„Pro mě osobně bylo výzvou propojení obou resortů, které dříve měly samostatné radní. Časově je to náročné a obtížná je i vyjednávací pozice, když řešíme například rozpočet. Nicméně to propojení mi umožňuje realizovat řadu vizí, které jsem nosila v hlavě,“ říká radní pro kulturu a školství Zlínského kraje Zuzana Fišerová, se kterou jsme vedli rozhovor nad tématy podpory kultury a kreativity a nad tím, jak krize ovlivňují přístup k tomuto sektoru na krajské úrovni.

Foto z archivu Zuzany Fišerové. 

Jak dlouho působíte na pozici členky Rady Zlínského kraje a co se vám na ní líbí?

Jako radní pro oblast kultury a školství působím od začátku tohoto volebního období, tedy od října 2020. Byl to přirozený postup, kterým jsem se ze Zastupitelstva města Zlína, kde jsem byla mimo jiné členkou pro kulturní fond, dostala na tuto pozici. Jako radní mám velké štěstí na resorty, v nichž se pracuje s krásou, uměním, mladými lidmi, vzděláním i vzděláváním, tedy se samými pozitivními hodnotami. Pro mě osobně bylo výzvou propojení obou resortů, které dříve měly samostatné radní. Časově je to náročné a obtížná je i vyjednávací pozice, když řešíme například rozpočet. Nicméně to propojení mi umožňuje realizovat řadu vizí, které jsem nosila v hlavě. Začali jsme třeba realizovat projekty kreativního vzdělávání, dále se naše kulturní organizace začaly zapojovat do zahraničních projektů Erasmus, což bylo dosud vnímáno spíše jako doména škol. Vrcholem propojení je pak úspěšný projekt v Čiperově vile, kde dojde díky kreativnímu centru k synergii mezi kulturou a vzděláváním. (Otevření tohoto nového kulturně-vzdělávacího centra se plánuje na rok 2025, bude využíváno k setkávání a zároveň k posílení zájmu dětí a školáků o kulturní a kreativní odvětví – pozn. redakce.) Inspirující je pro mě též úzký kontakt s mladými lidmi ze škol, i díky jejich nápadům jsme zvýšili podporu kulturních akcí, které více zapadají do jejich světa, například klubové scény.

Co je pro vás ve vaší pozici největší výzva? A co vás frustruje? 

Výzvou bylo právě propojení obou světů – kulturního a školního. Myslím, že se ukazuje, že ze spojení mohou těžit obě gesce, a jak jsem uvedla výše, podařila se řada velmi zajímavých projektů. Frustrující jsou pro mě každoroční náročná jednání o financích. Vzdělávání i kulturu vnímám jako investici do budoucna. Jednání, kdy je třeba jejich podporu uhájit v konkurenci „hmatatelných“ problémů kraje (například zajištění zdravotní péče nebo opravy silnic), bývají velmi náročná. Nicméně to, že v kultuře dokážeme každoročně výrazně navýšit rozpočet (jak co se týče krajských příspěvkových organizací, včetně platů jejich pracovníků, tak co se týče dotační podpory subjektům), svědčí o tom, že z jednání o financích vychází kultura úspěšně. 

Můžete rozvést, jakým způsobem prosazujete podporu kultury v rámci ostatních oblastí? 

Jak už jsem uvedla, hodně mi pomáhá propojení školství a kultury. Právě kreativní vzdělávání na školách je velký trend, který ve Zlínském kraji rozvíjíme. Inspirovali jsme se v Norsku a zavedli databázi programů kreativního vzdělávání a také posilujeme pozice edukátorů v našich institucích. Spolupracujeme i s krajským úřadem při prezentaci kulturních akcí na webu kraje, v krajském magazínu a na sociálních sítích. Pomocí participativních rozpočtů vznikají díky prostředkům kraje také velmi zajímavé projekty pro studenty krajských škol (přednášky, výstavy, koncerty). Myslím, že ze strany pořadatelů kulturních akcí je pozitivně vnímána i skutečnost, že se členové rady snaží v co největší míře navštěvovat akce a tím vyjádřit pořadatelům podporu. 

