Půlka Invalidovny kulturním a kreativním průmyslům

Budovu barokní Invalidovny v Praze chtěl stát v roce 2016 prodat. Na vyjádření protestu se zformovala občanská Iniciativa pro Invalidovnu, které se podařilo ve spolupráci s ministerstvem kultury privatizaci zastavit. Nyní je budova ve správě Národního památkového ústavu a čeká na rekonstrukci. Než se tak stane, je od května letošního roku dočasně zpřístupněna veřejnosti. Krátce po otevření jsme si povídali s iniciátorem protestu Nisanem Jazairim o tom, co Invalidovnu do října čeká a jak by tento pop-up projekt mohl inspirovat další podobné aktivity.

Sedmého května se uskutečnil takzvaný Grand Opening Invalidovny, kterého se zúčastnilo okolo dvou tisíc lidí. Jaké to je se tady ocitnout tři roky poté, co jste vyjádřili nespokojenost s privatizací památkově cenného objektu?

Nijak zvlášť to neprožívám, ale když to zpětně reflektuji, je to určitě úspěch.

Pamatuji si banner na budově, na kterém bylo telefonní číslo s informací, že je na prodej. Jako by Invalidovna byla dům jako jakýkoli jiný. O její památkové hodnotě není třeba pochybovat, stejně tak o jejím významu pro městskou část Praha 8. Dost mě to tehdy šokovalo a ulevilo se mi, když z prodeje sešlo. Jak se vám to podařilo?

Dlouhodobě se věnuji městskému plánování a vedu společnost, která působí i v zahraničí. Sleduji proto, jak se podobné nevyužité budovy ve světě oživují pro kreativně-kulturní účely. Znám to z Berlína, Barcelony, Amsterdamu a dalších měst. Když se měla Invalidovna před třemi lety prodat, rozhodl jsem se to zastavit.

Vy jste tedy hlavní iniciátor protestu?

Zpočátku se to tak jevilo. Pak jsem ale zjistil, že se o budovu zajímal a aktivně se v tomto směru angažoval také tehdejší místostarosta Prahy 8 Petr Vilgus. Myslím si, že jsem byl ten, kdo to začal hodně tlačit. Udělala se petice, oslovil jsem známé osobnosti jako architekty Jakuba Ciglera, Miroslava Masáka, Vlada Miluniče, designérku Evu Eisler a další. Vznikla Iniciativa pro Invalidovnu, sbírali jsme podpisy a začali jsme se s tím cpát do médií. Komunikovali jsme také s Andrejem Babišem, s Danielem Hermanem z ministerstva kultury a s tehdejší primátorkou Prahy Adrianou Krnáčovou. Našli jsme spojence mezi politiky i odborníky a to hodně pomohlo. Kára se rozjela a Andrej Babiš zřejmě uznal, že by podpora naší iniciativy mohla být pro něj také dobré PR. Prodej budovy se zastavil a Invalidovna se díky vytrvalému a obdivuhodnému úsilí paní ředitelky Národního památkového ústavu (NPÚ) Naděždy Goryczkové nakonec předala do správy NPÚ, se kterým jsme začali vyjednávat.

Jak to probíhalo?

Z aktivistické Iniciativy pro Invalidovnu se stal zapsaný spolek. Oslovili jsme NPÚ s tím, že chceme pomoci s revitalizací budovy, a žádali jsme, aby nám propůjčili část budovy pro pilotní projekt dočasného využití zaměřeného na kulturně-komunitní aktivity. Do doby, než se začne s rekonstrukcí. Bylo nám bezplatně pronajato západní křídlo. Ale protože zde není ani voda, ani elektřina, topení a jiné sítě, máme ho k užívání jen na půl roku, tedy od května do října. Přišli jsme sem asi čtrnáct dní před oficiálním otevřením a z malého grantu (250 000 Kč) od Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP) jsme si mohli dovolit zahájit naši půlroční činnost. Máme k dispozici dva tisíce metrů čtverečních plochy, a protože ji máme od NPÚ zadarmo, musíme fungovat neziskově, a jsme tedy pod kontrolou, jak prostor využijeme. Řešíme například, jak to budeme dělat s barem, kavárnou a podobně. V pilotním režimu proto testujeme a zjišťujeme, jaký je nejlepší model, zda bude kavárna platit nájem NPÚ nebo zda výtěžek půjde na provoz aktivit. Zároveň nemůžeme od nikoho vybírat nájem a kulturním aktérům musíme prostor poskytnout bezplatně.

