„Revoluční pro mě nejsou vize ani konkrétní cíle nové koncepce, ale to, že měníme přístup k práci v oblasti kultury,“ říká v rozhovoru radní pro kulturu Olomouckého kraje Jan Žůrek, kterého jsme se zeptali na stav a vývoj finanční i nefinanční podpory kultury a kreativity a na to, jak krize ovlivnily a ovlivňují přístup k tomuto sektoru na krajské úrovni.  

Na fotografii Jan Žůrek s hejtmanenm Olomouckého kraje Josefem Suchánkem.

Co se vám líbí na pozici člena Rady Olomouckého kraje a jak dlouho v ní působíte? 

Radním jsem dva a půl roku. Líbí se mi, že můžu ovlivňovat různé agendy a posouvat věci dopředu, že u toho zažívám pocit naplnění a uplatnění se v něčem, čemu aspoň částečně rozumím. Hodně mě baví nejen usilovat o rozvoj samotné kultury, ale též pracovat na propojování kultury a dalších gescí. Myslím si, že resortismus, tedy nedostatečné propojování a absence mezioborové spolupráce, je dlouhodobým problémem nejen u nás v kraji, ale obecně v české politice. Nám se daří tyto překážky překonávat a nacházet společnou řeč, díky čemuž můžeme vyvíjet a do agendy krajského úřadu zařazovat nové aktivity, které tam historicky nebyly. Jedná se např. o propojování oblastí kultury a vzdělávání či začlenění kultury do celkového strategického rozvoje. V této oblasti jsme se výrazně zaměřili na kreativní průmysly.

Za dobu, kdy působíte jako radní, jste se jistě musel vypořádat s řadou výzev. Která pro vás byla největší?

Největší výzva pro mě byla příprava koncepce kultury a kreativity památkové péče, kterou jsme dokončili v roce 2022 a snažíme se ji postupnými kroky naplňovat. To považuji za splnění svého hlavního závazku, který jsem si předsevzal pro toto volební období.

Je něco, co vás na vaší práci frustruje? 

Co mě nejvíc frustruje, je způsob, jakým do soustavné práce vstupuje čistá politika a nezbytná potřeba vyvažovat určité zájmy, což někdy prostě nemusí být ve prospěch dané věci. 

Můžete rozvést, jakým způsobem prosazujete podporu kultury v rámci ostatních oblastí? 

Velice mne překvapilo, jak je politika, a je jedno, jestli se bavíme o politice na úrovni kraje, či města, ovlivněna konkrétní osobou, která stojí v čele daného resortu. Protože ať chceme, nebo ne a ať je to správné, nebo ne, ten člověk zásadním způsobem ovlivňuje celou agendu. Má možnost vstupovat do různých témat, předložit nebo nepředložit různé návrhy radě. Proto považuji za důležité, že s řadou kolegů v krajské radě jsem našel společnou řeč.  Tak mohu naplnit jak jejich zájmy, tak zájmy kultury. Povedlo se rozjet projekt kreativního učení, který spočívá v tom, že dostáváme umělce do škol. A povedlo se nám i systémově uchopit kreativní průmysly tím, že jsme je začlenili do agendy Inovačního centra Olomouckého kraje. Tím se věci nastartují, může se s nimi dále pracovat a lze je rozvíjet. 

Vnímáte jako výhodu skutečnost, že ve své pozici vycházíte z kulturní praxe? 

Je to určitě výhoda, protože znám kulturní prostředí a díky tomu jsem asi víc seznámen s potřebami tohoto sektoru. Ale vlastně bych rád zdůraznil, že důležitější a podstatnější než to, že jsem si prošel rolí kulturního aktéra, je skutečnost, že jsem měl možnost působit v různých odborných platformách, včetně Asociace nezávislých divadel, kde se o kultuře mluvilo a jednalo ve větší komplexitě, na úrovni systémové změny.