Vaše profesní zaměření zasahuje mimo jiné i do univerzitního prostředí, kde jste působila jako pedagožka. Jak vám toto působení pomáhá při práci radní pro kulturu? 

Propojení kultury a vzdělávání vnímám jako podstatné. Protože mám možnost nahlížet do obou resortů, považuji za zásadní potřebu změny legislativy. Muzea a galerie vlivem vzrůstajícího rozdílu mezi platy učitelů a kurátorů i edukátorů v kultuře zažívají odliv schopných pracovníků. Personálním složením a technickým vybavením jsou pro školy spíše doplňkovou, i když důležitou formou vzdělávání. To se snažíme ve Zlínském kraji změnit. Navýšili jsme finanční prostředky na platy (posléze následovalo navýšení nařízené státem) a také vytváříme projekty kreativního vzdělávání, které realizují naše kulturní organizace a využívají je školy. Dalším problémem je, že klasický rozvrh hodin neumožňuje návštěvu lektorských programů o délce jedné vyučovací hodiny, neboť vyvstávají organizační problémy se suplováním a náhradou vyučovacích hodin. Školy by potřebovaly více projektových dnů placených z obdoby šablon, která pro školy není optimální. Jinými slovy, bylo by dobré upravit legislativu tak, aby návštěva edukačních programů v muzeích a galeriích byla plnohodnotnou vyučovací hodinou a učitelé, kteří mají zájem dopřát žákům tento inspirativní rozměr výuky, nebyli kráceni na financích či jinak znevýhodňováni.

Rozumím správně, že ve vašem pojetí kreativního vzdělávání se jedná primárně o edukační projekty v kulturních institucích (muzea, galerie) pro školy? V jiných krajích a městech (např. Olomoucký kraj, Hradec Králové ad.) v současné době probíhají projekty podporující kreativní vzdělávání (v rámci NPO), které však cílí na přímé zapojení profesionálů z kultury a kreativních odvětví do procesů školy (ZŠ, SŠ). Nad tímto konceptem neuvažujete?

Propojení, o kterém hovoříte, je součástí dlouhodobé vize a je i obsahem norského modelu kreativního vzdělávání na školách The Cultural Schoolbag, který je pro mě velkou inspirací a který bych chtěla zavést i ve Zlínském kraji, potažmo v celé České republice. Zatím jsme vycházeli z nejlépe dostupných možností, které nám pomohou kreativní vzdělávání nastartovat – po vypsání výzvy na kreativní vzdělávání jsme zapojili instituce, na něž máme tzv. dosah. Tedy krajem zřizované příspěvkové organizace vypracovaly projekt a nabídly programy kreativního vzdělání školám a dalším subjektům. Předpokládám, že projekty se zapojením profesionálů z kultury budou následovat, zejména v souvislosti s „rozběhnutím“ kreativních voucherů a databází „Galerie kreativců“. 

O zmiňovaný norský model The Cultural Schoolbag se zajímám velmi intenzivně a čím dál více nabývám přesvědčení, že by bylo dobré, aby si jej osvojilo ministerstvo, spíše než aby se jednotlivé kraje snažily vytvořit vlastní modely. V norské předloze je totiž všechno, jak spolupráce kreativců, tak projekty s důrazem na kulturní dědictví, a má jednotný rámec pro všechny regiony. Myslím, že bychom měli jít stejnou cestou.

Změny po covidu?

Jaké změny ve stavu kultury jste zaznamenali v důsledku pandemie a dalších krizí – finanční, energetické, válečné? 