V přízemí západního křídla, které je poměrně dost zdevastované, jsou aktuálně umělecké instalace a kavárna. V patře nahoře jsou pak místnosti, které jsou k dispozici různým kulturním aktérům, kteří mají zajistit program. Kdo zde aktuálně sídlí a jakou máte programovou vizi?

Nyní je to vymyšlené tak, že kulturní aktéři dostanou prostor za předpokladu, že budou vytvářet přidanou hodnotu, tedy program pro veřejnost. Potřebujeme lidi, kteří budou dělat výstavy, workshopy a prostor lidem otevřou. Nyní je zde třeba taneční Studio Alta, Zlatuše Müllerová, která zde má fotoateliér s barokními kostýmy, 3 kurátorky – studentky z Univerzity Karla Evangelisty Purkyně z Ústí nad Labem – a švýcarský promotér Mark Paul Divo, který tu má hudebně-výstavní projekt The Solution.

Kolik zájemců máte a jak je vybíráte?

Hodně lidí na nás tlačí, protože v Praze je nedostatek prostorů a zájemců není málo. Dohromady jich můžeme vybrat desítky.

Ozývají se nám i lidé z byznysu. Musíme zjistit, do jaké míry budeme schopni fungovat jako prostor pro kreativní schopné lidi a do jaké míry budeme muset dělat něco, co vydělá peníze, abychom zaplatili elektřinu. Třeba tím, že umožníme někomu, aby si tady uspořádal soukromou akci, z jejíhož výtěžku pak budeme moct financovat neziskové aktivity. Zvažujeme i spolupráci s karlínskými developery jako Sekyra Group nebo Karlin Group.

Rekonstrukce by měla být hotová v roce 2024, jak by se podle vás měla celá budova do budoucna ideálně využít?

Kdybych byl králem této země, tak bych ten dům nechal ve stavu, v jakém je. Opravil bych infrastrukturu, aby se tady dalo topit, byla tu voda, elektřina a další nejnutnější věci jako střecha, okna a podlahy v přízemí, které se bohužel po povodních strhly. Vše samozřejmě s respektem k památkové hodnotě. Budovu bych zakonzervoval v tomhle stavu, protože má patinu. Když vidíte novou fasádu, která vypadá jako polárkový dort, je to úsměvné. Pak bych budovu pronajímal za finančně dostupné nájmy lidem z kulturních a kreativních průmyslů a pro sociální a komunitní aktivity. To je náš ideální plán. Všechno jsme si to spočítali, máme na to ekonomické výpočty. Kdyby například stát vložil budovu do společného podniku, tak by se to dalo levně, za cca 150‒200 milionů korun opravit a zprovoznit. Podobný přístup levně a účelně zprovozněné budovy můžeme vidět v Paříži v centru současného umění Palais de Tokyo. A pokud by se pak prostory pronajímaly za 100 až 150 korun za metr čtvereční, tak by budova i s těmito nízkými nájmy generovala zisk. Celé by to bylo ekonomicky soběstačné a politicky autonomní. Aby se nestalo, že se s výměnou ministra budova svěří někomu jinému. A kromě toho by zde mohly být služby pro místní lidi jako kavárna, knihkupectví, školka, malý pivovar a podobně. Dalo by se toho vymyslet hodně.

A jakou vizi má NPÚ?

