Spojení slov úředník a kreativita nemusí být protimluv s pejorativním podkresem. Ve světě se toto vnímání snaží vymýtit. Nově nabízí jiný pohled na veřejnou správu i česká verze Festivalu kreativní byrokracie. Pracujete jako úředníci? Máte vyšší ambice a touhu jít někdy proti zdi? Nejste v tom sami. Co zaznělo od hostů festivalu s podtitulem Stát jsi ty, který uspořádalo kvarteto partnerů Kreativní Praha, Česko.Digital, IPR Praha a Deloitte?

Zakladatelem Festivalu kreativní byrokracie je expert na plánování měst a popularizátor konceptu kreativních měst Charles Landry z Velké Británie. Propaguje inovace a experimenty ve veřejném sektoru, motivuje a sdružuje byrokraty a jejich spojence. Landry předkládá příklady toho, jak se podniky, občanský svět, kreativní ekonomika a veřejný sektor mohou navzájem učit, aby byly efektivnější, inovativnější a atraktivnější. Mezinárodní formát festivalu přenesli čeští organizátoři do dvoudenního programu v pražském prostoru CAMP. Řada hostů z různých prostředí a oborů se zamýšlela nad svými zkušenostmi a tím, proč a jak je možné věnovat čas boření starých byrokratických struktur či předsudků.

Dodejte si odvahu a pohodu

Charles Landry ve své úvodní zdravici hovořil o tom, že jsou to naše pravidla, která definují vize, a současně že nejde o strukturu, ale o přístup a kulturu, v které se pohybujeme a kterou si utváříme svým chováním. Pokud vnímáme problém, je to kolektivní snaha, která může dosáhnout změny, není to však trh. Frustraci z chodu veřejné správy pociťuje jak veřejnost, tak často i sami úředníci. Když pracovní frustrace přijde, je dobré se vrátit k tomu, že kreativita má různé zdroje. Noví lidé by tak do úřadů měli přicházet s otevřenou myslí, schopností nasávat a integrovat podněty a neotřelá řešení, mít emoční inteligenci, která podpoří efektivní komunikaci a spolupráci. Vedle mnoha požadavků na dobrého byrokrata stojí ještě jedna důležitá vlastnost – mít odvahu a nebát se změn. Co můžete dokázat v praxi jako řadový úředník? V kontextu kultury a podpory kreativců můžete například zařídit, aby opuštěné budovy města mohli využívat umělci či začínající podnikatelé. Začít můžete u samotné komunikace s cílovou skupinou. Jeden správný krok může změnit celou lokalitu a odstartovat další vedlejší přínosy. Součástí vaší práce je tedy hledat příležitosti a nespoléhat na jasná či chybějící zadání. Inspirace není málo, ale je potřeba věnovat čas jejímu poznání. Pátrat můžete jak v zahraniční, ale i v českém prostředí. Nemalé penzum kontaktů na kolegy úředníky nabízí ostatně i samotný berlínský model festivalu, který už čtvrtým rokem láká více než tisíc účastníků z celého světa.

Organizátoři akce vám chtějí  dodat odvahu, chtějí přispět k byrokracii, která je kompetentnější a sebevědomější při řešení velkých sociálních, ekonomických a politických výzev naší doby. Jde o práci plnou výzev – pohybovat se v úzkém administrativně právním rámci, pokoušet se držet krok s neustále se proměňujícím světem, myslet na potřeby koncového uživatele, tedy občana, vnímat mezinárodní kontext, digitalizovat, a to všechno zatímco se vám každé čtyři roky mění vedení. Kde začít? Pokud odhlédneme od těžkých společenských témat a jdeme do detailů, vidíme, že cesta nás vede zpět k základu, tedy k nám a našim týmum. Z bloku o organizační kultuře jsme se například dozvěděli, proč se vyplácí opustit hierarchii a místo ní se zaplést do síťového uspořádání pozic a vztahů a proč zkoušet týmové křížení, kdy na vrcholu není vedoucí jedinec, ale svým způsobem se tak na určitou chvíli mohou cítit všichni. Více provázanosti mezi kolegy zajistí více důvěry, více nápadů, více interakcí, rychlejší postupy a hlavně sociální pohodu. Nepodceňujte proto ani personální odbor a to, jaký dopad má na výsledky celého oddělení. Zajistit flexibilitu a podmínky pro zaměstnance vám pomůže si zaměstnance udržet. Mnohem více je v dnešní době namístě ladit osobní a pracovní život, reagovat třeba na potřeby rodičovské dovolené nebo prostě jen komunikovat s laskavostí a péčí. Od začátku hosté opakovaně zmiňovali, že heslo „to nejde“ nepatří mezi ta, která si drží ve svém slovníku. Chce to odvahu, ale netravme tolik času hledáním, proč něco nejde.

Konec hledání proč ne

Jako úředník můžete být hrdinou se superschopnostmi. Čestnost, pokora, velkorysost a sebevědomí však nejsou vlastnosti, které dnes mládež na školách od dospělých cíleně vstřebává. Kreativní myšlení je pak pro většinovou společnost příliš moderní pojem, kterému důvěřuje tak málo, že je oříšek kreativitou nabourat jak konvenční postupy ve vzdělávání, tak zastaralé procesy úřadů. Mnohem častěji proto slyšíme důvody, proč nehledat nová řešení než proč ano. Jít proti takovému nastavení myslí klade na naše hrdiny nemalé nároky.

