci, nebo dodáváte spíše know-how na počátku a klienti si pak pokračují sami?
Možné je samozřejmě cokoli. Pokud jste studentka, tak vám pravděpodobně dáme jen ten počáteční impuls a necháme vás, ať si tím projdete sama. Je to nedocenitelná zkušenost. Často se stává, že sem přijdou studenti a čekají, že jim ty věci na základě skici vyrobíme. Proti tomu bojujeme, takhle to v životě nechodí. Málokdo má za sebou tým odborníků, řemeslníků a výrobních firem, kteří mu jakýkoli nápad zrealizují.

Studenti by měli už na začátku o svém návrhu přemýšlet z materiálového hlediska. Co materiál umí, neumí, co jim dovolí a jaké má vlastnosti. Nejhorší cesta je něco navrhnout a pak se ptát, z čeho to vyrobím. Studenty se tedy snažíme spíše jen nasměrovat. Pokud by ale za námi přišel někdo s velkým projektem, spolupráce se dá domluvit na míru, jsme otevřeni každé výzvě.

Jaká je u nás „materiálová“ gramotnost? Informace jsou dnes snadno dostupné ať už na internetu, nebo jsou různé přehlídky, veletrhy a podobně.
To sice ano, ale podle naší zkušenosti jsou studenti i profesionálové často ponořeni ve svém tématu a oboru a preventivně sahají po něčem, co je dostupné a osvědčené. Špatně se dostávají za ty bezpečné a probádané hranice. Možná je to strach z neznámého. Každopádně se snažíme tyto předsudky vyvracet. Chceme ukázat, že ty výjimečné materiály nemusí být nutně nedostupné a drahé. Je to spíš o změně způsobu myšlení a impulsech k vystoupení z komfortní zóny.

Prudce se rozvíjející nové technologie vznik a zpracování nových materiálů podmiňují. Zároveň se (znovu)objevují přírodní materiály a řeší se i otázky ekologické, recyklace odpadu a podobně. Běžně se tiskne 3D tiskem, dnes už dokonce i 4D. Jaké jsou další materiálové trendy?
Kromě toho, co jste řekla, jsou tu další, řekněme spíše tendence. Vracíme se k tradičním řemeslným postupům a technikám výroby. Výrobci se také snaží hodnotit celý cyklus života materiálů, nejenom vstupní náklady a cenu, za kterou se prodají, ale i jejich likvidaci. Taková likvidace odpadu je pro firmy extrémně nákladná. Zabývat se využitím odpadu tedy dává smysl nejen z hlediska ekologického, ale i ekonomického.

Další tendencí jsou vize budoucnosti. Aktuálně se řeší, jak by pro nás mohly živé organismy pracovat ještě efektivněji. Zatím je to sci-fi, ale může dozrát doba, kdy to bude zcela běžné.

Například?
Nizozemská designérka Diana Scherer přinutila kořínky trávy splétat krajku. Je to jeden z prvních příkladů, jak by mohly rostliny nebo živočichové sami vytvářet nové materiály. Pak jsou třeba různé typy biodegradabilních materiálů jako například bakteriální celulóza, kterou si můžete vypěstovat doma. I řasy jsou zajímavý zdroj. Aby se z nich však daly vyrábět konstrukčně lépe použitelné biopolymery, vědci navrhují jejich genetickou modifikaci. Tady pak jde ale také o otázky etiky. Nebude taková řasa agresivnější než jiné druhy a nebude likvidovat přirozené životní prostředí konvenčních druhů řas? To asi zatím nikdo moc neumí předpovědět.

Věnujete se také publikační činnosti ‒ vydali jste český překlad knihy Materiologie. Od roku 2013 funguje váš online magazín materialtimes.com, kde publikujete nejrůznější články týkající se nových technologií, materiálů a dalších témat spojených s předmětným světem. Loni jste vydali první tištěné číslo. Proč jste se rozhodli dát Material Times i tiskovou podobu?
Důvodů je několik. Svět internetu je rychlý a články brzy zastarávají. Ani ne tak obsahem, jako tím, že zapadnou pod vrstvou novějších. Zároveň chceme oslovit širší spektrum čtenářů, někteří prostě mají pořád rádi tu papírovou formu. A pro inzerenty je tištěná podoba také mnohem zajímavější. Na webu máme mnoho autorských článků, ilustrací a fotografií. Nový online obsah vzniká každý týden.

Není moc jasné, jak často časopis vychází.
Jednou za rok. Je to hodně práce. V druhém čísle budou všechny články zbrusu nové. Klademe důraz na kvalitu obsahu a dáváme si samozřejmě také záležet na tom, jak časopis vypadá. Než ho vypustíme do světa, věnujeme mu skutečně mateřskou péči.