Vývoj rozpočtů a podpory z kraje

Jaký je rozpočet na kulturu Olomouckého kraje v letošním roce? Došlo k nějaké výraznější změně směrem dolů či nahoru oproti loňskému roku či oproti roku 2019, tedy oproti době před covidem? 

Celkově na oblast kultury v letošním roce 2023 půjde zhruba 450 milionů korun, což je o cca 10 procent více než v minulém roce. Je to dáno především zvýšením platů. Jde o zhruba stejný rozpočet jako v roce 2019. Tehdy dal kraj do neinvestičních výdajů v oblasti kultury 320 milionů korun a do investic 127 milionů, celkem tedy 447 milionů.  Letos jsou však investice pouze 105 milionů korun, takže na neinvestiční výdaje zbývá 345 milionů. 

Rozpočty je vždy nutné komentovat. Zaprvé rok 2020 byl předvolebním rokem a na datech je krásně vidět, že jak se blíží volby, výdaje na kulturu rostou rekordním tempem. Zároveň však dojížděl IROP, takže kraj dokončoval investice z evropských zdrojů. My jsme po volbách museli přistoupit k radikálním škrtům ve všech oblastech. Proto jsme museli škrtat i na straně investic.  V roce 2021 se tak snížily asi o 5 procent i příspěvky na provoz pro příspěvkové organizace. 

V kterých oblastech jste tedy letos finance navyšovali? 

Navyšovali jsme alokace dotačních programů a měnili jejich strukturu. Fakticky se pohybujeme zhruba na předcovidové úrovni, ale profesionální soubory či víceleté akce mají možnost dosáhnout na vyšší finanční strop. Samozřejmě jsme reflektovali navýšení platů tak, že jsme ze sta procent uspokojili požadavky příspěvkových organizací a potom jsme jim poskytli i účelově vázané příspěvky na jejich provoz. Příspěvek na energie nyní sledujeme jako samostatnou položku příspěvku zřizovatele a naše organizace finančně motivujeme k investicím do úsporných opatření. 

Po krajských volbách v roce 2020 totiž došlo k plošnému snížení všech dotací Olomouckého kraje. Šlo o poměrně významný škrt a jednotlivé gesce si mohly samy určit konkrétní škrty. My jsme např. výrazně snížili rozpočet investičního dotačního programu, takže v oblasti kultury se škrtaly investice, ale ne provozní náklady. Kulturní sektor tedy propad dotačních programů fakticky příliš nepocítil, a navíc se nám dařilo v letech 2022 i 2023 vždy najít prostředky na dofinancování dotačních programů ještě v průběhu roku.

A znáte již rozpočet na rok 2024? 

Rozpočet ještě nemáme. Ale bude předvolební rok, takže jsem si skoro jistý, že dojde k navýšení rozpočtu i na oblast kultury. 

Aha, takže rozpočet se řídí volebním cyklem spíše než finanční situací? Budou na navýšení peníze?

Olomoucký kraj je druhý nejzadluženější kraj v České republice, na začátku volebního období jsme drželi dokonce prvenství. Dluh jsme snížili i přesto, že jsme vedení kraje převzali právě v době covidu. A to o jeden a čtvrt miliardy korun. Politická dohoda je nyní taková, že do konce volebního období se již nebudeme snažit o žádné neplánované splátky úvěru. Nicméně pokud budeme splácet všechny úvěry, které máme podle splátkového kalendáře, je pravděpodobné, že budeme mít k dispozici nějaké volné prostředky. Ty plánujeme rozpustit do investic nebo do dotačních programů. Vyšetřili jsme si větší balík peněz i na energetiku, takže jsme v oblasti kultury už na podzim roku 2022 uvolnili prostředky na menší provozní opatření typu výměny hlavic u radiátorů. V tom pokračujeme i v letošním roce, a to s o něco větším objemem prostředků. Celkově za kraj to činí 35 milionů korun. Během dvou let chceme investovat až 350 milionů do fotovoltaiky a dalších energetických opatření, což se pak může pozitivně projevit na nižších provozních nákladech.