Přestože jedinci a adepti v úřadech mohou být více či méně kvalitní, problém zůstává na systémové úrovni. Podle hostů je totiž namístě revidovat i míru pravidel a omezení, stejně jako zmíněnou pracovní hierarchii. Charles Landry v tomto směru připomněl leitmotiv celého festivalu, kterým se snaží poslední roky vysvětlit, proč je důležité změnit uvažování nás všech od „ne, protože“ k „ano, když“. Abychom se k této fázi přiblížili, musíme cítit více důvěry. Ta se obecně buduje v dostatku prostoru, prostoru pro myšlení, pro sebevyjádření, nápady, experiment i chyby a také tím, že dopřejete někomu čas na hledání řešení.

Do diskuse v CAMPu se podařilo dostat i emoce. Právě ty mohou být hybatelem změny. Mezi emoce patří i obava z toho, že náš systém není dost flexibilní, aby unesl nápor nutných celospolečenských a ekonomických či environmentálních výzev. Obava z toho, že společnost potřebuje větší respekt, čitelnější komunikaci, méně svazujících pravidel, větší blízkost a spolupráci, než jsme zvyklí. Cítíme, že změna to bude spíš bolestivá, ale nemusí tomu tak být vždy. První kroky můžete vyzkoušet v prostředí svých pracovních týmů. Důvěru v zaměstnance se daří budovat například Markétě Pěchoučkové na ministerstvu práce a sociálních věcí, kde úředník nese zodpovědnost za svou docházku nebo svá školení, porady oddělení nevede stále jen ona z pozice vedoucí apod. Jednotlivec, který cítí důvěru zaměstnavatele  a potažmo i klienta, ve výsledku odvádí lepší práci. Takový pracovník je také přínosem pro svou komunitu. Ani pracovní prostředí se neobejde bez funkční komunity. A i zde platí, že komunity fungují, pokud se o ně někdo stará.

Komunikace není jedna

O tom ví své i David Severa z brněnského kreativního hubu KUMST, kde byla pro tento účel zřízena role tzv. komunitního kurátora. Nezapomínejte tedy, kdo je váš posluchač, ke komu mluvíte. Sdělení tomu přizpůsobte, ať se nechytáte do pasti, že nevíte, proč vám druhá strana stále nerozumí nebo proč jste přehlížen kolegy, nadřízeným, natož občany. Jinak totiž budete svou denní agendu, nabídku práce či nový patent vysvětlovat kolegovi, jinak své mámě a jinak zákazníkovi. Právě komunikace mezi veřejnou správou a profesionály z kreativních odvětví je oblast, která potřebuje silný komunikační most. Poučení zní: nebojte se mluvit jednoduše o složitých tématech, to podstatné říkejte hned na začátku, nebojte se zpětné vazby, dívejte se na svou práci očima vašeho posluchače.

Vaše práce je plná výzev. Jan Lukačevič umí popularizovat vědu, a pokud má na výběr mezi lehčí a težší cestou, volí tu druhou. V komunikaci doporučuje připodobňovat a používat metafory, dávat najevo, jaké na uživatele čekají benefity. Do svého uvažování, jak někoho získat na svou stranu, můžete implementovat i to, že aby někdo váš problém řešil, musí se stát i jeho problémem. Příhodně moderátorka panelu o komunikaci Pavlína Louženská uvedla jako příklad vedení banky, které nechtělo řešit bezbariérové přístupy pro klienty. Až když je posadili na vozík, na kterém se měli dostat ze svého domova do kanceláře, začali problém aktivně řešit. Jeden z keynote speakerů Dan Berry hovořil o pochopení, které nám dává behaviorální věda. Jak a na základě čeho se rozhodujeme? Jak vnímáme jednotlivá sdělení? Proč i když víme, že dané vyšetření zachraňuje životy, na nabídky lékařů nereagujeme? Jedním z faktorů je styl vysvětlování, ale i to, že společnost bombarduje tolik informačního a vizuálního šumu, že většina lidí už nedělá rozhodnutí pečlivě.

Festival motivoval k zamyšlení nad řadou dalších podtémat, jako je práce s daty, digitalizace, veřejné zakázky nebo krizová komunikace. Je třeba vědomě pracovat s tím, že změna bolí. Ale i díky podobným akcím zde vzniká prostor, jak může bolet o něco méně, a to právě proto, že se o ní mluví a sdílí se dobré i špatné zkušenosti. Můžete mít pocit, že čůráte proti větru, nebo si chodíte zajódlovat do země krále Miroslava, jako jeden z řečníků, nebo patříte mezi ty, kteří sedí v kanceláři jen kvůli počtu hodin. Být kreativní, a navíc kreativní byrokrat, to chce odvahu.

Zdroj: Celý stream panelových debat můžete zhlédnout na stránkách https://creativebureaucracy.cz/

Čtěte dál/