Na vzdělávání pohlíží jako na výzvu. Nepřizpůsobuje se systému, ale hledá způsob, jak pomocí uměleckých projektů rozvíjet měkké dovednosti, hodnoty a postoje škol i žáků. V projektu Jihlava vzdělává kulturou pomáhá mimo jiné nastavit vztahy mezi kulturními institucemi, školami a magistrátem. Rozhovor se Zuzanou Demlovou o tom, jak Jihlava našla cestu ke kreativnímu vzdělávání a co jí to přineslo.

O projektu Jihlava vzdělává kulturou jsme informovali již v jeho průběhu. Jak byste popsala tento jihlavský počin pro ty, kdo o něm slyší poprvé? 

Jihlava vzdělává kulturou (JVK) je neformální platforma, která se zaměřuje na rozvoj vzdělávacích aktivit s důrazem na kreativní učení. Usiluje o spolupráci tří stran: iniciátorem a podporovatelem je Magistrát města Jihlavy, realizátory aktivit a nejvíce proaktivní složkou platformy jsou kulturní aktéři, školy jsou prozatím především příjemci aktivit JVK. Koordinátorem dosavadního procesu je občanské sdružení KVAS, které zastupuji.

Mohla byste ještě připomenout, kdo byl jeho iniciátorem a jaké jste nastavili fáze?

Pro komplexnější představu bude nejlepší, když zmíním nejdůležitější milníky na cestě od strategie přes inkubátor k neformální platformě JVK. Za zásadní považuji příznivou startovní pozici. Radnice inkubátor JVK plně podporovala. Iniciátorkou kulturní strategie byla Karolína Koubová, tenkrát radní za kulturu, nyní primátorka města. Inkubátor JVK navíc reagoval na potřebu pojmenovanou kulturními aktéry ve Strategii pro kulturu, volný čas a cestovní ruch ve městě Jihlavě 2017−2024. Strategie analyzovala problém, který ve zkratce zněl: „Nabídka pro školy je nedostatečně provázaná se vzdělávacími potřebami škol. Školy nepovažují návštěvu kulturní organizace za vzdělávání, ale za zábavu.“ Celé téma otevřela konference, která posloužila k mapování výchozí situace, představení dobré praxe z různých míst republiky a vzdělávací nabídky místních kulturních organizací. Následovaly workshopy, kde se potkávali kulturní aktéři s učiteli a společně plánovali kulturně-vzdělávací programy, které byly pilotovány v dalším školním roce 2018−2019. 

Jak těžké bylo přesvědčit jednotlivé aktéry, aby se zapojili? Pomohla vám v tom úvodní konference?

Kulturní aktéři byli od začátku motivovaní a na obsahu konference se podíleli svými prezentacemi. Oslovit učitele a ředitele je mnohem náročnější a považuji to za dlouhodobý proces, který konferencí pouze začal a trvá dodnes. Výhodu máme v tom, že nepotřebujeme plošně angažovat velké množství pedagogů. I tak bylo složité vysvětlit školám, že mohou využívat kreativní učení i jinde než ve výtvarné výuce. Přesto musím ocenit, že pedagogové, kteří se na vývoji programů podíleli, byli neuvěřitelně zapálení, a máme od nich velice pozitivní zpětnou vazbu. Například jsme je chtěli honorovat za čas, který investovali do plánování, ale většina z nich finanční odměnu odmítla s pocitem dostatečné satisfakce ze samotné spolupráce.

Zpětně vnímám tuto fázi jako poměrně náročnou, ale velice přínosnou. Moc si nedovedu představit, že bychom bez tohoto úvodního plánování, stanovení vzdělávacích cílů, pojmenování unikátní hodnoty každé kulturní organizace a důrazu na zpětnou vazbu dokázali vygenerovat tolik různorodých a především kvalitních programů. Tato úvodní investice byla časově vyčerpávající, ale současně přinesla mnoho momentů vzájemné podpory a sdílení. Díky fázi inkubace vzniklo sedm kulturně-vzdělávacích programů jak dlouhodobých, tak kratších, nabízených více třídám. Nebo se domluvily tři organizace (knihovna, muzeum a divadlo) a společně připravily intenzivní celodenní program, který už realizují třetím rokem, vždy na jiné téma. Také Dům Gustava Mahlera nově nabízí programy pro školy, přestože se na počátku zdálo, že na tuto činnost nebude v této instituci kapacita. 