Co se týká energií, jako jeden z mála krajů máme i pro příspěvkové organizace zafixované ceny. V loňském roce po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu jsme jako vstřícné gesto uprchlíkům nabídli volné vstupy do našich paměťových organizací. Příspěvkové kulturní organizace se do podpory Ukrajiny zapojovaly i individuálně. Například Městské divadlo Zlín, které v létě realizovalo rekonstrukci hlediště, poslalo do ukrajinského města Ivano-Frankivsk 640 divadelních křesel. 

Zaznamenáváte snížení návštěvnosti? Vrátila se již návštěvnost na úroveň před covidem? Změnilo se chování publika/návštěvníků kulturních akcí a organizací? 

Statistiky za rok 2021 ukázaly, že k poklesu návštěvnosti došlo ve všech oblastech kultury. Propad u muzeí, galerií i hvězdárny byl v covidových letech i 50–58 procent. V roce 2022 se situace pomalu začala vracet do normálu – u muzeí a galerií představoval již jenom 8 procent, u hvězdárny se návštěvnost ještě zvýšila o 1 400 návštěvníků. Podobný trend můžeme sledovat také u Slováckého divadla v Uherském Hradišti, Městského divadla Zlín i Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně. Lidé se do muzeí, galerií, ale zejména do divadel a filharmonie vracejí pozvolna. Je náročné oživit důvěru předplatitelů v předplatitelský systém, když se vstupenky vracely, měnily se termíny, představení se rušila. Nicméně postupně se to snad daří. Možná se ale dostáváme do situace, kdy rodiny v tíživé finanční situaci kulturu omezují.

Sledujete snížení nebo zvýšení výkonu kulturních organizací, co se týče počtu akcí a rozsahu služeb? Docházejí samy organizace k nějaké revizi vlastní činnosti, jejímu zaměření, zvyšování kvality na úkor kvantity? 

Počty akcí jsou složitě uchopitelné téma. Po covidu se ve školách dohánělo učivo, takže výjezdy do paměťových institucí byly částečně omezeny. Nepatrný pokles tady zaznamenáváme, ale není to nic dramatického. Věřím, že i s ohledem na dokončení jedinečných expozic financovaných z EU (například objekty na Ploštině, Cyrilometodějské centrum ve Starém Městě atd.) došlo k výraznému zvýšení kvality nabídky, což je vidět i na nárůstu kvantity návštěv. 

A co zvýšení online aktivit? Udržela se nebo se nějak rozvinula tato covidová zkušenost do současnosti? 

Do virtuálního prostředí se přesunula řada aktivit a udržujeme je i v současnosti. Oceňuji například počin Muzea regionu Valašsko, které zřídilo muzeum online s virtuálními výstavami nebo portál věnovaný muzejním hrám z vlastní produkce, se kterými se můžeme vydat do vesmíru či se svézt strojem času. Také se zvýšil zájem o elektronické knihy. Počet e-výpůjček krajské knihovny vzrostl meziročně o 1 900 položek, počet virtuálních online návštěv překročil 920 tisíc. Krajská knihovna spustila novou službu – knihobox. Vyšla tak vstříc požadavkům na bezkontaktní služby. Muzea a galerie v čase covidu přesunuly edukační aktivity nebo virtuální výstavy či představení sbírkových předmětů na sociální sítě a ukázalo se, že máme kreativní a tvořivé lidi. 

Sledujete po covidu i větší míru spolupráce mezi různými subjekty? 