Změny po covidu?

Jaké jste zaznamenali změny ve stavu kultury v důsledku pandemie a dalších krizí – finanční, energetické, válečné?

Došlo k ukončení činnosti několika málo kulturních subjektů. V minulých dvou letech se snížil i počet žádostí o podporu projektů, ale letos se vrátil na předcovidovou úroveň. Vloni došlo i ke snížení návštěvnosti. Máme přesná data za příspěvkové organizace. Ale není to plošné, protože pod kraj spadá i hrad Helfštýn, který je po rekonstrukci. Ta se realizovala během covidu a po otevření měl tento objekt v roce 2022 historicky nejvyšší návštěvnost. Letos se zatím návštěvnost i v jiných objektech a organizacích vyvíjí dobře a blíží se situaci před covidem.  

Sledujete snížení nebo zvýšení výkonů kulturních organizací, co se týče počtu akcí a rozsahu služeb? Docházejí samy organizace k nějaké revizi vlastní činnosti, jejímu zaměření, chtějí zvyšovat kvalitu na úkor kvantity? 

My zřizujeme hlavně muzea a tam je situace velmi specifická. V mnohých došlo k personálním změnám ve vedení a tam rozhodně dochází i k revizi činnosti. Ale tyto změny asi nelze úplně spojit s covidem.  Neuvědomuji si, že bych obecně takový trend zaznamenal. Divadlo kraj nezřizuje. Mají tam myslím o premiéru méně, ale to je dáno spíše finančními možnostmi. 

A co zvýšení online aktivit? Udržela se covidová zkušenost s nimi do současnosti, rozvinula se? 

Bezpochyby došlo k rozvoji různých online nástrojů u paměťových institucí – muzea i knihovny se zaměřily na inovaci svých webových rozhraní i zpřístupnění digitalizátů kulturního dědictví. Zato řada online vysílání a jiných aktivit měla jepičí život.

Sledujete po covidu větší míru spolupráce mezi různými subjekty? 

To určitě ano. Je to trend a myslím si, že se tak děje i na základě tlaku od nás – že to není jenom věc covidu, ale i výsledek zdůrazňování tématu síťování v nové kulturní koncepci. Stejně tak klademe důraz i na podporu mecenášství a snažíme se motivovat organizace k hledání dalších finančních zdrojů. Na téma mecenáštví pořádáme i semináře pro své příspěvkové organizace a širší kulturní sektor. 

Pomineme-li řešení určená k úsporám energie uplatňovaná z vaší strany, zaznamenáváte zvýšený zájem o ekologickou udržitelnost i ze strany kulturních subjektů?

U některých subjektů spatřit zvýšený zájem lze a máme pod krajem i muzea, které se tomuto tématu věnují. Konkrétním příkladem může být zamýšlená putující výstava o odpadovém hospodářství. Velmi zajímavé jsou i inovace v péči o veřejnou zeleň – například v parcích při památkách –, ovšem tam jsme teprve na začátku.

Vnímáte ještě jiné změny v souvislosti s postcovidovou dobou? 

Zaznamenal jsem v některých našich organizacích větší flexibilitu ze strany vedení, jsou otevřenější k flexibilnímu využívání pracovní doby a uvolňování podobných pravidel. Nicméně dvě naše příspěvkové organizace si teď zavedly elektronický docházkový systém, což může znít jako zdánlivý paradox.  

O koncepci

V roce 2022 jste přijali novou Koncepci rozvoje kultury, kreativity a památkové péče Olomouckého kraje 2022–2029. To, že jste s její přípravou začali v polovině roku 2021, tedy vlastně v průběhu covidu, byla pouze shoda náhod? Jak koncepce vznikala?