Jak jste vyřešili vyhodnocování kvality vzniklých programů?

Během pilotování kulturně-vzdělávacích programů jsme se neustále tázali, jak vyhodnocovat jejich kvalitu, až jsme postupně dospěli k definici kritérií kvality. Při úvodních rozhovorech a následné evaluaci jsme od učitelů zjistili, že nejvíce oceňují unikátní hodnotu, kterou jim kulturní organizace a umělci mohou nabídnout. Musí být jasně formulovaná odbornost instituce, lektora nebo umělce, ojedinělost exponátu nebo prostředí, metoda, případně technologie, které nelze v běžné škole zajistit. Jako příklad uvedu komentář učitele: „Bylo to opravdové, lidi v divadle dali žákům pravomoc stát se divadelníky a vytvořit skutečné představení. Prostředí školy je umělé, to my tady nevytvoříme.“ Další zpětná vazba od učitele zněla: „Přišel týpek v čepici a ukázal jim práci s mixákem. Děti vycítí, když to někdo jen hraje, anebo to naopak myslí vážně.“

Dalším kritériem kvality, které jsme definovali, je vzdělávací přínos programu. Na začátku jsem zmiňovala, že jedním ze smyslů vzniku JVK bylo přesvědčit školy, že návštěva kulturní instituce není jen zábava. Od začátku nám bylo jasné, že velkou bariérou pro zapojení žáků do dlouhodobých programů bude všudypřítomný důraz kladený na množství vzdělávacího obsahu. Tady byly určitě důležité úvodní workshopy, kdy měli kulturní aktéři možnost pochopit potřeby učitelů a připravit program třeba i na míru škole. Učitelé musejí spolupráci s kulturními aktéry obhájit nejen před sebou, ale také před řediteli a rodiči a jasně definovaný vzdělávací záměr programu jim v tom pomůže. 

Z velké části jste tedy byli vůči školám velmi otevření a naslouchali jste jim.

Teď by se mohlo zdát, že naše práce spočívá pouze v hledání způsobů, jak se co nejvíce přizpůsobit školám. Nechceme ovšem pouze dobře pasovat do chodu školy, ale pohlížíme na vzdělávání jako na výzvu. Například ve Strategii vzdělávací politiky do roku 2020 jsou jako čtyři základní cíle vzdělávání pojmenovány: osobnostní rozvoj přispívající ke zvyšování kvality lidského života, udržování a rozvoj kultury jako soustavy sdílených hodnot, rozvoj aktivního občanství vytvářející předpoklady pro demokratické vládnutí a příprava na pracovní uplatnění. A to je přece mnohem více než předávání informací žákům. Jedná se o měkké dovednosti, hodnoty a postoje, které dokážou umělecké projekty velice dobře rozvíjet. Zaměřili jsme se vlastně pouze na to, aby si toho byly kulturní instituce vědomy a dokázaly tuto svou kvalitu pojmenovat a nabídnout školám, které bohužel podle České školní inspekce na rozvoj klíčových kompetencí rezignovaly (viz Analýza zahraničních systémů hodnocení klíčových kompetencí, 2018, pozn. red.).

Jak jste vyhodnocovali úspěch u žáků?

Posledním, neméně důležitým kritériem kvality JVK je, že program žáky baví. Neznamená to, že by se měli lektoři a umělci dětem podbízet, ale žáky aktivně zapojit a pracovat s jejich vnitřní motivací, v ideálním případě by sami žáci měli v programu vidět smysl. Tady zase reagujeme na tristní zjištění mezinárodního výzkumu TIMSS (Trends in International Mathematics and Science Study) z roku 2015, že pouze 50 % žáků osmých tříd chodí rádo do školy. Kdežto naše zjištění od učitele z intenzivního programu v sedmé třídě zní: „Pro nás ve škole je důležité pracovat s motivovanými dětmi a tenhle projekt to splnil skvěle. Žáci tím žili. Makali na tom i ve volném čase. Žáci byli opravdu zapojení celé dva měsíce, vrostli do toho tématu.“ Nebo zpětná vazba od žáků: „Když jsme něco potřebovali, tak nám dospělí řekli, že je to úplně na nás. Měli jsme si třeba rozhodnout, co pořídíme za občerstvení na vernisáž, co bude na tom spreji. Byli jsme samostatnější a dospělí nám jenom pomáhali, my jsme byli ti hlavní.“

Možná to vypadá banálně, ale díky těmto kritériím můžeme městu jako donorovi a stejně tak učitelům, potažmo žákům jako cílové skupině kvalitu garantovat. Současně kulturní aktéři zcela jasně vědí, na základě čeho jsou jejich programy porovnávány při rozdělování financí, protože se kritéria propsala do hodnocení grantů a žadatelům jsou zveřejněna jako součást výzvy.

