Jak být vidět v EU?

Jsme schopni prosazovat své zájmy při vyjednávání podpory kultury v Evropské unii? Jsou Češi zváni a vystupují aktivně na důležitých fórech, v expertních skupinách, při nominacích na nejrůznější ocenění a podobně? Jak jsme aktivní v evropských profesních a oborových organizacích? Jak zlepšit současný stav?
Na podobné otázky se snažili odpovědět hosté panelové diskuse, která se konala v rámci akce Infoday Kreativní Evropy v pražských Karlínských kasárnách.

Akci ve čtvrtek 21. září pořádala kancelář Kreativní Evropy s cílem představit výsledky a novinky stejnojmenného programu Kreativní Evropa, zaměřeného na podporu kulturních a kreativních odvětví v Evropské unii. Předpokladem získání finanční podpory z tohoto programu je mezinárodní charakter projektu. Nestačí si například na festival pozvat zahraniční účinkující, ale realizovaný projekt musí být ve spolupráci s minimálně třemi organizacemi ze tří zemí, ve kterých musí mít akce přímý kulturní dopad v interakci s místním publikem. Pojem mezinárodní spolupráce proto prostupoval všemi příspěvky a stal se mottem celého dne. Po představení ryze praktických aspektů souvisejících se žádostmi o dotace, ukázkách úspěšně realizovaných projektů a možností dofinancování mimo zdroje EU byla diskuse pozitivním završením informačně nasyceného dne. Ukázalo se, že když se chce, tak to jde. Jak v žádostech o dotace, tak v prosazení se v mezinárodním měřítku. Nesmí ovšem chybět vytrvalost a energie.

K diskusi se sešly osobnosti zastupující jednotlivá kulturní odvětví v profesních a oborových organizacích. Vyjma hudby se mluvilo o filmu (Marek Hovorka, ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, Radim Špaček z Asociace režisérů a scenáristů ARAS), tanci (Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka festivalu Tanec Praha), umění a divadle (Pavla Petrová, ředitelka Institutu umění – Divadelního ústavu). Diskusi moderovaly Eva Žáková z Institutu umění a Daniela Staníková z Kreativní Evropy - MEDIA.

Jsme členy sítí, je to povinnost,“ uvedla Pavla Petrová v souvislosti s rezidenčními pobyty a podporou mobility umělců v rámci sítě On the move. I ostatní diskutující se v tomto směru shodli. A nejde jen o výměnu zkušeností a spolupráci, ale také o členství v různých správních oborových radách a možnosti ovlivňování kulturní politiky na evropské úrovni. Například Festival Tanec Praha je zapojen do několika různých oborových platforem již od roku 1991, a proto si na „viditelnost“ českého tance v rámci EU Yvona Kreuzmannová nestěžuje. Jinak si stojí český hraný film. Jak uvedl Radim Špaček, jsme zatím na startu, i když Asociace režisérů a scenáristů (ARAS) v EU zastoupení má. Organizace nedávno prošla vnitřní proměnou, vyměnilo se vedení a doposud pasivní členové se aktivizovali.

Potřeba sdružování a zapojení se do mezinárodních spoluprací se přirozeně týká i dokumentárního filmu. A to nejen proto, že natočení filmu je mnohdy nákladná věc, která vyžaduje koprodukci s jinými státy. Ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava Marek Hovorka uvedl, že sítě ano, ale záleží jaké. Pro ně je například European Documentary Network platforma, jejímiž členy sice jsou, ale pasivními, neboť se s ní ideově neztotožňují. Proto iniciovali a vytvořili vlastní alianci, která nyní sdružuje sedm podobně zaměřených festivalů dokumentárních filmů z různých zemí (Doc Alliance).

S otázkou, jak se prosadit v rámci EU, souvisí i polarita Východ–Západ. Pozice zemí střední a východní Evropy je nevděčná, protože se do Unie zapojily později, až potom, co si mocenské karty EU rozdělily západní země. O nezbytnosti překonání mýtů, že jsme na rozdíl od západních zemí méně významnými hráči, diskutující nepochybovali. V zásadě se všichni zástupci kreativních odvětví cítí být plnohodnotnými a konkurenceschopnými partnery na evropském trhu. Záleží na tom, jak se zviditelnit. Marek Hovorka poukázal na fakt, že západní země mají na rozdíl od nás výhodu, neboť k sobě mají jazykově a geograficky blíž. Není pak problém se během jednoho dne přesunovat na schůzky z Dánska do Německa a podobně, což je v důsledku pro spolupráci a vyjednávání mnohem pohodlnější. „Je na nás, jak se k tomu postavíme. My jsme geograficky dál, a proto si my sami musíme vytvořit rychlé vlaky na Západ a být sebevědomí, oni nám nic nedluží,“ komentoval Hovorka.

