Lokální galerie s globálním dosahem

Malá pražská galerie VI PER je členem mezinárodní platformy Future Architecture. Co lokální instituci přináší globální networking? A jak se oběma organizacím daří v době covidové? Povídaly jsme si s Barborou Špičákovou, jednou ze zakladatelek galerie.

Galerie VI PER, Praha-Karlín, foto Peter Fabo.
Galerie VI PER, Praha-Karlín, foto Peter Fabo.

Architektura už dnes není jen o domech a stavění. Současní architekti a architektky vytvářejí také ideové koncepty, procesy, vztahy, zkoumají mezioborové hranice a používají architekturu jako nástroj pro řešení otázek životního prostředí, společnosti a kultury obecně. Mezinárodní organizace Future Architecture Platform (FAP) se snaží tento generační oborový posun reflektovat a nové vize v architektuře mapovat. Sdružuje kulturní instituce, vypisuje každoročně open cally na nové nápady a umožňuje zúčastněným, aby se potkali. Galerie VI PER je jedinou institucí z Česka, která je do mezinárodní sítě FAP zapojena.

Nenápadnou galerii VI PER v Karlíně v Praze založily v roce 2016 dvě ženy, Barbora Špičáková a Irena Lehkoživová. Výstavní prostor se zaměřuje na architekturu v nejširším slova smyslu v průsečíku se současným uměním, urbanismem, designem, médii, technologiemi, politickými, právními, sociálními, ekonomickými či ekologickými kontexty. VI PER řeší lokální témata, včetně těch ryze místních, karlínských. Kurátorky si zvou i zahraniční osobnosti a kromě výstav se v galerii konají přednášky, workshopy a diskuse a najdete zde i knihkupectví. VI PER má silný mezinárodní přesah díky platformě FAP, které je od roku 2019 součástí. O platformě a činnosti galerie jsme si povídaly s Barborou. Sešly jsme se v zavřené galerii na rohu ulic Vítkova a Pernerova, jejichž jména dala galerii název.

Fungujete nyní online?

Ano, děláme online přednášky, ale není to ono, co si budeme povídat.

Jak to myslíte? Kvůli účasti?

Účast je, to ano. Paradoxně velká a hlavně mezinárodní. Což je zajímavé, protože obyčejně zde v galerii dosáhneme na místní zájemce a české veřejnosti zde představujeme zahraniční osobnosti. Nyní naše zahraniční hosty může sledovat spousta dalších lidí ze světa, na online přednášky se většinou přihlásí přibližně pět Čechů a třicet lidí z ciziny.

To může být bonus.

Ano, je to bonus a zajímavá zkušenost. Ale má to své limity, když chceme rozšiřovat povědomí a podněcovat diskusi o současné architektuře u nás v Česku. V zahraničí je diskuse často už zavedená, u nás tolik ne.

Spekulativní scénáře dostupného bydlení, workshop v galerii VI PER
Spekulativní scénáře dostupného bydlení, workshop v galerii VI PER

Future Architecture funguje od roku 2015. VI PER je členem od roku 2019. Zajímalo by mě, co vás vedlo k tomu, že jste se do sítě zapojili.

Záměrem platformy je pomáhat prezentovat aktuální, neotřelé nápady v architektuře, přičemž jde o projekt podpořený z peněz EU. Kolegyně Irena Lehkoživová znala FAP z webu a věděla, že každoročně vypisují výzvu na nové nápady. Z přihlášených projektů si pak členové platformy mohou vybírat, které ve svých institucích zrealizují. V roce 2018 se Irena začala zajímat, jaké jsou podmínky pro to, stát se členem platformy. Odepsali nám, že jednou ročně přijímají jednoho nového člena a že se můžeme přihlásit, takže jsme v roce 2018 napsaly přihlášku. Tehdy vybrali instituci Oslo Triennale, která pořádá jednou za tři roky velkou architektonickou přehlídku. Šlo o velkou, bohatou a stabilní instituci, která pro FAP byla hodně zajímavá, protože se věnuje současnému pohledu na architekturu. Nakonec nám ale přišla zpráva, že přijmou také nás. Takže naše galerie je součástí FAP od roku 2019.

Členy evropské platformy jsou kulturní instituce, není určena pro jednotlivce. Aktuálně FAP čítá 27 institucí z 23 zemí a je spolufinancována z programu Kreativní Evropa.