Pokud je mi známo, NPÚ zde plánuje vybudovat pro vlastní potřeby kanceláře, depozitáře, muzeum a edukační centrum, ale také kavárnu nebo prostor pro filharmonický sbor. Paní ředitelka rovněž zvažuje, že by část prostoru po rekonstrukci vyhradila pro komunitní a občanské aktivity. NPÚ ale nikdy podobné aktivity neprovozoval, takže je to pro ně trochu krok do neznáma. V zásadě je obdivuhodné, že nám paní ředitelka prostor poskytla, zřejmě nám důvěřuje a šla do osobního rizika. Oceňuji její odvahu.

V rozhovoru pro DVTV jste před lety uvedl, že Invalidovna je také strategickým místem pro rozvoj nového Karlína.

Ano, Sekyra Group zde na Rohanském ostrově plánuje výstavbu kanceláří a bytů pro několik tisíc lidí. Kdybych byl developer, rozhodně bych si přál zde mít pro komunitu otevřený dům, protože to výrazně zvyšuje hodnotu místa. Invalidovna má skvělou lokaci, spojuje Karlín s Libní a zanedlouho vznikne i lávka přes řeku do Holešovic. Nicméně abychom omezili gentrifikaci, dům by neměl nabízet jen drahé služby. Z Invalidovny by se neměla stát druhá náplavka, jako je na Praze 1, kde už převažují jen drahé bary, parníky a komerční akce.

Takže by to mělo být otevřené a přístupné různým cílovým skupinám v novém Karlíně, podobně jako fungují Karlínská kasárna ve staré části Karlína?

Ano, to je dobrý model do budoucna. A snažíme se o podobné věci už nyní. Nicméně Matěj Velek, který dostal do pronájmu kasárna na tři roky, může na rozdíl od nás plánovat a investovat. My máme prostor k dispozici jen přes léto, a tudíž váháme s koupí elektrických kabelů. Nevíme, zda budeme mít možnost pokračovat v Invalidovně s naším programem i příští rok.

Mluvil jste o grantu od MHMP, který jste využili na otevření budovy, a zvažujete spolupráci se sponzory. Jak plánujete váš projekt nyní financovat?

Je to složité. Vložil jsem do toho za poslední tři roky nemálo svých peněz a hlavně my všichni spoustu dobrovolné práce.

Bude nutné to nastartovat z dotací a finančních darů od sponzorů ze soukromého i veřejného sektoru. Potřebujeme také vydělávat skrze služby, jako je kavárna, kterou zde pro nás provozuje spolek Divoké matky.

A co podpora městské části Praha 8?

Žádáme je o podporu a uvidíme, jak Prahu 8 zaujmeme. Nicméně je možné, že by se letní kino, které P8 pořádá na sousední zahradě Českého rozhlasu Regina, mohlo přesunout sem.

Mimochodem pro mě osobně je velkým vzorem podpory kulturních a kreativních odvětví ze strany municipalit Holandsko. V Amsterdamu mají v městské politice systém tzv. inkubátorů. Město má tisíce metrů nevyužitých ploch, které za zvýhodněných podmínek nabízí k pronájmu kulturně-kreativním subjektům. Uvědomují si, že podpora těchto aktivit je důležitou součástí ekonomiky města. Osoby, které žádají město o prostor, musí ve výběrovém řízení prokázat své schopnosti, příjem a reference. Tito lidé pak dostanou od města prostor v často dlouhodobě prázdných nebo málo využitých domech. Získají smlouvu na pětiletý nájem za cca 300 eur na měsíc, zatímco komerční nájem by činil 800 eur. Amsterdam a další holandská města tímto systémem zabraňují odlivu kreativních lidí. Je to dobrý model a nyní o tom jednám s Marianou Čapkovou, šéfkou výboru pro výchovu a vzdělávání zastupitelstva MHMP. Chceme, aby vznikla podobná městská koncepce i v Praze. A právě projekt pro Invalidovnu by mohl být pilotní ukázkou, jak by to mohlo fungovat. Zajímavé by bylo získat i doporučení z Karlínských kasáren. Je třeba nastavit městskou legislativu. Aby město mělo jasnou metodiku, jak a za jakých podmínek by se daly prázdné domy využívat. NPÚ se s námi v zásadě pustil do něčeho, co z principu věci nezná. My jim ukazujeme věci z jiné perspektivy. V Invalidovně by mohlo být i bydlení pro umělce, rezidenční ateliéry, aby zde umělci mohli pracovat, bydlet a vystavovat a dělat workshopy. V zásadě jen napodobujeme to, co dobře funguje v cizině, a chceme to implementovat i u nás. Na začátku potřebujeme, aby nám veřejná sféra pomohla, aby tu byla infrastruktura, elektřina, aby tekla voda a lidi tady mohli být.