O čem bude letošní číslo a kdy vyjde?
Druhé číslo bude směřovat více do budoucnosti. Loni jsme se věnovali řemeslu a tradicím, mimo jiné také proto, že rok 2016 byl rokem řemesel. Teď se ptáme, kdo je dnešní tvůrce a jak vznikají věci, které nás obklopují. Jak vývoj nových technologií proměňuje vztah člověka a hmoty? Pokud všecko půjde dobře, mělo by druhé číslo spatřit světlo světa v půlce května.

Z příspěvků v prvním čísle je cítit určitá mnohoznačnost ve vnímání řemesla. Na jedné straně jsou to tradiční postupy s tradičními materiály z doby předindustriální, dále pak úvahy nad vztahem řemesla k novým technologiím jako 3D tisk nebo pojetím řemesla jako prostředku pro vzestup lokálních ekonomik. Jaký je podle vás v současnosti vztah designu a řemesla?
Myslím, že se to zlepšuje. Doba plastová to trochu zastavila, narušila vztah designu a řemesla. Dnes je hlavně v zahraničí trendy, že designéři jsou zároveň tvůrci objektů. Říkají si designers makers. Kromě návrhu si dokonce vymyslí třeba i stroj, který objekt vyrobí. Objevují se také snahy prostřednictvím designu vědecky zkoumat nějaký problém. Design je pojímán jako komplexní proces od myšlenky přes návrh a jeho výrobu až po sociální a ekologické dopady.

Tento trend se ale týká spíše limitovaných sérií výrobků.
Ano, jsou to zatím spíše okrajové tendence, nejde o masovou výrobu. Myslím, že je to dnes díky soutěžím a oceněním naštěstí dost vidět. A publicita může zajistit, že se ty nápady dostanou k velkým výrobcům. Ti si pak takového designéra mohou najmout a celou tuhle myšlenku zapojit do oné masové výroby.

Pohledem historika a teoretika Jana Michla je dnes originální tvarové řešení utopií, neboť designéři netvoří od nuly, ale hotové formy a věci vylepšují, tedy redesignují. Na přehlídkách designu tedy více než samotné originální formy překvapuje spíše materiálová inovace produktů. Jak to vnímáte vy?
Vnímáme to podobně. Pro nás je zajímavé, že hledání nových materiálů podněcuje tvůrčí proces. Právě specifické vlastnosti určitého materiálu mohou být příčinou originálního tvarového řešení. Například na Designbloku 2016 jsme uvedli projekt Material Dialogue. Jednalo se o konfrontaci tří českých a tří nizozemských designérů. Měli jsme tam třeba nizozemského architekta Erica Geboerse, který vyvíjí materiál z mořské soli, ze kterého chce stavět domy v pouštních oblastech. Právě vlastnosti soli do určité míry předurčují tvar jeho budov.

Alternativní materiály, práce s odpadem a limitované edice udržitelných výrobků jsou zajímavé, ale mnohdy jsou ty věci hodně drahé a ne každý si je může dovolit. Šetřit planetu dnes rozhodně neznamená šetřit peněženku. Myslíte si, že se to může změnit a nové materiály a technologie dokážou být v budoucnosti levnější a produkty dostupnější pro širší skupinu lidí?
Pevně v to doufám. To je obrovský problém. Dnes je to trend, a co je trendy, může být drahé. Aby ty věci vznikaly ekologicky, dost často se jedná o malovýrobu nebo dokonce ruční výrobu. Musíte přemýšlet, jak to udělat, mnohdy je třeba vyvinout i novou techniku, například nový eko způsob barvení a podobně. Investujete do toho hodně peněz a to se pak promítne na ceně výrobku. Až bude existovat legislativa, která bude takové výrobce systematicky podporovat nebo zvýhodňovat, je možné, že se to časem rozšíří mezi víc lidí a stane se to dostupnější. Větší masa zákazníků samozřejmě dokáže také v konečném důsledku výrobu zlevnit.

Jaké máte plány do budoucna?
Chtěli bychom do našeho prostředí přenést nizozemskou cenu New Material Award, která oceňuje design a materiálové inovace s ohledem na udržitelnost, ekologii a dopad na společnost. V tomhle směru je Holandsko hodně uvědomělé. A jelikož vídáme podobné tendence i u našich designérů, cítíme, že je třeba je motivovat a ocenit. Pokud by se to podařilo, mohlo by to také nastartovat veřejnou diskusi a to bychom považovali za největší úspěch.


Odkazy: http://www.materioprague.cz/cz/; https://www.materialtimes.com/

Text: Kateřina Přidalová
Foto: matériÓ, PageFive