Nejsou tam zastoupeny jen země EU, ale také Švýcaři, Angličani, Norové. Přínosné je, že členy FAP nejsou jen muzea a galerie, ale třeba také nakladatelství nebo webové platformy a spousta lidí, kteří přemýšlejí jinými způsoby. Nově je členem třeba organizace Theatrum Mundi, která se zabývá aktivizací veřejného prostoru a zapojuje umělce, performery nebo urbanisty. Ne nutně musí být členy jen vystavující instituce. FAP je ojedinělá, protože slučuje subjekty napříč obory a výrazovými prostředky. To je super, protože nápady lze vyjádřit různě, formou výstavy, textem, performancí a podobně. Možnosti, jak téma zpracovat, jsou pak daleko širší.

Jaká kritéria jste museli splnit, abyste se tam dostali? Čím jste zaujali?

Nic zvláštního. Prostě jsme popsali, co děláme, jak fungujeme a o co se zajímáme. Myslím, že je pro FAP klíčové, aby zájemce přemýšlel o architektuře v širších souvislostech. Také je možná zaujalo, že z Česka tam ještě nikdo nebyl. Nebylo pro ně podstatné, jak dlouho fungujeme. Ale samozřejmě naše činnost pomohla k tomu, že věděli, že máme něco za sebou a děláme program, který je jim ideově blízký.

První dotaci jste dostali na rok 2019. Jaké jsou podmínky pro realizaci programu FAP?

Na rozdíl od českých grantů, které bývají na jeden kalendářní rok, je grant FAP od listopadu do října následujícího roku. Postupuje se tak, že FAP v listopadu vypíše zmíněný open call, kam se mohou se svými projekty hlásit zájemci z celého světa. V lednu se vybere vítězných 25 projektů. Za normálních okolností bývala v únoru konference v Lublani v Muzeu architektury a designu (MAO), které je hlavním koordinátorem a má platformu FAP organizačně pod sebou. Zde se jednou do roka scházejí jak členové, tak 25 vybraných účastníků open callu, kteří získávají možnost prezentovat institucím své projekty osobně. Zbytek přihlášených nápadů se objeví jen na webu, ale i z nich můžeme jako členové vybírat. Členové platformy si z aktuálních nápadů vybírají partnery ke spolupráci a zavazují se, že pod hlavičkou FAP během roku zrealizují pět projektů. Je na nás, jak program představíme, o čem bude a jakou bude mít formu. Dopředu vždy program specifikujeme, jakým způsobem bude probíhat a jak těch pět vybraných „nápadů“ představíme – zda formou výstavy, knihy, konference, přednášek a podobně. Svoji představu o programu pak v Lublani prezentujeme na konferenci FAP. Zde je důležitá hlavně interakce. Jako instituce si můžete osobně vybrat zajímavý projekt z open callu. Popovídáte si s autorem a dohodnete se, jakou formou by se nápad dal udělat. Akorát si nemůžeme volit české projekty, ale pouze zahraniční. Aby to bylo fér.

www.futurearchitectureplatform.org
www.futurearchitectureplatform.org

Takže účelem je se mezinárodně propojit.

Ano, proto motivujeme i české studenty nebo účastníky, aby se do výzvy FAP přihlašovali a měli možnost se tak prezentovat v zahraničí. Myslím, že od roku 2018 se tam začalo hlásit více Čechů a někteří jsou celkem úspěšní.

O jak velké dotaci se bavíme?

Od FAP dostaneme na povinných pět akcí 16 000 eur za rok, které musíme doplnit částkou 4000 eur ze svého. Musíme to dorovnat z různých zdrojů, je jim jedno z jakých. Pro nás je to velká finanční podpora.

Na začátku ledna byl vyhlášen výsledek loňského open callu a jeho vítězkou je česká účastnice Magda Havlová s výzkumným projektem o revitalizaci sdílených prostor ve vnitroblocích. Jaká komise a jak určuje, kdo bude vítěz? Jste jako člen FAP i účastníkem výběrové komise open callu?

Ano, přesně tak. Základ komise tvoří členové platformy, hlasuje se po internetu a přihlášeným projektům se v podstatě dávají takové lajky. Kdo má nejvíc lajků, přirozeně vyhrává a z těchto lajků se sestaví 25 top projektů. Poté jsou k hodnocení přizváni ještě lidé zvenku, což jsou odborníci, garanti. A pak hlasuje veřejnost. Všechno se to děje online. Často vyhrávají jednoduché nápady, jako je ten Magdy Havlové.