Podstatné je neprahnout primárně po uznání Západem a dělat si vlastní platformy. Jakmile je budeme mít, budeme pro Západ viditelní, shodují se hosté. Důležité je sjednocení jak lokální, v rámci České republiky, tak se sousedními státy. Například „Visegradská skupinamá silný hlas nejen v EU, ale i v Asii a USA,“ uvedla Pavla Petrová. Klíčová je „spolupráce v malém rybníčku a v tanci se to daří. Jednotný hlas je pak v EU dobře přijat,“ komentovala situaci Yvona Kreuzmannová.

Zdá se to jednoduché, ale jak překonat bariéry v nás, o kterých mluvil Radim Špaček? Na jedné straně je to nedostatek sebevědomí, který je dán naší mentalitou, na straně druhé pak povaha filmařiny jako oboru, ve kterém jsou tvůrci vnímáni jako solitéři, potažmo konkurenti. Řevnivost byla ostatně důvodem, proč přibližně patnáct let o ARAS mnoho filmařů nestálo. Nyní se učí spolupracovat a uvědomují si, že vliv v EU budou mít, jen pokud budou táhnout za jeden provaz a prosazovat společné zájmy. A to i přes jazykovou bariéru, která mnohdy hraným filmům brání uspět v mezinárodní konkurenci na rozdíl od univerzálnějších uměleckých projevů, jako je například tanec.

A netýká se to jen filmů, neboť v každé z kreativních oblastí je přítomna soutěž mezi individualitami umělců, jak poznamenala Pavla Petrová. Na to má vliv i velikost naší země, kde podpora jednotlivých uměleckých oborů obecně trpí nedostatkem peněz. Není proto snadné se povznést nad osobní zájmy. „Nechtěli jsme se dostat do situace, že bychom se nemohli potkat. Proto jsme se spojili, navzájem se na trhu uznali a začali spolupracovat,“ vysvětlil Marek Hovorka důvody vzniku Doc Alliance.

Celé je to o změně hlediska a respektu k příbuzným oborovým lokálním i mezinárodním platformám. Nejsme na trhu s jablky, kde obchodníci křičí o svoji pozornost. V tomto smyslu je konkurence a řevnivost zhoubná. Zvláště pokud jde o prosazování oborových a profesních zájmů jak na státní, tak na mezinárodní úrovni.

Kromě mentálních bariér diskutující upozornili i na systémová nastavení. „Potřebujeme nejen networky, ale i podporu ze strany jednotlivých států,“ komentovala Petrová. To, že se lidé v oborech sdružují, je mnohdy iniciativa zdola. Jako příklad státní podpory zmínila Petrová italské ministerstvo kultury, které přineslo do Evropské komise nápad na založení evropského fondu pro mobilitu umělců napříč žánry. V podstatě něco jako Erasmus pro kulturu. Téma krátkodobé mobility umělců je v současnosti hodně aktuální.

Na další úskalí vyplývající z nedostatku podpory poukázala také Yvona Kreuzmannová. „Je pro mě těžké být členem sítě, když nemám na členské příspěvky, schůzky a výdaje na cesty. Lidé, pokud nemají peníze, nemůžou být aktivní,“ vyjádřila se Kreuzmannová a uvedla, že tento problém se týká především visegrádských zemí. A to pak přirozeně ovlivňuje sílu hlasu těchto zemí v EU.

Můžeme ovlivnit rozhodování o kultuře v EU? Ano, můžeme, jak ukázala diskuse, i když lobbing se dělá nejlépe z Bruselu. Nutná je především spolupráce, která musí začít na lokální úrovni. Musíme se naučit potlačit svoje ega, otevřít se a vidět kolegy jako partnery, a ne jako konkurenty. Jedině když budeme jednotní zde, můžeme prosadit naše „národní“ zájmy v evropském měřítku. A nejen zde. Chce to čas, sebevědomí, vytrvalost a strategické myšlení. Jak poznamenal Marek Hovorka, nejlepší je „startovat při zemi a nechat věci růst“. „A především nemlčet, když se nám něco nelíbí,“ uzavřela Infoday Kreativní Evropy Eva Žáková z IDU.

Odkaz: http://www.kreativnievropa.cz/; @KreativníEvropa
Text: Kateřina Přidalová
Foto: Adéla Vosičková

Mohlo by vás zajímat

Kulturu regulujme co nejméně

Do Prahy zavítal Ragnar Siil, estonský odborník na kulturní politiku a kreativní průmysly s více než desetiletou praxí ve vládním, neziskovém a podnikatelském sektoru. Společně se zástupci z ministerstva kultury a pražského a brněnského magistrátu debatoval o strategiích, financování a celkové podpoře kreativně-kulturní oblasti. Setkání se Siilem bylo inspirativní. Mnohé okouzlil svým důvtipem, chytrými řešeními a patřičným nadhledem.