První důvod byl, že v roce 2020 končila platnost staré koncepce. Já jsem vstoupil do funkce v listopadu 2020. Schvaloval se rozpočet na rok 2021 a já do něj prosadil prostředky na vznik strategie, takže jsme už v lednu 2021 soutěžili zpracovatele. Koncepci jsme chtěli a zahájení jejího zpracování jsme hnali k co nejbližšímu termínu. S tím, že do toho promluví covid, jsme od začátku počítali, setkání s aktéry jsme plánovali hybridní nebo online. Dobré bylo, že zpracovatelka koncepce, paní Škochová, měla bezprostřední osobní zkušenost z Královéhradeckého kraje, kde se strategie částečně dělala za covidu, takže nám byla schopná předat tuto zkušenost, tedy že proces lze uskutečnit, i když se situace nezlepší. 

Máte pocit, že se do diskusí v rámci přípravy koncepce promítla nějaká změna hodnot právě v souvislosti s covidem? 

Koncepce vznikala v době covidu a vlastně se nevědělo, jak všechno skončí. Dostali jsme se do situace, že přišla další vlna a regulační opatření.  Účastníci diskusí dobové okolnosti určitě reflektovali. Popisovali souběžnou praxi: normálně jsme to dělávali takhle, teď to děláme takhle, možná u něčeho zůstaneme – získali jsme průběžnou reflexi. Ale k revizi hodnot v rámci nastavení koncepce spíše nedocházelo. I když někteří jednotlivci vždy přemýšlejí o věcech komplexněji. 

Co je pro vás v nové koncepci nejdůležitější? Obsahuje něco revolučního v porovnání s jinými, třeba se zmíněnou koncepcí Královéhradeckého kraje? 

Pro mě – a bude to znít strašně neambiciózně a nudně – nejsou revoluční vize ani konkrétní cíle této nové koncepce, ale to, že měníme přístup k práci v oblasti kultury. To, že přenastavujeme agendu odboru kultury a že se jiným způsobem díváme na celý kulturní sektor. Na rozdíl od zažité praxe, kdy pozornost byla věnována pouze krajským příspěvkovým organizacím a pak se rozdaly nějaké dotace třetím subjektům, se nyní snažíme k oblasti kultury přistupovat systémově prostřednictvím konkrétních aktivit a opatření. To mi přijde revoluční. Na úrovni celkového rozvoje nebo vize jsme k ničemu revolučnímu nedospěli, ale snažíme se kultivovat a zlepšovat dílčí oblasti. Například v pilíři Živé kulturní dědictví máme ambici zatraktivňovat expozice, popularizovat kulturní dědictví v kraji apod. Pilíř zahrnuje i digitalizaci muzejnictví, v rámci přípravy jsme zjistili, že tato oblast je velice neuchopená a roztříštěná. Ukázalo se, že každé z našich krajských muzeí používá jiný software a má jiné způsoby práce. Proto teď připravujeme koncepci digitalizace kulturního dědictví, která bude v řádu měsíců hotová. A až ji dokončíme, tak vysoutěžíme jeden evidenční systém, čímž dojde k malé revoluci, která může nastavit nové procesy a napomoci rozvoji muzejnictví v Olomouckém kraji. To je podle mne takový typický příklad aktivity, která není atraktivní na úrovni nějaké vize nebo pilíře rozvoje, ale může mít zásadní dopad na danou oblast. 

Může to něco přinést i návštěvníkům?

Nakonec určitě ano, protože poté, co si „uklidíme“ v systémech a procesech, budeme schopni snadněji zprostředkovat digitalizované kulturní dědictví publiku a případně i propojit digitalizáty s fyzickými artefakty. Já v tom spatřuji velký potenciál. Veřejnost se dozví, co vše máme, a také může dojít k přesahům mezi kulturním dědictvím a dalšími sektory, využití digitalizátů pro oblast designu, vzdělávání, cestovního ruchu atd. Na začátku jsem chtěl, abychom měli podobnou aplikaci, jako má Rijksmuseum, kde si mohu brouzdat artefakty a hrát si s nimi, ale odborníci mi vysvětlili, že to mohu mít až na konci dlouhého procesu. Takže jsme si dali zelenou na ten zdlouhavý proces.