Jsou tam projekty různého ražení, od divácky líbivých až po ty sofistikovanější. FAP má samozřejmě své hranice. Jsou to sice aktuální témata, ale to neznamená, že by tam byly ty nejskvělejší věci na planetě. Řada přihlášek je od lidí, co se hlásí se svými školními projekty, které zrovna dělají v ateliéru. Kvalita příspěvků je různá, rozhodně je potřeba vybírat. Pochopitelně zdaleka ne všechny projekty jsou těmi, které posouvají současné myšlení.

Future Architecture Platform, prezentace v Lublani
Future Architecture Platform, prezentace v Lublani

A co váš vlastní program? Nelimitují vás podmínky FAP?

Ne, my si plánujeme jak náš celoroční program, tak k tomu program FAP. Ono to může být úplně jednoduché. Můžeme si třeba vybrat z open callu pět lidí, kteří tu mohou svá témata odpřednášet, takže to je pět večerů přednášek. Naproti tomu pět výstav bychom nezvládli, protože děláme vždy jen čtyři do roka, stejně jako není možné vydat za rok pět knih. Volíme většinou jedno téma pro produkčně složitější výstavu či vydání knihy a pak něco jednoduššího na realizaci, jako například workshop a přednášky. A snažíme se, aby to bylo každý rok jiné. Předloni to byla výstava Céline Baumann Queer Nature a k ní doprovodné přednášky, loni to byla kniha Andi Schmied High rise panorama of Manhattan, což bylo hodně náročné. V roce 2021 chceme vydat dvě menší, spíše teoretické knížečky. Třeba nějaké zahraniční disertační práce a podobně. Chceme tímto založit novou edici v podobě malých brožurek o aktuálních tématech psaných v angličtině. Rýsuje se nám třeba problematika dělníků na stavbách (migrace za prací, sociální znevýhodnění a vyčleněné komunity). A pak máme v plánu tři přednášky, které proběhnou jako doprovodný program k výstavám. Letos máme jedno téma propojující mateřství a architekturu, tak snad se nám k tomu podaří z open callu vybrat něco zajímavého.

Jak se proměnilo fungování vaší galerie po vstupu do platformy?

Máme víc peněz, což je obrovská pomoc. Máme na akce prostředky a můžeme hostům vyplatit relevantní honoráře. Je dost příjemné, že nemusíme hosty přemlouvat, ať se zúčastní našeho programu, a pak je ubytovávat u někoho z nás doma, aby to vyšlo levně. Nyní můžeme zaplatit i přípravu projektů, produkci, večeři a podobně. 

Takže se v podstatě profesionalizujete, dá se to tak chápat? Uživí vás VI PER?

Asi ano, profesionalizujeme se. S Irenou pracujeme ještě v jiných institucích, takže všechno dohromady nás v mezích možností uživí. 

Z čeho vyjma dotací od FAP galerii VI PER financujete?

Z grantů Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy, někdy žádáme Nadaci české architektury, pak Státní fond kultury ČR na jednorázové akce jako třeba workshop nebo sérii přednášek. Pokud máme amerického hosta, žádáme u americké ambasády a několikrát jsme zkoušeli Graham Foundation, což je nadace na podporu architektury v Chicagu a je poměrně těžké u ní uspět. V roce 2020 jsme podporu z Graham Foundation získali poprvé, abychom dofinancovali zmíněnou knihu Andi Schmied. Předtím jsme tam žádali dvakrát neúspěšně. Je to poměrně náročný grant, jsme myslím první v Česku, kdo ho dostal. Je to super ani ne tak kvůli výši peněz, ale hlavně mediálně. V USA výsledky nadace sledují například novináři z těch největších médií, jako jsou například The New York Times, a o projektech pak píší. Těžko si u nás představit, že by novináři z hlavních médií sledovali výsledky nějaké organizace, která rozdává dotace na architekturu.