Myslím, že spolupráce a vzájemné předávání informací jsou velmi důležité, a z pozice radní je podporuji. Takže vám neřeknu, jestli větší míra spolupráce souvisí s covidem nebo s podporou, kterou naše organizace dostanou, když se zapojí do spolupráce s jinými subjekty. Každopádně ve Zlínském kraji spolupráce funguje, například filharmonie již pravidelně láká na koncerty na platformě mezi knihovnou, muzeem a galerií, její sólisté provázejí autorská čtení, která pořádá krajská knihovna. Velmi aktivní je také hvězdárna ve Valašském Meziříčí. Spolupráce funguje i mezi dvěma divadly, které v kraji působí. Moc hrdá jsem i na charitativní projekty, které vznikly ve spolupráci našeho muzea, střední i základní umělecké školy a filharmonie. Po covidu jsme zintenzivnili také zahraniční spolupráci, propojujeme kulturní i školské instituce a vstupujeme do programů Norských fondů a Erasmu. Vloni jsme se zapojili do exkurzí, jež absolvovali návštěvníci generálního setkání ICOM, kteří měli možnost nahlédnout do všech kulturních institucí zřizovaných krajem a sledovat práci našich kurátorů a edukátorů.

Co ekologická udržitelnost? Zaznamenáváte zvýšený zájem o toto téma ze strany kulturních subjektů?

Zlínský kraj přistoupil k otázce udržitelnosti komplexně – centrálně se nakupují elektroauta, na střechy budov se zavádí fotovoltaika. Chystáme projekty digitalizace, přičemž podmínkou je možnost sdílení techniky a přístrojů. Řada schůzek a metodických dnů probíhá online, aby lidé z různých částí kraje šetřili čas, prostředky a nezanechávali uhlíkovou stopu.

Vnímáte ještě jiné změny v souvislosti s postcovidovou dobou? 

Tak nějak vnímám, že si lidé zvykli být pořád online, že nás zahlcují informace, které ani nepotřebujeme, ale málo věcí nás nadchne tak, abychom se jimi zabývali do hloubky. Tato situace se odráží i v kultuře. Návštěvníky je nutné zaujmout, a k tomu rychle, protože jinak jdou dál, byli také zvyklí rozhodovat se na poslední chvíli. Tomu se musela přizpůsobit i kultura, věnovat se propagaci své akce, něčím ohromit, vyvolat nadšení nebo třeba i postavit svou produkci za známé tváře a být jinak originální. Věřím ale, že to souvisí s covidovou a postcovidovou nejistotou a postupně se do kultury znovu promítne potřeba, či dokonce nutnost setkávání, plánování a hledání smyslu. Nikoliv jen krátkodobého a povrchního uspokojení. 

Čiperova vila ve Zlíně. Foto archiv Zlínského architektonického manuálu. 

O strategii KKO

V současné době je připravována Strategie rozvoje kultury a kreativních odvětví Zlínského kraje. Můžete okomentovat proces a důvod jejího vzniku?

Přípravou strategie bylo pověřeno Technologické a inovační centrum, což je společnost zřizovaná Zlínským krajem a Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně. Aktuální stav realizace vychází z opožděně vydaného rozhodnutí Ministerstva kultury ČR, které odložilo zahájení prací z původně plánovaného termínu až na červenec. Poté byly převzaty datové sady KKO subjektů a proběhly schůzky projektového týmu. Strategie byla nutná, nicméně její tvorbu podpořila i výzva z Národního plánu obnovy. Předpokládám, že dokument se stane podkladem i pro vytvoření akčních plánů. 

Máte pocit, že se do diskusí v rámci přípravy strategie propisuje nějaká změna hodnot právě v souvislosti s covidem? 

Nevnímám to tak. 

Co je pro vás v nové strategii nejdůležitější? 

Kulturní a kreativní odvětví patří ve Zlínském kraji k tradičním odvětvím s významným přínosem pro regionální ekonomiku. Svědčí o tom mimo jiné i skutečnost, že přibližně 8,3 procenta ekonomických subjektů ze Zlínského kraje působí právě v těchto oborech, což je celorepublikový nadprůměr. Zlínský kraj je na třetím místě mezi kraji ČR. Střední školy v kraji společně s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně zároveň dlouhodobě nabízejí studijní obory specializující se na audiovizuální techniku, design, marketing a umělecká řemesla. Výsledkem toho je pak významná koncentrace talentů (kreativců) v kraji, kteří se dále realizují svou činností v kulturních a kreativních odvětvích. I přes význam těchto odvětví, která zapadají do hlavních domén podpory Regionální inovační strategie Zlínského kraje, není rozvoj kulturních a kreativních odvětví v regionu celistvě strategicky a koncepčně ukotven. Pro vznik strategického rámce je proto vysoce relevantní důkladná analýza těchto odvětví. Ta se stane základem pro lepší uchopení sektoru a pro jeho širší podporu na úrovni kraje. 