Už jste o tom hovořil, z vaší koncepce úplně nevyčnívají příspěvkové organizace, snažíte pojmout celý kraj. Co pro to konkrétně děláte? 

Konkrétně se snažíme podpořit jednotlivé aktéry tak, aby měli prostředky. Snažíme se podpořit také infrastrukturu. Uvolňujeme prostředky pro budování tzv. páteřní kulturní infrastruktury v kraji, která by měla zajišťovat možnost prezentace současného umění v adekvátním sále v každé obci s rozšířenou působností na území kraje. Takto chceme přispět k naplňování ambice dostupné kultury v kraji. Vztah centra a periferie je zásadní, protože toto téma silně rezonuje mezi kulturními aktéry.

Co konkrétně děláte pro jednotlivé kulturní organizace či aktéry? Organizujete pro ně například setkání nebo pro ně působíte i metodicky? 

Rozjeli jsme vzdělávací program s názvem Kreativní akademie Olomouckého kraje. Akademie nabízí vzdělávání v různých oblastech, jako je mecenášství, branding, marketing a další. Jde zároveň o příležitost pro síťování aktérů. Tento projekt jsme začali realizovat za své vlastní prostředky, ale nyní se nám podařilo získat dotaci prostřednictvím Národního plánu obnovy – nositelem projektu je Vědecká knihovna v Olomouci. Počítáme s tím, že workshopy budou probíhat i v různých částech našeho kraje. 

V rámci nové koncepce se snažíte motivovat příspěvkové organizace k větší otevřenosti vůči neziskovým organizacím a komunitním akcím.  Jak to děláte, vyhodnocujete činnost příspěvkových organizací? 

To je jeden z našich cílů – otevřenost vůči různým komunitám a především konkrétní cílové skupině teenagerů. Tu považujeme za neoslovenou. Plnění tohoto cíle je jedním ze sledovaných kritérií při každoročním hodnocení ředitelů. V oblasti spolupráce s neziskovým sektorem pak ředitelé vědí, že jejich zřizovatel je benevolentní k poskytování různých slev, např. při pronájmech. A máme instituce jako Vlastivědné muzeum Jesenicka, kterému se to daří na výbornou. Takové organizace se pak postupně stávají kulturně-kreativními komunitními centry daného regionu. 

Téma dotací

Výše dotací pro neziskovky na úrovni krajů je považována za velmi nízkou. Někteří žadatelé nepovažují výši podpory za adekvátní vynaložené práci na zpracování žádosti. Jak je to u vás a jak vnímáte u nás běžnou praxi grantových programů dát každému ze žadatelů aspoň něco, tedy podpořit více žadatelů menšími obnosy? 

To je nesmírně velký problém a silné téma. Můj osobní názor je, že by se mělo podporovat méně projektů vyššími finančními částkami, ale politicky je to velice problematické, protože kolegové z rady kraje i členové kulturní komise reprezentují různé lokality.

My máme program kultury stálých profesionálních souborů, tam je nejvyšší strop, žadatelé mohou žádat až o 5 milionů korun. Patří do něj ale pouze pět žadatelů. Jedná se o jednoletý grant, jsou tam však poměrně stabilní kritéria, takže je relativně předvídatelné, jak konkrétní subjekty dopadnou. Rozhodující je vždy celková alokace v daném programu. Potom máme víceleté dotace v oblasti kultury. Ty byly teď schváleny na období 2023–2025. U nich je strop žádané částky 1,5 milionu korun. Podpořený počet projektů je nakonec relativně vysoký (17), což znamená, že řada z nich je ve výsledku poměrně hodně krácena. A pak máme program podpory kultury, který je rozčleněn do několika kategorií. V některých lze získat až 750 tisíc korun. Tam jsou podporovány větší akce. Další kategorií je podpora celoroční činnosti, kde lze získat 500 tisíc korun, a pak jsou akce lokálního významu a menší akce rozvíjející lidové tradice se stropem 150 tisíc korun. Ještě existuje kategorie publikačních audiovizuálních projektů, kde lze žádat 300 tisíc korun. Ve výběrových řízeních tedy dochází k jisté segmentaci. Myslím si, že zejména žadatelé, kteří získali podporu v rámci víceletých dotací, se dostali do balíku exkluzivnějších projektů, kde nejenže mají garanci víceletého financování, ale mají ho i relativně vysoké. 