Tato kritéria jsme ověřovali na několika stranách. Učitelů jsme se tázali, podle čeho si programy vybírají. Mezi kulturními aktéry jsme dělali průzkum ohledně otázky, jak se pozná dobrý kulturní program. Na pilotní programy a celý inkubátor jsme zpracovali evaluaci, kde jsme vycházeli ze strukturovaných rozhovorů s učiteli, uskutečnili jsme intenzivní debaty s žáky tří tříd a uspořádali jsme evaluační workshop s kulturními aktéry. V této zprávě, kterou najdete na našem webu, je také popis všech pilotních programů, průběh inkubátoru JVK nebo checklist pro tvorbu kulturně-vzdělávacího programu.

Součástí JVK bylo zavedení nové grantové výzvy do klasických okruhů podpory města na kulturu od roku 2018, což v běžné nabídce podpory českých měst nevidíme. Jakou finanční investici tedy Jihlava do programů vložila? 

V JVK jsme se zaměřili primárně na kvalitu, ne na kvantitu. Může se zdát samozřejmé, že vzhledem k velkému množství nabídek, kterými jsou školy doslova zavaleny, je budování kvality jediná cesta. Přesto takový přístup městských samospráv není běžný a vnímám jako určitou velkorysost ze strany města, že jsme mohli pracovat na dlouhodobých programech, které nezasáhnou obrovské množství dětí, ale pouze několik tříd, ovšem velmi intenzivně. Finančně to v Jihlavě znamenalo tyto investice: kulturní aktéři se při pilotním ročníku 2018 ucházeli se svými programy o částku 445 tisíc korun, v následujícím roce 2019 o podporu 300 tisíc a o rok později o částku 500 tisíc. Považuji za velký úspěch, že se nabídka programů etablovala a dokázali jsme do kulturních grantových podpor dostat také vzdělávací výzvu „Projekty v oblasti výuky a vzdělávání“ s jasně definovanými kritérii kvality. Pevně doufám, že přes škrty, které se už teď projevují ve všech resortech, má tato grantová podpora v rozpočtu města své místo. 

Je program udržitelný?

Aktuálně se nám podařilo získat finanční podporu od Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund na dvouletý projekt Město jako prostor pro kreativní učení, který je financován z Fondů EHP a Norska. V rámci tohoto projektu plánujeme oslovit ke spolupráci a finanční podpořetaké místní firmy a donory. Aktuálně už teď při oficiálních jednáních se samosprávou a při debatách s politiky se nám ozvali dva podnikatelé s nabídkou sponzorství.

Čemu konkrétně se bude tento projekt věnovat?

Projekt sleduje čtyři obsahové pilíře. Prvním je kreativní učení, ve kterém navazujeme na dosavadní zkušenost. Dále se jedná o aktivní občanství a mediální výchovu, tady máme jako partnera Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, které nastavuje a zpracovává evaluaci projektu především v otázkách akčních kompetencí: chceme podporovat děti a mladé lidi v jejich sebepojetí jako „někoho, kdo dokáže iniciovat změnu“ ve veřejné sféře. Ambasadorem za mediální výchovu je místní Centrum dokumentárního filmu. Třetím pilířem, který mě osobně hodně zajímá, je participace dětí. Jsem zvědavá, zda se nám podaří mladé lidi aktivně zapojit a zda dokážeme pracovat s jejich autentickými názory a nápady. Také budeme rozvíjet místně ukotvené učení, které se už do některých dosavadních programů promítlo, nyní máme příležitost se k tématům Jihlavy vědomě přihlásit. 

Smyslem projektu je dětem a mladým lidem nabídnout takovou podporu a podmínky, aby se jejich názory dostaly k uším široké veřejnosti. Věříme, že děti a mladí lidé dokážou nastavit zrcadlo celé společnosti. Chceme upozornit na to, že přizvat děti ke smysluplné debatě je z dlouhodobého hlediska pro všechny výhodné. V rámci projektu budeme provozovat žákovskou online televizi, uspořádáme žákovskou Pecha Kucha Night a výstavu pro širokou veřejnost.