Co konkrétně děláte pro jednotlivé kulturní organizace či aktéry ve Zlínském kraji? Organizujete pro ně např. setkání nebo pro ně působíte i metodicky? 

Kromě finanční podpory v různých oblastech kulturního dění a památkové péče nabízíme taky metodickou pomoc. Pravidelně pořádáme metodické dny pro žadatele jednotlivých dotačních programů. Semináře probíhají fyzicky, v čase covidové epidemie se nám osvědčily i online školení a semináře, které šetří čas a minimalizují uhlíkovou stopu, protože jsou určeny pro pořadatele akcí z celého našeho regionu. Akce, které jsou z dotačních titulů podpořeny, navštěvujeme nejenom z důvodu finanční kontroly, ale rovněž sledujeme jejich realizaci. Slavnostnější charakter setkávání má pak předávání ocenění mistrům tradiční lidové kultury, zachráncům lidových staveb, knihovnám a knihovníkům. 

Probíhá v kraji nějaká spolupráce i mezi městy? 

Kraj pořádá setkání starostů nebo tajemníků měst a obcí Zlínského kraje, organizuje platformy pro setkávání, například při problematice SMART apod., akce měst a obcí jsou Zlínským krajem podporovány jednak finančně, jednak osobní přítomností jeho zástupců. Rovněž nabízíme metodické dny, na které jsou zváni odborníci v dané oblasti – takto byla diskutována například fotovoltaika na památkově chráněných objektech apod.

Pro oblast kreativních průmyslů funguje Zlínský kreativní klastr. Jak probíhá spolupráce mezi klastrem a Zlínským krajem? Jak hodnotíte jeho fungování?

Lidé působící v klastru jsou zapojeni i v jiných subjektech, které organizují kulturní akce, nebo jsou součástí jiných platforem, které ve Zlínském kraji máme nastavené například v oblasti podnikavosti a kreativity na školách. Takže v těchto oblastech se potkáváme, nicméně společný projekt si aktuálně nevybavuji. 

Ve Zlínském kraji fungují nebo se nově vytvářejí kreativní centra (HUB 123 v Uherském Hradišti, Čiperova vila ve Zlíně, UPPER ve Zlíně). Jak tato místa vnímáte z pohledu radní pro kulturu? 

Rozvoj kreativity vnímám v dnešní době jako důležitou složku života. Jsem proto ráda, když vznikají nová centra. Asi bych se zastavila u dvou projektů Zlínského kraje, které nás stály obrovské úsilí a nakonec uspěly v dotačním titulu Národního plánu obnovy – jedno vznikne ve zmíněné Čiperově vile ve Zlíně a druhé bude fungovat jako kreativní kulturní a inovační centrum v rámci Hvězdárny Valašské Meziříčí. Rozšiřujeme nabídku v různých částech kraje a zaměřujeme se kromě kultury i na školství a výzkum a inovace.