Podle zahraničních hostů žádáme také ambasády. Soukromé zdroje nemáme, ačkoli jsme se na začátku snažili oslovit mnoho místních firem a architektonických firem. Ale nepodařilo se nám to, budeme to muset znovu oživit. Jsme okrajoví, často kritičtí, a tak to není zas tak lákavé pro sponzoring. Fungujeme tedy jen z veřejných peněz.

www.futurearchitectureplatform.org
www.futurearchitectureplatform.org

Když si odmyslíme peníze, v čem je pro vás členství v platformě přínosné?

Open call nám umožňuje narazit na nové projekty. Poznáváme nové lidi, nová témata a dostaneme je do Prahy. Zároveň můžeme vyzvat naše potenciální hosty, ať se přihlásí do open callu FAP, a pak je vybrat do našeho programu. Členství ve FAP nám umožňuje, že můžeme program naší galerie více variovat a vymýšlet nové formáty prezentace. Můžeme si třeba dovolit vydat zmíněné malé brožurky v angličtině. Na to bychom z českých grantů těžko dostali peníze. Díky FAP jsme taky v kontaktu se zahraničními institucemi. Můžeme se poučit o tom, co a jak kdo dělá, jak přistupují k výstavám, jak dělají knížky, jaká mají témata, co řeší a jakým způsobem. V tomto je to pro nás hodně zajímavé.

Jak zasáhl covid do vaší činnosti a do činnosti FAP?

Samozřejmě výrazně. FAP se pochopitelně snaží veškeré aktivity intenzivně promovat a propagovat, a tak je povinností každého člena v maximální míře propagovat platformu. Proto když s covidem kulturní instituce FAP utlumily aktivitu a tím utichlo i promo FAP, přišel nápad na nový online obsah. Tak vznikla sekce Rooms, která je od léta nově na webu. Zde jsou krátká videa o každém z členů platformy a odkaz na příslušné webové stránky. I my jsme museli takové promo video natočit. Další změnou bude přesun únorové konference na internet. Částečně by se měla odehrávat právě v těchto virtuálních Rooms. Vše se zatím chystá.

Co se týče nás, chtěli jsme letos spolupracovat s vysokými školami. Měli jsme představu, že pět vybraných subjektů z open callu představíme na vysokých školách mimo Prahu. Na to by byl navázaný workshop, protože nás hodně zajímala práce se studenty. V současné situaci by to ale nemělo žádný efekt. Kdo ví, jak dlouho budou školy zavřené. Takže nemá smysl mířit tímto směrem. Proto jsme se rozhodli letos dělat knihy a dvě přednášky.

Čím si vysvětlujete to, že jste jediná instituce z České republiky ve FAP?

Protože jsme, myslím, jediní, co se přihlásili. Není u nás moc institucí zaměřených vyloženě na architekturu, které by se soustavně věnovaly galerijní činnosti, přednáškám atd. Jsou tu spíše nárazové aktivity.

Text: Kateřina Přidalová / Kreativní Česko
Vloženo: 15. února 2021

Čtěte dál/

Současná architektura – povinné čtení pro starosty

V březnu vyšla kniha o současné architektuře malých českých měst a obcí 20000: O místech a lidech. Je zajímavá hlavně tím, že se věnuje zákulisí vzniku veřejných staveb – kdo projekty inicioval, kolik stály a jak realizace probíhaly. S autory Michaelou Hečkovou a Matějem Chaberou jsme si povídali o tom, kdo je to takzvaný hybatel architektury, co přináší participace a proč veřejná soutěž není vždy ideální volbou.

Architekti v sociálních službách

Jak může architektonická praxe pomáhat při řešení sociálních otázek a kultivaci veřejného prostoru? Jak vypadá mezioborová spolupráce v pojetí organizace Architekti bez hranic a co jí může přinést zapojení do mezinárodní sítě? Povídali jsme si se zakládajícími členy spolku, architekty Karolínou Kripnerovou a Vojtěchem Sigmundem.

Pokud budou města přátelská k dětem, budou přátelská pro všechny

Děti a jejich hra už nejsou součástí veřejného prostoru. Chybí městská divočina a zázemí pro svobodnou hru. Změny v plánování měst se snaží prosadit spolek Město přátelské dětem. Ten spolu s Fakultou architektury ČVUT pořádá již třetím rokem konferenci Architektura dětem. O alternativách v plánování měst pro rekreaci, hru a sport a o potřebách participace jsme si povídaly s architektkou a vůdčí osobností spolku Mirjanou Petrik.