Existuje v rámci vašeho dotačního systému prostupnost? Může se někdo z nižších kategorií dostat k víceletému financování anebo naopak může naopak někdo propadnout? 

Určitě je tam velká propustnost. Myslím si, že „top“ projekty, které byly podpořeny, si dlouhodobě vyšší podporu zaslouží, ale do stejné kategorie se mohou zařadit i nové projekty, to bezpochyby. V rámci posledního výběrového řízení se tam dostalo hodně nových projektů, které víceletou podporu dříve neměly, a některé naopak zase vypadly.

Došlo s novou koncepcí k nějaké významnější změně v cílech či hodnoticích kritériích jednotlivých programů? 

V některých hodnoticích kritériích se projevují konkrétní cíle koncepce. Napříč různými programy se tak zohledňuje téma dostupnosti kultury, práce se specifickými cílovými skupinami apod.

Jak máte nastavené vyhodnocování nové koncepce? 

Nyní jedeme první rok podle akčního plánu. Máme pracovní skupinu, která bude koncepci vyhodnocovat a zároveň připravovat akční plán na další rok. Hodně teď zvažujeme, jakým způsobem nasávat nové podněty. Ve stávající pracovní skupině máme zástupce Inovačního centra Olomouckého kraje, spolku Kreativní Olomouc, akademického sektoru a pracovníků úřadu. V zájmu efektivity práce nechceme skupinu rozšiřovat, ale přemýšlíme o vhodné platformě, kterou bychom mohli iniciovat a využít pro sběr podnětů, které by se mohly propsat do akčního plánu.

Považujete podporu kultury a kreativního odvětví v rámci Národního plánu obnovy za přínosnou pro rozvoj sektoru?

Ano. Například s kreativními vouchery, které jsme plánovali zavést, jsme si počkali na jejich podporu právě v rámci NPO. A teď jsme velice zvědaví, jakým způsobem to bude fungovat. Tím, že u propagace a propojování aktérů v rámci stávající výzvy ministerstva kultury bude naše inovační centrum, budeme mít možnost si udělat názor a rozhodnout se, jestli budeme eventuálně v této podpoře pokračovat i po skončení NPO. Obecně se dá říct, že NPO nám umožňuje rozvíjet ambiciózní aktivity z naší koncepce, které by se možná obtížně rozjížděly „za vlastní prostředky“. K řadě výzev NPO mám samozřejmě i své výhrady.

V souvislosti se statusem umělce, což je také jedním z témat NPO, např. v Rakousku zavedli zásadu férovosti a i na úrovni krajů se snaží nastavovat podmínky grantů tak, aby byly zajištěny spravedlivé odměny pro umělce i další kulturní pracovníky. Víte o tom? Jak se na to díváte? 

Mně to přijde skvělé. S rakouským přístupem jsem se seznámil, když jsem žádal v rámci Divadelní Flory z Rakouska podporu mobility a došlo mi, že rakouští kolegové musí dodržet hodně vysoké honoráře pro choreografa a pro tanečníky. Z těch částek jsem byl v šoku, nám kvůli nim grant ve výsledku moc nepomohl. Ale když jsem si pak uvědomil benefity, které znemožňují prekarizaci práce, tak mi to přišlo skvělé a dává mi to velký smysl. Jenom je otázka, do jaké míry je něco takového přenositelné i na jinou úroveň než na ministerstvo kultury. Možná že na úrovni krajské, třeba v případě podpory „top“ projektů. Ale rozhodně není podobný princip aplikovatelný na malé projekty.  