V případě Čiperovy vily se navíc podaří „v jednom“ zachránit památku a také vzdát poctu významné osobnosti rozvoje města Zlín Dominiku Čiperovi. Naším cílem je otevřít dochovanou vilu, včetně rozsáhlého parku, široké veřejnosti v roce 2025. Areál se promění v nové kulturně-společenské zázemí, které bude sloužit kreativním a kulturním aktivitám, čímž posílíme zájem o kulturní a kreativní odvětví, a to už od dětského věku. Aktivity ve vile a rozlehlém parku podpoří kreativní tradici našeho kraje a budou ji rozvíjet moderními formami současnosti. Citlivá rekonstrukce, výstavní a expoziční aktivity pak budou holdem a vyjádřením úcty historickému a morálnímu odkazu Dominika Čipery. Čiperova vila bude novým živým kulturním i vzdělávacím centrem, které již nyní připravuje projekt s kreativními tvůrčími dílnami, se zpřístupněním užitého umění, designu a dalšího sbírkového fondu pro kulturní, kreativní a vzdělávací účely. Plánujeme pořádat umělecko-řemeslné a design akce a sympozia, semináře, vzdělávací programy a jiné vzdělávací nebo networkingové eventy se zaměřením na kreativitu a design, včetně realizací potřebných kulturních akcí.

Mezi hlavní aktivity kulturně-vzdělávacího a inovačního centra ve Hvězdárně Valašské Meziříčí patří výzkum, vývoj a inovace. Budou to vzdělávací aktivity pro mateřské, základní a střední školy (krátkodobé, systematické s opakováním nebo vícedenní), stáže vysokoškolských studentů (jednotlivců i skupin), koordinované observační kampaně, víkendové akce, semináře a praktika, školicí, vzdělávací a kreativní pracoviště nejen pro studenty smluvních pracovišť, společné pracoviště a laboratoře.

Vlevo hejtman Zlínského kraje Radim Holiš a jako druhá zprava Zuzana Fišerová na předávání ocenění Lidová stavba roku Zlínského kraje 2023, které získal venkovský dům čp. 174 v Tupesích. Foto z archivu odboru kultury.

Vývoj rozpočtu a podpory kraje, téma dotací

Jaké jsou výdaje na kulturu Zlínského kraje v letošním roce? Došlo k nějaké výraznější změně směrem dolů či nahoru oproti loňskému roku či oproti roku 2019, tedy ještě před covidem? 

Zní to možná paradoxně, ale ve Zlínském kraji se po covidu rozpočet na kulturu výrazně navýšil. Kolegové z rady slyšeli na argumenty pro podporu kultury, zdecimované omezeními v době pandemie, a nutnost jejího dalšího rozvoje, takže došlo k navýšení v oblasti příspěvkových organizací zřizovaných krajem i v oblasti dotačních programů. Naším cílem je co nejrychleji život v kultuře po covidu rozpohybovat. Když pominu investiční prostředky, pak v roce 2023 došlo v oblasti dotací na různé kulturní akce k navýšení o 20,8 milionu korun a provoz příspěvkových organizací byl posílen zhruba o 90 milionů. Letos jsme částkou 2 miliony korun posílili komunitní roli knihoven a o stejnou částku byl navýšen rozpočet filharmonie. Také jsme úspěšní v čerpání dotací z Evropské unie, právě dotace vnímám jako výraznou pomoc zejména investičnímu rozvoji v oblasti kultury. 

A znáte již rozpočet na rok 2024? 

Rozpočty schvaluje zastupitelstvo kraje vždy na konci prosince. Do té doby není nic jisté. Nicméně ve Zlínském kraji je nyní nastaven princip střednědobého výhledu rozpočtu, kdy jsou zohledněny inflační nároky, a zároveň se kromě aktuálního ročního rozpočtu bavíme i o víceletém výhledu. Více se tedy díváme do budoucna, což mi umožňuje lépe plánovat. Jinými slovy věřím, že v rámci takto dohodnuté tvorby rozpočtu výdaje kraje na oblast kultury porostou.  

Výše dotací pro neziskovky na úrovni krajů je obecně považována za velmi nízkou. Někteří žadatelé nepovažují výši podpory za adekvátní vynaložené práci na zpracování žádosti. Jak je to u vás a jak vnímáte u nás běžnou praxi grantových programů dát každému ze žadatelů aspoň něco, tedy podpořit více žadatelů menšími obnosy? 

