1. Ukotvení architektonické profese zákonem 17 a existence ČKA zřízené tímto zákonem. ČKA nese odpovědnost za profesionální, odborný a etický výkon profese architektů v ČR a za jejich integraci do evropských a jiných profesních struktur. Podle této právní úpravy sdružuje všechny autorizované architekty i autorizované urbanisty a krajinářské architekty.

2. Dostatečné množství a různorodost vysokých škol vyučujících architekturu.

3. Tradice a historicky vysoká úroveň architektury. Česká města jsou považována za historické architektonické skvosty.

4. Dobré jméno české architektury v zemích, kde čeští architekti stavěli v období Rakouska-Uherska a první republiky.

5. Vytvoření a přijetí nelegislativního strategického dokumentu s celostátní působností Politika architektury a stavební kultury České republiky.

1. Absence instituce, která by politiku architektury naplňovala, kontrolovala a propagovala.

2. Nedostatečná realizace architektonických soutěží, absence povinnosti vypisovat architektonické otevřené soutěže pro veřejné zakázky.

3. Nerozdělení kompetencí profesí architektů a stavebních inženýrů podle zákona, obě profese mohou totiž provádět projekční práce. V mnoha evropských západních zemích jsou inženýři zodpovědní pouze zastavební stránku objektu, za tu architektonickou zodpovídají architekti.

4. Kolísající kvalita výuky na vysokých školách a jejich jednostranné zaměření na výchovu realizátorů-návrhářů.

5. Špatné postavení architektů působících ve státní správě a samosprávě.

6. Nedostatečná podpora výzkumu a propojení výzkumu se stavební produkcí a samosprávou.

7. Nedostatečná propagace významu architektury u širší veřejnosti.

8. Nízká participace a nedostatečné zohledňování názorů a připomínek veřejnosti (obyvatel) v rámci realizace veřejně prospěšných projektů.

9. Nedostatečné dodržování standardů povolání architekta a autorství díla.

10. Přílišná administrativní zátěž při stavebních řízeních a nedostatečná právní jistota během procesu řízení.

Jakými projekty můžeme architektuře pomoci?

1/

Podpra realizace veřejných architektonických soutěží

Výhodou veřejných architektonických soutěží ve srovnání s jinými formami výběrového řízení je zahrnutí všech podstatných kritérií pro výběr nejlepšího projektu (tedy ne pouze cenové nabídky, ale rovněž kvalitativních očekávání zadavatele). Druhou významnou předností veřejných architektonických soutěží je jejich transparentnost. Veškerá komunikace mezi uchazeči a zadavatelem je veřejná a o vítězích rozhoduje porota s převahou nezávislých odborníků, kteří mohou vybírat z relativně velkého množství předložených soutěžních návrhů. Projekty realizované na základě veřejné architektonické soutěže se proto vyznačují velmi příznivým poměrem ceny a výkonu. V zájmu zvyšování kvality zastavěného prostředí by mělo být podporováno také vypisování veřejných architektonických soutěží na zakázky většího rozsahu realizované soukromými subjekty.

Vypsání veřejné architektonické soutěže v rámci projektu financovaného z dotací není možné nebo představuje administrativní komplikaci, proto se jí příjemci dotací raději vyhýbají. Na projekty realizované z evropských a státních dotací tedy nemusí vypisovat soutěž, což je v rozporu s principem transparentnosti dotací a veřejných zakázek.

2/

Profesní vzdělávání pracovníků veřejné správy

Rozhodování o prostředí, ve kterém žijeme, je především v kompetenci veřejné správy – dotčených orgánů a správců sítí. Základem rozvoje kvalitní stavební kultury v ČR je pochopení principů rozvoje prostředí úředníky, kteří mají rozhodující pravomoci. Je nezbytné, aby si úředníci osvojili znalosti o legislativním a plánovacím rámci procesu výstavby, o principech sociálně a environmentálně odpovědného plánování a výstavby a aby byli schopni správně využívat architektonickou soutěž jako transparentní a efektivní způsob výběru realizátora veřejných stavebních zakázek. Je rovněž žádoucí vytvořit platformu pro úředníky s cílem výměny zkušeností a spolupráce veřejné správy s představiteli projekčních firem.

3/

Podpora začínajících architektů a architektonických ateliérů

Mladí architekti mají často zkušenosti ze studia v zahraničí, někdy i z působení v zahraničním ateliéru. Pro zahájení samostatné projekční činnosti potřebují investiční kapitál a vhodné podmínky. Česká architektonická praxe je příliš uzavřená do sebe, přestože existuje mezinárodní spolupráce na úrovni vysokých škol. České ateliéry se jen minimálně účastní veřejných architektonických soutěží a mají v zahraničí minimum realizací. Bez aktivní podpory propagace české architektury v zahraničí ze strany státu její mezinárodní renomé nestoupne.

Další články