Spolupracujete cíleně s jinými kraji či městy?

Daří se nám prohlubovat spolupráci s městy Olomouckého kraje na úrovni politické i na úrovni úřadů. S dalšími kraji spolupracujeme v rámci kulturní komise Asociace krajů anebo se jednoduše spojíme a vyměníme si informace např. v rámci připomínkovacích procesů ve vztahu k ministerstvu kultury.

Jak vidíte budoucí vývoj kultury? Ministerstvo kultury tvrdí, že brzy nebudou žádné peníze, protože vláda musí škrtat a skončí Národní plán obnovy. A financím na krajích a městech se to asi také nevyhne.   

V kultuře je v daný moment relativně dost peněz, ovšem je otázkou, zda všechny finance, které pocházejí z Národního plánu obnovy, jdou na aktivity, které jsou udržitelné, zda bude na co navazovat. Moje velmi zjednodušená vize kultury v Olomouckém kraji v budoucnu je, že by měla existovat páteřní kulturní infrastruktura a síť nejvýznamnějších aktérů, včetně např. festivalů, rozprostřených na území kraje s jasnou pozicí Olomouce jako kulturního centra ve vztahu k jejímu okolí. A na tomto území by mělo být živé kulturní podhoubí menších akcí, ať už tradičních, komunitních, nebo poloprofesionálních. 

Měli bychom se hodně zabývat tématem dostupnosti kultury, aby nejenom fungovala kulturní zařízení v jednotlivých regionech, ale aby byla fakticky podpořena mobilita v rámci kraje. A aby stěžejní instituce, festivaly a další akce měly zajištěné dlouhodobé a dostatečné financování a aby jejich manažeři a lídři měli náležité vzdělání a dovednosti sektor rozvíjet. Pokud se podaří vybudovat silnou páteř, sektor kultury může být natolik odolný, že nějaké ponižování dotací z ministerstva kultury apod. ho nemůže úplně položit. A zároveň sektor bude natolik silný a sebevědomý, že neumožní, aby se podpora snižovala. Díky společnému úsilí a sebevědomí tato páteřní síť snižování podpory bude umět zabránit.

Rozhovor vznikl v rámci bilaterálního projektu Post Covid Adaptation Models in Culture Institutu umění – Divadelního ústavu a Arts and Culture Norway (dříve Arts Council Norway). Jeho cílem je zmapovat změny a potřeby kulturních organizací a jednotlivců na mezinárodní i národní úrovni a navrhnout doporučení pro nové nastavení jejich podpory na evropské i národní úrovni. 

Jan Žůrek vystudoval filozofii a divadelní vědu na Univerzitě Palackého v Olomouci a již během studií se podílel na rozvoji neziskové organizace DW7. Pracoval jako dramaturg a produkční na festivalech Letní filmová škola v Uherském Hradišti, Divadelní svět Brno a Divadelní Flora. V posledních letech se věnoval zejména rozvoji Divadla na cucky, za což získal i Cenu města Olomouce.  Podílel se na mapování kulturních a kreativních průmyslů na Olomoucku či vzniku platformy Olomoucké kulturní fórum. Působí také jako mentor pro Skautský institut a Nadaci VIA, vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého. Před vstupem do politiky působil jako místopředseda Asociace nezávislých divadel. V současné době je zastupitelem statutárního města Olomouce a radním pro kulturu a památkovou péči Olomouckého kraje.

Odkazy:  Koncepce rozvoje kultury, kreativity a památkové péče Olomouckého kraje 2022–2029 | Databáze strategií - portál pro strategické řízení (databaze-strategie.cz)

Čtěte dál/