Oproti roku 2022 jsme navýšili dotace do regionu o 20,8 milionu korun na 47,8 milionu. Toto číslo chceme zachovat i pro rok 2024. Jsem ráda, že se nám podařilo navýšit alokaci a rozšířit dotační tituly o podporu klubové scény o 3 miliony korun na 8 milionů. Otevřeli jsme nový grantový program Podpora odborné činnosti v oblasti památkové péče s alokací 600 tisíc korun. Navýšen byl rovněž Program na podporu stavební obnovy a restaurování kulturních památek a památek místního významu na 8,5 milionu. Výše podpory se v jednotlivých programech liší – máme ji odstupňovanou podle typu a charakteru akcí. Například u audiovizuálních děl si žadatel může sáhnout až na 2 miliony korun. Také jsme zareagovali na rostoucí náklady pořadatelů a navýšili jsme hranici pro výši podpory na jednotlivé projekty a výrazně jsme navýšili podporu pro velké festivaly a činnost divadel na území kraje.

Praxi, o které mluvíte, tedy podpořit více žadatelů spíše menšími obnosy, schvaluji, zejména po covidu to bylo klíčové pro nastartování kulturního života. Nicméně je třeba mít i vyšší podporu pro významné akce v regionu. Takto to máme nastaveno ve Zlínském kraji. Máme dotační program pro akce regionálního významu, kde je počet uspokojených žadatelů opravdu vysoký, protože v rámci vyhlášeného programu na podporu regionálních aktivit bylo podpořeno téměř 90 procent předložených projektů, tedy 149 žádostí. To je mimořádná úspěšnost. Další dotační tituly ale máme nastavené tak, aby poskytovatelé nadregionálně významných kulturních akcí dostali podporu vyšší. 

Existuje v rámci vašeho dotačního systému prostupnost? Může se někdo z nižších kategorií dostat k víceletému financování anebo může naopak někdo propadnout? 

Rozpočet Zlínského kraje je schvalován vždy na jeden kalendářní rok a současně se schvaluje střednědobý výhled rozpočtu. Proto je i financování rozvrženo v tomto časovém horizontu. Dotační tituly jsou nastaveny tak, aby každý žadatel „spadal“ do správného okruhu projektů, neexistuje nižší či vyšší kategorie akcí. Samozřejmě v rámci Zlínského kraje poskytuje kraj mimořádné individuální dotace, ale týká se to jen výjimečných akcí s celostátním a mezinárodním přesahem a dopadem – financování divadel, které nezřizuje kraj, mezinárodních filmových festivalů apod.

Plánujete s novou strategií nějaké významnější změny v cílech či hodnoticích kritériích jednotlivých programů, případně vznik nových programů/výzev? 

Jak už jsem uvedla, letos jsme program na podporu akcí regionálního významu rozšířili o podporu klubové scény. Alokace tohoto programu byla navýšena o 60 procent a byla také zvýšena částka, kterou mohou žadatelé využít. Vznikl nový program Podpora odborné činnosti v oblasti památkové péče, na který je alokováno 600 tisíc korun. Navýšen byl rovněž Program na podporu stavební obnovy a restaurování kulturních památek a památek místního významu, a to o 41 procent. Příští rok chceme tyto částky zachovat. O půl milionu korun bychom chtěli navýšit alokaci Programu pro akce nadregionálního významu. V roce 2024 vypíšeme program na podporu audiovize, kde bychom rádi alokaci navýšili na 12 milionů. Na posílení komunitní role knihoven uvolnil Zlínský kraj letos 2 miliony korun, konkrétně posílením regionálních funkcí knihoven.

Považujete podporu kultury a kreativních odvětví v rámci Národního plánu obnovy za přínosnou pro rozvoj sektoru? 