Co vás v rámci JVK ještě čeká? Chcete udržet i inkubátor a pracovat dál se zapojenými aktéry?

V dlouhodobém horizontu musíme vyřešit formální ukotvení platformy JVK. V současnosti nemá žádnou právní formu, prošli jsme vývojem od inkubátoru přes období, kdy jsme JVK nazývali projektem, teď máme pocit, že nejvýstižnější pro aktivity JVK je slovo platforma. Řešíme, jak dobře nastavit vztahy mezi všemi třemi stranami: městem, kulturními aktéry a školami. 

Nadále chceme udržet jako rozvojovou část platformy původní inkubátor, který by měl pomáhat na svět novým věcem, například poskytovat metodickou podporu a záštitu. Měl by to být prostor pro experiment, sebevzdělávání všech aktérů a společnou debatu. V umění je naprosto přirozené si neustále klást nové otázky, vystupovat z komfortní zóny a pochybovat, proces transformace je také velice aktuální ve vzdělávání. Nemůžeme se proto spokojit s grantovou podporou a myslet si, že pouze finance zajistí systémový rozvoj v oblasti kreativního učení. Aktuálně stojíme před otázkou, jak inkubátor dobře nastavit.

Jak se zapojí statutární město Jihlava?

Je zřejmé, že celá platforma nepoběží samospádem. Město pro koordinaci JVK zřídilo na magistrátu pracovní pozici, což je naprosto zásadní, protože i po třech letech fungování JVK je stále potřeba benefity kreativního učení obhajovat. I když se kreativita v debatách propisuje do mnoha odvětví, ve vzdělávání je stále vytěsňována matematickou a čtenářskou gramotností, v byznysu důrazem na technické obory a v celospolečenské debatě se devalvace přínosů kultury projevuje například skrze proticovidová opatření nebo v posledních projevech prezidenta. Tento boj za kreativní učení nevedeme naštěstí v Jihlavě sami, za tímto účelem vznikla platforma pro kreativní učení uMĚNÍM, která sdružuje kulturní organizace, které jsou aktivní v oblasti vzdělávání napříč celou Českou republikou.

Bude kreativní učení hrát větší roli v postpandemické době, kdy se řada zavedených zvyklostí a procesů bude mít šanci (nebo se bude muset) změnit? Cítíte zde příležitost ve smyslu, že všechno zlé je pro něco dobré?

Vnímám hodně silný smutek z absence fyzického kontaktu, neefektivnost a skepsi z pouhého převádění běžných projektů do online prostředí. Současně si také všímám příkladů, kdy se lidé z kultury snaží na tuhle situaci reagovat kreativně a inovativně. Například dramaturgyni Tereze Dobiášové z dětského muzea UUUL se v online vzdělávacím představení Volní jako ptáci podařilo publikum aktivizovat i přes to, že sedí každý doma u svého počítače. Byla jsem překvapená, že i takhle na dálku skrze technologie je možné pracovat s emocemi a s velmi intenzivním prožitkem. Nebo bych zmínila Mezinárodní festival dokumentárního filmu v Jihlavě, který proběhl nedávno celý online. Organizátoři dokázali na dálku zprostředkovat festivalovou atmosféru. I když byla jihlavská kina prázdná, tak festival nezůstal v digitálním vzduchoprázdnu, ale byl ve městě fyzicky přítomný. Možná by stačilo pouze pouštět filmy na internetu, ale kromě „projekcí“ běžel celou dobu festivalu živý stream, debaty, inspirační fórum, dětský doprovodný program a forma, jakou proběhlo finální vyhlášení cen, zcela originálně a vtipně navodila slavnostní náladu.

I když tento druhý příklad festivalu nereprezentuje kreativní učení, tak tím chci říct, že zkušenosti z kreativních odvětví jsou neuvěřitelně cenné pro jiné oblasti, a to i pro vzdělávání. Umělecký proces je velice organický postup, kde je nutné neustále improvizovat, přehodnocovat možnosti a příležitosti, zohlednit motivace a potenciál všech aktérů a dobře si stanovit cíl. Ono se tomu vzletně říká tvorba nebo políbení múzou, ale v praxi to znamená neustálý trénink představivosti. A to je dovednost uplatnitelná především v nečekaných situacích, které nás budou potkávat i v budoucnu.

Odkazy: jihlavavzdelavakulturou.cz; Evaluace pilotního ročníku; KVAS o.s.

Čtěte dál/