Současně s vámi NPÚ otevřel budovu také pro prohlídky. Takže zde zajišťujete další program. Jak si mám představit letní provoz Invalidovny, už máte nějaký program? Bude otevřeno denně nebo v jakém režimu budete fungovat?

Denní provoz je ideální řešení. Dole je kavárna otevřená do zahrady. Mělo by to být návštěvnické epicentrum a zároveň by jednotliví aktéři měli zajišťovat svůj program. První věcí je ale zavedení elektřiny, kterou jsme měli na otvíračku pronajatou. Musíme najít komerčního sponzora. Třeba právě nějakého karlínského developera. V zásadě je mi jedno, kdo do toho finančně vstoupí, když bude mít program úroveň a ukážeme tak NPÚ a Praze, že se podobné dlouhodobě nevyužité domy mohou smysluplně využít a uživit.

Cílem je nastavit model, který by se mohl multiplikovat na další prázdné domy v Praze. A že jich není málo. Praha by mohla být takový hub pro kulturní a kreativní odvětví, je krásná, má genia loci, výbornou polohu a infrastrukturu. Je dobře dostupná z Berlína, Mnichova a Vídně. Do Prahy by se klidně mohli stahovat kreativci z východní Evropy a dalších zemí, pro které je Praha finančně dostupnější než západní města.

Text: Kateřina Přidalová/Kreativní Česko
Odkaz a foto: @iniciativaproinvalidovnu

Nepřehledněte/

Kulturní zóny řeší městské výzvy

Cultural and Creative Spaces and Cities (CCSC) je dvouletým smělým evropským projektem. Navštívili jsme jeho zahajovací konferenci v La Tricoterie v Bruselu, určenou tvůrcům kulturních politik měst, členům kulturních organizací a provozovatelům kreativních center. Skrze tento projekt realizátoři dokazují, že kreativita, umění a kultura transformují evropská města a s jejich pomocí je možné řešit ty nejnaléhavější výzvy. Mají budoucnost našich měst v rukou výhradně orgány veřejné správy a administrativa? Co se změní, pokud se aktivně zapojí občanská společnost a kulturní hodnoty?

Lázeňská města ‒ centra kultury a inkubátory kreativních idejí

Jak rehabilitovat poslání a význam lázeňských měst, vrátit jim slávu kulturně-společenských center? Jak pozvednout jejich postavení v současné společnosti a znovu je zařadit na mapu center kultury, profilovat je jako destinaci přitažlivou pro turisty? Lze to za využití moderních nástrojů a manažerských metod?

Praha 7 si vybrala Vzletnou

Na podzim roku 2018 vzniklo v pražské čtvrti Letná takzvané kreativní epicentrum Vzletná. Vzdělávací prostor pro výuku digitálních technologií, designu a ilustrace. Vzletná funguje i jako prostor pro coworking , studovna a nabízí program také pro seniory, děti a rodiče. S jednou ze zakladatelek Nadiou Sheshukovou jsme si povídaly o tom, jak to celé vzniklo a proč je dobré kulturní aktivity provozovat právě v městské části Praha 7.