Podpora z Národního plánu obnovy je výrazná a pro kulturní a kreativní odvětví klíčová. V kultuře už možná nikdy nebude tak velká finanční injekce pro koncepční rozvoj jako nyní. O to víc mě mrzí, že programy se rozbíhají nesystémově a některé dost chaoticky. Celému tomuto procesu měla dle mého názoru předcházet strategie a mapování, na jejichž základě se pak měly vypisovat výzvy, ovšem tady jde proces opačně. Mapování a strategie se teprve připravují a budou dokončeny v příštích letech, zatímco výzvy v jednotlivých kreativních sektorech jsou již otevřené, nebo dokonce uzavřené. Ani metodický výklad není vždy jasný a jednoznačný, což může být velmi problematické zejména u velkých projektů. Vím, že ministerstvo kultury dělá, co může, aby programy byly vypsány a aby byly tyto prostředky co nejlépe využity. Jen je škoda, že v naší republice neumíme koncepčně a meziresortně pracovat s možnostmi, které nám Evropská unie nabízí.

V souvislosti se statusem umělce, což je také jedním z témat NPO, např. v Rakousku zavedli kritérium férovosti a i na úrovni krajů se snaží nastavovat podmínky grantů tak, aby byly zajištěny férové odměny pro umělce i další kulturní pracovníky. Víte o tom? Jak se na to díváte? 

Granty v oblasti kultury má Zlínský kraj nastavené tak, aby z nich byli podpořeni primárně umělci. Uznatelnými náklady jsou autorské honoráře, poplatky OSA a DILIA, honoráře osvětlovačů, zvukařů. Je ale na každém pořadateli akce, jak s prostředky pracuje. Status umělce vnímám jako legislativní problém, který nelze vyřešit na úrovni kraje, je nutné řešit jej na celostátní úrovni, a to ve vazbě na zákony.

Spolupracujete cíleněji s jinými kraji či městy?

Pravidelná setkání kulturní komise Asociace krajů jsou platformou pro výměnu zkušeností i spolupráci. Někdy je zbytečné vymýšlet něco, co v jiném kraji funguje – je dobré inspirovat se příklady dobré praxe. A to děláme. Momentálně se na nás kraje obracejí v oblasti evidence sbírkových předmětů, protože jsme pro námi zřizované paměťové organizace vyvinuli společnou platformu. 

Jak vidíte budoucí vývoj kultury? Ministerstvo kultury tvrdí, že brzy nebudou žádné peníze, protože vláda musí škrtat a skončí Národní plán obnovy. A financím na krajích a městech se to asi také nevyhne.  

Popsala jste pohled pesimisty. Optimista by řekl, že peníze jsou, jenom je potřeba správně je rozdělit, stanovit priority. I v těžkých dobách se psaly básně, komponovaly opery, malovaly obrazy. Věřím, že kultura kvete v každé době a že se najdou i peníze. Také věřím, že v budoucnu poroste podpora i ze strany donátorů ze soukromého sektoru a že si více uvědomíme význam kultury v oblasti cestovního ruchu, což jí přinese další peníze. Pro Zlínský kraj je kultura rozhodně důležitá, a tedy je jím i podporovaná.

Rozhovor vznikl v rámci bilaterálního projektu Post Covid Adaptation Models in Culture Institutu umění – Divadelního ústavu a Arts and Culture Norway (dříve Arts Council Norway). Jeho cílem je zmapovat změny a potřeby kulturních organizací a jednotlivců na mezinárodní i národní úrovni a navrhnout doporučení pro nové nastavení jejich podpory na evropské i národní úrovni. 

Zuzana Fišerová v současné době působí na pozici radní pro kulturu a školství Zlínského kraje. Do politiky vstoupila v roce 2018, když se stala zastupitelkou města Zlín. Zde působila například ve správní radě kulturního fondu. Vystudovala finance a mediální studia, strávila rok na studiích ve Finsku. Před vstupem do politiky pracovala jako ekonomka a vysokoškolská pedagožka. 

Čtěte dál/